Sarah O'Connor

ZABITA PŘI UPALOVÁNÍ, UDUŠENA KOUŘEM

Přezdívka hráče: Blake

Jméno a příjmení: Sarah O'Connor

Stav: Svobodná

Rodina:

• Elmer O'Connor - milující otec, obyčerný člověk, starý hrnčíř žijící při samotném okraji Salemu. Svou dceru miluje nadevše ale se vzrůstající touhou ukončit všechno čarodějnictví ve městě se o ni začíná bát čím dál tím víc.
• Maureen Bailey O'Connor - matka, původem čarodějka, po níž Sarah zdědila své schopnosti. Přípravou lektvarů a amuletů se živila už v irském Belfastu, odkud rodina před pár lety připlula za lepším životem stejně jako většina ostatních.

Rasa: Čarodějka

Věk: 25

Povolání/Kasta: Apatykářka/Barvířka

Náboženské přesvědčení: Víra v přírodní magii

Portrét: Eleanor Tomlinson

Kdo jí nepoznal, ten nejspíš neuvěří, že za clonou vln rusých jako oheň při nočním upalování čarodějnic na hranici, se skrývá děvče plné lásky k ostatním, s vůlí silnější než knězovo kázání a hrdostí hodnou pravé šlechtičny. Předčasně vyspělá jako snad všechny dívky, avšak nadále žijící v jakési iluzi dokonalého světa, kde není ran ani nadávek, v němž může žít bez ohledu na to, jakého je původu nebo síle schopností, jímž vládne. Přes tuto až snílkovskou povahu by se dala označit za racionálně uvažujícího člověka, který ví, jak přežít do druhého dne, čemu všemu se vyhnout a jaká slova volit při rozhovorech, které se stáčí až podezřele blízko k vyptávání.

V modrozelených očích se zračí odhodlání, ta dětská umanutost, která se připisuje tvrdohlavým, téměř až neposlušným ženám, které odmítají respektovat svého manžela. Pravda je taková, že Sarah, neboli Sára, jak si nechává říkat, je tak trochu dítě - trucovité a neústupné, když se jí něco nelíbí. Je schopna se zatvrdit, nafouknout tvářičky, čímž připomíná vytáhlého zrzavého křečka, a nemluvit s dotyčným po dobu celých pěti, při opravdovém výkonu až deseti vteřin než se obrátí a něco mu pěkně od pusy řekne, nekontrolujíc zda se to někomu líbí či nikoliv. Povětšinou do toho zvládne máchat vařečkou, bědovat nebo poukazovat prstem. Nejednou si díky tomu od otce vysloužila výprask za svou neposlušnost, i když nikdo nemůže pochybovat - v jádru je Sarah hodné děvče se srdcem na dlani a pokrytém zlatem. Její obětavost se nedá vyvážit, jenže v tomto případě na svou dobrotu - či spíše hloupost - často doplácí. Hamižní, chamtiví lidé se sobeckými sklony dokážou využít jejích znalostí a nevinných očí, aby získali to, co chtějí, nehledě na malou rusovlásku.

Jestli někdy byla jiná, pak teď je spíše samotářský typ, odtažitá od společnosti, kdy si hledí svého. Na očích je jí navzdory tomu vidět, jak moc touží po společnosti, jak se celá rozzáří, když ji okolojdoucí osloví nebo když k ní přiběhnou malé děti, její slabost, pro níž je ochotna přejít světa kraj. Sarah miluje děti, miluje je nadevše, snad i více než vlastní život. Chce se starat, sobecky touží, aby na ní byl někdo závislý a dal jejímu životu nový směr - jiný než je barvení šátků a plédů, jiný než je připravování lektvarů lásky pro zamilovaná děvčata ze Salemu. Neuvědomuje si však, že k něčemu takovému je potřeba muž. Ne, není hloupá, ale vždy věřila tomu, že síla přírody je možná přeci jen o trošku silnější než spojení muže a ženy. S těmi sama nijak pletky nemá, v Salemu se příliš neukazuje a svůj domek v lese si hlídá a střeží jako oko v hlavě díky několika ochranným, ač velmi slabým amuletům rozvěšeným všude po stromech.

Za svou práci s odvary je vyhlášená v celém Salemu, však pouze  v určitých kruzích, hlavně co se mladičkých, zamilovaných dívek týče. Přeci jen, když selžou všechny metody, každá je ochotna sáhnout i po lektvaru lásky nebo malém talismanu pro štěstí či ochrany. Díky tomu stále ví, co se ve městě děje, ač žije sama v lese. A tak tomu bude snad i kdyby nechtěla, protože tuhle někdo přijde a tohle jí poví a tak dále a dále. Umí uchovat tajemství a mlčet až za hrob, nemusí k vám ani chovat loajalitu. Je už zkrátka taková, taky komu by to tady v lese povídala. Pokud jste si nezískali místo v jejím velkém, zlatém srdci, pak se stejně nemusíte bát pomsty, tohle není její styl. Je však možné, že se bude chovat s odstupem, téměř až chladně, jako by se vás potřebovala co nejrychleji zbavit. Nenávidí, když si na ní někdo ukazuje, popřípadě má nějaké narážky na její osobu. To je pak ještě odváží sklopit pohled k zemi, chová se plaše, stydlivě, tváře obvykle nabudou narudlého odstínu rozpaků a ponížení. A nehorší vůbec jsou ty opilecké kecy, kdy si ji dobírají a zkouší, co mladá dívka vydrží.

Z čeho má opravdový strach? Že jednou skončí na hranici spolu s ostatními, obviněná z čarodějnictví bez toho, aby lidé viděli něco víc než jen ženu, co je schopna uhranout pohledem a proklít dobytek. Přirozeně se proto bojí ohně, ačkoliv ho musí rozdělat, pokud chce vařit nebo připravovat odvary. K otevřenému se nikdy nepřibližuje a strach je patrný nejen v celém výrazivu tváře ale též se odráží v její hlavní schopnosti - atmokinezi. Je schopna ve strachu rozbouřit celé nebe, přinutit ho pršet tak, aby se oheň sám od sebe uhasil. Stejně jako ohně se bojí i bolesti. Je pravdou, že se sama několikrát zranila a drobné jizvičky jsou viditelné především na bříškách prstů, hrůza se však vyplní při větším zranění, které nepřestává krvácet. Na druhou stranu je schopná léčitelka, díky recepturám a postupům je schopna se postarat nejen o sebe ale i o někoho, kdo podléhá zraněním, ač se s doktorem srovnávat nemůže. Vlastně ani nechce.

Přeskočme pár stránek a dostaňme se do víru příběhu, odhalme opačnou stránku téhle zrzavé vesničanky a rovnou přeskočme k té největší kapitole. Neumí lhát, nikdy by neřekla něco co není pravda přátelů. Lži dělají všechno ještě horší než to ve skutečnosti je a lžou přeci jen hříšníci. Proč by se mělo lhát těm, kteří si zaslouží vědět pravdu? Ještě ústy někoho, kdo věří v sílu přírodní magie namísto Boha? Víru ostatních neodsuzuje, ale též se k ní nehlásí, nemá ten důvod. Lhát, klít, dělat špatné věci v prospěchu těch dobrých? Trestá příroda také za pomoc druhým? Tvrdí se, že každá lež je hřích a nejen Bůh si najde pravdu. 

Zlozvyky: U Sáry se jedná o hrdé pozvedání hlavy kdykoliv jí někdo touží srazit k zemi nebo upozornit na to, že je slabá. Ty tendence dávat každému najevo, že je silnější než se zdá? To je její drobný zlozvyk. Stejně tak udržení drobného nepořádku na svém pracovišti, že ani ona sama někdy neví, kde co je a kam co zahodila. Tím největším je špatné omývání sklenic, v nichž pokaždé zbude pár kapek lektvaru, což má mnohdy špatné následky.

 

Základní schopnosti:

▲ Znalost čarodějných rituálů - teoretická úroveň, slabá praktická

▲ Znalost bylinek

Schopnosti navíc:

▲ Atmokineze - silná

▲ Výroba lektvarů  - střední

▲ Oživování mrtvých - tělo - slabá

Sarah by se dala označit za skutečný prototyp světlé čarodějky - využívá darů přírody, plodiny a rostliny samotné ke svým pokusům udělat svět lepší, i když v mnohých případech si zahrává s osudem. Věří ale, že pokud - například v případě lektvarů lásky - není ani trochu prostor pro opětování citů nebo touha ze strany protějšku, pak lektvar nebude fungovat. Je ve svých "kouzlech" známá především mezi mladými děvčaty a postaršími obyvateli Salemu, kteří k ní chodí, když osvědčená i experimentální léčba selhává.

Co se týče její nejsilnější schopnosti, atmokineze? Je s ní dosti na štíru, nikdy se jí řádně nedokázala naučit ovládnout a spoutat, ale ani nechce nic takového podstoupit. Příroda je divoká a počasí? To k tomu prostě patří. Díky tomu však obvykle promítá duševní rozpoložení do sebe - při Sářině smutku prší, při vzteku se bouří a zvedá vítr, když je šťastná? Duha a jasno.

Je též velmi schopná ve fyzických úkolech, co se týkají domácnosti - umí si vyprat, uvařit, donést dříví z lesa, ačkoliv naštípat polena? To by sotva dokázala. Není nijak silná, v tomto atributu schopností zaostává. Orientační smysl nemá nijak valný, avšak poblíž svého domova se vyzná jako nikdo jiný. Pamatuje si každý strom, každou malou nesrovnalost, díky níž se může bezpečně vrátit domů, avšak kdyby zabloudila trochu dál? Ne, pravděpodobně by se vrátit nedokázala.

Též je špatná, co se bránění týče. Neumí bojovat, neumí se bránit ani na čarodějné bázi a ochránit tak svou mysl před násilným vniknutím. Popravdě by člověk nemusel pátrat dlouho, její tvář je čitelná jako ta nejčistší kniha.

Sarah, neboli Sára, jak jí někteří podomácku nazývají, se narodila mimo Salem, v němž žije poslední roky. Irský Belfast před pětadvaceti lety přivítal na svět malou růžolící se holčičku s vlasy zářivě rezavými, jak je pro Irčanky typické. Jak se později ukázalo, tak nejen pro ně - Sára podědila dar pro přírodní magii po matce, jedné z rozsáhlého klanu irských čarodějek střetávajících se v lesích v rámci Sabatu. Ukázalo se však, že Maureen má slabost pro svou rodinu daleko víc než pro čáry a kouzla. Odchod ze spolku nesla těžce, avšak stále tu bylo její roztomilé rusovlasé dítě, jemuž předávala všechna svá tajemství ohledně magie stromů, přírodního božstva a schopností, které se však u Sarah neprojevily. Jak se zdálo, tahle malá holčička bude mít nadání pro ovládání počasí, což rodiče sem tam děsilo, neboť nebe bývá někdy divočejší než nejneposednější dítě ve vsi.

Navzdory všemu strachu se ale Sára nikdy nenechala spoutat vidinou moci, naopak. Pokoušela se pomalu ovládnout základy tvorby lektvarů a amuletů, s nimiž obvykle tolik trpělivosti neměla a tak se daly počítat za její slabou stránku. Naopak u lektvarů excelovala, pokud sem tam neprohodila postupy nebo přísady ve své roztržitosti.

V jedenácti letech zažila první vzbouření se proti čarodějkám a tak otec rozhodl, že bude lepší odejít na nové místo - přes moře, přes celý širý oceán až do Salemu, kde obchodníci slibovali výhodné začátky pro nový život. Ač se tak nestalo, zůstali tam a tvrdohlavá Sára si po několika letech začala žít v lese daleko od rodičů, u kterých provozování čar nikdo nepředpokládal. Nikdo, ani ona sama, netuší, že v kronice Salemu je psána jako jedna z upálených čarodějek, jejíž jméno se pojí s jedním novějším návštěvníkem, jakýmsi Silasem Ecclestonem. A že celá historie může být přepsána.

XXX

Přeživší roku 1692

Jaro 1693