9/25/2016

Místa v Salemu

Ve svém městě by se měl člověk orientovat. Zde jsou vyzdvihnuta místa, k nimž se váže dění v obci smilnící s ďáblem.


MĚSTO SALEM
Dříve obyčejná osada založená s vidinou centra obchodování, nyní se s o něco málo větší rozlohou, než je vesnice, může pyšnit označením město. Salem je tvořen převážně z dřevěných domů rozesetých po okruhu kolem náměstí, tržištěm, kde se mnozí snaží obchodovat se svým zbožím, jedním nevěstincem při okraji cesty, kam zabrousí kroky těch, kteří touží ukojit chtíč a mnoha dalšími menšími či většími staveními porůznu postavenými v místech, která musel proklít sám ďábel.

SÍDLO SPRÁVCE
Každé správné město má svého vůdce - zastupitele. Tím je v současné době Amélie Kelley, vdova po zesnulém správci, žijící v tom největším domě v celém Salemu a jeho přilehlém okolí. S postem správce města se váže vysoké postavení a nutnost účastnit se procesů s čarodějnicemi ale i obyčejnými lidmi, kteří uklouznou v bohabojném životě. Dům správce je nejlépe umístěn - s výhledem na náměstí a ke kostelu. Zároveň jsou jeho okna natočena tak, aby nikdo z obyvatel nebyl nucen dívat se směrem na les, kde údajně straší.

DŮM SOUDCE
Jako druhá nejmovitější rodina v Salemu, ani dům vrchního soudce nepůsobí dojmem bídy a nedostatku. Vysoké stavení o mnoha místnostech včetně přijímacího salónku, spousta služebných, jež je možné zahlédnout nejen ve velkých oknech ale i toulajících se kolem pozemku. Dům zástupce práva sídlí hned vedle správcova a nejednou už se městem nesla šeptaná pověra, že oba domy jsou spojeny tajnou podzemní chodbou. Co je na tom pravdy? Kdo ví. Obě rodiny o této možnosti mlčí.

ŽALÁŘ
Chladné kamenné zdi prolezlé plísní a hnilobou, kaluže krve a prolitých slz mísících se s dalšími tělesnými tekutinami - to je žalář. Místo, kam nechce vstoupit nikdo a každý se pokřižuje už jenom při myšlence, že by zde strávil poslední dny svého života.  Klíče od masivních dveří vlastní jen několik obyvatel v čele se správcem Salemu, soudcem a vrchním strážcem zákona, který nad hříšníky a proviněnými drží stráž. Právě zde se odehrává to nejhorší mučení, jaké si kdo dovede představit.

KASÁRNA
Zde pevnou rukou vládnou ti, kteří se rozhodli zasvětit svůj život i službu vyšším účelům a spravedlnosti, které si jen málokdy jde ruku v ruce s dobrem. Nově zbudované stavení leží na základech dřívějších kasáren, které po velkém požáru v Salemu lehly popelem. Právě v těchto místech jsou k nalezení všichni zástupci práva a pořádku, v čele s jejich kapitánem a zástupcem, kteří dohlíží na své muže ve zbroji. Obyčejní vojáci mají možnost zde nocovat za část své výplaty, pokud ji nepropijí.

KOSTEL
Místo, kde se konají nejen bohoslužby a kazatel varuje před prohřešky proti Bohu a následnými tresty, ale i soudy, neboť toto místo považuje většina obyvatel za nejčistší a nejblíže bohu, jež je spravedlivý soudce. Někteří z místních věří pověrám, že čarodějnice spolčená s ďáblem nemůže vejít do kostela, což ale není pravda. V přilehlém místě jsou udržovány obytné prostory nejen pro samotného kněze a jeho učence, ale též pro inkvizitory, kteří se rozhodli vymýtit zlo z místních.

NÁMĚSTÍ
Dříve se zde konaly hlavně městské slavnosti, různé tancovačky a veselice, avšak s nástupem temnější doby se na takové praktiky pomalu ale jistě zapomíná. Ve středu náměstí bylo vystaveno jedno z popravišť, kde se z obviněných získává přiznání. Způsoby mučení byly různé - od zavření v pranýři, kdy však hrozilo ocejchování značkou, až po drcení kameny.

ROZMLOUVACÍ SOCHA
Též známá jako socha Rogera Conanta, zakladatele tohoto prokletého města, se stala předmětech tajných schůzek párů a dvojic, které by k sobě neměli nalézt cestu. Děvčata i chlapci si zde zanechávají čas od času psaníčka v tajných skrýších, milostné dopisy či básně skládající ódy na zakázanou lásku. 

KRČMA
Bezejmená, zato vždy plná hluku v podobě zpěvu, nadávek a výskajících děvčat, která si místní muži i potulní cestovatelé stahují na svůj klín. Alkoholu se zde prolévá až neúměrně, vždy je ho však dostatek a pokud si připlatíte, můžete dostat i něco víc než pálenku ničící žaludek nebo zvětralé pivo. 

NEVĚSTINEC
Všichni o něm ví - správce, soudce, dokonce i církevní představitel. Nikdo se však neodvažuje ho zavřít. Naopak se zdá, že ho zmínění muži vcelku rádi navštěvují, i když se tak obrací zády k bohu. Tento dům nevyčnívá svou velikostí a kdyby si procházející nevšiml těch dvou, tří žen s hlubokým výstřihem postávajících venku, jistě by ho bral za obyčejný.


LES
Zástup několika desítek stromů zahalených v bílém rouchu mlhy a přitom tancujících na bázlivý Meluzínin hlas... Děsivé to místo, plné tajuplných míst, o kterých se, převážně mezi zdejšími dětmi, tradují kdejaké povídačky. Nechoďte tam, zazní v uších pokaždé, když se pokusíte zkrátit si cestu do města skrze tento les. Ač už to bude váš vlastní, či jen slova prostého kolemjdoucího s hlavou ukrytou v tmavé kápi. Zvláště o úplňku. Prý se tu v tuto dobu skrývá i něco jiného. Něco velmi nebezpečného.

REJDIŠTĚ

DŮM SLEPÉHO ERIKA
O slepci Erikovi se vypráví mnoho pověstí. Jedni věří, že byl prvním z přistěhovalců, kdo se zajímal o čáry a přivedl Salem k záhubě. Druzí, že se jedná o muže, kterého krutá čarodějka připravila o oči a ve své zvrhlé povaze mu dovolila pohlížet na svět očima lesní zvěře. Ať je tomu jak chce, nikdo s kouskem zdravého rozumu se k rozpadlému domku uprostřed lesa nepřibližuje. Jestli žije či nikoliv? To ví jen pár nejpovolanějších.

HŘBITOV
Srdce začne tlouct rychleji, končetiny ztuhnou a mráz přeběhne po zádech při pohledu na nepříliš opatrovaný pozemek plný bloudících duší, jež nemohou najít cestu ke světlu. Jsou to snad ti, kteří se provinili? Nebo ti, co měli na svých nohou stát déle, ale štěstí jim příliš nepřálo? Ať už je to jakkoliv, hřbitov je zde velmi tiché místo, kde počet přítomných mrtvých značně převyšuje ty živé. Jen málokdo se rozhodne přinést květiny a položit je k jednomu z dřevěných křížů. Většinou na tohle žalem prokvetlé místo všichni pohlížejí pouze od bran kostela.

ŠIBENIČNÍ VRCH
Kopec za městem je semeništěm mnohých povídaček, všechny se však váží k nepěkné události - popravování čarodějnic. Dřevěné nosné trámy, konopný provaz vlající ve větru a nářek těch, jejichž život má být co nevidět ukončen. K Šibeničnímu vrchu jsou svoláváni všichni obyvatelé Salemu, aby se podívali, jak skončí každý, kdo si zahrává s temnými silami.

OBĚŠENCŮV STROM
Kdysi dávno se jednalo o místo, pod nímž se scházela zamilovaná mládež na tajné schůzky za svitu měsíce. Dnes tento starý dub vítá každého návštěvníka Salemu ozdobami v podobě visících těl či jejich pozůstatků na výstrahu těm, kteří mají zlé úmysly či hodlají svěřit svou duši do rukou ďábla. Nemálo se stane, že přes odpadnou, nevábně vyhlížející mrtvolu, přejede kolo či ho pošlape koňské kopyto. Někteří tvrdí, že je oči oněch mrtvých, pokud je dravé ptactvo nestačilo vyklovat, pozorují při příchodu do města a němým pohledem je soudí.

BLUDNÉ BALVANY
Podle pověstí právě zde byl vyvolán první démon, jež postihl Salem svou krutostí před několika lety. Hromada nesourodých kamenů, rozestavěných do geometrického obrazce připomínající kruh, se stalo velkým lákadlem pro všechny, kteří mají pro strach uděláno. Tohle místo se nachází v lese, kousek od domu slepého Erika. A každý, kdo se odvážil přijít až k nim, učinil zářez do kůry starého stromu na důkaz své odvahy.

ŠEPTAJÍCÍ JEZERO
Nebylo by to poprvé ani naposledy, kdy si ve vodách místního jezera vzala život mladá dívka. Říká se, že nešťastná láska zavede kroky něžného pohlaví právě do míst, kde hlubiny se slévají v jednu temnou propast, jež co schvátí už nevrátí. Mnoho pověr se váže k tomuto místu - hlavně ta, že právě zde se místní dívky mění na Banshee, kvílející duchy tesknící po své ztracené lásce. Babské řeči tvrdí, že jezero vábí svým šepotem a proto se mu z Panenského začalo přezdívat Šeptající. Co je na tom pravdy? Kdo ví. Hlubiny však skrývají mnoho pokladů.

MLŽNÁ ŘÍČKA
Tichý potok proplétající se kamením a bludnými kořeny prastarých stromů. Nijak velký, aby se dal nazvat řekou, avšak natolik vratký, aby si v něm hloupé dítě podvrklo nohu, ne-li přímo zlomilo vaz. Kluzké kameny už nejednou ukončily život nešťastníka, co si usmyslel lov ryb. Zde se rádi scházejí zamilovaní, kdy si v ševelení vody vyměňují sladká slůvka.

KŘIŠŤÁLOVÁ ŘEKA
Široký proud vody žijící si vlastním životem a též i nejlepší místo pro místní rybáře. Svůj název dostala po čiré průhlednosti, díky níž je okem snadno zachytitelný pohyb ryb, hojně se vyskytujících v potoku vedoucím od moře, u něhož bylo přístavní město založeno. Někteří jí překřtily na Šťastnou řeku, neboť jim přináší velmi kvalitní úlovky v podobě i několika kilové potravy. 

ZÁTOKA MILENCŮ
Spíše než o skutečnou zátoku se jedná o malou roklinu ukrytou v hlubší části lesa, kam se odváží jen ti nejstatečnější. I proto není tolik známá a pokud už o ní nějaké zkazky jsou, pak jsou často předmětem diskuzí láskou poblázněných dívek. Říká se, že tamní voda dokáže prohloubit vzájemnou lásku a celkově se jedná o velmi romantické místo. Nakolik je idealizované, to ví jen hrstka obyvatel, které by šlo spočítat na prstech jedné ruky. Pravda je však taková, že příroda je zde divoká a její krásu dokáže ocenit každý, kdo se tam zatoulá.

Žádné komentáře:

Okomentovat