4/19/2017

Daniel Orange


Přezdívka hráče: Tomixon
Jméno a příjmení: Daniel Orange
Stav: Svobodný
Rodina: 
  • Jeho rodinou jsou všichni zbožní obyvatelé salemu, o které se ve jménu místního kostela stará. 
  • Jeho svěřenka Iris Rogers. Rodiče jí umřeli když jí bylo něco málo přes deset při velké bouřce. Otec se snažil chytit splašeného koně, který ho pokopal a matka, který mu pomáhala, dostala zápal plic. Oba byli v lazaretu, kde byla u nich každý den, právě zde na ni narazil, když byl udělit poslední pomazání. Zdědila malý domek na okraji města, o který by přišla, kdyby jí nepomohl, protože byla dítě, od té doby zde bydlel s ní a vychovával jí.
Rasa: Člověk
Věk: 33
Povolání/Kasta: Kněz a kazatel. (Písař na částečný úvazek.)/ Vyšší
Náboženské přesvědčení: Zapřísáhlý anglikán, věří, že k němu Bůh promlouvá.
Portrét:
Tomislav Vlasič
 


Je to dokonalý věřící, ke kterému promlouvá Bůh a pokouší ho ďábel, alespoň si to o sobě myslí, ve zkutečnosti je to práce schyzofrenie.

Celý svůj život díky svému 'daru' prožil v touze stát se knězem a v pomyslném boji mezi dobrem a zlem, nikdy nepochyboval o existenci Boha a ďábla, ani o tom, že ty hlasy v jeho hlavě patří právě jim.

Vyrůstal v anglii a učil se nejenom to co by kněz měl, ale ještě dobrovolně vypomáhal v charitativních záležitostech, kde se naučil ledacos o lidských osudech a dospěl k názoru, že je třeba jim pomáhat.

Rozřešení svým ovečkám poskytuje ochotně, ale vše má svou cenu, nechce peníze, na to je až příliš poctivý, ale každý zlý skutek musí být vykoupen dobrým a vzhledem k tomu, že mnoho lidí k němu chodí a o čem všem mu říkají, většinou ví vše dřív, nežli hříšník přijde, nikdy by ho však nenapadlo zpronevěřit zpovědní tajemství, i když mu to ďábel mnohdy našeptával a podle Iris občas i mluví jeho ústy ze spaní.

Je to zkrátka dobrák, ale ne naivní a umí své moci jako kněze dobře využít, aby v lidech probouzel to dobré.
Je ochotný vám dát druhou šanci, pokud se o ní zasloužíte.

Nesnaží se dát rozřešení hned, to chce přece čas, bůh také nestvořil zemi za den a tak to vyžaduje trpělivost, přestože některé případy jako braní jména božího nadarmo, klení a lhaní může rozhřešit hned.

Mnohdy sám sebe plísní, když se podívá na iris s touhou, je přece jako jeho dcera, od ukojení tužeb těla by měla být manželka. Právě zde ho ovšem nejčastěji pokouší ďábel, ale je to on? Neřekl snad bůh milujte se a množte se? A pokrevní příbuzní nejsou, takže by to nebylo ani krvesmilstvo. Tohle je jedna z mála věcí, v kterých není rozhodný, jinak je na jeho rozhodnutí spoleh a občas má pocit, že si je toho Iris vědoma.
Zlozvyky: Trpí samomluvou.
 

Základní schopnosti:
▲ Instinkt
▲ Empatie [silná]

Schopnosti navíc:
▲ Exorcismus (Slabší)
▲ Církevní rituály

Dokáže se vžít do pocitů jiných a pozná, jak se kdo cítí, i když neví proč.

Jakoukoli modlitbu, svatbu, pohřeb, nebo jiný obřad zvládne naprosto bez chyby, zasvětil církvi přece celý život.

Rozhřešení je způsobilý dávat jak u zpovědi, tak při posledním pomazání, nicméně neuděluje je lehkomyslně.

Umí velice dobře číst a psát, díky čemuž si slušně přivydělává opisem knih.

Má dar mluvit k lidem a tak jsou jeho kázání oblíbená a málokdy se stává, že mu někdo nerozumí, tento dar se často hodí, i když shání pomoc pro charitu, nebo se snaží obměkčit srdce, aby se smilovala nad hříšníky, kteří napravili svých chyb.

Nikdy neuměl bojovat, ani nebyl fyzicky zdatný a tak patří mezi nejslabší, nejpomalejší a nejbezbranější lidi v salemu, jeho zbraní je víra v boha a boží moc, jenž nad ním drží stráž, alespoň v to věří. Ve skutečnosti ho spíš chrání jeho schopnost promlouvat k davu, díky čemuž svým kázáním uklidnil nejeden nepokoj a to, že nikomu mocnému nepřekáží.

Jeho největší slabinou je jeho nejsilnější stránka, naprostá víra v boha a v jeho všemohoucnost a ve fakt, že tento život je jen zkouškou jak dokážeme pochopit boha a jeho úmysly, abychom se dostali do správného života posmrtného v království nebeském.

Jeho exorcizmus je slabý a omezuje se většinou na citace z bible zahánějící zlé síly a použití svěcené vody připravené v anglii arcibiskupem.
 

Jeho historie je do značné míry jednoduchá, narodil se v salemu, jeho otec byl kněz a jeho matka žena v domácnosti, dětství si moc neužil, protože jeho otec zjistil, že umí mluvit s bohem a poslal ho na církevní školu.

Na církevní škole se mu celkem dařilo, dobře se učil a ve věcech týkajících se víry a boha byl vždy mezi nejlepšími, výborně mu šlo i kázat a předčítat bibli, co mu oproti tomu vůbec nešlo byl exorcismus a vymítání, jemu to ale nevadilo, mluvil s ním sám Bůh, to mu stačilo, věnoval se tedy škole a obzvlášť si oblíbil práci v sirotčinci, a tak čas ztrávený tam rychle uběhl a vrátil se do salemu.

Návrat dvacátého léta jeho života domů pro něj nebyl ani zdaleka tak šťastným jak očekával, byl sice knězem jako jeho otec, ale během studia jeho rodičové zmizeli, snad je skolila krutá zima, či snad choroba, nebo pokroucený záměr nějakého démona, jistý si byl v jednom, jeho otec by neopustil salem, dokud by v něm zůstávala alespoň jedna ovečka dbalá slova božího a těch tu bylo dost.

Dlouho pomáhal pod tehdejší hlavou kostela a díky jeho nadání pro řečnictví nabíral vlivu, dokonce se mu podařilo prosadit založení lazaretu, i když tehdejší hlava kostela, Eduard Rose spíš podporoval inkvizici a neprodlené trestání hříšníků, mezi místními knězi se mu povedlo vybudovat frakci, které se starala i o blaho lidí, právě zde mu pomáhali bratři a sestry s léčitelským nadáním a někteří i s darem božím, který jim pomáhal léčit nemocné.

Právě zde poprvé potkal Iris, táhlo mu na dvacátý druhý rok jeho života a šel do lazaretu zaopatřovat nemocné a umírající, bohužel pro irisiny rodiče už bylo pozdě, bůh si je vzal k sobě, těžká zkouška života pro irisiny přípuzné i pro ni samotnou, hlavně pro ni. Začal jim tedy udělovat pomazání alespoň posmrtně v naději, že bůh i tak vyslyší jeho prosby a že je zbavené drobných hříchů, kterých se žádný člověk za života nevyvaruje vezme do nebe, právě tehdy ho iris s pláčem objala a on věděl, že se o tuto ovečku musí postarat, nebyla to zkouška pro její příbuzné, ale pro něj, utěšil ji tedy a odvedl k nim domů, dokumentace o pacientech se naštěstí vede dobře a tak věděl, kde bydlí, ten den se do večera kdy usla od ní nevzdálil a poskytl jí duševní útěchu jakou potřebovala, večer se odebral do kostela zařídil vše potřebné, od navrácení jejího majetku, který by připadl církvi, kromě koní, ty si tehdejší hlava farnosti nechala, a opatrovnictví nad touto dívkou.

Vychovával jí jak nejlépe uměl, místo koní koupili slepice a králíky a pokud měli štěstí, bylo zde ustájeno prase, naučil jí co dovedl, ale jedno jí dát nedokázal, společnost jejích vrstevníků, ne že by žádní nebyli, ale jelikož žila s ním, chovali se k ní chudí odtažitě pro to, že z jejich pohledu patřila do vyšší společnosti a k církvi a bohatí a mocní proto, že byla pod jejich úroveň, možná proto byl šťastný, když si později našla přátele mezi sestrami a ošetřovatelkami v lazaretu.

První větší problém nastal s jejím prvním krvácením, musel jí vysvětlit, co to znamená být žena, ale jako muž pro to nebyl příliš způsobilý, právě tehdy požádal o pomoc jednu ze sester v lazaretu, která mu ochotně pomohla, snad díky jeho podpoře lazaretu.

Dost ho překvapilo, když se dozvěděl, že jí to nejen vysvětlili, ale ještě tam teď pracuje jako ošetřovatelka. Věděl, že o léčitelství ví ledacos z knih, které se v jejich domě objevovaly na opis, ale nikdy ho nenapadlo, že po zkušenosti s jejími rodiči bude chtít vidět více lidského utrpení, i tak ji ale v její snaze pomáhat druhým podpořil.

Další problém nastal, když se dostala do věku na vdávání a stejně neměla zájem o chlapce. Tehdy se začalo povídat, že jejich život není tak počestný, jak se dříve myslelo. Nemyslete si, pomluvy pravdivé nebyly, ale je pravdou, že právě tehdy začalo jeho pokušení, jak se říká, na každém šprochu, pravdy trochu. Zatím svému pokušení ale odolává, i když je otázka jak dlouho mu to vydrží, obzvlášť na mále má, když jí zahlédne se koupat, nebo převlékat, nezdá se ale, že by se před ním nějak snažila zakrývat, což je vzájemné, protože necky jsou ve stejném pokoji, kde se spí.

Tyto pomluvy rostly, dokud neskončili před rokem, když se stal hlavou místní farnosti po smrti předchozí hlavy, tedy ne hned, ale když ho lidé na kázání a při zpovědích poznali, teď je celkem váženým občanem salemu a ve jménu kostela podporuje charitu, což vedlo k snížení rozpočtu kostela určeného pro inkvizici, kterou předchozí hlava tak fanaticky podporovala, ne že by inkvizici nestačily peníze od města. Časy se mění a moc církve spočívá v podpoře lidu, ne v jeho zastrašování.

Na jeho kázání a k němu ke zpovědi chodí mnoho lidí každý den, avšak ne vždy tam může být on, stará se přece o charitu a o Iris, a tak v kostele často najdete některého z méně významných kněží, kteří mu pomohli se dostat do vedení farnosti. Hříchy a dobré skutky lidí často diskutují kněží mezi sebou, ale z církve se zpověď mezi lidi nikdy nedostane, je to záruka spravedlivého rozhřešení.
 

xxx
 

QUEST: Salemský ples

Žádné komentáře:

Okomentovat