Ethan Worton

Přezdívka hráče: Shiro
Jméno a příjmení: Ethan Worton
Stav: Svobodný
Rasa: Čaroděj
Rodina: 

• Matka: Miriam Worton- Milovaná matka, ke které měl blízko, ale také mu byla cizí. Netrávil s ní tolik času jako jeho nevlastní sestra. 

• Otec: Edgar Worton – Vždy byl jeho vzorem a oporou v nejhorších časech, naučil jej boji s mečem a dýkami. Velice rád tráví čas v jeho společnosti, i přestože si ze začátku tak blízcí nebyli. Možná k němu choval i odpor za to jak se k matce občas choval.

Sourozenci: 

• Marion- Skvělá čarodějka, dobrý kamarád. Milovaná nevlastní sestra, která byla adoptována do rodiny poté, co sestra matčině babičky umřela na neštovice. A také později stvořitelkou Ethana.

• Amadeus- Mladší bratr, kterého ani doposud nemá moc v lásce, jeho nadutá povaha a rozmazlený mladý chlapeček jeho matky. Ale i přesto mladší bratr, kterého nedá dopustit. Když už tak vlastními rucemi. 

• Luke- Nejstarší bratr, moc k sobě blízko nikdy neměli, už jen protože když se narodil, byl vychováván první manželkou, do doby než umřela mimo panství.

Věk: 30
Povolání/ Kasta:Voják (Střední třída)
Náboženské přesvědčení: Uznává keltské náboženství a stejně tak mnoho božství je své víře zavázán, ale je schopen se chovat diskrétně, když není tolerantní vůči křesťanství. Na to je vysoce alergický.
Portrét:Christopher Mason Brown Swim

Přiměřeného vzrůstu na tu dobu, i když množná trošku vyšší než je-li zdrávo. Široká ramena, silné ruce vypracované tělo bojovníka, nebo aspoň bývalého. Ostře řezaná tvář, kterou občas zakrývají blonďaté vlasy sahajíc až po ramena. Husté a sem tam nějaká ta vlna. Také jemné strniště na tváři ukrývá tyhle ostré rysy, ale i přesto jsou dosti viditelné už jen kvůli zlatavé pokožce. Na níž přímo modré očí září, jemně ohraničeny hnědou kolem duhovky.

Ale jeho tělo není zcela bez poskvrn, jizvy na zádech a boku, jedna z nic na hrudi, která mu způsobila smrtelnou ránu. Také pár škrábanců na levé paži, které nejsou skoro ani vidět, jen kdyby nepřerušili tetovaní, které bylo udělanou inkoustem a po smrti se stalo trvalým. Stojí na něm. „Vitam aut gladius“ nebo-li meč nebo život. Tak pravil otec.

Mazlíček: Perseus
Druh: Tesseneský mimochodník
Věk:8 let
Pohlaví: Hřebec

První, co ženy praví je že z něj srší temperament a šarm. Spolčenost by jej nazvala zdvořilým tichým mužem, jiný zas nevrlým dítkem, které nezná své místo ve společnosti. A proč? Protože má vlastní hlavu, nikdy se neskloní před někým, kdo si tomu není hoden, aspoň to jej učil otec a je na to hrdý.

Kromě pevné vůle a svéráznosti je znám svou trpělivostí. I přes svůj klid, který dokáže zachovat velice dlouho a tvářit se, že není naštvaný je pravda jinde. Překročení hranice nelze vzít zpět, jen své rozhoštění nedá znát na první okamžik chvíli trvá než poslední drátek trpělivosti se přetrhne. Pak nastane okamžik, kdy své rozhoštění neskrývá. Jak se říká, chceš být upřímný buď jím, i když ne každý dokáže sníst jeho přímost, se kterou se již narodil.

Však i přes tvář bojovníka, kterého z něj chtěl otec mít, tak dokáže být velice něžný a milující muž. Který svou vnímavostí, mnohdy dokáže okouzlit, ale co víc rád poslouchá, i když to není nic zajímavého skutečně jim naslouchá. Přijde mu nezdvořilé nevyslechnout si to. Možná je to tím, že vyrůstal s jednou sestrou, se kterou trávil hodně času. Kdo ví. Ale jednoduše je to on sám.

Ale co víc, nikdy se nechtěl stát vojákem, tohle jeho snem nebylo i přes svůj odpor nezapře v sobě své nadání pro boj, sám si nerad čas od času přizná, že to není zlé, že to i má rád. Nikoliv zabíjení, ale práci s čepelí, nikdy nevynechal jediný trénink i přes svou nechuť. Však i nechuť se časem ztratila a objevilo se zalíbení. Nebo spíš zlatá rovnováha toho všeho.

A jako každá živoucí bytost i on má své nedostatky a tiché vášně, mezi níž patří alergie na oříšky a levanduli, po který dostane nepříjemnou kopřivku. Co se týče, však jeho vášní je kresba uhlem.



Základní schopnosti:
Znalost čarodějných rituálů - teoretická úroveň, slabá praktická
Znalost bylinek

Schopnosti navíc:
Výroba talismanů-Silná
Léčitelství-střední
Pyrokineze- Slabá

Zbraň: Dýky

Čas od času zapomene, kde jsou jeho limity, při nehorší tím doplatí bolestí svalů či prospí celý volný den, který si plánoval využít moudřeji. Ale také jedním z nejviditelnější zlozvyků, co má je časté promnutí kořene nosu, někdy i bezdůvodně. Jeho obratnost ve tvorbě talismanů je pro něj jako bojovat ze spánku, ale za to pyrokineze je menším nepřítelem, při velkém napětí si dokáže popálit vlastní pokožku na dlaních, proto také mu na nich zůstávají malé jizvičky.
 

Rád bych řekl, že jsem se narodil do zcela šťastného manželství a dobré společnosti, ale nebyla to pravda. Nemůžeme si vybrat místo narození nebo do jaké vrstvy budeme patřit, jiní by si řekli je fajn být bohatý a u moci, ale je to lež. Ne jen, že ohrožujete své nejbližší, ale také nemáte mnoho, co by jste mohli dělat po svém. Váš život je nalinkovaný do určité linie a pokud si dovolíte tuhle linii narušit, je z vás ze dne na den vyděděnec.Rád bych pravil, že být nejstarším synem rodiny je úžasné, ale není odjakživa mi na ramena byla položena velká očekávání a velké věci, ale já pro tohle nebyl. Nechtěl jsem to. Sice sem si to neuvědomil hned, protože přeci je jako malé dítě jediné, co jsem si přál byla pozornost obou rodičů, dostávalo se mi vlídné výchovy matky, ale chladného přístupu ze strany otce, ten chlad ustoupil jakmile se narodil můj mladší bratr Amadeus.
Nejprve jsem na něj velice žárlil, získal si pozornost obou rodičů a k tomu jeden z nich se k němu choval, tak jak jsem si vždy přál, aby měl jiný přístup. Ale jak se ukázalo časem nemyslel to zle, ale však já mu zazlíval rozmazlovaní mladšího sourozence. S Amadeusem jsme se dohadovali a co víc, jen, že jsem od sebe byli dva roky odmítal přiznat, že jsem jeho starší bratr, na kterého se může spolehnout.
Soustředění, co se vlastně v rodině děje jsem přestal vnímat tak nějak, když k nám dorazila malá Marion, přišla o oba rodiče již v útlém věku. Popravili je za čarodějnictví, jen kvůli tomu, ž jeden z lordů si přál jejich majetek. Přitom nebohý strýc byl pouhým člověkem, který dal do svého jmění celoživotní úsilí. Byla to doba, když jsem přestal se zcela zajímat, co nebo jakou osobnost z mého bratra bude, byla tu ona. Neměla nikoho a já jí chtěl být dobrým bratrem, což u Amadea nešlo. Asi pár let po příchodu Marion se začali projevovat mé první schopnosti a jedna z nich byla pyrokineze, která se malému chlapci jako já vymkla kontrola nebýt matčina zásahu ošklivě bych si popálil ruce, ale i přesto sem asi týden léčil, bylo by to déle nebýt učitelské schopnosti, bylo to děsivé,nové a co víc hřejivé.Během let, než začal otec požadovat dovednosti z mečem jsem zkoušel různé talismany či ochranné předměty.
Když mi bylo pouhých 10 let otec již vyžadoval zručnou práci s mečem, jehož trénink mi připadal nekonečný od rána do večera tak to následovalo do mých 15, než mi dal trochu volnosti a vlastní volby, ale byla to největší chyba v jeho životě. Veřejně jsem se vzdal pozice lorda a odpřísáhl, že budu osobní stráží Marion, která se měla za rok na to provdat a vrátit se na její panství. Jediné, co jí po rodině zbylo s novým manželem. A jediné, co jsem pro ní mohl udělat bylo jí následovat. I když si to nepřála, jejím přáním bylo at po jejím boku spočinu jako manžel, ale já jednoduše nemohl. Neviděl jsem jí jako ženu, ale sestru a naše podoba tomu jen nasvědčovala. Blond vlasy, ostře řezaná tvář, oproti mému bratrovi, jehož plet byla tmavší a taktéž jeho havraní vlas byli úplným opakem.
A co vlastně můj starší brat Luke? Odešel ze sídla spolu z jeho matkou, která byla hraběnkou a vychovala ho mimo tyhle zdi. Ale co víc, nikdy jsme se nesetkali mimo formality, nevyhledávali jsme svou blízkost. Takže jsme pro sebe byli víceméně cizinci se stejnou krví. Již od prvního setkání působil jako ambiciózní muž, už jen protože náš věkový rozdíl byl velký bylo znát jeho zkušenosti. Možná, kdyby mezi námi nebylo 10 let mohli jsme si být blízký, to však nikdy nezjistím. Ale hlad v jeho očích po moci a zbavení se mého otce bylo zřejmé.

Vše se potvrdilo jednoho léta, když mi bylo dvacet a jakož nejstarší syn jsem měla uspořádat lov, který měl zabavit panstvo před zahájením slavnosti slunovratu. Ten den jsem myslel, že jsem přišel o vše.O matku, otce a bratra. Když jsem nalezl těla své rodiny, rozhodl jsem se sídlo nadobro opustit. Nebylo jim již pomoci, za to sestra měla šanci na nový život s manželem, proto jsem jí požádal, aby se postaral o jejich pohřeb.Možná bylo ode mě sobecké nedožadovat se pomsty, ale jednoduše tak vyšší společnost fungovala a já od začátku nestál o to být v ní být někým. Jediné, co jsem dřív chtěl bylo chránit mou malou sestřičku. I když se zdálo, že mé vztahy z rodinou jsou zcela hluboké po zřeknutí se titulu jsme se odcizili stejně rychle jako jsme se poznali.

A pak? Odešel jsem pryč. S tím co jsem měl. Koně a pár osobních věcí. Začátky byli kruté a nelítostné, jako voják jsem pobýval ve stanu i přes zimu, to co jsem potřeboval sem si musel vypracovat těžkou dřinou. Ale i na vojáčka jako já se usmálo štěstí a byl přeložen jinam. Pryč z nicoty. Přesněji do Salemu, kde potřebovali pár zkušených mužů.
 

xxx