Eleonor "Lenor" Rackham

 

Přezdívka hráče: Sera
Jméno a příjmení: Eleonor "Lenor" Rackham
Stav: Vdova
Rodina:

• Jannete Demdike - Čarodějka, která byla během téměř sedmi let Lenořina nejbližší přítelkyně, partnerka ve zločinu, rádkyně i milenka. Před dvěma lety se jejich cesty v dobrém rozešly, nicméně Eleonor je stále připravena své jediné důvěrnici kdykoli přispěchat na pomoc, bude-li si to situace žádat.

• James Boony - Eleonořin otec, v mládí dobrák, který se musel naučit mít tvrdé lokty aby zajistil pro svou rodinu dobré postavení. I když už se o své místo na výsluní prát nemusel, nikdy už se mu nepodařilo vrátit se ke svému původně laskavému chování. Pro Lenor byl vždy trochu vzdálenou a nedostupnou postavou, kterou vlastně vídala jen u rodinných jídel.

• Philippa Boony - Lenořina matka, milá žena, která vždy chtěla pro všechny kolem sebe jen to nejlepší. Bohužel si nikdy neuvědomila, že je svou láskou vlastně dusí. Manžel se jí vzdálil během doby, kdy získával postavení které si podle ní "rozhodně zasloužil" a její prvorozené dítě, syn, šel záhy v otcových stopách s jasným cílem to ve světě dotáhnout ještě dál. Ujala se tedy na svou dceru, kterou zahrnovala láskou a pozorností, hýčkala ji jako křehkou porcelánovou panenku a snažila se plánovat každý její krok - jen aby vše bylo tak, jak má.

• Charles Boony - Lenořin starší bratr, cílevědomý muž v nejlepších letech, který se snažil a snaží rozšířit rodinné jmění. Díky způsobu jakým Lenor matka vychovávala, nikdy neměli příliš času na to, aby si spolu hráli, přesto si byli velmi blízcí a Charles nejednou matku varoval, že čím více bude Lenor bránit aby měla vlastní zájmy, tím více s ní bude dívka bojovat.

Rasa: Kožoměnec
Věk: 27 let
Povolání/Kasta: zlodějka, padělatelka
Náboženské přesvědčení: bez vyznání
Portrét:
Clara Paget

 

Lenor je tvrdohlavá, odhodlaná, většinou samotářská bytost, pro kterou je jedna z nejdůležitějších věcí její "pracovní" pověst. Podařilo se jí, zpočátku díky Jannete, později i samotné, vybudovat si renomé schopné specializované zlodějky a padělatelky, které se snaží si udržet, pokud pracuje je precizní a profesionální, vždy odhodlaná za každou cenu splnit co slíbila. I proto ji pověsti o královně zlodějů vykreslují jako elegantní, mrštnou, inteligentní a nepolapitelnou... a tak není divu, že drzou rusovlásku, která nejde daleko pro hrubší slovo ani pro ránu, si s nimi nikdo nespojuje. Pravdou je, že Lenor je inteligentní, že se dokáže i poměrně dobře chovat a její psaný projev je skutečně okouzlující. Z jejího pohledu je ale zajímavější trávit život po krčmách a v městských ulicích s pivem nebo pálenkou v ruce a s poznamenanými kartami po kapsách. Je vlastně trochu znuděná životem, který vede již téměř deset let a tak znovu hledá něco nového, něco neokoukaného a vzrušujícího. A možná tak trochu doufá, že to najde na dně příští lahve. Nebo té další.
Jistě by si dokázala vydělat na slušné oblečení i bydlení, pravděpodobně by stačilo i to, kdyby prodala nějaký ze svých poctivě ukradených a s láskou opečovávaných šperků... ale zkrátka se jí nechce. Takže je docela možné, pro ty vyvolené kteří zjistili, že právě ona je tím opěvovaným zlodějem, ji najít někde zpitou pod obraz, uzavírajícím nadmíru hloupé sázky nebo prostě jen po nocích vysedávající po střechách.
S Lenor však není tak těžké vyjít, jak by se mohlo zdát. Příliš si nestěžujte na svůj těžký život, příliš se nerýpejte v její minulosti a plaťte dluhy, které k ní máte. Stačí dodržet tahle jednoduchá pravidla a kdo ví, třeba si vás nakonec i oblíbí a jednou za čas vám do kapsy nenápadně strčí nějaký malý, překvapivě hodnotný, dáreček.

Zlozvyky:
Krom viditelných, jako je pití, záliba v mužském oblečení a drahých špercích (hlavně prstenech), by snad šlo jako o zlozvyku mluvit o tom, že téměř nedokáže s někým spolupracovat. Nesnáší hledání kompromisů, rozčiluje ji přijímat rozkazy nebo tolerovat autoritu a už vůbec se nehodlá dělit o svoje znalosti "z oboru". Dalším jejím zlozvykem by bylo možné nazvat to, že při řeči se jen málokdy dívá druhému do tváře, nebo, nedej bože, přímo do očí. Má nutkání, tedy za střízliva, neustále pohledem kontrolovat své okolí a vyhodnocovat případný lup i únikové cesty.

Základní schopnosti:
▲ Schopnost měnit se na zvíře (straka)
▲ Zesílený smysl (zrak, vyšší úroveň)
▲ Rychlost (nižší úroveň)

Schopnosti navíc:
▲ Regenerace v lidské formě (slabá)
▲ Boj na blízko (dýky)

Díky zkušenostem z opisování knih i díky zesílenému zraku, dokáže Lenor rozlišit nejrůznější druhy inkoustů a napodobit jejich složení, stejně jako písmo původního dokumentu, téměř dokonale. Není to nejzábavnější práce, ale na falešných směnkách a listinách se jí už několikrát podařilo si slušně vydělat. Navíc, komu by se chtělo čekat, než mu udělí soudce ty hromady povolení, která jsou potřeba téměř ke všemu?



Lenor se narodila do středostavovské obchodnické rodiny jako druhorozené dítě. Nikdy se tak nestala miláčkem otce, který se vzhlédl v jejím starším bratrovi. Naopak ale velmi záhy získala téměř veškerou pozornost matky, která svou vymodlenou holčičku hýčkala jako poklad. Soukromé vychovatelky, učitelé chování, umění, hudby... ve třinácti letech mluvila krom angličtiny i španělsky a francouzsky. A také toho všeho začínala mít dost.
Jakmile to bylo možné, utíkala z domu a toulala se po přístavu. Tehdy ještě přátelské a důvěřivé Eleonor netrvalo dlouho, aby si mezi chudými dětmi i přístavními dělníky našla přátelé. Její nové známosti pak pomohly tomu, že na své tajné výpravy získala i méně nápadné šaty, do kterých se převlékala. Nějakou dobu rodiče její útěky neodhalily, když se tak ale stalo její denní režim se stal ještě přísnějším a matka spolu s vychovatelkou jí plánovaly aktivity na celý den. Vedlo to však k jedinému, Lenor se místo přes den začala toulat po nocích. Postupně tak pochytila první sprostá slova, naučila se hospodské tance, pít, bojovat, střílet...
A v patnácti letech se tajně vdala. Za Jacka Rackhama, téměř dvojnásobě staršího, bezvýznamného a ne příliš úspěšného privatýra. Její matka si mohla oči vyplakat a svého nového zetě proklínala na všechny způsoby, Charles nad tím vším jen pokrčil rameny a otec ji vydědil. Tak začala novou životní etapu, která trvala tři roky, během kterých se porůznu plavila se svým mužem. Dokonce ani její impulzivně uzavřené manželství nebylo tak zlé. Jack se do rusovlasé dračice upřímně zamiloval a dělal pro ni vše, co jí na očích viděl. Přesto jí však pomalu přestával stačit. Lenořiny ambice a sny, hlavně nekonečná touha po svobodě, ve které jí už život legálních pirátů byl málo - to vše ji jednoho večera kdy kotvili u britských koloniálních břehů, zavedlo do místního hostince. A ten samý večer také do náruče okouzlující tmavovlasé Jannete, která jí sladkým francouzským přízvukem vykládala mezi polštáři o tom, co vše by spolu mohly dokázat.
Přesvědčit Lenor nebylo zase tak těžké, nehledě na to, že rozvod beze svědků a bez zásahů církve je velmi rychlý. Nechť nebohý Jack Rackham odpočívá v pokoji, v mělkém hrobě nedaleko přístavu. Ve svých osmnácti letech tedy byla vdovou, díky prodeji lodě dost bohatou na to,aby s Jannete mohly začít pro ni nové a hlavně ještě neokoukané živobytí. Její nová partnerka se příliš dlouho netajila tím, kým ve skutečnosti je a Lenor tím byla nadšená. Cestovaly po větších městech kolonií, dělaly si známosti, vyměňovaly službičky. Pro trochu šikovného člověka nebylo těžké přimotat se k potulným komediantům nebo k obchodní karavaně a zajistit si tak průchod do města i přísun informací. Přibližně rok po jejich společném prozkoumávání možností a drobných krádežích přišla první větší zakázka. Rodiiné klenoty jisté francouzské šlechtičny. A protože se zakázka vydařila, netrvalo dlouho než přišla další. A další. Lenor byla tou, která vše realizovala, její přítelkyně vždy stála v pozadí, vyřizovala obchody a hledala kontakty. Měly se spolu dobře a co bylo důležitější - mohly se mít ještě lépe. Jen kdyby Eleonor souhlasila s malým kouzlem. Zabralo to pár týdnů přesvědčování, ale nakonec Jannete dosáhla svého a během rituálu, na který si Lenor dokáže vzpomenout jen velice mlhavě, získala svou schopnost měnit se ve straku a ještě několik dalších.
Krádeže drobných věcí jako šperků a dokumentů se tak staly mnohem jednoduššími a riziko dopadení se mnohonásobně snížilo. Bohužel s oním rizikem se pro Lenor vytratil i důvod, proč to celé dělat. Jakmile se naučila ovládat svou přeměnu, zvykla si na zesílený zrak i na náhlý strach z ohně, začalo to pro ni být příliš obyčejné. Stejně jako se jí po třech letech zajídalo manželství s Jackem, po sedmi letech už ji přestal bavit život s Jannete. A k Lenořině překvapení ji její tmavovlasá kráska nechala jít. Žádné hysterické scény, žádná prokletí. Poslední společná noc a balení věcí, poslední obejmutí ve dveřích a roztomilá věta, místo rozloučení: ,,Nenech se zabít, byla by tě škoda." Po tom ránu se Lenor začala toulat na vlastní pěst. Občas s obchodníky, občas s komedianty, sem tam s bandou lapků. Mezi každou z těch skupin byl někdo, kdo už ji znal, s kým už se setkala dřív. Pokračovala v práci zlodějky, častěji začala i padělat nejrůznější listiny, stále ale nemohla najít nic, co by ji znovu, alespoň na nějakou dobu, přilákalo a okouzlilo, co by bylo dostatečně nebezpečné, svobodné a zábavné zároveň. Tak se dostala až do Salemu. Už tu v minulosti byla, jednou, dvakrát, možná i vícekrát. Nikdy ale zatím nezůstala déle než pár týdnů, teď se plánuje zdržet o něco delší dobu. Nemá kam spěchat a... Salem není o nic nudnější než každé jiné město. Může tedy na svou další životní příležitost počkat tady.
 

xxx
 

 xxx