Clarity Fray

Přezdívka hráče: Mercy
Jméno a příjmení: Clarity Fray
Stav: Několikanásobná vdova, v současnosti vdaná
Rodina:

• Země - Eugen

• Vzduch - Lydia

• Oheň - Cain

• Isaiah Barlow - Reinkarnace jejího prvního a vlastně i posledního syna, Lancelota, který uzavřel dohodu s démonem a tak se objevuje znovu a znovu, jen v jiné době, s jiným životem a bez vzpomínek na ty předešlé. Pokaždé se ale najdou a on se stane jejím strážcem. Zatím nemá tušení, že je v podstatě věci její syn, ale i tak si k ní zvládl vybudovat pevné pouto.

• Merlin - Mocný čaroděj, kterého všichni jistě znají z Artušovských legend. Byl její první láskou a otcem Lancelota. Jejich osudy se rozdělili po první smrti jejich syna, takže neví, jak skončil. Častokrát přemítá nad tím, jestli není šance, že díky své moci stále ještě žije.

• Carter Fray - V pořadí poslední z jejích manželů. Stejně jako její první manžel i on je čaroděj, ale ne tak mocný jako Merlin, ale na druhou stranu měl dost silné geny na to, aby všechny jejich dcery byly čarodějky po něm. Když ho poznala byl milý a šarmantní, ale potom podlehl alkoholu a ohrožoval jejich dcery, takže je vzala a utekla před ním do Salemu.

• Siera Frey - Nejstarší z jejích dcer. Vlastně už vypadá o pár let starší než ona sama. I když se snažila vychovávat jí co nejlépe, trošku se děsí, že ve své podstatě nebude dobrý člověk, i její magie se přiklání k temné straně. Hrozně žarlí na Isaiaha, takže ho nemá moc ráda, vlastně by se dalo říct, že ho nemůže vystát.

• Ethel Fray - O pár okamžiků starší dcerka z dvojčátek. Nedávno se svojí sestrou oslavila sedmnácté narozeniny. Je na první pohled vidět, že není jako ostatní dívky nebo aspoň ne jako ostatní její dcery. Na první pohled to není moc vidět, ale není tak komunikativní a vyloženě nevyhledává společnost. Občas mluví sama se sebou, ale Clarity myslí, že je to díky jejím schopnostem. V této době by nejspíše byla něco jako médium.

• Viktoria Fray - Mladší dvojče Ethel. Ráda tráví čas s Ethel, ale to je občas velmi tichá a depresivní zráta toho času a i když miluje Ethel nejvíc ze všem svých sester, někdy to vážně nejde vydržet a v těchto chvílích chodila za maminkou, díky čemuž se z ní stala velmi dobrá lečitelka, protože toho, že za ní jde, Clar patřičně využila. Je asi nejukecanější se všech pěti a každému nešťastníkovi je je schopná vymluvit díru do hlavy.

• Enya Frey - Druhá nejmladší dcerunka. Je o celé dva a půl roku mladší než dvojčata a odráží se jí to i na jejích prioritách. Zatímco Siera už dávno opustila zájem o vdávání, Enya se zatraceně drží romantických představ o 'Šťastně až na věky' a honí se za láskou a případnými ženichy, z čehož by Clar určitě měla už miliardu vrásek, kdyby to bylo možné a když si myslí, že se Clar nedívá a je tam Isaiah, snaží se ho přemuvit, aby ji s někým seznámil. Co se jejích magie týče není ani temná ani světlá. 

• Josett Fray - Nejmladší dceruška. Je to takový malý andílek s dáblem v těle. Neposedí chvíli na místě a pořád vymýšlí nějaké lumpárny, do kterých se často snaží zapojit i Isaiaha. A nejhorší na tom je, že jí je hrozně těžké říct ne a někdy udolá i jeho, z čehož chudince Clary stojí i vlasy na hlavě, ale přece se na ně nemůže zlobit, i když už se Josie málem podařilo podpálit mlýn. Za nedlouho bude slavit deváte narozeniny.

Rasa: Elementál vody
Věk: Skutečně 1158/ vzhledově 20
Povolání/Kasta: Mlynářka
Náboženské přesvědčení: Věří v samotnou matku přírodu. Sama se z ní zrodila a cítí její sílu všude okolo sebe, ale, aby řekla pravdu, měla dlouhý život a slyšela o spoustě vodních božstvech ruzných kultur a ty ji taky zaujali, ale to je silně ovlivněno jejím elementem.
Portrét: Dove Cameron

Pokud si někdo myslí, že díky svému věku nabyla neměrné moudrosti nebo má jen prostě nějakou extra složitou povahu, je na velkém omylu. Je nutno říci, že Clarity není nijak zvášť složitá a už vůbec ne, kdo ví jak, moudrá.
Sic už prožila mnoho životů, nedalo by se tvrdit, že by jí to něčím přispělo. Obzvláště, co se týká chybování. Mnozí lidé, kteří by měli šanci dožít se tolika co ona, by už jisto jistě byli téměř bezchybní, jenže ona tak docela nepobírá to, že by tu samou chybu nemusela dělat víckrát a když jí to takto někdo poví, teď většinou někdo jménem Siera, tak se bude vymouvat, že je zastánce filosofie, že bude dělat ty samé chyby, dokud se z toho opravdu neponaučí. Což má jasnou odpověď. Nikdy. Ale to si nechce přiznat.
Dalším aspektem její osobnosti je, že dokáže být až neskutečně dětinská. Občas má prostě všech a všeho dost a jednoduše se chová jako malej harant. Vzteká se a dupe nebo si stěžuje, jak něco není fér, když dostane nějaké menší ultimátum. Ječí, když se jí vyoženě něco nechce a někdo jí do toho nutí a když jí prostě nikdo nemá pokoj, sebere se a odejde a když má příežitost, práskne za sebou dveřmi. Nebo, když je vážně šťastná. To si výská a poskakuje jako malá. Nebo prostě blbne a dělá poťouchlé obličeje a nebo provokuje a škádlí lidi kolem sebe.
Jinak je ale celkem normální. Trochu upovídané, přátelské, vzhledově stále ještě mladé děvče, které se snaží pomáhat ostatním a roznáší pozitivní náladu, protože se většinu času usmívá, ať jde kamkoli. Ale jedna z jejích vad je, že nemá filtr a téměř vždy řekne, co si myslí a co ji napadne jako první, což je ne vždy dobrá vlastnost, jenže co s tím má dělat? Měla už tisíc let na to se to odnaučit a nestalo se, takže by bylo zbytečné se o to pokoušet dál. Aspoň potom každý ví, co si o něm opravdu myslí.
Je více než jen trochu důvěřivá. Nemusí vás znát ani pět minut a už vám věří jako by vás znala celé roky a řekne vám všechno, tedy krom tajemství, která si pěčlivě střeží. Půjde s kýmkoli, kamkoli bez toho, aby se ptala na důvod nebo vůbec pomyslela na to, co by jí mohl druhý člověk provést. I když to není asi nic s čím by si neporadila, ale, kdyby se jednou rozhodla být obyčejný člověk, určitě by jí to nebylo ku prospěchu.
A co se týká její rodiny, přátel nebo i lásek, tak pro ty je schopná udělat cokoli. Ve vážně krizových situacích i zabít, ale to se stalo kdysi dávno a trpce toho litovala, protože stejně neochránila svého syna, takže už se k tomu znovu neuchýlila. Ale to nic nemění na tom, že svoje blízké miluje nade všechno na světě a rve jí srdce, když o někoho přijde. Nesnáší, že ona žije zatímco její manželé, děti a prostě všichni okolo umírají, ale žije dál v celkem sobecké touze vždycky se zase shledat se svým synem. To jí dává sílu pokračovat v tom bolestném koloběhu plném ztrát, ale i ten má své světlé stránky.
Ještě je nutno říci, že je vlastně i celkem žárlivá a taky čas od času výbušná. Žárlivka je hlavně, když si najde někoho, komu chce věnovat část svého života. Snaží se krotit, ale prostě skoro nesnese, když se okoo jejích lásek někdo motá a jeden by se občas divil, že s ní vůbec někdo vydrží, ale není to tak hrozné, jak se zdá, když už jí dojde, že její milý jí nikam utéct nechce, tak je hrozně romantická. Taky hrozně žárlí, když jí někdo sebere její děti, ale těm to přeje, takže to nedává zas tak najevo.
A potom je tady i ta výbušnost. Není tak častým úkazem, že by vyloženě vybouchla a byla rozzuřená, vlastně je to tak jednou za pár desetíletí nebo tak jednou za sto let. No, prostě když jí ejí milovaný reinkarnovaný syn představý svoji vyvolenou reinkarnaci Guinevry, díky které má potom dříve či později zemřít. To zuří několik dní i déle, ale potom se s tím stejně musí smířit, aby neztratila uplně. Není to fér a moc jí to zraňuje, ale snaží se to překousnout, aby mohla být s ním.

Zlozvyky: Za svůj ne zrovna krátký život si nasbírala celkem dost zlozvyků. Jako třeba koulení očima, skřípaní zuby, když se snaží nevztekat se a být v kidu nebo je zkrátka jen nervozní, vyplazování jazyka, když neví, co by řekla. Namotávání si vlasů na prst, když přemýšlí nebo někoho poslouchá, když jí lichotí. Kousání si špičky jazyka, když se na něco soustředí. Ale její největší zlozvyk je asi přehnaný ochranářský pud, co se týče jejích dětí, cizích dětí a už v menším měřítku o všechny ostatní lidi. A potom je tady taky něco, co není vyloženě zlozvyk, ale třeba jejím dcerám to leze hrozně na nervy a to, když si prospěvuje a to dělá často. Když pracuje, když nemá, co dělat, když je sama. Vlastně skoro furt, skoro by se nedivila, kdyby zpívala i ze spaní.



Základní schopnosti:
▲ Hydrokineze
▲ Kryokineze
▲ Atmokineze ▲ Termokineze
▲ Empatie
▲ Regenerace
▲ Léčení
▲ Rychlost
▲ Zvýšená síla
▲ Přebírání vzpomínek a pocitů
▲ Zhmotnění se
▲ Iluze
▲ Měnění podoby [maximálně 2]
▲ Rozeznání banshee od živých bytostí

Dary pro strážce Vody:
▲ Rybolov
▲ Dostatek vody
▲ Omlazení

Co se týká jejích schopností, tak nutno podotknout, že většině z nich už přišla na kloub, ale v některých pořád ještě tápe. Třeba v měnění podob, termokinezi nebo rozeznávání banshee je, no kdo by to chtěl říct zaobaleně, tak je v tom prostě začátečník, ale pravdou je, že je v tom jednoduše marná.
Další její nesilnou stránkou jsou typické ženské práce. Praní nikdy nedopadne dobře, když se ho ujme a to je sama o sobě voda, takže jí to nedává logiku. Šití a vyšívání je pro ni nemožný úko, vždy když se o to pokouší, rozpíchá si bříška prstů a potom skučí a stěžuje si dalších někoik dní. Vaření pro ni taky moc není a holky jí k tomu radši ani nechtějí pouštět, protože v tu chvíli jim hrozí vyhoření do základů.
Na druhou stranu jí celkem jdou více méně mužské práce. Štípání dřeva, lov a rybolov, vlastně i to, že je mlynářka je tak trochu mužská práce a že jí práce okolo mlýna jde. Takže se radši věnuje těmto činnostem a zbytek nechává na holkách.
 

Její ocitnutí na tomto světě nebylo jako u ostatních. Nebyla devět měsíců v břiše matky, která ji pak porodila. Prostě najednou byla. A ani neměla typickou podobu, prvně existovala jenom jako voda. Zrodila se v jezeře s křišťálově čistou vodou, nacházela se v každé kapce a přitom nebyla nikde a byla zmatená. Vůbec nechápala, proč tady je. Po pár dnech si taky uvědomila, že ji nikdo nevidí. Každý den k jezeru chodil jeden muž, ale nikdy na ni nereagoval a to se na něj snažila mluvit, ale jako by tam nebyla. Nešlo jí to do hlavy. Takhle to šlo pár měsíc, během kterých jí zhruba došlo, proč je tady, ale furt tak docela ne, proč je tak sama a nikdo si jí nevšímá.
Jednou začala uvažovat, jestli by si nemohla udělat lidské tělo a jestli by jí potom někdo viděl. Ale zdálo se jí to jako hloupost. Nepřišlo jí reálné, že by jen tak mohla mít tělo, ale ono to vyšlo. Najednou stála na břehu jezera mladá žena s dlouhými, vlnitými, bondátými vlasy. Byla ještě tma, když vylezla z vody a tak trochu se snažila naučit chodit. Na to, jak to vypadalo jednoduše, to byla celkem fuška, ale, když se mohla něčeho přidržovat, šlo to.
Když se začalo rozednívat, už zvláda kolíbavě chodit i bez přidržování, ale vypadalo to nadmíru komicky. Asi to tak připadalo i tomu muži, kterého vídala, jak chodí k jezeru, protože se jí za zády ozval jeho smích, jenže to ji chuděru vykolejilo, zapletli se jí nohy a zahučela do vody. V tu chvíli jí došlo, že je vlastně nahá jako malé dítě a on je oblečený, což jí přišlo divné, ale nechápala důvod, proč je oblečený. Jenže jemu to došlo také a vypadal vyjeveně. Hned si začal sundávat košili a podal jí ji, aby se do ní oblekla.

Potom ji vzal k sobě. Ošatil ji a nechal ji u sebe bydlet, dokud se nenaučí zvykům a taky pořádně chodit a další nezbytnosti. Věděl, co je zač. Byl hodně chytrý a moc toho věděl o ní a bytostech jako ona. Byl sám čaroděj. Jmenoval se Merlin. Byl k ní neskutečně pozorný a dal jí i první jméno, Nimue. Byl její první láska a z oné lásky vznik i jejich syn Lancelot. Jenže pár let po jeho narození se Merlinova a její cesta na čas rozdělila a ona ho musela vychovávat sama.

Vyrostl z něj silný, čestný muž, udatný voják, věrný přítel a hlavně její strážce, ale i jeho jí osud nakonec na čas sebral, když ho král Artuš poslal hledat jakýsi svatý grál, aby ho udržel dál od své ženy Guinevry, která byla schodou okolností, něčím jako její sestrou, protože byla elementál vzduchu. Tenkrát jí za to by proti srsti, ale kdyby jen věděla, jak to mělo dopadnout, ještě by ho za to uctívala. Když se totiž Lancelot vrátil, začal být hrozně paranoidní a z nějakého prazvláštního důvodu se strachoval o Guinevrinino bezpečí.

Proto uzavřel nesmyslnou dohodu s Morganou, ve které tou dobou sídlil démon. Dohoda spočívala v tom, že měla ochránit mladou královnu, aby se jí nic nestalo, ale to jí přišlo jako nudný pakt, tak si to trošičku pozměnila. Osoudila jejich duše k tomu, aby se pořád dokola vracely na tento svět a jen, co se shledaly, byly smrtí za nedlouho zase rozděleni. Nimue z toho byla zoufalá. Urputně se snažila vymyslet způsob, jak tu dohodu zrušit. Šla i za Merlinem, jenžeten s tím neudělal nic. On narozdíl od ní věděl, že s tím nic nenadělá, ale ona to nechtěla vzdát.

Tak šla přímo za Morganou. Měla jako rukojmí jejího syna Mordreda a řekla jí, ať tu dohodu zruší nebo ho zabije. V odpověď se jí dostalo to, že se jí vysmála do obličeje. Nevěřila, že by ho zvládla zabít. Jenže se zmýlila. Nimue zabyla jejího syna přímo před jejíma očima. Mograna zuřila a proklela ji, aby už nikdy nemohla porodit dalšího syna a pojistila si, že se už nikdy nestane, aby byl Lancelot zcela její a potom ho zabila, aby se jí pomstia za vraždu Mordreda. Tohle byla největší chyba, které se kdy dopustila a dobře to věděla. Bez jediného slova opustila Avalon a snažila se zapomenout to, co provedla.

Jak šla léta, pomalu zapomínala na svoji bolest a zase se zamilovala. Měla dvě krásné dcerky a milujícího manžela. Žily v malebném přístavním městečku ve Francii. Jednou se jen tak procházela u břehu moře, když v přístavu zrovna zakotvovala obchodní loď, která měla kapitána, který ji nad míru zaujal. Jaky by z oka vypadl Lancelotovi a nebyla to náhoda. Mohla za to dohoda mezi ním a Morganou, že před ní stál její syn. Ale nemilé překvapení ji čekalo, když si všimla ženy stojící po jeho boku. Guinevry. Sledovala je do malého hostince a čekala, až bude sám. Musela znova slyšet jeho hlas. Když si jeho zhouba konečně dala odchod, šla za ním, jenže... On ji nepoznal, nevěděl, kdo je. Ale i když ji neznal, stal se opět jejím strážcem. Zůstal v tom městě i s Guinevrou, ale byl tu díky tomu, aby ji chránil. Než díky jeho vyvolené zemřel, když ji bránil před opilým vojákem.

A takhe se to opakovalo pořád dokola, zapomněla na boest, která ji zžírala po tom, co umřel, on se jí vrátal a Guinevra jí ho vzala. Ať už oba měly jiné jméno, práci nebo národnost, vždycky se jim podařilo se shledat a byli šťastní, dokud se neobjevila reinkarnace dávné královny.
Když zemřel naposledy, odplula do Ameriky, nové země, která slibovala nové začátky. Našla si manžela a porodila mu pět dcer, jenže díky tomu zača pít. Vracel se domů na mol a křičel, házel věcma a bil ji. Bála se, že začne bít i jejich dcery a tak i s nimi utekla. Daleko od něj. Do Salemu. Za zbytek peněz koupila trochu zchátralý vodní mlýn ve městě. Nebylo to zrovna nejlepší útočitě, ale za nedlouho ho opravili a zútulnili. Její dcery už byly moc velké na to, aby o nich mohla říkat pravdu, takže se domluvili, že se budou vydávat za sestry, ale nikdy to nic nezmění na tom, že je jejich máma. Po pár týdnech narazila na Isaiaha. Nevěděla, jesti má být šťastná nobe, jesti se má bát chvíe, kdy o něj zase přijde. Tak či onak to zase proběhlo stejně, stal se jejím ochráncem a měl ji rád jako vždy. I s hokama si rozumněl, i když Siera neměla zájem o to s ním navazovat hlubší vztah, ale ostatní ho měli rády. Clarity, neboli stále Nimue jen přejmenovaná, byla zase šťastná, o to víc, že ještě nebyla v dohledu Guinevra, sice je to její sourozenec, ale díky té dohodě jí ze srdce nesnáší a doufá, že na ni už v životě nenarazí, ale to je bohužel jen otázka času. Zatím je ale vše v pořádku a Clar je pevně rozhodnutá si ho pořádně užít, než jí zase proklouzne mezi prsty.
 

xxx