11/11/2016

Gery




Přezdívka hráče: Lauri
Jméno a příjmení: Gery
Stav: Svobodný
Rodina: Skutečná není známa, žije v komunitě obdobně chudých lidí, kde však nikoho nevnímá jako svého skutečného rodiče
Rasa: Čaroděj
Věk: 15
Povolání/Kasta: Zlodějíček / Chudina
Náboženské přesvědčení: Bez náboženského přesvědčení
Portrét: Robbie Kay
 



Nespoutaný. Divoký. Drzý. Podvodník. Zmetek.
Člověk by našel hodně ne příliš lichotivých slůvek, kterými by tohoto chlapce popsal. Jelikož Geryho vychovala ulice, tak podle toho myslí, a zároveň se tak chová.

Jen málo toho ví o bontonu a slušném chování. Sice ví, co je dobro, a co zlo, ale přesto se k mnoha lidem nechová zrovna dvakrát slušně. Nepatří k lidem, kteří by se často přetvařovali, ale pokud potřebuje, umí si kdeco nebo na někoho, zahrát. Stejně tak mladý muž nemá problémy se lží, zvláště pokud mu ta lež může přinést nějaké výhody nebo nějaké ty peníze navíc. Lhát umí i známým lidem, ale je fakt, že ti, kteří jej znají, můžou jeho lež rozeznat. Takových lidí už je ale vážně málo a Gery se s každým dnem snaží být lepší a lepší lhář. Navíc lidé mnohdy dobrovolně svěří své peníze nebohému dítku s uplakanýma očima. Ani toGerymu nedělá potíže, a když je třeba hrát, hraje tak, jakoby se měl s někým servat o roli herce.

Gery jen málo posedí. Je hodně aktivní, ať už je ráno nebo večer, léto nebo zima. Buď se neustále pídí za penězi, anebo si zkrátka užívá relativně svobodný a neomezený život. Nebrání se novým věcem, a jak jen to jde, snaží se poznávat nové a jít si za tím. Stejně tak rád poznává nové lidi, ale není to tak snadné, když jich chce většinu spíše jen okrást.

Jeho mluva je neohrabaná a z každého jeho slova je cítit onen nespoutaný život bez pravidel, mezi městskou chudinou. Některá slova vyslovuje špatně, hojně užívá slangu a sprostá slova jsou něco, co k takovému životu zkrátka patří.

K ostatním se chová asi tak, jak uzná za vhodné. Neřídí se tím, jestli je někdo občan nebo něco víc. Pokud se k němu někdo chová slušně, nemá problém to oplácet, ale jistá rebélie v jeho činech zůstává i nadále. Pokud se s ním někdo chce sblížit, musí se mu zalíbit, jinak je dost možné, že skončí jen bez peněz... pokud vůbec nějaké má.

Přátele si vybírá poctivě a jen tak někoho za svého přítele neuzná. Známých má díky ulici mnoho, ale mnohé z nich pohlíží s jistým odstupem. Sbližuje jej tak maximálně alkohol a to jen na určitou dobu.

Své schopnosti před lidmi neukazuje, pouze v jejich úzké komunitě. Stejně tak neznámým lidem neříká, že ve svých snech viděl umírat jejich nejbližšího. Pokud by byla jiná doba, možná by se na té schopnosti snažil vydělat, ale viděl už mnoho lidí na pranýři, a tak se v žádném případě nechce přidat k nim.

Je kompulzivní, přemýšlí spíše nad dlouhodobými plány, ve dne a v normálním "provozu" však činí to, co jej napadne. Nepřemýšlí nad důsledky svého chování, každé chování má dle něj svou reakci a je jedno, jestli je dobrá nebo špatná.

Loajální nebývá skoro k nikomu, bere spíše sebe samotného jako jakousi autoritu. I když není nejstarší, přesto se sám cítí dospělý. Zodpovědnost však tak úplně necítí. Stále v něm zůstává něco dětského, avšak větší část nahradil sarkastický mladý muž, který se tak akorát snaží přežít.

Co se týče jeho magie, řadí se spíše mezi bíle čaroděje, neboť se s jistým umem narodil. O zlých čarodějnicích však moc neví, a tak jdou nějaké rituály mimo něj. Kdo ví, jak by se však choval, kdyby o nich věděl.

Strach má jen z mála věcí. Má strach z prázdného žaludku, prázdné lahve a dlouhých zim. A pak se také samozřejmě bojí, že přijde o svou svobodu, kterou mu propůjčuje vrstva, ze které pochází.

Ač si to sám nechce přiznat, rád by jednoho dne poznal alespoň někoho ze své skutečné rodiny. I když komunita, v níž vyrůstal, pro něj přesto znamená mnoho.

Zlozvyky:
Asi jako každé dítě, které nepochází zrovna z dobrých poměrů, se o něm nedá hovořit zrovna jako o žákovi, poctivém studentovi a nadaném vědci. Nedá se říci, že by byl hloupý, ale absence školy na něm zanechala hlavně to, že nemá mnoho znalostí o světě. Svět je pro něj Salem a ulice přesně určují ten správný řád.

Gery se moc nestará o to jak vypadá, proto jej člověk často potká v potrhaném oblečení, které dokonale odráží to, odkud Gery pochází. Pokud si k tomu přičteme i jeho ne příliš slušnou a nespisovnou mluvu, můžeme si tak dokonale vykreslit jeho i jeho osobnost, která je dokonalý odraz chudiny.

Kvůli svému postavení mu naprosto schází nějaké slušné vychování. Často se někomu posmívá nebo pošklebuje. Navíc už má nějaké ty zkušenosti i s alkoholem.
Nevadí mu zívat s otevřenou pusou, utírat si nos do rukávu, říhat si... nu a dál už to nebudeme rozvádět.



Základní schopnosti:
▲ Znalost čarodějných rituálů - teoretická úroveň, slabá praktická
▲ Znalost bylinek

Speciální:
▲ Předpovídání budoucnosti - nejsilnější
▲ Telekineze - střední
▲ Změna podoby - slabší 

Slabiny:
▲ Zranitelný
▲ Rychle se vyčerpá
▲ Při přeměně na vlkodlaka by mohl zemřít, případně "jen" přijít o své schopnosti

Gery je mrštný mladý hoch, který se díky svému životu naučil, jak nejlépe někomu ukrást váček s penězi nebo jak odlákat něčí pohled, aby mohl nechat nenápadně něco zmizet.
Za svůj život se už překvapivě setkal i s alkoholem, kterého občas užije, jako nějaký usměrňovač svých nálad a nočních můr, které jej občas pronásledují.
Umí zacházet s chladnými zbraněmi, mezi které spadá například nůž a dýka, což jsou asi jeho nejvěrnější přátelé. Velice rád by uměl zacházet i se střelnými zbraněmi, ale bohužel nemá dostatek příležitostí se něco takového naučit.

Umí dobře lézt po stromech, takže kdyby jej někdo pronásledoval, dost možná by bych schopný na některý ze stromů vylézt skutečně rychle a možná i s trochou štěstí poměrně neslyšně.
Je dobrý ve schovávání a maskování, k čemuž umí použít cokoliv, pokud už nezabere změna jeho vlastní podoby.

Bojí se jen mála věcí, rozhodně nehledá ve tmě žádné bubáky, a už vůbec se neostýchá lidí kolem sebe. Ať už mluví se starostou, či sobě rovným, stále má na jazyku nějaká ta slova, ať už se s nimi chystá urazit nebo pochválit.

Umí dobře lhát, lidi kolem sebe obelhává velice často, v poslední době vlastně často lže i své komunitě, ačkoliv ji dříve obdivoval právě pro svou upřímnost. Nemohli bychom však tvrdit, že nic takového v něm nezůstalo. Lež se však stala jen dalším prostředkem přežití. Nic víc, nic míň.

Přesto však existují i slabiny. Neumí se prát jak profesionál a rozhodně neumí utáhnout nějaké hodně těžké zbraně nebo náčiní.

Jelikož nikdy nenavštěvoval školu, o světě toho moc neví. Rozhodně by neměl šanci dostat se na místo fyzika nebo biologa. Zná jen to, co potřebuje na ulici. Vlastně ani jeho schopnost číst a psát není kdovíjak úžasná. Pokud už by měl něco přečíst, asi se značnými obtížemi.

Slabina by mohla být i jeho drzost a prořízlá pusa. Samozřejmě, někdy se to hodí, ale někdy by to nemuselo být něco, co by mu zrovna dvakrát pomohlo.

Není žádným skutečným lovcem, ačkoliv umí chytit rybu, tak vážně nezvládne nastražit past na zajíce nebo skolit kance.



Gery se narodil jako Gerard Thorne své matce Marion Thorne jako nemanželské dítě. Ta nikdy nikomu neřekla, kdo je skutečným otcem svého dítěte, o které se moc nestarala, za což mohl fakt, že nechtěla přijít o možnost se vdát. Brzy se tedy malého Geryho zřekla, a tak se malý chlapec dostal do rukou neznámých lidí, kteří jej chtěli užít jako obětinu ve svém rituálu. Snad byl však osud chlapcův již napsán, jelikož někomu se jej zželelo, a tak namísto smrti se mu dostalo péče od nové rodiny. Kdo by však čekal matku a otce, mýlil by se. Geryho se ujali lidé z chudé vrstvy, tuláci a příležitostní zlodějíčkové. Lidé z okraje společnosti, kteří však byli ochotni mezi sebe přijmout maličké dítko, sotva schopné se uživit. Alespoň v něčem mu však štěstí přálo, a tak vyrůstal společně s dalšími dětmi. Byly tu děti nevěstek a milenek bohatých pánů, ale také další děti těchto chudých lidí, kteří mezi sebou tvořili jakési páry. Do rodiny však patřili všichni bez rozdílu. Žili ve větší polorozpadlé chalupě na okraji Salemu, občasně ve větších opuštěných budovách ve městě. Žili kdekoliv, kde na ně nemohla ruka zákona. Společně sháněli jídlo, pili a bavili se. Ač v této komunitě převládala i rivalita a nepokoje, přesto to každý bral jako součást rodiny a jejich komunity. Společně si stěžovali na vedení města, nejvyšší radní a všechny ty zákonodárce. Jejich prsty ukazovaly na zbohatlé měšťáky a oni se smáli, sami oblečení v nepěkných roztrhaných hadrech, chudí, ale přesto spolu a nadšení. V tom všem vyrůstal malý Gerard, kterému později nikdo neřekl jinak, než Gery. Nikdo z rodiny mu o jeho prvé matce nic nevyprávěl a to, že mu říkali zrovna Gery... buď zafungovala ruka náhody, anebo možná přeci jen někdo měl tušení o tom, co potkalo mladičkou Marion Thorne. Malý Gery však nevěděl o ničem. o svou pravou rodinu se nikdy nezajímal, protože rodina pro něj byla pouze a jen jedna. Ani se nezajímal o své příjmení - jen těžko by ho potřeboval. Nikdo z chudiny neměl předepsanou zrovna prosluněnou budoucnost. Pár nevěstek si sice byly schopné obstarat nějaký ten peníz navíc, ale i tak nikdo z nich neměl šanci dostat se mezi měšťáky. A Gery i tak měl rád jejich život. Bez přetvářky, bez předsudků. Chudina měla jedinou výhodu - ti lidé sic byli zlomeni životem, ale přesto v nich bylo i něco, co je nutilo říkat jen a pouze pravdu.

Kdy se prvně objevili Geryho schopnosti, o tom lze jen diskutovat. Nikdy se neúčastnil žádného rituálu, přesto to tu bylo. Nejprve se objevili zlé sny, ve kterých neviděl zrovna nejhezčí věci. Jednoho dne ve svém snu viděl jednu z jeho sester, mladičká, možná osmiletá dívenka. Viděl, jak ji někdo ubližuje a zabíjí, všude hořely svíce. Slyšel slova, kterým nerozuměl. Jakmile se probral, celý bledý zvracel. Což jeho noční můry provázelo dost často. O několik dní později jeho sestra skutečně zmizela a on už dopředu věděl, že se nenajde. Jisté prapodivné vize však míval i když bděl, což také nebylo dvakrát příjemné. Naštěstí však ne vždy viděl to nejhorší, a tak mu alespoň z některých vizí nebylo tak špatně. Vize však nebyly to poslední, co se mu stávalo. Byla tu taky možnost si měnit podobu. Nebylo to nic násilného a už vůbec to nefungovalo tak, že by se přeměnil úplně celý na jinou osobu, ale přesto mohl zlehka pozměnit svou tvář, vlasy, a tak dále. Občas tím překvapil své spolubydlící, ale on sám si nic špatného neuvědomoval. Vlastně si neuvědomoval ani to, že občas jen pouhou myšlenkou mohl pohnout nějakým předmětem. Nejvíc jej totiž tou dobou strašily hlavně ty vize, se kterými neuměl pracovat.

V jejich komunitě však přebývala i stará babička, věštkyně, které ani za mák nevěřil. Přesto jej však jednoho dne vyděsila, když se chopila jeho ruky a řekla mu, že je zvláštní a jiný, než ostatní. Dokonce mu řekla, že by mohl změnit jisté věci. To jej překvapilo a ten den utekl. Nebylo mu mnoho, možná jedenáct, dvanáct. Někdy v tu dobu začal od komunity utíkat častěji, když to šlo, pobýval na ulicích, kde využíval znalosti svých "sourozenců". Jak přežít? Bylo to složité, ale když víte, co se bude dít, a když si můžete alespoň trochu pozměnit vzhled, alespoň vám to může pomoci. A když k tomu ještě umíte pohybovat věcmi. Pak není tak těžké něco někomu ukrást. Tím se začal řídit. Rozhodně nezačal měnit svět, ale pocítil v sobě potřebu urvat si něco z toho mešťáckého štěstí.
Své schopnosti, které jej dost vyčerpávaly a vyčerpávají, užíval vždy se samozřejmostí, ne jako něco zvláštního. Vyčerpávaly jej, ale patřily k němu. A patřily hlavně jemu.
Nikdy se neúčastnil žádného rituálu, ani nezačal hledat další čarodějnice. On sám sebe nevnímal jako čaroděje. Jen kluka, co dostal do vínku něco lepšího, než tu chudobu, co se mu neustále zakusovala do pozadí (tohle by řekl o dost sprostěji).
A tak na ulicích přežíval dál. Kdo ví, jestli se to někdy změní. 



XXX





Žádné komentáře:

Okomentovat