11/24/2016

Isabell Marie McKinlay

 

Přezdívka hráče: Mercy
Jméno a příjmení: Isabell Marie McKinlay
Stav: Svobodná
Rodina: 
  • Marie Constance McKinlay - Její matka, kterou ze srdce nenávidí. Mocná černá čarodějnice. Už je po smrti. Zabila ji.
  • Peter Johnatan McKinlay - Její otec, ke kterému nemá žadný vztah. Byl dezertérem z evropy. Zemřel dřív, než se Isabell narodila. Chtěla ho oživit, ale zaprvé to neuměla a zadruhé se nikdy nedozvěděla, kde je pohřbený.
Rasa: Černá čarodějnice
Věk: 15
Povolání/Kasta: Lovkyně nadpřirozena / nižší třída
Náboženské přesvědčení: Ví, že už od malička je její duše upsaná ďáblu, a proto věří v to, že osvobodí svoji duši a vyslouží si místo v nebi tím, že ve jménu boha zabije nebo přivede před soud co nejvíce satanových pobočníků. Jinak je její víra značně omezená na to, když od boha něco potřebuje. Vtomto případě se dokáže modlit i hodiny.
Portrét: Holland Roden
Je celkem malá, má asi 159cm. Postavu má atletickou a vypracovanou. Má dlouhé kudrnaté vlasy, které nejčastěji nosí sepnuté nahoru, aby jí nepřekážely při práci. Na zádech mezi lapatkami má latinsky vytetovanou svoji přísahu kterou složila bohu ,,Ve jménu božím budu bojovat proti silám zla, dokud z ďáblových spárů neosvobodím svoji duši nebo v nich sama neskončím.,, Nikdy ji neuvídíte v ničem jiném, než v černém korzetu, černých kožených kalhotách, pevných vysokých botách v žádné jiné barvě než černé a černém dlouhém plášti s kapucí. Na pravém stehni mívá připnuté dvě dlouhé dýky. Opasek jí podle ní samotné nejvíce zdobí tři vrhací nože. Tuhle menší zbroj nikdy nesundavá, jinak je samozřejmostí, že má ve své zbrojnici i několik mečů, praktickou kuši, tisový luk a toulec plný šípů. Pistole nepoužívá, jsou moc hlučné.
 

Isabell je povědšinou introvertní, pořád dokola si odehrává zásadní okamžiky svého života a je uzavřená sama do sebe. Malichernosti jí nikdy nevyvedou z míry, jsou jí uplně ukradené. Existuje jen málo věcí, které jí dokáží opravdu vytočit. Když se trefíte na nějaké pro ni citlivé téma, vybuchne jak sopka a hrdlí ze sebe nádávky a nejhorší urážky, co zná jako žhavou lávu. Nějakou tu chvíli trvá, než se vrátí do svého původního lhostejného stavu. Až na tyto citlivá témata dokáže svůj vztek držet na uzdě celkem obstojně. Nikdy si nic neplánuje dopředu, musíte uznat, že by byla strašná nuda mít každý den naplánovaný do puntíku, přece jenom si toho užila dost v dětsví, její matka nechtěla, aby měla biť jen minutku času na svoje vlastní myšlenky a svůj rozvoj, Stejně se jí to nepovedlo, docílila jen toho, že je její malá holčička, tak spontání a nepředvídatelná, jak jen to jde. Důvěřuje převážně svým instinktům, ale to neznamená, že občas neposlechne i svou hlavu, která vždy přijde s logickým řešením. Když jsou v jejím okolí lidé, snaží se nedat najevo žádnou chybičku, žádnou emoci díky, které by ji považovaly za slabocha, nejčastěji na sobě nedá znát, že vůbec nějaké emoce má. V případě, že si je jistá, že je sama nebo je s někým, u koho jí je ukradené, jak jí bere jestli jako malou holku nebo lovkyni nadpřirozena, tak se chová uvolněně, dělá si to co potřebuje udělat, čte si, jen tak lenoší a užívá si, že jí nikdo nevěnuje přílišnou pozornost. Ráda zlobí a vyvolává konflikty mezi lidma. Když cítí nebezpečí, je to pro ni jako druhé vánoce a rozhodně s něj nemá strach. Nevyhledává ho sice všude kam přijde, ale když už si ono najde ji, tak do něj bezhlavě skočí. Je srdcem dobrodruh. Na jednom místě vydrží jen v případě, že tam má nějakou tu prácičku, jinak cestuje od osady k osadě a užívá si volnosti. Nemá ráda rutinu. Zbožňuje, když může dělat každý den dělat něco jiného, než ten předchozí. Proto také nikdy nevstává v přesnou dobu, prostě až se vyspí, tak se vyspí a chraň bůh toho kdo jí vzbudí. Nepatří mezi ty lidi, co se denně stresují, co bude dál, jestli bude dobrá úroda a takové podobné, běžné věci. Pro ni je to vše zbytečnost. Žije teď, proč by se měla starat o to co bude zítra, když už řeší jinou časovou osu, tak se utápí v minulosti možná, že ji nezmění, ale aspoň přesně ví, co se v ní stane. Patří mezi lidi, kterým je ukradené jak to, když je nikdo chválí tak i to, že je někdo kritizuje. Když už to nějak řeší tak asi tím způsobem, že chválu přijme pokývnutím hlavy a na svého kritika se přidrzle zasměje. Záleží jen na tom, kdo to je. Ale v případě, že nějaký pitomec úmyslně vyřkne urážku na její osobu, je schopna mu ve chvilce vyříznout jazyk a hodit ho psům. Takže není moc rozmné, ji dráždit. Je celkem optimistická a na svůj život pohlíží většinou s pozitivní náladou. Přece jenom vždycky může být hůř. Občas přemýšlí o své smrti. Nepřemýšlí o tom, kdy přijde, je jí to celkem volný, až přijde, tak tady bude, přemýšlí spíš nad tím, jak zemře. Bude to stářím, hezky v klidu a ve spánku nebo jí zabije její práce. Upřímě nejčastěji si říká, jestli její pobyt na světě, neukončí to, že lidé odhalí, co je skutečně zač. Ale ať zemře jakkoliv, doufá, že už bude mít svoji duši opět ve svém vlasnictví a bude se moci přidat ke klidnému odpočinku v nebi, ne děsivým mukám v pekle. Jako každá bytost má taky svůj osobitý smysl pro humor, ten její je sice trochu morbidní, ale má ho. Usměje se jen málo kdy a jak na koho, její úsměv si hold musí každý zasloužit. Pomalu se začíná dostávat do věku, kdy ji začínají přitahovat muži a už s nimi zkouší i flirtovat. Dalo by se říct, že přirozený talent, ale ještě nenašla žádného, co by jí nakonec stál za víc, než za pár provokativních slůvek. No jo je trušku náročná. Přísahala si, že jestli někdy najde někoho, kdo jí bude stát za víc, tak stejně nedovolí, aby jí přirostl k srdci. Nezvládla by, kdyby ho kvůli ní zabili její nepřatelé a že takovej lovec jich má až až. Nevěří, že by snesla tu bolest ze ztráty a pocit viny z toho, že by ho zabili jenom kvůli ní. Tohle je asi největší důvod proč nemá žádné přátelé. Není to proto, že je to nesnesitelná čarodějnická mrcha, to ona totiž není. Důvod je to ten, že nechce, aby díky ní někdo přišel k úhoně.
Zlozvyky: Nevím, jestli je to vyloženě zlozvyk, ale často mluvívá sama se sebou a to i když jsou okolo lidé, a poté ani pořádně neví, co vlastně povídá, ale často to není nic pěkného. Je také, tak trochu alkoholička, když má ve městě práci snaží se to omezit, protiže potom má proti svým protivníkům značnou nevýhodu. Snaží se, tak zahnat vzpomínky na všechny, co zabila.
 

Základní schopnosti: 
Znalost čarodějných rituálů - teoretická úroveň, slabá praktická
Znalost bylinek

Schopnosti navíc:
Pyrokineze - Vysoká úroveň
Atmokineze - Střední úroveň
Bilokacie - Nízká úroveň

Umí skvěle zacházet s jakýmikoli noži a dýkami. Naučila se i obstojně střílet z luku. Troufne si i na pěstní souboj.
Moc jí to nejde s meči a kuší. Tyto zbraně jsou pro ni celkem těžké. Je drobná, takže u větších protivníků má šanci pouze, když neumí bojovat nebo na dálku. U schopných dlouhánů nemá na blízko šanci. Leda, že by použila své schopnosti, ale to nemůže vždy.
 

Bez jejích rodičů by nebylo ani jí, takže začneme u nich. Její otec byl evropsý voják. Posílali ho společně s jeho druhy ve zbrani do Afriky napadat vesnice a následně vozit nové otroky do Ameriky. Tato práce se mu hnusila. Hned po příjezdu tudíž ukradl koně a utekl. Snažil se jet, co nejdál to šlo, ale doléhalo na něj to, že si nevzal žadné zásoby a jeho kůň už byl také vyčerpaný. Když už se zdálo, že nenarazí na žádnou osadu, tak se v dálce objevila světla. Jakoby myšlenka konečného odpočinku pobídla i to zvíře, rychle vyrazily za světlem. Ukázalo se, že světlo nevycházelo z osady, ale velkého domu. Ale i to bylo uklidňující. Než vůbec stihl zaklepat otevřela mu krásná žena. Odprosil si přístřeší a stravu za to, že pro ni bude pracovat. Pro něj to zachvíli přerostlo v něco víc, ale ona to na něj jen hrála. Potřebovala manžela, aby jí dali lidé pokoj. Takže se brzo vzali a jakmile zjistila, že s ním otěhotněla, zabila ho a náhrála to jako nehodu při práci. Už splnil vše co po něm chtěla. V okamžiku kdy se Isabell narodila, měla už dopuntíku naplánovaný každý den svého života. Dva týdny po narození její matka uspořádala sabat a upsala její duši ďáblu. Zprvu jí to bylo jedno, jakému dítěti by se nelíbilo mít užasné schopnosti. Ani jí nevadilo, že musí každý den trénovat tři hodiny i více a své schopnosti rozvýjet. Její matka chtěla, ať je její nejsilnější schopností Spoutání démonů, jako to má ona, ale to jí nevyšlo. Sice to Isabell měla, ale ani zdaleka né tak silné jako její matka. Zato výtečně ovládala oheň a dalo by se říci, že obstojně i počasí. Ve dvanácti objevila otcův deník. Vypadl z police a otevřel se na stránkách se dny těsně před tím, než zemřel. Dočelta se, že viděl její matku provádět temné čáry a také to, že už jen čeká, kdy za ním příjde a zabije ho. Když s deníkem přišla za matkou a začala se ptát, deník jí vytrhla z rukou, uhodila ji tak silně, až spadla na zem a řekla jí, že jestli se ještě někdy zeptá skončí hůř než jen s bolavou tváří. Věděla, že to není jen planá výhruška, vždyť zabila jejího otce, co by ji stálo zabít neposlušné dítě. Vždycky si může obstarat nové. Jenže i když se neptala, už nebyla tak pozorná žákyně, co se týkalo plánů její milované matky, byla značně pozadu jak v čarodějnictví, tak všeobecném vzdělavání. Její matka už toho měla dost a potrestala ji né tím, že by ji k smrti ubila, jak slíbila, konec konců neptala se, ale udělala si z ní služku. A samozřejmě dodala, že když přijde k rozumu a vrátí se do normálních kolejí, nebude muset pracovat jako služka mezi otroky. To jí, ale vyhovovalo. Za celý svůj život nezažila víc svobody. Když jí už bylo třináct, začala přemýšlet o tom, co se asi stane, když zemře a nebude mít svoji duši. Začala se tedy hodně zajímat o boha a potom se mu složila svoji přísahu. Jednou ji matka poslala vypomáhat v kuchyni, protože svolala černé čarodějky z celého okolí. Dalo by se říct, že byla něco jako jejich vůdkyně. Pro Isabell to byla perfektní příležitost, potvrdit bohu svoji přísahu a pomstít se matce za vraždu svého otce. Sehnala si bylinu, která má prý paralizační účinky a dala ji matce a jejím společnicím do jídla. Ve chvíli, kdy většina z nich dojídala. Poslala všechny otroky pryč a darovala jim svobodu, tady už jich nebylo třeba. Jakmile měla jistotu, že už všichni dojedly, a tudíž jsou paralizováni, vešla do místnosti a vrhla nenávistný pohled na svou matku. Ta jí ho oplácela tak urputně, že jí div z očí nešlehaly blesky. K Isabellinu uspokojení nemohla ani otevřít pusu, konečně nebude žvanit, ale poslouchat.,,Matko nesnaž se pokazit tuhle dojemnou chvilku. Tvoje dcerunka dospívá a má už svou vlastní hlavu. To nemáš ani trochu radost, vždyť tady všichni umřete jen díky tvojí výchově.´´řekla to tak sladce a při tom jedovatě tak, jak to dělávala právě její matka. Měla silný pocit za dostiučinění. Nakonec dodala: ,,No nebudem to zdržovat, učitě už je vám zima.´´ Ve chvíli kdy to dořekla natáhla ruce, jak ji to ,,maminka,, učila a pomocí svíček na stole začala všechny podpalovat. Matku si nechala nakonec, celou jí obmotala plameny a podívala se jí do očí, viděla tam neovladatelný vztek, ale když se zadívala pozorněji, spatřila v nich i dávku pýchy. To ji zaskočilo musela vypadnout, přestala si hrát a nechala plameny, ať je pohltí. Do hlavy se jí hrnuly stovky myšlenek jako například, ,,Bylo tohle to, co po mě celou dobu chtěla.,, nebo ,,Co když teď budu stejná jako ona.,, Jela co nejdál mohla, než utekla vzala všechny peníze, které našla. Nakoupila za ně zbraně, oblečení a nějaké zasoby. Začala trénovat a jezdit po osadách. Zabíjela ďáblovy pobočníky, kde se dalo. Když už jí to začalo i vynášet, nechala si vytetovat svoji přísahu od jednoho bílého čaroděje, kterého potkala, když pátrala po čarodějnici sužující osadu asi 18 mil od Salemu. Když ji porazila, jela do další osady, zase okrok blíž k proklětému městu. Roky plynuly jak voda a než se nadála bylo jí patnáct a měla si namířeno do Salemu. Kdo ví co jí to čeká???
 





Žádné komentáře:

Okomentovat