3/12/2017

Laurence Percival Eddington

https://town-of-salem.blogspot.cz/2017/03/laurence-percival-eddington.html


Přezdívka: Lauri
Jméno a příjmení: Laurence Percival Eddington
Stav: svobodný
Rodina: 
  • Mallory Eddington
Žena v domácnosti, která se až příliš upnula ke svému jedinému synovi, který však už v pubertálních letech často prchal z domu. Doufala, že ve svém synovi bude mít náhradu za manžela, který je věčně pryč a celkově již jejich společnému vztahu nevěnuje příliš pozornosti. Do práce se nikdy nevrátila, ačkoliv pozornost se snaží najít téměř všude, jelikož ji nebaví ona samota.

  • Christopher Eddington
Vyhlášený doktor, inteligentní muž, který se pohybuje jen ve vybrané společnosti. Pro svého syna přesto nikdy nebyl dostatečným vzorem ani idolem, což akorát prohloubilo onu propast mezi nimi. Ani s Mallory si příliš nerozumí, přesto však nechce rozvod, a tak setrvává v nefunkčním vztahu, ve kterém jej už nedrží ani děti, a sám pendluje mezi prací a milenkami. Laurence jím v dnešní době spíše opovrhuje.

Rasa: člověk
Věk: 29
Povolání/kasta: Svobodomyslný umělec / profesor umění
Naboženské přesvědčení: nevyznává nic
Portrét: James McAvoy



Laurence vždy na lidi ve svém okolí působil spíše jako podivín. Jakožto umělec měl vždy svůj specifický pohled na svět, vnímal věci kolem sebe o dost rozdílněji, než ostatní a vždy v nich dokázal vidět i něco jiného - krom vzhledu dokázal posoudit i jejich hodnotu a význam. A dost podobně bral i lidi. Každý člověk je pro něj unikát, krom vzhledu osob vnímá i jejich povahy, jejich návyky i rozporuplné povahy, které mají ne vždy jen ty dobré znaky. Lidí si cení hlavně pro jejich upřímnost a různé dovednosti - lidí, kteří jen pracují na svém vzhledu, ale nemají nic jiného, čím by mohli zaujmout, se spíše straní.

Vždy byl pilným studentem a rád poznával nové a nové věci. Záliba v kniha i vášeň pro psaní však brzy obohatilo i malířství, kterému se začal věnovat ještě v dobách, kdy byl spíše dítětem, než-li mužem.

Je spíše tichým společníkem, který si užívá vlastního světa a jeho krás, svých myšlenek a tužeb. Nikdy neměl mnoho přátel, jelikož vždy pečlivě rozlišoval mezi lidmi, které ve svém světě chtěl mít a ty, které tam musel mít. Jeho přátelé se od něj však vždy dočkali spravedlivého a ochotného jednání, byť jeho slova občas byla zmatená a možná i nemístná. Je pravda, že si někdy nedává pozor na pusu a myšlenky z něj vylétnou tak, jak se mu sestavily v hlavě, přesto však nikdy není úmyslně zlý. Leda, že by si na něj někdo dovoloval, ale i v takovou chvíli se snaží vše zvládnout s hlavou vztyčenou, jako správný diplomat. Pokud dojde na pěsti, nebojí se bít, avšak je na něm zřetelné, že není žádný silák ani mlátička. Jen obyčejný chlapík, co místo kladiva bojuje spíše štětcem a tužkami.

Svět si možná trochu idealizuje, leckdo by řekl, že nestojí rovnýma nohama na zemi. Před naivitou již ho varovali mnozí z jeho přátel, on si však stále stojí za svým a rány přijímá s určitou odevzdaností.

Povahově je spíše melancholik, občasné depresivní stavy přenáší do svých obrazů a za každý tah štětce ukrývá své pocity. Dříve jako správný umělec pil a přičichl i k tvrdším drogám, v dnešních dobách nepije, jen občasně si neodpustí skleničku dobrého vína.

Občas se jeho nevyrovnanost projeví v jeho přístupu k práci, někdy se chová odmítavě a je bez nálady, odsekává a nevěří si.

Miluje tmu, cítí se v ní volně a svobodně, brzká rána v něm probouzí úzkost a obavu z dalšího dne. Je spíše noční sova, než ranní ptáče, ale je dost možné, že v něm svou jizvu zanechala i rána s kocovinou, plná bolesti hlavy a nechuti k životu, jen k dalšímu pití.

Pokud se zamiluje, dokáže milovat hluboce, ale zároveň má z lásky a závazku menší obavy - v jeho životě bylo jen pár žen, a ač se snažil věřit všem, vždy narazil na nějakou překážku nebo jej opustily. Proto se moc nesnaží na nikoho vázat, jen občasně s někým stráví noc, ale jinak se dál věnuje práci, která jej baví.

I ve svých letech si stále není příliš jist, kam směřují jeho kroky, přemýšlením nad budoucností se nezdržuje, žije ze dne na den.

Je dobrodruhem, baví jej se toulat, miluje temná zákoutí a opuštěná místa, prázdné uličky starých měst, rozbořené továrny, ale obdivuje také přírodu, zvláště tu nedotknutou lidmi.

Ve svých obrazech se věnuje zejména surrealismu, ale maluje i přírodní motivy, portréty a cokoliv, co se mu zlíbí.

Ve volném čase se kromě toulání věnuje i četbě, psaní a focení.

Je poměrně tolerantní, ale skutečně nemá rád, pokud někdo dělá něco bez jeho svolení nebo pokud se mu někdo snaží montovat do jeho života, či věcí.

Existují problémy, kterým neumí čelit, občas za řešení problému považuje únik.

Zlozvyky: V určitých chvílích přehnaně hodný, až to svádí k využití jeho dobroty. Nechává se snadno unést svými pocity, hodně na něj působí jeho melancholická povaha i sklony k depresím, které jej často stahují ke dnu. Určitým problémům se není schopen postavit čelem, občas má tendenci utíkat, začít jinde, nanovo, s čistým štítem.

Nezajímá se o budoucnost, žije ze dne na den, občas má trochu sebedestruktivní sklony.

Občas mluví dosti zmateně, někdy může lidem skákat i do řeči. Mluvívá bez rozmyslu, proto občas řekne nějakou pitomost.

Bojí se závazků, vyhovuje mu život na volné noze.


Základní schopnosti:
Empatie - střední
Instinkt

Schopnosti navíc:

Schopnost vycítit nadpřirozeno - silnější
Znalost bylinek - slabší
Inteligentní muž, který se vždy učil rychleji, než ostatní. Viděl a četl mnoho knih a filmů, dokumentů. Umí malovat, umí zachytit detail, ale i nějakou myšlenku.

Rád píše, nejvíce mu jde psaní lehce satirických povídek, ale párkrát už napsal i složitější příběh. Ve svém psací stole má rozepsaný román, který však nikdy nedokončil.

Kromě angličtiny mluví plynně také francouzsky a španělsky. Částečně ovládá latinu a jistě by zvládl pár vět i v němčině.

Má určitou schopnost, jak zaujmout lidi - ne, že by byl přímo vynikajícím řečníkem, ale umí si ze sebe udělat legraci a udělat tak z každé přednášky něco, na co se studenti těšili.

Z cest má mnoho zajímavých historek, které vždy umí vtipně podat. Hůř se mu mluví o jeho životě nebo o svém nitru. Proto na takové věci mnohem raději užívá štětec, než slova.

Ve věcech, ale i v lidech, umí najít krásu, kterou nemusí vidět každý. Na každém člověku hledá nějaké určité to, které z těch lidí udělá ty výjimečné.

Pokud bychom se podívali na jeho nedostatky, určitě by jich bylo více, než dost. Neumí se pořádně prát, bojí se příliš stísněných prostorů, neumí příliš vařit a jeho srdce si dobyly polotovary, anebo donášky až ke dveřím jeho bytu. V dobách deprese je přímo nepoužitelný, obává se snad všeho, i vlastní neschopnosti.

Nikdy v ruce nedržel žádnou zbraň, maximálně nůž, jinak příliš nadějný není. V přírodě by si asi dvakrát neporadil, i když se svou povahou je sobě nebezpečný i v městských podmínkách.

Jako umělec má určitou dávku empatie, avšak on sám se přesto prezentuje jako někdo, kdo jen těžko může porozumět ženám.

Sám sebe vnímá jako dobou nepochopený, jednadvacáté století odsuzuje a nejraději by žil někde úplně jinde.



Narodil se jednoho říjnového odpoledne v nemocnici v Edinburghu jako jediný syn Christopherovi a Mallory Eddingtonovým. V té době ještě šťastní manželé, měli ze syna ohromnou radost a Christopher byl za následovníka rodu jedině rád. Tajně doufal, že jeho syn vyroste a stane se doktorem nebo třeba právníkem. Přesto nechtěl zůstat u jediného syna, ovšem Mallory mu již další děti dát nemohla - později to zamítl i samotný lékař, což byl možná první vroubek v jinak spokojeném vztahu. Laurence měl jako dítko vše, co si jen přál, přesto byl veden k určité zdrženlivosti. Už jako malý si však žil ve svém světě a vedl často zvláštní průpovídky. přesto se mu nedala upřít určitá inteligence a rozum, díky kterému se rychle učil. Christopher měl ze synka radost a věřil, že vše bude tak, jak si on sám naplánoval. Laurence si však velice brzy začal žít tak, jak chtěl sám. V pubertě často utíkal z domu, snažil se být sám sebou, nechtěl být tím, co z něj dělali jeho rodiče. Hlavně se začal nacházet v umění, které jej bavilo a dělalo jeho dny milejšími. To se však nelíbilo doma - byť Christopher moc dobře věděl o uměleckých kořenech jeho rodiny, přesto je moc - na rozdíl od svých předchůdců - příliš nerespektoval. Chtěl, aby jeho syn byl jako on a šel spíše tou úspěšnější cestou. Jenže nebylo cesty zpět - Laurence volil umělecké školy před právnickými, nezajímal se o lékařské věci a vlastně o nic podobného. Ve volném čase maloval, kouřil mariánku a nechával se unášet jen svými myšlenkami a vším, co by jej dovedlo k vytvoření obrazu. V té době už spolu jeho rodiče příliš nevycházeli, což akorát odcizovalo Laurence z jeho domova. Díky vyšší inteligenci nakonec střední školu a vysokou školu dokončil o dost dříve, než někteří jeho kolegové. Po studiu se vlastně ještě nějakou dobu potloukal po světě, maloval, pil a chodil na různé večírky. Nějakou dobu žil i v Paříži, která byla po dlouhou dobu centrem umění. V jednadvaceti letech poznal Riley, kterou považoval za svou životní partnerku. Uvažoval i o zasnoubení, ale když jej ta podvedla a následně odešla za jiným mužem, upadl do depresí a nějakou dobu odmítal komunikovat se světem a hlavně s lidmi. Z depresí jej alespoň na čas vytáhla možnost prezentovat svou tvorbu na jedné z výstav v Edinburghu, kde se konečně trochu dostal do podvědomí. O rok později už svá díla prezentoval i v jedné menší galerii v Londýně, a tak se objevili další kritiky od umělců - mnohé z nich však byli pozitivní, a tak získal cenné rady, ale i mnohá nová přátelství, která dále upravovala jeho směr i životní dráhu. Brzy poznal Amandu, další z jeho životních partnerek, se kterou žil rok a opětovně doufal, že s ní třeba konečně pozná společný život. Ani tento jeho vztah neskončil příliš dobře, jelikož Amanda mu vyčetla jeho melancholickou povahu umělce, a tak se brzy rozešli.

Dlouhou dobu byl umělcem na volné noze, jen maloval, občas něco prodal, chvíli také psal různé recenze do odborných publikací. S opačným pohlavím se vídal, ale byly to jen úlety, nic vážného.

Říkalo se o něm, že je starým mládencem, který si slečnu jen tak nenajde. A jemu to vlastně bylo tak nějak jedno, byť určitá jeho část prahla po skutečné lásce, citu, který by mohl prožít, propadnout mu, stejně jako mnozí umělci v době romantismu.

Přítrž jeho rozmarnému životu nakonec udělala možnost stát se profesorem na univerzitě zaměřené na umění v Londýně. Nabídku po dlouhých úvahách přijal, ač se bál, že je to až příliš velký závazek. Po dvou letech opět začal pociťovat chuť cestovat, objevovat nové. Jeho zájem si získával hlavně rodinný rodokmen, který sahal daleko, až do dávných let a on chtěl skutečně poznat své předky. Zjistil, že část jich svého času pobývala v Nové Anglii, konkrétně v Salemu, což jej zaujalo - věděl až moc dobře, co se říkávalo o Salemu, a co se tam skutečně dělo. A tak když měl konečně volno, sbalil si věci a utekl - tentokrát do Ameriky, aniž by tušil, co jej čeká. Anebo kdo jej čeká.


xxx



Žádné komentáře:

Okomentovat