Přezdívka hráče: Mercy
Jméno a příjmení: Eleanor Brian
Stav: Svobodná
Rodina:
- Merissa Brian(matka) - žena, která sice není její skutečná matka, ale jinak je jí už od malinka tou nejlepší, jakou by si mohla přát. Je jí 45.
- Tobias Brian(otec) - vždy pro ni byl jediným mužem, co v životě potřebovala a taky jediným mužem, kterému je ochotna věřit. Je mu 51.
- Theodora Milson(sestra) - i přes to, že nejsou pokrevními sestrami, jejich pouto to neohrozilo, vždy pro sebe byli jako skutečné sestry a tohle se nikdy nezmění. Je to prostě její mladší sestřička, na kterou bude porád chránit a nikdy nedovolí, aby se dostala do potíží nebo jí někdo něco provedl. Je jí 24.
- Thomas Milson(švagr) - dalo by se říct, že je sympatický, ale ona mužům zkrátka nevěří. Je mu 27.
- Elizabeth Milson(neteř) - její starší neteř, ona Lizí zbožňuje a Lizí jí to stejně tak oplácí. Je jí 5.
- Margaret Milson(neteř) - její mladší neteř, ještě si s ní nemůže hrát jako s Elizabeth, ale až doroste určitě se k nim přidá. Jsou jí 2.
- Franceska Bernuli(skutečná matka) - muž, co se dá nazívat jejím biologickým otcem, tuto osůbku znásilnil a úmyslně s ní počal dítě. Zemřela při porodu a Eleanor se s ní nikdy nemohla poznat. Bylo by jí 42.
- Vincent O´Donnel(skutečný otec) - až neuvěřitelně zlý chlap. Její pravý otec, na kterého si sice moc nepamatuje, ale ví, že to v žádném případě není osoba, ke které by se dalo vzhlížet. Je to zároveň vlkodlak, co jí proměnil a učinit z ní otroka měsíce. Jestli ještě žije, je mu asi 54.
Věk: 26
Povolání/Kasta: Nevěstka a příležitostně zlodějka / nížší třída
Náboženské přesvědčení: Nechodí do kostela, nevěří v boha a nehodlá slepě následovat církev. Celé je to pro ni jenom pohádka, kterou církev lidi straší, aby měla moc a zároveň si mohla namastit kapsu. Její názor je, že kdyby bůh existoval, byli by si všichni rovni a nikdo by netrpěl a neumíral bezdůvadně.
Portrét: Melanie Iglesias
Má 172cm na výšku a asi 68kg. Je vysportovaná a má viditelně vypracované svaly. Vlasy má až po pas, povětšinou je mívá rozpuštěné volně po zádech. Přes záda se jí podél páteře táhnou čtyři jizvy od drápanců a na pravém boku má jednu pravděpodobně od pokousání. Už není moc vidět, ale na dotek stále bolí. Jinak má velké množství menších, sotva viditelných jizviček všude po těle. Když se zrovna nevěnuje práci v nevěstinci, nosívá obyčejné šaty zbarvené do modra a starý ošoupaný kabát přes ně.
Je vzteklá a vznětlivá. I přes to, že se to snaží držet všemožně na uzdě. Na sebeovládání vynakládá značnou dávku úsilí, dokonce až takovou, že když už je opravdu něčeho až příliž, pořád se to snaží udržet tím, že zatíná zuby až jí to bolí a rozklepou se jí tím úsilím ruce a vlastně téměř celé tělo. Občas na lidi i vrčí. Když ani tohle toho, co ji rozčiluje neodradí, její pohár trpělivosti přeteče a vybije si na něm svoji zlost. Většinou jí stačí danou osobu urážet nebo vyřvat díru do hlavy, ale v případě, že má obzvláště špatnou náladu, nedělá jí problém po člověku hodit cokoliv, co má zrovna po ruce, někdy vážně jenom někdy použije i svoji sílu a člověka napadne, ale to jen, když ho fakt vyloženě nesnáší. Na seznam osob, které nemá opravdu v lásce, se jen málokdy dostane nějaká žena. Dominují na něm hlavně muži. Ten kdo si myslí, že je to kvůli tomu čím se živí je na omylu. Možná je pravdou, že v nevěstinci se tento seznámek výrazně prodloužit, ale ona mužům nevěřila už před tím. Nevkládá do nich ani tu nejmenší důvěru. Vyjmou svého otce a i u toho chvíli trvalo než si její důvěru zasloužil. Je nevyspitatelná a nikdy nelze předvídat, jak se zachová, i když je v potížích a zdá se, že má jen jedinou možnost dostat se z nich. Prostě vymyslí naprosto šílený plán a řídí se jím a v případě, že jí nevyjde, má pořád nadlidskou sílu. Je jí úplně jedno, co si o ní ostatní myslí a krotit svoje ego začne pouze v případě, když si ji spojují s její rodinou. O ní ať si myslí, kdo chce, co chce, ale její rodinu sebou ke dnu stahovat nechce. Nezajímá ji, když někdo slyší jak nadává nebo ji vidí jak sem tam něco čmajzne, to ji naopak velice baví, zbožňuje, když si někdo namlouvá, že ji chytí a potrestá. Nejvíc na tom miluje ten pocit vítězství, když to nakonec vzdají a ani pocit, že jí zase bije srdce není k zahození. Hazarduje se svým životem, jakoby nebyl to nejcenější, co vlastně má. Je pro ni jen takovou zbytečností, za kterou si nic nekoupí a v ničem jí nepomůže. Na lidi mimo příbuzenstvo se nikdy neuměje, tedy pokud se nejedná o výsměch. V okruhu svých blízkých se snaží krotit své pudy a dalo by se říci,že se pro ně celkově změní. Je milá, hodná, veselá a velmi usměvavá, prostě celkově jako vyměněná. Všichni tam ví, co je zač, takže je i uvolněná, tady výjímkou Thomase. Může být rád, že uznala, že je dost dobrý pro její sestřičku, nemůže očekávat zasvěcení do všech rodinných tajemství. A hlavně ne těch, co se týkají jí. Přímo miluje své dvě neteře a probouzí v ní až neskutečnou hravost. Dokázala by si s nimi hrát hodiny a hodiny a nikdo by jí v tom nemohl zabránit, kdyby to bylo možné. Vždy je upřednosntňuje před sebou a hlídá je. Dohlíží na to, aby se jim nic nestalo. Jsou pro ni vším a kdyby někoho z nich ztratila, asi by se zhroutila. Člověk si ji dokáže získat chválou nepadne mu hned kolem krku, ale když ví jajá slovíčka jí našeptávat, je na dobré cestě stát se jejím oblíbencem, ale nic víc. Žádná důvěra, žádné city, jenom zalíbení k jeho slovům. Je typ člověka, co o sobě rád poslouchá sladká slovíčka.
Zlozvyky: Ťukává prsty o stůl, když nemá, co dělat nebo ji někdo jednoduše nudí. Když jí někdo peskuje a zrovna se na ni nedívá naznačuje rukou, že to, co říká, jsou jenom samé bláboli. Dříve to dělala úmyslně, teď už si to kolikrát ani neuvědomí.
Základní schopnosti:
▲ Velká síla
▲ Zesílené smysly
Schopnosti navíc:
▲ Rychlost - vysoká úroveň
▲ Regenerace - střední úroveň
▲ Boj na blízko - nízká úroveň
Je rychlá, mrštná a má nadlidskou sílu. I přes tyto skvělé věci má i pár chybiček. Neumí zacházet se zbraněmi. Moc si o sobě myslí a nehlídá si záda, tudíž je až neuvěřitelně lehoučké ji ze zadu napadnout a dost možná ji i zabít, což sice ještě nikdo nezkusil, ale to neznamená, že tak jednou nesejde ze světa. Spatně snáží vlčí oměj a stříbro. Kůže jí pálí už jen při letmém dotyku s jakýmkoli stříbrným předmětem.
Když byla malá staral se o ni její skutečný otec Vincent. Žila s ním v chatrči v lese, který se rozprostírá kolem Salemu. Jeho výchovné metody nebyli nic mo ani se z ní nesnažil vychovat normální lidskou bytost, vypadalo to spíš, jakoby z ní chtěl mít malého vlka už od začátku jejího bytí. Byl vlkodlakem a byl na to patřičně hrdý. Nebral to jako prokletí, nýbrž jako dar z nebes. Říkal jí, že když se s tím člověk jednou smíří začne si pamatovat, co dělal a časem začne své činy i ovládat. Nepamatuje si ani tak jeho samotného, ale spíše jeho přednášky a jeho učení o tom, jak být nejlepším a neporazitelným vlkodlakem. V jejích pěti letech už se mu nechtělo čekat a rozhodl se, že ji promění, bylo to riskantní a šancce na to, že se jeho experiment vydaří nebyly nijak velké. Hned jak se začal měnit, ona začala utíkat. Měl pravdu, že když s tím byl smířený lépe to ovládal, ale utíkající kořisti odolat nedokázal. Pokousal ji a podrápal. Když se konečně ovládl vypadala, že už to nerozchodí, tak zmizel a už ho nikdy neviděla. Ráno ji našel na pokraji smrti obchodník s hrnci a víš možným, co se vyrábí z hlíny a vzal ji k somě domů za svou ženou a tříletou dcerou. Postarali se o ni a když to zázrakem přežila, přijali ji za vlastní. Nikoho nezajímalo, že si k sobě vzali úplně cizí dítě, co ve městě nikdy dřív nikdo neviděl. Při své první přeměně byla jestě malá, ale už měla sílu, jen se štěstím se všem podařilo vyklouznout bez roznesení jejího prokletí. I za tak krátkou dobu si ji stihli zamilovat a nemohli se jí i díky takovému problému zbavit.Tak ji začali zamykat, jenže s přibývajícími roky byla silnější a řetězi ve zdech už ji nedokázali udržet, nutně museli přijít na způsob jak ji udržet pod kontrolou a její menší problém v tajnosti. Vzpomněla si na Vincenta a začala se same se sebou smiřovat. Fungovala to, ale jen na to, že si pamatovala, co o úplňku provádí. Tak začala, alespoň chodit do lesa, dost hluboko na to, aby tam na nikoho nemohla narazit. Hrozba, že někomu ublíží byla zažehnána, nikdy si nevybavila, že by někoho zabila. Vždy se jí v paměti objevilo jen nějaké zvíře. Měla štěstí. Ale lidé se začali ozývat právě kvůli tomu, že chodila o úplňku do lesů a několikrát ji někdo spatřil, proto v létě po svých šestadvacátých narozeninách odešla od rodiny, nechtěla, aby je náhodou obvinili z napomáhání čarodějnici, a začala si hledat obživu jinde. Našla si menší a lehce zchátralou chtrč u lesa, trošku ji opravila a začala v ní bydlet. Jediné co tak nějak uměla bylo hrnčířství a jelikož jediný hrnčíř ve městě, co by byl ochoten ji zaměstnat byl její otec, se kterým nechtěla, aby si ho někdo s ní spojoval, rozhodla se pracovatv nevěstinci. Chodí tam a pracuje pro bordel, ale rozhodně jim nepatří. Vždy zaplatí část svého výdělku za to, že tam je, aby si ji nemohli přivlastnit a ona si prořád svobodně mohla chodit, kam a kdy se jí zachce. Už nedovolí, aby jí něco bránilo v životě, který nemá žádná pravidla. O svobodu už ji nikdo neobere. Ani její prokletí jí nezabrání ve volnosti. Kdo ví, jestli kvůli němu nebude nakonec ještě volnější.
XXX
Žádné komentáře:
Okomentovat