Tomas Colins

Přezdívka hráče: Tomixon
Jméno a příjmení: Tomas Colins
Stav: Vdovec
Rodina: Kromě své zesnulé manželky Ivety Colins, jejíž hrob občas navštěvuje nikoho nemá.
Rasa: Kožoměnec
Věk: 24
Povolání/Kasta: Ponocný
Náboženské přesvědčení: Věří v nadpřirozeno, koneckonců se s ním po nocích často potkává, ale bůh je podle něj jen výmysl, to v co věří je svět a jeho řád.
Portrét:
Omar Borkan



Je to jasný introvert, nedůvěřivý, strohý, stále zamračený, prostě mrzout. Pokud je okolo příliš mnoho lidí, prostě se stáhne do ústraní. Pokud se s ním ale setkáte, když je s přátely, je to štědrá osoba, která se ráda směje a pokud může, pomůže vám s čímkoliv.

Od smrti svojí manželky se ještě víc uzavřel do sebe a tak být jeho přítelem je privilegium, není to ale nemožné, protože už pomalu přestává truchlit..

I přez svou uzavřenost si rád povídá a tak po smrti svojí ženy často navštěvuje nevěstinec, dokonce už místním nevěstkám ani není divné, že si většinou chce jen povídat.

Když už se pro něco rozhodne, provede to a to již od malička, prostě moc nemá rád změny, což bylo ještě umocněno jeho prokletím, na jednu stranu je proto těžké se zbavit jeho nelibosti, ale na druhou je velice věrným přítelem.

Pokud něco nenávidí je to lež a tak ho ničí, když musí tolika lidem lhát o povaze svojí kletby, na druhou stranu je díky tomu shovívavější v lžích, které se týkají osobních věcí ostatních lidí.

Díky svojí zásadovosti se vědomě nedopouští žádných trestných činů a radši by zemřel, než aby prozradil jemu svěřené tajemství.

A pak je tady další věc, snadno se nechá ovlivnit jinou osobou, pokud jí věří, někdy dokonce i ovládat, což na sobě má rád a zároveň nenávidí.

I přesto, že to sám sobě po smrti své milované zakázal je vlastně ve skrytu srdce romantik. 

Zlozvyky: Navykl si olizovat hřbet svojí pravé ruku. Pokud se s někým potká poprvé, nasadí děsivý výraz.
 

Základní schopnosti:
Schopnost se proměnit na zvíře. [Pes]
Zesílený smysl. [Sluch]
Rychlost [střední] 

Schopnosti navíc:

Boj na blízko [slabší]
Instinkt [Silnější]

Jako ponocný se občas dostane do nějakého toho boje a tak se musel naučit bojovat, k tomuto účelu mu slouží jeho věrná sukovitá hůl, která si v užitečnosti nezadá s kopím a se kterou již omráčil tolik potížistů, že je ani nepočítá.

Už od narození má relativně dobré noční vidění, i když je mnoho tvorů, kteří vidí mnohem lépe, nicméně i to mu pomáhá v jeho povolání, navíc málokdo zná uličky a průchody salemu lépe, než on.

Za tu dobu co je ponocným již celkem snadno pozná člověka, který má nekalé úmysly podle chování a většinu lidí zvládne odhadnout, od toho co byl proklet mu v tom vydatně pomáhá i tlukot srdce těchto lidí.

Pozná instinktivně nadpřirozené od přirozeného, problémem je, že v přítomnosti čarodějnic, obzvlášť těch temných je pro něj těžší logicky uvažovat, čím mocnější čarodějnice, tím je to horší.

Problém také nastává, pokud by měl přežít v divočině, nevyzná se v rostlinách, ani ve zvířatech, kromě psů a pokud by nesnědl něco jedovatého, nebo by ho nezabilo nějaké zvíře, prostě by se ztratil.

Nikdy neuměl psát a malovat, pokud už píše, málokdo to přečte, ale čtení mu jde dobře.
 

Narodil se roku 1669 rodičům, kteří nebyli ani chudí, ani bohatí, ani vlivní, ani bezvýznamní, zkrátka byli průměrní. Jeho otec byl členem městské stráže a matka švadlena, i přesto že se snažili o dalšího potomka se jim to nedařilo a tak je jedináček, což vedlo k plné pozornosti obou rodičům, dostalo se mu tedy kvalitního vychování od matky a disciplíny a výcviku v boji s kopím od otce.

Jako dítě byl relativně hovorný a byl ochotný se bavit skoro s každým, všechno chtěl znát, všechno si chtěl zkusit, ale z města se moc nedostával, pokud nešel s otcem na farmu pro nějaké to maso, zde se také potkal s Ivetou, dcerou farmáře svojeho věku, se kterou si skvěle rozuměli a která byla jedinou osobou kromě rodiny, která mu byla drahá. Těch pár kolohnátů, co mu podlejzali jenom proto, že když se ho snažili sbít je sejmul tyčí po vzoru otcova příkladu se nedají počítat. Popravdě, jelikož si mohl dělat skoro cokoli, si zvykl chodit po nocích a hrát si na to, že je stráž, jako jeho otec, i když otec hlídal jen ve dne. V osmi letech se právě zde setkal s tehdejším ponocným a začal se od něj učit, ale to odbočuji od příběhu, zpátky k té dívce.

V šesti letech se dozvěděl, že je s ivetou díky jejich otcům zasnoubený a tak měl o důvod víc za ní chodit, to ovšem skončilo v sedmi letech, kdy ji její otec poslal na výchovu do zámožnější rodiny, kde pracovala jako služka.

Ten den se uzavřel sám do sebe a jeho noční vycházky se staly častějšími, Tehdy také poprvé potkal na ulici tu dívku, i když tehdy byla sotva desetiletá a rozhodně mu nepřipadala zajímavá, byla to prostě další zámožnější dívka, kterejch jsou po ulicích během trhů mraky. To co ho překvapilo bylo, že k němu přisla a řekla, že bude její. On ji ignoroval a ona dostala vzteka, dokonce si šla i stěžovat mamince, on byl jedináček, ale takhle rozmazlenej nebyl.

A jsme u toho co jsem již zmínil, když mu bylo osm, potkal na noční vycházce toho ponocného a stal se jeho učněm, a že ho toho naučil dost. Učil ho co dělat jako ponocný a o chování lidí, jak poznat jejich úmysly, jak poznat že se jim má vyhnout, jak vypadá falešný úsměv a jak plané výhružky a později i mnoho o magických bytostech, donedávna to požadoval za povídačky, ale zjevně to byla pravda, od prvního setkání, kdy je poznal je potkává až příliš často. Vždy mu kladl na srdce, ať tyto magické bytosti nechá lovcům, ale bylo s ním marné pořízení, protože ani nevěřil v jejich existenci.

Když mu bylo sedmnáct let, uměl již vše, co ho mohl ponocný naučit a tak se jím sám stal, Iveta se taky vrátila z výchovy a tak se věnoval ve volném čase zase jí a když nastal čas, vzal si jí. Pak žili několik let stereotipním životem, než se znovu ukázala ta dívka, teď už spíš žena a vyhrožovala mu, že pokud neodejde od své milované s ní, stane se něco hrozného jeho blízkým, podle popisu starého hraničáře by mohla být čarodějnicí, ale nevěnoval tomu pozornost, čarodějnice přece neexistují a rituální nůž může přece mít každý, to byla velká chyba, do roka zabili starého hraničáře i jeho otce a jeho matka zemřela na neznámou nemoc. Tehdy zanevřel na boha a začal se stranit společnosti, kromě své milované, s kterou se jim nedařilo splodit potomka a dlouho truchlil, než se uklidnil a ve dvaceti jedna letech začal zase žít normální život a tehdy se to stalo, zlomový okamžik jeho života, to co všechno změnilo.

Začalo to jako každý jiný den, ale byl to nejhorší den jeho života, při jeho noční hlídce se odněkud vynořila ta čarodějnice a se slovy, buď si tedy její poslušný pejsek mu vytrhla chomáč vlasů, načež omdlel a probudil se chvíli před svítáním s pořezanou rukou. Věděl, že je něco špatně a tak pospíchal domů, k jeho zděšení našel svoji milovanou mrtvou, když s brekem došel k jejímu tělu, uvědomil si, že je v centru nějakých značek a tehdy se poprvé proměnil, byl zrovna nov a přeměna byla otřesná, nevěděl, jestli ho víc bolí ztráta, nebo tělo a brečel, nebo vlastně vyl, stal se z něj černý ovčácký pes s pravým uchem dolů a levým vztyčeným, jakých se po ulicích pohybují desítky. Od té doby pozná člověka od čarodějcice a nebo jiné bytosti na jistotu a v přítomnosti temných čarodějnic se jeho instinkty mohou zbláznit.

Trvalo mu celkem dlouho, než se svoji přeměnu naučil ovládat a byla to velice bolestivá snaha, ale nakonec se mu to povedlo a hned poté šel tu čarodějnici nahlásit inkvizici. Prý uměla věštit, proklínat a kontrolovat démony. Na její upálení se šel podívat, ale prázdnotu v něm to nenaplnilo, ani to nesnížilo jeho žal, takže mu trvalo další dva roky, než zašel poprvé do nevěstince, aby si popovídal a užil si ženské společnosti a další rok, než se začal zase pomalu začleňovat do společnosti, mezi tím žil osamocený život ponocného a získal si status nebezpečného podivína, který ví ve městě o všem, co se v noci šustne, za což vděčí sluchu zlepšenému kletbou a znalosti města.

Ke svému zlozvyku přišel, když si olizoval tlapu ve psí podobě a ruku v lidské po té osudné noci.

xxx

xxx