Jim Patrick Galaway

Přezdívka hráče: Jack
Jméno a příjmení: Jim Patrick Galaway
Stav: Vdovec
Rodina:

• Rosemary Galaway – milovaná dcera, byla zavražděna a prohlášena za mrtvou. Jim se s tím nechtěl smířit a zkoušel dceru oživit, ale myslel si, že se mu to nepodařilo. Spletl se.

• Arlene Galaway – zesnulá manželka, hodná a milující, po smrti dcery žalem spáchala sebevraždu

• Stephan Galaway – brit, zesnulý otec a bývalý Salemský kronikář

• Ariane Galaway – zesnulá matka, britka, na rozdíl do otce zůstala se synem v Anglii, obchodnice s kořením

• Ethan Reed Morgan – bývalý skoro-zeť, nebyl z jeho motání se okolo jeho dcery příliš nadšený, mnohem raději by vedle ní viděl jeho mladšího bratra Cartera, ale nechtěl své dcerce kazit štěstí.

• Cain Brand – jeden z malého množství jeho přátel, kteří si zasloužili Jimmyho důvěru

Rasa: Čaroděj
Věk: 38 let
Povolání/Kasta: Kronikář (bývalý obchodník s orientálním kořením)
Náboženské přesvědčení: Jeho mysl není uzavřená žádné z vyšších mocí, takže by se dalo říct, že věří jak na Boha, tak na síly přírody, ale s temnými silami nechce mít co dočinění.
Portrét: Martin Freeman

Jim si v posledních letech prošel spoustou nepěkných věcí, které jeho život ovlivnily jako žádné před nimi. Jakmile mu zemřela dcera a žena, tak se uzavřel ještě trochu více do sebe a začal být upjatější než předtím. Vždycky byl nervózní, když někdy zasahoval do jeho osobního prostoru a to mu zůstalo – možná se to přeneslo do trochu radikálnější formy. Na jednu stranu je rád, když ho někdo navštíví a zůstane u něj pár chvil a popovídají si, ale když je tam déle? Začne být trochu nervózní z toho, že někdo vstoupil do jeho teritoria. Jim je vlastně hodně rozporuplná osobnost, dokáže být stejně tak milý a pohostinný jako odtažitý a chladný. Není moc důvěřivý, protože byl zvyklý na to, že musel být v obchodnickém prostředí dost obezřetný.
Je – nebo spíše byl – milujícím otcem a manželem. Smrt jeho milovaných v jeho srdci nechala otevřenou velmi hlubokou ránu, o které je Jim přesvědčený, že nikdy nebude zaplněna. Pokud nemá večer nic na práci, tak sedí jen tak na křesle a kouká do plápolajícího ohně nebo z okna. V ruce svírá dýmku a čas od času ji obemkne i rty, aby se nechal opojit tou návykovou látkou, která mu přináší uklidnění. Občas kmitne pohledem i k houslím, na které tak rád hrával, ale následně zklamaně stočí pohled zpět k plamenům. Hra na housle by mu akorát připomínala dceru, která mu vždy ráda naslouchala.
Je celkem empatický a svědomí ho dokáže hryzat dost dlouho, ale tuhle svou stránku se snaží často potlačovat, protože by si pak přišel až příliš zranitelný. Je hodný, a kdyby nemusel, tak by neublížil ani mouše. To je ten důvod, proč nechce mít nic společného s temnými silami, které ubližují lidem a dokáží člověku úplně pomotat hlavu.
Po smrti dcery přestal kouzlit, i když předtím nenápadně pomáhal ostatním lidem. Ztratil důvěru ve svou moc a dokonce sám v sebe. Jeho sebevědomí není z nejvyšších a hodně kleslo. Teď se neustále podceňuje a neustále o sobě tvrdí, že teď už nic nedokáže, že je nicka a podobné věci…
Od mala rád čte, píše poezii nebo různé příběhy. Díky tomu se pro něj práce kronikáře stala prioritou číslo jedna a baví ho.
Jak už bylo řečeno, tak se stal upjatějším a není z těch lidí, kteří se bezhlavě vrhají do nebezpečí. Možná se to v budoucnu změní, protože bude mít důvod k těmto činům ale teď? Vyhýbá se nebezpečným situacím nebo konfliktům, protože je přesvědčen, že by to nezvládl.
Je uzavřenější než většina lidí a věci, které ho tíží, nesděluje na potkání. Je v životě nešťastný, ale třeba v sobě později najde svoje pravé já, které je v mnoha věcech odlišné od toho nynějšího – pokud se tak stane, tak bude srdečný, statečný a dokázal by se pro přátele i obětovat, protože by byl přesvědčen, že by oni udělali totéž pro něj. Ale tohle všechno je ve hvězdách…
Ve společnosti se snaží být vždy zdvořilý, ale jeho nervy také nejsou ze železa. Nicméně když si uvědomí, že je na pokraji výbuchu, tak se raději odklidí z cesty, protože nestojí o problémy.
Je pořádný a chce, aby každá věc měla své místo. Nemá žádné služebné, protože nechce, aby se mu někdo hrabal v jeho osobních věcech a narušoval jeho osobní prostor. Nesnáší špínu a všechno musí být jako ze škatulky.
Je chytrý, vynalézavý, bystrý a dokáže během chvíle vymyslet bravurní výmluvy nebo nějaký impozantní příběh. Je vzdělaný a znalý spousty řečí. Má rád své pohodlí, dobré jídlo a pití, hudbu a také nějakou tu zábavu. Z toho také všechno vyplývá, že je celkem pohodlný a kdyby si měl vybrat mezi noclehem v seně nebo v posteli, tak by s největší pravděpodobností zvolil postel.
Jako každý živý tvor se i on něčeho bojí. V jeho případě jsou to koně, poníci a oslíci. Má sice rád zvířata, ale z těchto má respekt, protože není zrovna vysoký a většina z nich je na jeho vkus a příliš velká. Samozřejmě z nich úplně nepanikaří, protože je potřeboval k obchodům, ale nemá z nich dobrý pocit a raději se jim klidí z cesty nebo dokonce zorného pole. A aby na něm jezdil? Ne, díky.

Zlozvyky: Jedním z největších zlozvyků bude kouření dýmky, která je mu vždy oporou v těžkých situacích nebo společnicí pro pohodový večer.
V kapse nosí snubní prsten, se kterým si často hraje, když se nudí nebo je z něčeho nervózní. Buď si ho přehazuje v kapse, nebo rovnou v ruce.
 

Základní schopnosti:
▲ Znalost čarodějných rituálů - teoretická úroveň, slabá praktická
▲ Znalost bylinek

Schopnosti navíc:
▲ Oživování mrtvých - nejvyšší
▲ Léčitelství - střední
▲ Sejmutí kletby – nižší

Jelikož je to bílý čaroděj, tak se snáze vyčerpá a trvá mu delší dobu, než získá svou energii zpátky.
Své schopnosti po nepodařeném pokusu (myslí si to) o oživení dcery přestal používat a zanevřel na ně. Do té doby je trénoval a snažil se v nich zdokonalit, aby případně mohl nenápadně pomáhat lidem. Už tři roky nekouzlí.
Zvládne oživit mrtvého tvora a dát mu i duši, ale vždy to zkoušel pouze na zvířata a ani ho nenapadlo oživovat člověka. Potom přišla smrt jeho Rosemary a své zásady ohledně rovnováhy zahodil za hlavu. Netuší, že z ní udělal ghúlku. Pokud oživuje nějakého tvora, tak záleží na jeho velikosti a vážnosti smrtelného zranění. Podle toho mu tenhle proces sebere určité množství energie. Kdyby měl oživit mouchu nebo žábu, tak mu to problémy neučiní, ale když je tvor větší – ku příkladu medvěd nebo člověk, zvládne ho to vyčerpat rychle.
Co se týče léčitelství, tak dokáže zastavit většinu krvácení a zahojit kdejaké rány, ale samozřejmě nezvládne během chvíle člověka uzdravit bez toho, aby na sobě něco pocítil a neměl ani škrábnutí. Hodně záleží na jeho momentálním stavu energie. Pokud je hodně unavený, tak stěží zastaví krvácení, ale pokud hýří energií, tak zvládne napravit i otevřenou zlomeninu. Na vážnosti zranění samozřejmě záleží i úbytek energie. Pokud je člověk smrtelně raněný, nedokáže ho zachránit. Není na to dost silný, to by se musel stát zázrak. Může se stát, že pokud bude unavený a pokusí se vyléčit například řeznou ránu, tak se mu to zadaří, ale jemu samotnému se objeví jakýsi vedlejší efekt v podobě stejného zranění na tomtéž místě.
Není v jeho moci zlomit nějakou silnou kletbu a v případě střední by to bylo padesát na padesát. Buď by se mu to povedlo a omdlel by, nebo by se mu to nepovedlo a seknul by sebou vyčerpáním tak jako tak. U těch snadných mu to sice vezme energii, ale v 99 % případech to zvládne.
Je velmi chytrý a bystrý a krom umu psaní, čtení a počítání se bez větších problémů domluví i několika cizími jazyky – francouzštinou, španělštinou a turečtinou, protože se ve spoustě zemí dlouho pohyboval. Pochytil něco i z maďarštiny a italštiny, ale jeho znalosti těchto jazyků nejsou ani zdaleka tak dobré jako těch ostatních.
Jako spousta dětí z vyšších vrstev musel hrát na nějaký hudební nástroj – v jeho případě to byly housle, na které mu teď sedá prach, protože nemá náladu na ně hrát. Musel se učit i na klavír, ale neměl pro něj dostatečný cit a hra mu nešla, takže toho nechal a věnoval se pouze houslím.
Jak to tak už ale bývá, tak je naprostý antitalent na jakýkoli sport nebo snad na rvačky. Nikdy se nemusel prát a nemusel s nikým bojovat, takže tyto disciplíny šly mimo něj. I kdyby byl nucen něco takového dělat, tak by v tom byl stejně strašný poleno. S mečem by se například bezhlavě oháněl a trvalo by hodně dlouho, než by ho někdo naučil pořádně se zbraní zacházet. Musel by ten člověk mít také železnou trpělivost a účinek by nebyl zaručen.

Jimmy vyrůstal v Anglii v bohaté rodině obchodníků s kořením. Otec je tři roky po jeho narození opustil a odjel pracovat do Ameriky – přesněji do Salemu a to jako tamní kronikář. Matka z toho byla nešťastná, ale i tak byly celkem normální rodina.
Matka si velmi brzy všimla, že s jejím synem není něco tak úplně v pořádku. Když si něco udělala, tak stačilo, aby jí chvíli ránu konejšivě hladil a byla pryč. Když zjistila, že to opravdu není náhoda a že má stejné schopnosti jako jeho prababička, tak mu přísně kladla na srdce, ať to drží v tajnosti, že by ho nikdo nepochopil a odsoudili by ho. Připomínala mu to tak často, že se mu to vrylo do paměti.
Jezdili za otcem na návštěvy a z malého Jima rostl chytrý a vzdělaný mladý muž. V brzkém věku se začal zajímat o rodinné podnikání a matka mu začala v jeho patnácti letech svěřovat účetnictví a drobné zakázky. Postupně jich přibývalo a Jim se cítil ve svém živlu.
Ve svých sedmnácti letech potkal o tři roky starší dívku, do které se na první pohled zamiloval. Byla to dcera starosty. Jimmy se jí začal dvořit a po čtvrt roce snažení se mu podařilo překonat prvotní rozpaky a Arlene souhlasila, že se o ni může ucházet u jejího otce. Tak také učinil. Přišel za ním s touto otázkou. Starosta nejdříve přemýšlel, ale potom svolil, jelikož shledal Jima jako vhodnou partii. Byl z velmi dobré rodiny a taky neměl hluboko do kapsy. Možná také pomohla domluva starosty s Jimovou matkou. Za měsíc se konala svatba.
Mladý obchodník byl na svůj věk celkem vyspělý a v jeho osmnácti letech se jim narodila dcera. Zpočátku se nemohli shodnout na jméně, protože Jimmy chtěl, aby se děvče jmenovalo Rose a Arnele si zase přála Mary. Kouzlo kompromisu zvítězilo, takže se na svět usmívala maličká Rosemary. Mladík už tehdy věděl, že ona je jeho svět. Jeho středobodem dění. Nedala na ni dopustit.
Děvče vyrůstalo v klidném prostředí a podle Jimmyho měla šťastné dětství. Snažil se pro ni dělat první poslední a snášel jí modré z nebe. Byla nádherná po mamince a bystrá po tatínkovi. Všechno bylo dokonalé – jeho manželství, práce a rodinný život. Když byla Rosemary starší, tak ji s sebou mohl brát na obchodní cesty a alespoň í ukázal cizí země. Byla jeho malou holčičkou. Pomalu ale jistě rostla do krásy a začali se kolem ní točit nápadníci. Samozřejmě z toho Jim nebyl nadšený, ale co mohl dělat? Nic – hlavně v případě, kdy se objevil Ethan, kterému srdce jeho něžné dcerky podlehlo. Nebyl nadšený, že se kolem ní motá, protože by po jejím boku raději viděl jeho mladšího bratra, ale měl svou dceru natolik rád, že jí nechtěl kazit štěstí.
Všechno bylo stále takřka dokonalé, než život hvězdičky, která byla středem jeho vesmíru, vyhasl. Mezi jejím sedmnáctým a osmnáctým rokem když za ním přispěchal doktor a oznámil mu, že je jeho holčička mrtvá. Svět se mu rozpadl na miliardu kousků. Venku byl bouřlivý večer a řetězy vody dopadaly na zem. Ještě týž večer se ozvalo zaklepání na dveře, a když zlomený muž šel otevřít, stál za nimi Carter – mladší bratr Ethana. Jim nedokázal pomalu ani vnímat to, co se mu snaží mladík říci – ten ho proto popadl za paži a vytáhl do deště. Jimmy ani nevěděl, jak dlouho šli, ale zapamatoval si cestu. Sdělil mu, že tady leží jeho milovaná dcerka a víc neřekl. Místo toho tam nechal obchodníka stát jako kůl v plotě a zmizel. Jimmy se rozplakal a padl na kolena. Nechtěl uvěřit tomu, že je jeho dcera po smrti. Že její světlo života vyhaslo. Nechtěl se vzdát. Nemohl. Věděl, co se svými schopnostmi dokáže, ale zvládne oživit i ji? Minimálně to musí zkusit. V kleče začal odhrabávat hlínu z čerstvého hrobu a podle jeho vnímání času mu to trvalo celou věčnost. Nakonec spatřil lem jejích šatů. Vykopal ji nakonec celou a vzal ji do náručí. Jakmile viděl její nevnímající tvář a svíral to bezvládné tělo, tak si ji k sobě s pláčem přitiskl. Žádný rodič by neměl zažít tu bolest ze ztráty vlastního dítěte. Viděl tu spoustu ran a potrhané oblečení. Položil ji na zem a pokusil se zapojit veškerou svou energii. Cítil, jak z něj uniká přímo po velkých proudech a začalo se mu trochu zatmívat před očima, protože byl unavený z předchozího hrabání. Nakonec vyčerpáním padl, malou chvíli po tom, co se mu ji podařilo oživit. On to nevěděl, probudil se druhý den ve své posteli. Strážníci mu sdělili, že ho našli ležet vyčerpaného vedle prázdného hrobu. Jakmile se z toho po pár dnech vzpamatoval, tak se tam šel podívat a strážníci měli pravdu. Hrob byl prázdný. Nicméně byl Jimmy přesvědčený o tom, že se mu nepodařilo kouzlo vykonat, protože nebyl dostatečně silný a ztratil vědomí. Zařekl se, že když nedokázal pomoci své dceři, že už nikdy nechce kouzlit. Kdyby tak věděl, že se mu povedlo jí vrátit život...
Všechna dokonalost byla rázem pryč. Najednou to byla smrt za smrtí a na obchodníka se to sypalo ze všech stran. Další dvě ženy jeho života zemřely – nejprve to byla matka, která zemřela ve spánku a potom manželka, která si vzala žalem nad ztrátou dcery život. Byl v Anglii ještě půl roku, než se dozvěděl, že zemřel i jeho otec, který žil v Salemu. Jimmy to tam dobře z návštěv znal, tak se rozhodl, že se tam přestěhuje. Že nechá všechny bolestné vzpomínky za velkou louží a bude vzpomínat na své milované pouze v pěkném duchu. Stále se přes smrt manželky a dcery nepřenesl, i když už jsou to tři roky, co žije v Salemu. Po příjezdu převzal po otci jeho řemeslo – teď je salemským kronikářem on a pokračuje v jeho šlépějích.
 

xxx