Přezdívka hráče: Shiro
Jméno a příjmení: Ethan Werston
Stav: Svobodný
Rasa: Ghúl
Rodina:
Povolání/ Kasta:Voják (Střední třída)
Náboženské přesvědčení: Uznává keltské náboženství a stejně tak mnoho božství je své víře zavázán, ale je schopen se chovat diskrétně, když není tolerantní vůči křesťanství. Na to je vysoce alergický.
Portrét:Christopher Mason Brown Swim
Jméno a příjmení: Ethan Werston
Stav: Svobodný
Rasa: Ghúl
Rodina:
- Matka: Miriam Werston- Biologická matka, nic víc nic miň. Rád by řekl, že j miluje a bere jako svou milovanou, ale tento fakt vyprchal, když mu bylo pouhých 10 let, když jí spatřil, že sdílí s jiným mužem. V ten den se pro něj stala mrtvou. I doposud se svou matkou nemluví.
- Otec: Otto Werston – Vždy byl jeho vzorem a oporou v nejhorších časech, naučil jej boji s mečem a dýkami. Velice rád tráví čas v jeho společnosti, už jen protože jsi jsou tak blízcí a hlavně podobní povahovými rysy. I přes neshody je druhým členem rodiny, ke kterému má nejblíže.
- Marion- Skvělá čarodějka, dobrý kamarád. Milovaná nevlastní sestra, která byla adoptována do rodiny poté, co sestra matčině babičky umřela na neštovice. A také později stvořitelkou Ethana.
- Altair- Mladší bratr, kterého ani doposud nemá moc v lásce, jeho nadutá povaha a rozmazlený mladý chlapeček jeho matky. Ale i přesto mladší bratr, kterého nedá dopustit. Když už tak vlastními rucemi.
Povolání/ Kasta:Voják (Střední třída)
Náboženské přesvědčení: Uznává keltské náboženství a stejně tak mnoho božství je své víře zavázán, ale je schopen se chovat diskrétně, když není tolerantní vůči křesťanství. Na to je vysoce alergický.
Portrét:Christopher Mason Brown Swim
Přiměřeného vzrůstu na tu dobu, i když množná trošku vyšší než je-li zdrávo. Široká ramena, silné ruce vypracované tělo bojovníka, nebo aspoň bývalého. Ostře řezaná tvář, kterou občas zakrývají blonďaté vlasy sahajíc až po ramena. Husté a sem tam nějaká ta vlna. Také jemné strniště na tváři ukrývá tyhle ostré rysy, ale i přesto jsou dosti viditelné už jen kvůli zlatavé pokožce. Na níž přímo modré očí září, jemně ohraničeny hnědou kolem duhovky.
Ale jeho tělo není zcela bez poskvrn, jizvy na zádech a boku, jedna z nic na hrudi, která mu způsobila smrtelnou ránu. Také pár škrábanců na levé paži, které nejsou skoro ani vidět, jen kdyby nepřerušili tetovaní, které bylo udělanou inkoustem a po smrti se stalo trvalým. Stojí na něm. „Vitam aut gladius“ nebo-li meč nebo život. Tak pravil otec.
Ale jeho tělo není zcela bez poskvrn, jizvy na zádech a boku, jedna z nic na hrudi, která mu způsobila smrtelnou ránu. Také pár škrábanců na levé paži, které nejsou skoro ani vidět, jen kdyby nepřerušili tetovaní, které bylo udělanou inkoustem a po smrti se stalo trvalým. Stojí na něm. „Vitam aut gladius“ nebo-li meč nebo život. Tak pravil otec.
Mazlíček: Alucard, Tesseneský mimochodník, věk 6 let
Šarmantní a zdvořilý, tak by ho popsala společnost. Ale to on zcela nebyl, možná zdvořilý ano, ale výbušný o to víc. I přes své vychování je velice tvrdohlavý a hlavně svérázný. I přes svůj klid, který dokáže zachovat velice dlouho a tvářit se, že není naštvaný je pravda jinde. Překročení hranice nelze vzít zpět, jen své rozhoštění nedá znát na první okamžik chvíli trvá než poslední drátek trpělivosti se přetrhne a doslova se nebojí v mést do obličeje i tehdejší chyby jen proto, aby „tajfun“ emocí odplul někam do dáli a opět mohlo nastat klid.
K ženám se dokáže chovat velice pozorně, a když už sám chce i velice romanticky. Především je všímavým a vnímavým společníkem, který by naslouchal, i kdyby do něj nože bodali ze všech stran. Ví jaké to je nebýt poslouchán od někoho, na kom vám velice záleží. Však se nebojí jednat s nevychovanci, tak jak si zaslouží, ať už je to žena nebo ne.
Ale co víc je velice zapálený do bojového uměni ať už zbraní nebo boj na blízko beze zbraně, ale jako každého mladého muže jeho zájmy se pomalu změnili, ale u tréninku však i nadále zůstal, aby získané dovednosti nepřišli vniveč a co víc, jedna z mála věci, ve které se mohl otci rovnat či jej pokořit.
Jako každý má i on své nedostatky a tím byl alergie na jablka a ostružin i po svém úmrtí. Pak tu také dále bylo, že snadno rozpoznal, když jej někdo pokoušel záměrně vytočit, ale jediného čeho se mohou dočkat je ostře ledový pohled se značným varováním, které přimrazí na místě leckoho, pak nastávají otázky. Utéct či utíkat? Těžko říct.
Zlozvyky: - - Neustále nosí dýky různě uschované při sobě
- - Poklepávání prsty
Základní schopnosti:
Velká síla
Odolnost vůči magii [slabá]
Necítění bolesti
Schopnosti navíc:
Regenerace tkáně (slabá)
Hypnotický pohled (silná)
Zbraně: Dýky
Občas zapomíná, kým vlastně je. Má pocítit jako by byl tím dým čarodějem před svou mrtí, ale také jsou tu chvíle, kdy dychtí po krvi či jej utlačuje hlad a v těchto chvílích není zrovna přátelský a něžný. Jediné, co ho zajímá je jak tento hlad zastavit a to nejrychleji, ale i přesto vše rozpoznává jednotlivé lidi, co jsou k jídlu a ti co ne. Jedna z mála věcí, které se naučil ovládat. Sice nedokáže ovládnout zcela dobře jako staří Ghúlové nebo se zastavit při krmení, ale při vybíraní oběti ano.
Píseň dětství
Lord, lordův syn. Ano jak tohle znělo hezky vysoké společnosti a damám, když se narodil můj starší bratr. Ale při mém narození? Jen další lordův syn, ten který po otci nezdědí ani panství ani jeho bohatství, titul, který mu živobytí nezajistí. Pokud jej útlém věku nezaslíbí jako bratra. Však se tak nestalo.
Otec učinil rozhodnutí, že si mohu vybrat cestu sám, když budu si přát. Ale co více bylo zdrcující matka mne odmítla po svém narození, chtěla se mne zbavit. Protože již v svých prorockých snech spatřila, co pro ní budu znamenat. Hrozba, co může ohrozit její manželství a jak otce vyprostit z těch stvůrných pařátů. Otto neměl sílu malého syna zapudit a tak jej i pojmenoval dle svého a manželce dal na vybranou bud opustí hrad za svítaní a nikdy neuvidí svého prvorozeného nebo zůstane a postará si o mne, o svého druhorozeného syna. Vždy věděl, co na ní platí a že se ho jen tak nevzdá a tak přistoupila na podmínky a hrála si na milující matku a však i později předstírané emoce se staly skutečností.
Však než se city mezi matkou a synem prohloubili, ona sama byla jedem, který zabil jednu část jeho dětského těla, když se jedné noci kradl k matce do lože, aby se dostal do bezpečného objetí před bouří, která se tu noc nelítostivě opírala do stěn i oken panství. To co té noci viděl, bylo dostačující, aby si od vlastní matky držel odstup. Držela si otce a v do lože tahala cizí muže z panství či nějaké šlechtice.
Tyhle roky pominuly jen díky tomu, že na sídlo byla přivezena jeho nevlastní sestra Marion, díky které se opět více otevřel a nestranil se tak matce jako dříve, snažil se jí respektovat a netvářit se znechucena při jejich dotecích, jen aby Marion byl vzorným bratrem, a co se týče jeho staršího bratra?
Strávené chvíle s ním byli pro oba vyloženě utrpením, jelikož Altair dobře věděl, kam patří jako to věděl malý Ethan. Ale to Marion netušila nechápala proč jeho starší bratr si snaží získat její přízeň, když ona o tu jeho nestojí ani v nejmenším. Děsil jí.
Odolnost vůči magii [slabá]
Necítění bolesti
Schopnosti navíc:
Regenerace tkáně (slabá)
Hypnotický pohled (silná)
Zbraně: Dýky
Občas zapomíná, kým vlastně je. Má pocítit jako by byl tím dým čarodějem před svou mrtí, ale také jsou tu chvíle, kdy dychtí po krvi či jej utlačuje hlad a v těchto chvílích není zrovna přátelský a něžný. Jediné, co ho zajímá je jak tento hlad zastavit a to nejrychleji, ale i přesto vše rozpoznává jednotlivé lidi, co jsou k jídlu a ti co ne. Jedna z mála věcí, které se naučil ovládat. Sice nedokáže ovládnout zcela dobře jako staří Ghúlové nebo se zastavit při krmení, ale při vybíraní oběti ano.
Píseň dětství
Lord, lordův syn. Ano jak tohle znělo hezky vysoké společnosti a damám, když se narodil můj starší bratr. Ale při mém narození? Jen další lordův syn, ten který po otci nezdědí ani panství ani jeho bohatství, titul, který mu živobytí nezajistí. Pokud jej útlém věku nezaslíbí jako bratra. Však se tak nestalo.
Otec učinil rozhodnutí, že si mohu vybrat cestu sám, když budu si přát. Ale co více bylo zdrcující matka mne odmítla po svém narození, chtěla se mne zbavit. Protože již v svých prorockých snech spatřila, co pro ní budu znamenat. Hrozba, co může ohrozit její manželství a jak otce vyprostit z těch stvůrných pařátů. Otto neměl sílu malého syna zapudit a tak jej i pojmenoval dle svého a manželce dal na vybranou bud opustí hrad za svítaní a nikdy neuvidí svého prvorozeného nebo zůstane a postará si o mne, o svého druhorozeného syna. Vždy věděl, co na ní platí a že se ho jen tak nevzdá a tak přistoupila na podmínky a hrála si na milující matku a však i později předstírané emoce se staly skutečností.
Však než se city mezi matkou a synem prohloubili, ona sama byla jedem, který zabil jednu část jeho dětského těla, když se jedné noci kradl k matce do lože, aby se dostal do bezpečného objetí před bouří, která se tu noc nelítostivě opírala do stěn i oken panství. To co té noci viděl, bylo dostačující, aby si od vlastní matky držel odstup. Držela si otce a v do lože tahala cizí muže z panství či nějaké šlechtice.
Tyhle roky pominuly jen díky tomu, že na sídlo byla přivezena jeho nevlastní sestra Marion, díky které se opět více otevřel a nestranil se tak matce jako dříve, snažil se jí respektovat a netvářit se znechucena při jejich dotecích, jen aby Marion byl vzorným bratrem, a co se týče jeho staršího bratra?
Strávené chvíle s ním byli pro oba vyloženě utrpením, jelikož Altair dobře věděl, kam patří jako to věděl malý Ethan. Ale to Marion netušila nechápala proč jeho starší bratr si snaží získat její přízeň, když ona o tu jeho nestojí ani v nejmenším. Děsil jí.
Harmonie mládí
Jak, ale čas plynul, každý ze sourozenců měl své povinnosti a hrátky dítek museli jít stranou. Sice se mu dostalo stejného vzdělaní jako jeho sourozencům, ale vždy ho to táhlo jinou cestou a to do zbrojnice či stájí, kde mohl na chvíli přestat přemýšlet nad tím, co je vlastně zač a co bude. Když jednoho dne otec pravil při jeho studium ať odloží knihu a vydá se za nim, byl zmaten. Za co jej potrestá tentokrát? Myslel si v ten okamžik, ale místo toho rychlým pohybem chytil objekt letící k němu. Byla to pochva s mečem.
Budu tě učit. To byla první slova, při kterých Ethanovi skoro spadla čelist z pantu. Nevěřil, že svolil, aby se učit. Tehdy byl proti tomu dost silně, to však pochopil později, proč tomu tak bylo. Chtěl svému synovi učinit dětství jako mě jeho starší bratr, však pochopil. Jednoho dne budu muset opustit tyhle stěny a najít si vlastní cestu a tak se rozhodl respektovat jeho rozhodnutí.
Otec byl nejdříve překvapen mým elánem a rychlosti se učit jednotlivým dovednostem, i přesto vše se mi otce povedlo porazit až pár let po té.
Byl to ten nejzvláštnější okamžik v mém životem, vidět muže se vzdávat před mou čepelí. Muže, jež se mi stal i nejlepším přítelem a někým, koho nikdo jen tak nenahradí.
Hon na lan a kudla do zad
Tohle byl poslední rok života mladého šlechtice.
Tehdy mi bylo 28 let, bylo období lovu. Na oslavu boha lovu, byl to můj několikátý lov, ale letoškem byl výjimečný, jelikož otec svolil, aby se jej účastnila Marion a tak i manžel mého bratra.
Věděl jsem dobře, že se o ní bát nemusím, ale i tak jsem se bál. Přeci jen i přesto vše byla moji malou sestrou, který vyrostla do krásy. Plavé vlasy, měla spletené co postranního copu a na hlavě diarém, který připomínal korunu z trní, ale stříbrnou. A proč si tohle vlastně pamatuji nejjasněji? Je to jednoduché, předtím než jsem stihl mladého jelena doběhnout, cestu mi zkřížila zraněná lan, která byla snazší obětí a hlavně by nepřežila.
Seskočil jsem ze svého hřebce a tiše se hustým porostem blížil k ní, ale v tom se mi hrudí prohnal meč a na jeho konci jsem spatřil bratra. S úsměvem na tváři padnu k zemi a pak jen chlad, ticho,temno.
I přesto vše slyším její hlas, byla to Marion. Křičela neustále dokola, že to bude dobrý, že mi pomůže i přes důrazný protest a slib, co mi dala se uprostřed noci probudím na tom stejném místě. Mary byla schoulená do klubíčka kousek ode mě a celá od krve.
Ale nespala věděl jsem to, když mi pravila, že jsou v lese týden ani tomu nechtěl věřit. Ale podle toho, co se odehrálo jí musel a zvláště jakou spoušť viděl kolem sebe. Kousky lidských těl. Doopravdy tahle mladá dívka měla takovou moc?
Té noci jí požádám ještě o jednu laskavost a tou byla, aby mi v panství vzala pár věci a vzala mě k sobě, kde bych se tuhle pekelnou moc naučil ovládat a mohl odejít pryč. A tím dnem titul život tím kým jsem býval nechám padlému, muži který měl ležet tam v lese.
Životní šance
A vskutku tak učiním, když se naučím všeho, co potřebuji, opouštím svou sestru s těžkým srdcem. Nemohl jsem tu déle zůstat, prostě ne. Otec by jej mohl ještě hledat a co víc i přesto, že bratra nenávidí, nezabije ho. Aspoň ne teď a ne dnes.
Vezmu si sebou svůj skromný majetek a koně, jehož jsem měl ve svém vlastnictví nějaký ty roky. Vychoval jsem ho od hříběte. A byl to dar, ne zrovna levný, ale byl tím nejcennějším, co měl.
Zde se pak jeho vzpomínky stávají mhlavými a jediné na co si vzpomíná je, že pobýval nějaký čas ve velkém městě, kde začínal jako spodina a pomalu se dostal na úroveň, která se mu zdála vyhovující a nenápadná.
A to jak mířil přímo sem do Salemu.
Jak, ale čas plynul, každý ze sourozenců měl své povinnosti a hrátky dítek museli jít stranou. Sice se mu dostalo stejného vzdělaní jako jeho sourozencům, ale vždy ho to táhlo jinou cestou a to do zbrojnice či stájí, kde mohl na chvíli přestat přemýšlet nad tím, co je vlastně zač a co bude. Když jednoho dne otec pravil při jeho studium ať odloží knihu a vydá se za nim, byl zmaten. Za co jej potrestá tentokrát? Myslel si v ten okamžik, ale místo toho rychlým pohybem chytil objekt letící k němu. Byla to pochva s mečem.
Budu tě učit. To byla první slova, při kterých Ethanovi skoro spadla čelist z pantu. Nevěřil, že svolil, aby se učit. Tehdy byl proti tomu dost silně, to však pochopil později, proč tomu tak bylo. Chtěl svému synovi učinit dětství jako mě jeho starší bratr, však pochopil. Jednoho dne budu muset opustit tyhle stěny a najít si vlastní cestu a tak se rozhodl respektovat jeho rozhodnutí.
Otec byl nejdříve překvapen mým elánem a rychlosti se učit jednotlivým dovednostem, i přesto vše se mi otce povedlo porazit až pár let po té.
Byl to ten nejzvláštnější okamžik v mém životem, vidět muže se vzdávat před mou čepelí. Muže, jež se mi stal i nejlepším přítelem a někým, koho nikdo jen tak nenahradí.
Hon na lan a kudla do zad
Tohle byl poslední rok života mladého šlechtice.
Tehdy mi bylo 28 let, bylo období lovu. Na oslavu boha lovu, byl to můj několikátý lov, ale letoškem byl výjimečný, jelikož otec svolil, aby se jej účastnila Marion a tak i manžel mého bratra.
Věděl jsem dobře, že se o ní bát nemusím, ale i tak jsem se bál. Přeci jen i přesto vše byla moji malou sestrou, který vyrostla do krásy. Plavé vlasy, měla spletené co postranního copu a na hlavě diarém, který připomínal korunu z trní, ale stříbrnou. A proč si tohle vlastně pamatuji nejjasněji? Je to jednoduché, předtím než jsem stihl mladého jelena doběhnout, cestu mi zkřížila zraněná lan, která byla snazší obětí a hlavně by nepřežila.
Seskočil jsem ze svého hřebce a tiše se hustým porostem blížil k ní, ale v tom se mi hrudí prohnal meč a na jeho konci jsem spatřil bratra. S úsměvem na tváři padnu k zemi a pak jen chlad, ticho,temno.
I přesto vše slyším její hlas, byla to Marion. Křičela neustále dokola, že to bude dobrý, že mi pomůže i přes důrazný protest a slib, co mi dala se uprostřed noci probudím na tom stejném místě. Mary byla schoulená do klubíčka kousek ode mě a celá od krve.
Ale nespala věděl jsem to, když mi pravila, že jsou v lese týden ani tomu nechtěl věřit. Ale podle toho, co se odehrálo jí musel a zvláště jakou spoušť viděl kolem sebe. Kousky lidských těl. Doopravdy tahle mladá dívka měla takovou moc?
Té noci jí požádám ještě o jednu laskavost a tou byla, aby mi v panství vzala pár věci a vzala mě k sobě, kde bych se tuhle pekelnou moc naučil ovládat a mohl odejít pryč. A tím dnem titul život tím kým jsem býval nechám padlému, muži který měl ležet tam v lese.
Životní šance
A vskutku tak učiním, když se naučím všeho, co potřebuji, opouštím svou sestru s těžkým srdcem. Nemohl jsem tu déle zůstat, prostě ne. Otec by jej mohl ještě hledat a co víc i přesto, že bratra nenávidí, nezabije ho. Aspoň ne teď a ne dnes.
Vezmu si sebou svůj skromný majetek a koně, jehož jsem měl ve svém vlastnictví nějaký ty roky. Vychoval jsem ho od hříběte. A byl to dar, ne zrovna levný, ale byl tím nejcennějším, co měl.
Zde se pak jeho vzpomínky stávají mhlavými a jediné na co si vzpomíná je, že pobýval nějaký čas ve velkém městě, kde začínal jako spodina a pomalu se dostal na úroveň, která se mu zdála vyhovující a nenápadná.
A to jak mířil přímo sem do Salemu.
xxx
xxx
Žádné komentáře:
Okomentovat