Dominic Chancellor

Přezdívka: Biá

Jméno: Dominic Chancellor
Stav: Svobodný
Rodina: 

• Constance Wade – Sestra, mrtvá. Častěji rodinou i přáteli nazývána Connie. Byla po matce bílou čarodějkou stejně jako Dominic, ačkoliv její schopnosti se specializovaly především na léčení. Možná právě proto, že si sourozenci nebyli příliš podobní, si vypěstovali pro bratra a sestru nezvyklý vztah. Dominic ji z celého srdce miloval a ona jeho a byl by s ní pravděpodobně dodnes, kdyby ji nezabil jejich otec, když se dozvěděl o jejím vztahu s Dominicem.

• Noah Wade – Otec, mrtvý. Katolický kněz, který zasvětil církvi celý svůj život i život své rodiny. Poté, co zjistil, že je jeho žena čarodějka, ji nemilosrdně nechal upálit a svou vlastní dceru chladnokrevně zabil pro incest. Zemřel rukou rozzuřeného Dominica těsně po vraždě Connie.

• Lydia Wade, rozená Chancellor – Matka, mrtvá. V mladém věku byla, pravděpodobně, donucena ke svatbě s Noahem a v jejím životě byly její děti jediným štěstím. Po svém otci byla bílou čarodějkou, své schopnosti celý život využívala jen pro pomoc druhým. Byla zabita vlastním manželem poté, co se dozvěděl, že má moc, které nerozumí.

• Tobias – Přibližně tříletý pointer, kterého našel Dominic při svých cestách ležícího u těla své mrtvé, na kost vyhublé matky. Ze všech osmi štěňat zůstalo naživu jen to jediné. Zachránil tak pejska před jistou smrtí, pevnou rukou jej vycvičil a udělal si z něj nerozlučného parťáka na lov i na život.

Rasa: Člověk
Věk: 28
Povolání: Lovec škodné
Náboženské přesvědčení: Církví zcela pohrdá, díky svému otci, který ve jménu své církve nechal zabít jeho matku a zavraždil své vlastní dítě, jeho sestru.
Portrét: Jamie Dornan
 

 

Dominic je rozhodně vyšší, než bývá průměr, ale není žádná socha. Odmlada je dobře stavěný a z nikdy nekončící manuální práce a pohybu má tělo celkem vypracované. O strniště na tváři se stará jen málokdy, nehledí na to, že mu dodává divočejší vzhled, než by se k jeho něžné povaze hodil. Hnědé husté vlasy se mu ve vlhku, při dešti anebo při sněhu vlní. Oči má hluboké, jasně modré a plné mladistvé energie, však ještě není ani v nijak pokročilém věku. Tělo má ozdobené několika jizvami, které nasbírá za svůj život snad každý a tváře má ošlehané od větviček v lesích. Ačkoliv jej schovává pod oblečení, amulet, který nosívala jeho sestra, z krku nikdy nesundává.
 

 Pes Tobias:

Chlapec, kterým byl Dominic do smrti své sestry a vraždy svého otce, zmizel s tím osudným dnem. Velká část jeho osobnosti ale zůstala. Je plný energie, přátelský a poněkud hlučný. K ženám se chová s úctou a jeho cílem není dostat se každé pod sukni. Stačí mu dát si pár piv a ví o něm celá hospoda, je dobrým bavičem a skvělým vypravěčem. Od přírody bývá zvědavý a díky svým schopnostem tak někdy strká nos tam, kam nemá a pak svých činů těžce lituje. Je pro něj také těžké držet jazyk za zuby, když se mu něco nelíbí, nebojí se to říct, i když se přitom sám vystaví nebezpečí nebo těžkým situacím. Pud sebezáchovy, který má při lovu, by určitě potřeboval i ve společenském životě, ale bohužel – nikdo není dokonalý. Proto je také někdy brán jako velmi problémový muž. Když někdy vyjde na povrch jeho pohrdání církví, nikdo se neptá proč. Jsou z toho prost jen problémy.
Je obětavý a miluje lidi, zvířata a všechno živé, což v něm vyvolává asi především fakt, že je bílý čaroděj. Rozkrájel by se pro ostatní, pro své blízké především. Ale i jeho práce je založena na pomoci druhým. Jen málokdy lovil zdravá zvířata, maximálně v zimě, kdy neměl co do úst. Jinak se zaměřuje na nebezpečné a nemocné predátory, kteří by jakkoliv mohli ohrozit město a jeho obyvatelstvo nebo na zraněná zvířata. V takovém případě je ušetří trápení, pokud není v okolí jiné zvíře, které by se o to postaralo. Snaží se nezasahovat do koloběhu života v lese, pokud to není nezbytně nutné. Jen párkrát měl tu čest jít i po něčem jiném než po zvířatech. Po nebezpečných lidech, kteří vlastně lidmi ani nebyli. Je přesvědčen, že tuhle práci by měl raději přenechávat někomu kvalifikovanému, ale když za ním někdo přijde s jasnou prosbou, aby se zbavil nebezpečí, pak nemá na výběr. Pro svou vlastní obživu si bere za ulovená zvířata (či něco víc) peníze, stejně jako některá, která neohrozí člověka při požití, prodává. Nemůže-li si ovšem dotyčná osoba dovolit zaplatit mu v penězích, mohou se vždy dohodnout na nějakém jiném, slušném způsobu nebo platbu prostě přehlédnout.
Je silnou osobností, ale od smrti zbytku své rodiny nevyhledává lidskou společnost tak často. Zestárl svými činy o mnoho let, alespoň na duši, a má tedy rád svůj vlastní klid. Proto také bydlí na okraji lesa, za hranicemi města, blízko kostela. Tolik lidí tam již nezavítá, ale když jej někdo potřebuje, není zas takový problém se k němu dostat.
Lovem tráví většinu svého života, a tak často doma není. S kuší a trochou zásob se plíží po lesích, vychutnává si jejich klid, ticho a tu svobodu, kterou mu poskytují. Naučil se, jak se dostat do mysli zvířat a kontrolovat jejich emoce, především strach. Tak není divu, že jak domácí zvířata a koně, tak i ta divoká k němu mají docela blízko.
Ačkoliv se to stalo dávno, jeho duše si stále nese šrámy z minulosti a od některých věcí není schopen se odpoutat. Několikrát se chtěl zbavit sestřina amuletu, který nosí všude bezpečně schovaný pod oblečením, aby se tak zbavil své minulosti a přenesl se přes ni, ale nikdy to nedokázal. Po vraždě svého otce již odmítá zabíjet obyčejného člověka a to z jakéhokoliv důvodu. Po smrti své sestry byl jen se dvěma ženami, ale takové vztahy mu nikdy nevydržely. Ačkoliv si přiznává, že mu žena v jeho životě začíná chybět a že věkem už má blízko k ženění, nehrne se do akcí, které by k tomu vedly. V nevěstinci nikdy a nehodlá ani začít jej navštěvovat, ale poslední roky se v místní hospodě objevuje stále častěji. Není to ovšem proto, že by se z něj stával alkoholik (ačkoliv pivem ani trochou kořalky nepohrdne). Rád slýchává příběhy, které si místní vykládají a vždycky se o nich dozví i maličko víc, když jim nakoukne jen na pár myšlenek.

Zlozvyky: Strká nos tam, kam nemá, bez ohledu na to kolikrát se již tímto způsobem spálil. Jeho schopnost čtení myšlenek mu k tomu velmi pomáhá. Také nemá ve společnosti moc velký pud sebezáchovy a před lidmi říká, co mu zrovna přijde na jazyk, aniž by o svým slovech dvakrát přemýšlel. Často se tak dostane nevědomky k tématu, které by mělo zůstat skryto, prozradí omylem něčí tajemství nebo může vypadat hrubě či nevychovaně. Záleží na situaci.
Na krku nosí sestřin dřevěný amulet zavěšený na prosté šňůrce z kůže. Je to pro něj každodenní důkaz toho, že není schopen se zbavit své minulosti a odpoutat se od ní. Možná právě proto má problém s nalezením ženy na zbytek života.

Základní schopnosti:

Znalost čarodějných rituálů - teoretická úroveň, slabá praktická
Znalost bylinek

Schopnosti navíc:
Čtení myšlenek (silné)

Ovládnutí a kontrola emocí (střední)
Předpovídání budoucnosti (slabé)

Zbraně – Na blízko (nože, dýky)

Ke svému lovu používá výhradně kuši. Zvládl by sice ovládnout i palnou zbraň, ale nikdy jim nepřišel na chuť a měl by s tím značné problémy. Kuše je tichá a přesná a jeho bystrému oku vyhovuje. Vidí dobře a daleko i ve tmě, má oči vycvičené stejně jako smysly po letech lovu v lesích a ruce se mu neklepou, takže povětšinou se do svého cíle trefí.
Ačkoliv není zrovna stvořený pro boj (a už vůbec ne pro boj nablízko), s nožem by se asi ubránil.  Těžko říct, zda lépe před člověkem či zvířetem, ale určitě by útočníkovi alespoň pár ran zasadil a způsobil mu nějaká uspokojující zranění.
 

Dominic se narodil jedné deštivé podzimní noci v městečku ani ne tolik vzdáleném od Salemu do obyčejné a příjemné malé rodinky. Byl prvním dítětem Noaha Wadea, místního katolického kněze a Lydie, prosté venkovské dívenky. Lydii bylo při porodu teprve devatenáct, ale její první dítě bylo krásné, silné, zdravé a plné života. Jeho otci mohlo být tehdy kolem pětatřiceti, jak přišel k tak mladé ženě se Dominic nikdy nedozvěděl. Teprve později mu docházelo, že na tom nemohlo být nic tak hezkého, jak si často jako dítě představoval.
Chvilku po něm, necelé dva roky, přišla na svět Constance. Lydiin druhý porod byl náročnější než ten první, protože malá Connie se rozhodla vykouknout na svět dříve, než měla. Byla po porodu maličkatá a hubeňounká a jako miminko skoro vůbec neplakala. Prvních pár dnů života se místní lékařka strachovala a něžně připravovala mladou maminku na nejhorší možný scénář. Ten však nepřišel, Constance se statečně probojovala svými prvními dny na světě a pak už bylo všechno tak, jak to být mělo.
Dominic byl tělesnou stavbou více po otci než po matce. Čím starší byl, tím více přerůstal chlapce ve svém věku. Byl také o něco ramenatější a mohutnější, než bylo běžné. Vlasy měl tmavě hnědé, vousy mu začaly rašit již v brzkém věku.
Sourozenci se od sebe dost lišili. Zatímco Dominic byl po otci vysoký a celkem mohutný, hlavu měl plnou tmavě hnědých vlnitých kadeří, byl hlučný, společenský a zcela neunavitelný, Connie měla po matce rovné, světle blonďaté vlasy, téměř bílé. Podědila po ní taktéž něžnou andělskou tvář a tichý, konejšivý hlas. Jen oči měli oba dva sourozenci po matce hluboké a modré. I přes to si ale Dom s Connie vybudovali silné sourozenecké pouto. Odjakživa Dominic svou sestru chránil před ostatními dětmi, které se jí posmívaly pro to, jaká byla drobounká a zvláštní, před cholerickými výbuchy jejich otce při každé sebemenší hlouposti. Čím byl Dominic starší, tím více cítil vzrůstající nenávist ke svému otci. Nesdílel nic z jeho zvyků a už vůbec ne slepou víru v Boha. Modlil se jen z povinnosti. Když jednou jedinkrát odmítl, otec zuřil další tři dny. Matka se tehdy malému Dominicovi snažila vysvětlit, že to otec dělá pro jejich dobro. Že nemít víru je ve světě, ve kterém žijí, jeden z nejhorších zločinů. Tehdy mu také nesměle prohlásila, že ona sama nevěří v Boha. Modlí se k jiným silám, jejichž moc nepokryje Bible ani slova žádného kněze. Otci však tohle nikdy neřekla. Nemohla.
Connie na své schopnosti přišla brzy, už zhruba v pěti letech. Dominic se to dozvěděl ale až později, protože tehdy jí matka každý den cpala několik hodin do hlavy, že se o tom nesmí nikdo dozvědět. Ani svému milovanému bratrovi to nemohla říct. Otci už vůbec ne. Dominicovi bylo čerstvých dvanáct, když poprvé nahlédl do cizích myšlenek. Když zjistil, že slyší, co jeho otec říká, aniž by u toho rychle stárnoucí muž musel promluvit. Čekal, že jej takové zjištění vyděsí, nebo alespoň vyvede z míry, ale nestalo se tak. Měl pocit, jako kdyby to byla pro něj věc naprosto přirozená, stejně jako dýchání. Ze strachu se ale nesvěřil se svou nově objevenou schopností nikomu. Často se při blbnutí venku bavil tím, že lezl spolužákům do hlavy a přehraboval se v jejich myšlenkách a s každým dalším pokusem se mu dařilo ovládat své schopnosti lépe.
Byl to zcela obyčejný letní den, když před unavenýma očima se mu blýskla příšerná představa. Byla to myšlenka jasnější a živější než ty obyčejné. Viděl tvář své matky, oči měla nateklé od pláče, po tváři se jí koulely slzy, hledaly si svou cestu mezi špínou a krví. Dominicovi se zvedl žaludek a vyzvracel se, když jím projel poslední, zoufalý výkřik jeho matky. Zůstal po něm jen děsivý, chladný, nepříjemný pocit. Že to byl záblesk budoucnosti, další z jeho schopností, to tehdy nevěděl. Pamatuje si dodnes, jak utíkal domů, jen jako malý chlapec. Měl takový strach, ale nevěděl z čeho. Když doběhl do prázdného domu, po tvářích se mu koulely slzy. Nebylo zde nic podivného, pouze několik malých, rudých skvrn na podlaze. Nepamatoval se, jak dlouho tam na místě stál, než jeho otec přišel domů bok po boku s Constance. Oba dva si vzal k sobě do ložnice, což před tím nikdy neudělal. Chvilku váhal, zda má říct svým dětem pravdu. Nakonec tak učinil.
„Vaše matka byla čarodějnice. Ďáblův poskok, nic víc. Byla to zrůda, samotné dílo ďáblovo. Možná, že kdysi to byla skutečně vaše matka, ale to, co se z ní stalo, mělo velmi daleko k lidské bytosti. Nezasloužila si žít. Ale nebojte se. Už se sem nikdy nevrátí.“
Někdy se mu o té chvíli zdá. O otcových chladných slovech. Pamatuje si, jak jeho sestřička jen němě pohybovala rty jako rybka na souši a jak se jí obrovské oči zalily slzami. Když si jako malé perličky hledaly cestu po jejích tvářích, ani se neobtěžovala je setřít. On sám tam seděl a zíral nevěřícně na otce. Když se otec zvedl a odešel, zíral pořád na to samé místo. Veškeré jeho emoce – strach, smutek, vztek – se slily do jedné a usadily se hluboko v jeho srdci. Ať po nocích plakal sebevíc, ať po škole sám v lese křičel a naříkal sebevíc, ať se před svými sílícími schopnostmi snažil utéct sebevíc, nic nepomáhalo. Ten pocit byl v jeho srdci a nešlo jej dostat pryč žádným způsobem.
Zabralo to jen pár týdnů, než se mu sestra svěřila se svými schopnostmi. Jejich nenávist k otci byla nyní společná a oni dva neměli nikoho jiného. Nezabralo moc času, než jim došlo, že oba své schopnosti podělili po matce. Slovo čarodějnice jim nepřipadalo tak strašné jako jejich otci. Vlastně na ten titul byli oba dva hrdí a mezi sebou jej brzy začali používat. Connie stačila jejich matka už leccos naučit a děvče své znalosti předávalo dál. Společně vymýšleli nové metody, jak své schopnosti procvičovat a společně také uvažovali, jak je využít. Pokaždé, když Dominic chodil lovit, aby měla rodina co jíst, zlepšoval se ve své schopnosti manipulace emocí, kterou ani jeho sestra neměla. Soustředil se ovšem na to, aby nikdy nečetl myšlenky zvířete, které lovil. Brzy totiž zjistil, jak hrozné výčitky mu zabíjení zvířat působí. Když už byl starší, všimli si někteří obyvatelé městečka, že je Dominic skutečně dobrý s kuší a začali mu popisovat zvířata, která by bylo potřeba ulovit. Často se jednalo o nemocná, něčím nakažená, zraněná či nebezpečná zvířata a jejich lov měl najednou větší smysl. S tím už se Dominic smiřoval lépe a vydělával tak každý den nějaké drobné peníze, zatímco jeho sestra využívala stále se rozšiřujících znalostí bylinek a svých léčitelských schopností v místním lazaretu.
Jejich vztah byl stále silnější a silnější. Ani jeden z nich si nebyl jistý, kdy jim došlo, jak závažné jejich city jsou. Nejdříve se báli, a to především kvůli otci. Milenecký vztah mezi sourozenci by byl silně proti jeho víře a nikdo z nich nechtěl zbytečně podněcovat jeho vztek. Ale vášeň byla silnější než strach a když se jednoho dne vrátil Dominic z hospody trochu přiopilý, při pohledu na svou sestru se neudržel a ani Connie se nebránila. To bylo poprvé a rozhodně ne naposledy, co se spolu pomilovali. Dominicovi bylo sedmnáct, Constance patnáct.
Celé dva roky drželi svůj vztah v tajnosti. Po nocích se vydávali na dlouhé vycházky, kdy se drželi za ruce a hledali v okolí nějaké odlehlé místo, kde by měli dostatek soukromí. Jejich vztah byl něžný i vášnivý, byla to láska, kterou jejich rodiče nemohli nikdy zažít. Jeden o druhém věděli úplně všechno, s nikým si tolik nemohli rozumět. Constance byla ale trochu naivní, snila o tom, jak spolu utečou a budou někde žít jako manželé, ne jako sourozenci. Nevěděla, že tak lehké to nebude a tohle téma se stalo tématem nejedné hádky. Dominic věděl, že by se neměli jak uživit a navíc, jejich otec našel pro Connie manžela. Od ženy v jejím věku se to přeci už dávno očekávalo.
Ani si nepamatuje jeho jméno, ale ví, že mu ten kluk zničil život. Byl ještě o dva roky mladší než Constance, slizký jen na pohled. Jednou, když měl se svou sestrou další z těch krásných momentů, které mohli zažívat jen spolu, je uviděl. Tehdy si toho Dominic nevšiml a vyčítat si to bude do smrti. Když další ráno odešel na lov, netušil, že je to naposledy co vidí svou milovanou sestru živou. Když se vrátil, seděla opřená o zeď s modrou tváři a očima podlitýma krví. Když jeho otci ten spratek napráskal, co viděl, kněz svou dceru vlastnoručně uškrtil bez špetky citu.
Nepamatuje si přesně, co se stalo poté. Ví, že vražda otce byla první vraždou v jeho životě a doufá, že zcela poslední. Zaslepený hněvem a nenávistí nemohl kontrolovat své činy, však si je ani nepamatuje. Probral se teprve, když třesoucí se klečel opřený o dveře domu. Pršelo, kapky vody se mísily se slanými slzami. Ruce měl celé od krve, červené stopy mu zdobily i oděv. V klíně měl položenou hlavu své sestry. Když z dálky zaslechl hlasy, věděl, že musí odejít. Vešel do domu jen natolik, aby si ode dveří mohl vzít svou kuši. Nerozhlížel se. S lítostí pak poklekl k tělu své mrtvé sestry, naposledy jí pohladil po tváři a rukou zajel do světlých vlasů. Pod jejím oblečením nahmatal dřevěný talisman, který od svých pěti let, kdy jej dostala od matky, Constance nesundala. Třesoucíma rukama si jej přetáhl přes hlavu a schoval pod oblečení, než se s kuší v ruce dal na útěk. Od místního kováře v městě k sobě nalákal jednoho z koní, není si jistý, jak se mu podařilo přesvědčit zvíře o tom, že mu neublíží a že mu můře věřit, když sám byl na zhroucení. Pak, s měšcem s několika drobnými u opasku, amuletem své zesnulé lásky, kuší a kradeným koněm opustil své rodné město.
Jeho další dny, týdny a měsíce byly vesměs stejné. Jezdil po krajině sem a tam, na pár týdnů se někdy usadil v nějakém městě, kde se živil lovem problémové zvěře. Na zimu se pak většinou nastěhoval do nějaké vybydlené, opuštěné chaty, kde přežil tu nejkrutější část roku a pokračoval v cestě dál, s penězi žil od nevidím do nevidím. Trvalo několik let, než se rozhodl zcela pohřbít svou minulost, někde se usadit a začít relativně nový život.
Na svých cestách narazil na okraji lesa na mrtvou fenu pointera. V těle měla několik ran po kulkách a vedle ní se válelo osm štěňat. Jen jedno z nich bylo stále naživu. Původně mu Dominic chtěl zkrátit trápení, ale nebyl toho schopen. Vzal si proto štěně pod svá křídla, zachránil jej před jistou smrtí a když už vypadalo, že by mohlo přežít, dal pejskovi jméno Tobias po prvním koni, kterého dostal jako velmi mladý od rodičů. Přísně a s láskou zvíře vycvičil, aby z něj byl jak dobrý přítel, tak perfektní lovec.
Bude to dva roky, co přišel do Salemu a usadil se v lese v jedné z opuštěných chatek. Zalíbilo se mu jak v lesích, tak ve městě. Předělal si trochu domek k obrazu svému, přistavěl k němu stáje pro těch pár koní a jednu další místnost, to vše za pomoci několika obyvatel města. Začal přijímat zakázky na lov škodné zvěře nebo ji sám vyhledával, dával si však záležet, aby měl k zabití vždy důvod. Vždycky mu připadalo těžké, ale od vraždy otce se s tím nedokázal pořádně vyrovnávat. Své křestní jméno se rozhodl používat, ale příjmení otce zahodil a za své přijal Chancellor – rodné jméno matky.

xxx

xxx