Přezdívka hráče: Emmi
Jméno a příjmení: Buddy "Cvok"
Stav: Svobodný
Rodina:
- David - cosi jako Buddyho schovanec. Je to ten druh chlapce, se kterým si ostatní děti nesmějí hrát. Ne že by byl problémový, jen trochu... Děsivý. Nejde jen o jeho uhrančivé zelené oči, nebo tupý výraz porcelánové panenky. Především sesalemským maminkám nelíbí jeho jazyk. Konktrétně - to že ho nemá. Němý chlapec, který vypadá, že by vás chladnokrevnězabil a použil vaši mrtvolu jako obětinu při satanistickém rituálu zkrátka není vhodnou společností pro "normální děti". Buddy se nikdy nedozvěděl, kde se v Salemu vzal, nebo kdo mu vytrhnul jazyk, ale nikdy ho to příliš nezajímalo. David má Buddyho velmi rád, protože mu dal všechno, na čem v životě záleží. Jméno, bezpečí, teplo a práci a ačkoliv David někdy vypadá a jedná chladně, či dokonce krutě, (topení koťat a střílení ptáků prakem patří mezi jeho běžné záliby), s Buddym majívřelý harmonický vztah "vnuk-dědeček"
- Raťafák - Jakýsi prapodivný tvor, ze všeho nejvíc připomínající kostru křížence krysy, kočky, žáby a z malé části psa, na kterou někdo na pár místech přilepil chomáč chlupů. Odporné stvoření s polámanými zuby, jedním okem větším než druhé atřema nohama bezpochyby muselo být přítomno vyplutí Noemovy archy. Buddy je přesvědčen, že tenhle "pes" bude naživu ještě v soudný den. Navíc, co mu Bůh sebral na vzhledu, to mu přidal na inteligenci. Raťafák si umí otevřít bonboniéru, vybalit si každý bonbonek zvlášť a pak krabici opět zavřít, aby nikdo nic nepoznal tak dlouho, jak to jen bude možné. V podstatě jediný povel který neumí je ,,pac". Vždy když se ho to Buddy pokusil naučit, Raťafák na něj zíral jako na sníh v Kongu. I tak ho ale má Buddy rád a necháváho bydlet pod svou střechou.
Rasa: Člověk
Věk: 62
Povolání: Hrobník/Nižší třída
Náboženské přesvědčení: Jak to říct... Do kostela chodí. Tak jednou týdně se modlí. Vánoce a Velikonoce slaví. Ale tím to končí a začíná. Bůh nijak zvlášť nepasuje k jeho realistickému pohledu na svět a on ty hlouposti dodržuje v podstatě jen ze zvyku.
Portrét: David Bradley
"Cvok". Tak mu říkají skoro všichni v Salemu. Do jisté míry to je pravda, Buddy se někdy skutečně chová, jakoby měl o kolečko navíc - možná ho dokonce i má.... Ale on v lidech vyvolává rozpaky, obavy a respekt úmyslně. Působí na lidi jako podivín, stařec který žije u hřbitova, krmí místo holubů vrány a pořád má svou stářím zkroucenou tvář staženou v kyselém úšklebku. Slouží mu to jako ulita, štít za kterým lidé nepátrají. Přeci jen je trochu samotářský a to se příliš neslučuje s návyky lva salónu. Ale ten, kdo se dostane dál než k pozdravu a stručné debatě o počasí, s překvapením zjistí, že Buddy je pod tím obličejem a černými záplatovanými šaty vlastně celkem dobrák. Těch pár lidí, kteří si s ním popovídali u čaje mělo možnost promluvit si s vlastně celkem obyčejným dědečkem s pořádnou dávkou černého humoru a pár podivnými zvyky. Například jiż
výše zmíněné krmení vran, debatování s mrtvolami, nebo občasné mumlání čehosi okolí zcela nesrozumitelného. Má rád děti i když děti nemívají rády jeho a někdy když má společenskou náladu a zajde si do města, pozoruje je při jejich hrách. Dospělí jsou z toho vždycky rozpačití, pohoršení, nebo poplašení. Jako ostatně ze všeho co dělá. Není divu, když o něm vesnické drbny roznesly kdesi cosi a on sám vám na dotaz ohledně nich odpovím jen smíchem, připomínajícím oslí hýkání. To je jeden z důvodů, proč mu lidé z města zpravidla poskytují větší osobní prostor, než starostovi.
Některým kreativním maminkám nestačí již známý repertoár oblud a strašidel a namísto pověstných čarodějnic nebo ohraných vlkodlaků používají ke strašení svých dětí jeho. Když nebudou poslušní, Buddy Cvok si pro ně přijde a odnese je do svého zchátralého domu na okraji hřbitova, kde je spolu se svým podivným schovancem zabije a zakope do hromadného hrobu k dalším neposlušným dětem. Samozřejmě to je naprostá blbost. Buddy málokdy někoho do svého domu jenom pozve, natož aby ho tam vláčel násilím. Může za to zčásti jeho láska k soukromí a zčásti také vědomí, že jeho dům
pravděpodobně během příštích dvaceti let spadne. Barabizna prolezlá plísní, červotoči a pavouky skutečně nemá daleko k kompletnímu zhroucení a vybavení interiéru na jeho strašidelnosti nijak neubírá. Ptačí oči, které David sbírá jako jiní kluci skleněnky, naložené v lihu, zvířecí lebky pověšené na oprýskaných stěnách, které ze záliby sbírá zase Buddy a celkově sešlý stav veškerého vybavení Buddymu nijak nevadí, naopak je s tímto prostředím velmi spokojený. Ale je si vědom, že
případným hostům by vadit mohli a poněvadž už je příliš starý na to, aby dům opravil, zkrátka k sobě nikoho nezve.
Zlozvyky: Neustálé prokřupávání kloubů prstů, přemýšlení nahlas (respektive, mumlání svých myšlenek tak, že jim pořádně rozumí jen on), používání příliš mnoho naftalínu.
Základní schopnosti:
Instinkt
Empatie - slabá
Schopnosti navíc:
Znalost jedů - vyšší
Nadání vycítit nadpřirozeno - nižší
Díky své profesi ovládá všechny činnosti související s péčí o mrtvé
tělo. Umí počítat, celkem slušně vařit, dělá vynikající čaj a ví jak se
starat o květiny - na hřbitově jich je spousta. Vyzná se v jedech,
poněvadž nebýt nich, měl by obrovské potíže s krysami. Naproti tomu
disponuje jen malou tělesnou silou, má problémy s klouby a se čtením a
psaním je na tom stejně jako dnešní dítě v druhé třídě.
Buddy se narodil v Salemu v roce 1632. Jeho matka byla kurtizána, ale on sám si na ní nepamatuje a už ani neví její jméno - když mu bylo pět dala ho do učení hrobníkovi a o rok později spáchala sebevraždu. Buddy si nestěžoval. Podivín byl
už od malička a starý hrobník se o něj staral až do jeho šestnáctin, kdy byl mladý funebrák donucen zařídit mu pohřeb. Jeho učitel byl velmi oblíbený ve společnosti, takže se objevilo skutečně mnoho salemských občanů, aby vyjádřili upřímnou soustrast. Buddy přirozeně převzal hrobnický úřad a až do roku 1688 žil zcela nudný a nezajímavý život. Dokud se mu na prahu jednoho zimního večera neobjevil malý clapec s nudlí u nosu a masivně krvácejícím jazykem - či jeho ubohým zbytkem. Buddy chlapce zkrátka venku nechat nemohl a tak si ho vzal k sobě. David, jak chlapce pojmenoval, se prokázal jako velice inteligentní a všímavý. Naučil se číst, psát počítat a třebaže opravdu má o kolečko navíc, Buddy si bez něj už svůj život nedokáže představit. Podobně jako bez Raťafáka, který se k jeho skromné domácnosti připojil o půl roku později.
xxx
xxx
Žádné komentáře:
Okomentovat