Přezdívka hráče: Lauri
Jméno a příjmení: Eunika Delven, dříve známá jako Rosemary Galaway
Stav: zasnoubená(alespoň jako zasnoubená zemřela)
Rodina:
- Eugene - Našel ji, zlomenou, ztracenou, s duší roztříštěnou na kousíčky. Netušila, kdo je, a proč tak moc touží po lidském mase. Našla u něj oporu a pochopení, díky němu se naučila přežívat i bez lidského masa, i když čas od času mu toužila rozškrábat tvář a jít se někam nasytit. Někde v hloubi duše je přesvědčena, že jej miluje, vzhlíží k němu, ale jejich vztah je čistě sourozenecký, za což možná může i Euničina nevinnost. Ví, že je Eugene elementál a kvůli tomu nenávidí všechny ty dny, kdy se mu snaží ublížit.
- Jim Patrick Galaway - Otec, kterého vždy nadevše milovala. Uznávala ho a byla jeho milovaná holčička. Až do té nehody, kdy zemřela a stala se ghúlem. Jim neví, že je jeho maličká naživu, a že se velice brzy vyskytne v jeho blízkosti. Netuší, že je on ten, kdo ji oživil, přesto cítí jakési tajemné volání, které ji k němu táhne.
- Arlene Galaway - Milovaná matka, o jejíž smrti neví, avšak kdyby to zjistila, jistě by ji oplakala, i přes ono prokletí. Vždy si s ní rozuměla, Arlene jí mnohému naučila.
- Ethan Reed Morgan - Bývalý snoubenec. Milovala jej, i když jej zpočátku odmítala, jako správná dáma. Těšila se na jejich společný život, líčka jí hořela při každé vzpomínce na svatbu a svatební noc. Jejich radost však překazili hádky, z nichž jedna vyústila v souboj, kdy jí Ethan ošklivě poranil a pokousal. Započal boj, proměna ve zvíře, kterou tělo mladé dívky nepřežilo a ona zemřela. Kouzlem svého otce byla přivedena zpět mezi živé, avšak nikdo to skutečně neví. Vzpomínky na něj jsou zastřené, neboť cítí volání zejména svého pána - otce. Bolestivé připomenutí minulosti je však na spadnutí, stačí si jen spojit tvář ze snů se skutečností.
- Carter Morgan - Mladší bratr jejího snoubence, který o ni jevil zájem podobně jako jeho bratr. Byl zábavný a milý, avšak snad pro jeho i její smůlu, nakonec propadla kouzlu Ethana. Další z těch tajemných tváří, které vídá ve snech, aniž by tušila proč.
Věk: 20 let
Povolání: Příbuzná správce lesa, bylinkářka
Náboženské přesvědčení: Dříve anglikánská církev, nyní je bez víry, nemůže ani vstoupit na půdu kostela.
FC: Astrid Berges Frisbey
Nevysoká křehká dívka, která působí, jako by nemohla vážit více, než pírko. Alabastrová pleť spojená se světle hnědými vlasy, které má často spletené do různých copů nebo drdolů, aby nevypadala jako divoženka. Svět kolem sleduje modrýma očima, které jsou dokonalou památkou na její zesnulou matku. Má ladné pohyby, avšak pozornému oku by snad neuniklo, že občas působí více zasněně, či možná zpomaleně. Měsíční světlo dokáže lehce odhalit nezhojené jizvičky, které má ve tváři, ale pak i na rukou, či stehnech. Nehty má kratičké, skoro jako okousané; jen stěží by však někdo pochopil, že je to jen malá pomůcka proti tomu, aby si nerozkšrábala tvář. Nehty si však často zlomila, když drápala do zamčených dveří, či stěn.
V davu lidí postává děvče s plachým pohledem. Křehká bytost s jemnými rysy, které tvoří téměř andělskou tvář s bělostnou pokožkou. Její pohled stále uhýbá, jako by se vůbec na někoho bála pohlédnout. Plachost je zřejmá v každém jejím pohybu. Ostych z lidí, možná i strach z vlastního zklamání. A přesto ji leckterý pohled může seznat jako roztomilou a krásnou, i když v jejím pohledu je něco zranitelného a bolestného. Jakoby okno do její duše prozrazovalo jizvu, která hyzdí vzpomínky mladé slečny. V jejích slovech je znát britský přízvuk a stejně tak ona britská vychovanost, která je zřejmá v každém slovu i pohybu, který činí. Tak často mezi lidi nevychází, jakoby se něčeho obávala.
Obavy v jejím pohledu totiž často střídá touha. Touha, která se v nich objeví vždy, když se nikdo nedívá, a když si dotyčná dívka myslí, že nebude spatřena. Jen málokdo tuší, že tak křehké a nevinné děvče může toužit po něčem takovém, jako je krev a maso. Bývá viděna ve společnosti muže, kterého většina Salemu zná jako místního správce lesa. Kdekdo si šušká, že jsou ti dva ve skutečnosti partneři, avšak pravda je jinde, i když v očích Euniky je Eugene vzácnou osobou, k níž cítí hlubší city. Možná, když na chvíli opomene na své prokletí, jej skutečně i miluje, avšak láska se během mžiku mění v nenávist. Dívka je schopná na muže útočit, zarývat do jeho pokožky své nehty a prát se jen o kousíček lidského masa. Pojí je silné pouto, o němž mnozí lidé v Salemu nemají ani potuchy. Ještě dříve, než se zrodila Eunika, byla Rose počestná dívka, vychovávána s těmi nejlepšími mravy. Uměla se pohybovat ve vybrané společnosti, a i když z ní její britské způsobily nedělaly zrovna nejvtipnější společnici, přesto se v její přítomnosti žádný muž rozhodně nemohl stydět.
Bylo jasné, že si jednoho dne vezme nějakého zámožného muže, jemuž bude stát po boku jako ozdoba, matka maličkých drobečků a pokračovatelů jeho krve. Dívka milující lilie, růže, svěží vánek, vůni čerstvě zalitého čaje a přítomnost inteligentních lidí. Ta dívka zahynula v hádce se svým snoubencem, s mužem, do kterého se zamilovala, a který ji pokousal tak, že nebyla schopná přežít. Proměna v ghúla stála mnoho, a i když se Eunika stále umí chovat jako dáma, v očích je možné vidět i cosi nelidského, cosi, co touží po tom, po čem by neměl nikdo toužit. V rukách má sílu, kterou by udolala nejednoho muže, a potom všem, čím si prošla, je za to ráda. Prožila samotu, která nabudila její nenávistnou stránku, někde v sobě nosí touhu po pomstě, která se pře s otázkou, proč se to vlastně všechno stalo. Čím se provinila proti Bohu a všem? Děvče kdysi nadané na hru na klavír, flétnu a vyšívání, s láskou k pomněnkové modré, ponechané v chladné zemi, daleko ode všech.
S Eugenovým přičiněním je její jemná stránka stále dost patrná. Kdo znal Rose Galawayovou, znal by snad i Euniku. Jenže rozpolcení její bytosti, pokřivení působením kouzel, je něco, co ze sebe nemůže jen tak sejmout. Milovala i nenáviděla svého ochránce, nenáviděla sebe, a zároveň propadala do hlubin lhostejnosti, protože k čemu by jí to bylo, když lidskost už její dominantou nebyla? Když dny chtějí, miluje přírodu, zpívající ptactvo a rostliny, veškerou práci, kterou má na svědomí Eugene. Miluje chuť vína na svém jazyku a úsměvem obdarovává toho jediného muže v jejím životě, který ji neopustil, když jej potřebovala. Vtipkuje, vypráví historky, dobírá si jej, zpívá. Než slunečné dny opět zmizí a ona se stane duchem bez života, který opovrhuje tím vším, vysávajíc ze všech jejich energii. Drásání do zamčených dveří, nářky a zalykání se. Z domova plného slunce se ve vteřině stává nedobytný žalář, z něhož nesmí odejít. Nebojí se ublížit, když má hlad a to Eugene už dlouho ví. Vypozoroval její chování, a tak ví, kdy má zamknout a nechat ji. A Eunika neví, jak dlouho to její ochránce bude zvládat.
Zlozvyky: Díky své schopnosti občas nevnímá určitá zranění. Pokud se řízne, nevěnuje tomu moc pozornosti, jakoby se nic nestalo. Starý zlozvyk Rossie, ve které krev způsobovala hrůzu, je pryč a Eunice se pohled na krev vlastně docela líbí. Občas se směje v nevhodný čas zlým věcem. Jelikož její hlas v určitých tóninách začal skřípat, je to patrné, i když se směje. Ven vychází až pozdně odpoledne, má raději tmu a dávno už neobdivuje slunečné dny. Občas se sebepoškozuje, jakoby se chtěla zabít; Eugene jí většinu zranění obvykle zahojí, ale místy jsou jizvičky patrné. Kvůli prokletí také občas může působit zpomaleně, až zasekaně, záleží ale, jaký je den, a jak moc ji její prokletí zrovna sužuje.
Základní schopnosti:
▲ Velká síla
▲ Odolnost vůči magii [slabá]
▲ Necítění bolesti
Schopnosti navíc:
▲ Hypnotický pohled [silná]
▲ Rychlost - pouze při nahánění kořisti [slabší]
▲ Na blízko - Nože, Dýky
Eunika je šikovná zejména v lovu lidí a ožírání jejich masa. Byť ji Eugene v tomto směru usměrňuje, pokud zrovna nemá svůj den, může být více, než nebezpečná a výskyt v jejím nejbližším okolí není zrovna to nejlepší, co člověk může udělat.
Je silná, i když nedisponuje kdovíjak vysokým, či statným tělem, přesto by zvládla odehnat silnějšího muže bez mrknutí oka. Nebo jej dohnat a prokousat se až k jeho vnitřnostem.
Jako každá ghúlka, ani ona necítí bolest a rovněž se dokáže alespoň slabě bránit magickým vlivům. Jistě by nepřežila plné soustředění silného kouzelníka, ale pokud by ji někdo zkoušel jen lehce popostrčit, s lehkostí by jej strčila do kapsy.
Jako ghúl je rovněž poměrně rychlá, zvláště pokud nalezne nějakou oběť. V době před Eugenem děsila obyčejné lidi rychlými reflexy, pohyby, a pak také imunitě vůči jakýmkoliv snahám jí vyřadit úderem. Možná není mezi tvory nejrychlejší, běžného člověka však může pořádně vyděsit. Silnější schopností by mohl být hypnotický pohled, který navazovala s hodně oběťmi, pokud si chtěla pochutnat na jejich masu. Občas jej využívá i mimoděk, aniž by o tom sama věděla.
Pokud bychom vzali její lidskou stránku, Eunika dříve byla vzorným děvčetem, které ovládalo hru na klavír a flétnu. Uměla psát a číst a bavilo ji čtení dlouhých románů ve dnech, kdy se za okny táhly provazce vody. Byla šikovná na ruční práce, bavilo ji hlavně vyšívání a pletení. Umí zpívat, ačkoliv po smrti je její hlas v určitých výškách trochu víc chraplavý.
Díky Eugenovi se naučila připravovat masné pokrmy. Naučil ji s bylinkami, a také ji naučil, jak pěstovat květiny, a jak s nimi zacházet. Přesto jich několik v záchvatu vzteku a hladu roztrhala.
Přirozený strach z ohně a stísněných prostor, useknutí hlavy, zničení těla, hlad po lidské oběti, exorcismus. Ghúlové nemohou vkročit do kostela, pokud byli předtím řádně pohřbeni. Nemají rádi světlo, vyhledávají temnější místa. I je měsíční světlo z části odhalí, jedná se hlavně o jizvy a zranění, můžou připomínat rozkládající se mrtvolu.
Kdy a kde se vlastně narodila? Otázka, která sahá do dob tak vzdálených, že si je jen těžko zvládá vybavit. Jen těžko se prostupuje mlhou, která se v její mysli usadila po její smrti. Vzpomínka na dětství. Pokud ji paměť neklame, narodila se v Anglii, ve městě Ashford. Byla jedinou dcerou, pokladem pro své rodiče, Jima a Arlene. Od malička byla učena těm nejlepším mravům a způsobům. Otec ji rozmazloval, matka se z ní snažila udělat dámu. Učila se hře na klavír, zpívala a vyšívala. Byla šikovná a zručná, a jak čas plynul, bylo zřejmé, že roste do krásy. Byla ukázněná a neměla žádné problémy. Když se kolem ní začali točit muži, nejmilejší muž v její blízkosti - její otec - zasáhl, aby se děvče nezakoukalo jen tak do někoho. Sama Rose dlouho společnost mužů nevyhledávala, neboť to se pro dívku jejího postavení nehodilo. Věnovala se hlavně svým zájmům, rodině, ale také tomu, co po ní rodina chtěla. Účastnila se plesů a jiných veselek, bavila se, nikdy však nikterak přehnaně. S otcem procestovala i cizí kraje, a tak poznala zvyky jiných kultur, což se jí nesmírně líbilo. Když se pak v jejím životě objevil Ethan, dlouho mu unikala. Byl pohledný, měl své kouzlo, ale šuškalo si o něm tolik děvčat. Líbil se jí, ale už jen pro svou nevinnosti a vychování jej odmítala. Přesto se jí však dál a dál dvořil. Jakoby mu každé odmítnutí přidalo na síle. Vyhledával její společnost a dívčino srdce zkrátka postupně začalo pookřávat. Tušila, že otec bude proti, dávala si pozor, ale stejně se nemohla bránit pomalu se rodícímu citu, o němž se často mluvilo jako o lásce. První láska, dívka učarovaná uhrančivýma očima s myšlenkou na společný život.
Zasnoubení bylo její splněné přání, srdce se jí tetelilo láskou, než zmizel. Zmizel ve válce a nechal ji opuštěnou, ovšem ona na něj čekala. Skrývala pro něj svou počestnost i své srdce.
Když se vrátil, změnil se. Viděla to na něm a to byla první rána, ustředřená jejímu naivními vnímání světa. Snažila se mu nabídnout svou náruč, vískala ho ve vlasech a zároveň doufala, že se vrátí a bude s ní. Že nechá jejich svazek posvětit církví a vše bude v pořádku.
Vzdaloval se jí a ona se vzdalovala své rodině. Svou matku i otce milovala, ale nemohla být taková jako vždy, když jí tížilo srdce.
Ethan se stále měnil a měnil. Nepoznávala jej a často dlouho do noci plakala, když se spolu hádali a on si na ni vyléval vztek. Bezdůvodně na ni útočil, na tu, která s ním chtěla zůstat po zbytek života. Byla to křivda, ale ona neuměla říct ne. Pohár stále nebyl dostatečně plný. Mládí, naivita, láska. To všechno, společně s Reedovou proměnou, o níž pořádně neměla ani potuchy, stejně jako o pletkách s Georginou, ji nakonec stálo to nejcennější - její lidský život.
Jednoho večera, kdy opět plakala, vysílena láskou ke svému snoubenci i jeho neustálými výlety, k ní přišel. Pohádali se, tentokrát však nejhůř, jak jen mohli. Křik postupně nabíral na obrátkách, postupně se přidaly facky a v ten moment se vzpomínky Niky halí do ještě hustějšího oblaku mlhy. To poslední, co si pamatuje, je bolest, strach a hrůza. Reedův ustrašený obličej. Pak už nic, jen tma a prázdnota.
Když se probrala, byla sama. Nebyl žádný Reed, nebyl ani Carter. Nikde se nemohla dovolat svých rodičů a v ten moment o ně ani nejevila zájem. Byla zmatená, rozbolavělá a oslabená. Potácela se z místa na místo, a pokud zrovna potkala nějakého živáčka, bez rozmyslu se po něm vrhla, trhajíc z něj všechno maso i končetiny z kloubů. Byl to jediný smysl života. Nebyl nikdo blízký, nikdo, kdo by hledal nebohou Rossie. Několik dnů poté, kdy městy procházel strach a vršilo se množství hlášení o napadení, ba zabití, se opět snažila najít oběť, kterou by mohla pozřít. Napadla bezbrannou ženu, zaútočila na ni a rychlým pohybem jí zlomila vaz, jakoby to nic nebylo. Nikdy si nepomyslela, jak lehce lze zabít živého člověka. Krmila se mrtvolou, ožírala maso do posledního kousíčku, neschopná vnímat. Málem si ani nevšimla muže, který se k ní přibližoval.
Její pustošení přivábilo elementála Země, který do té doby léčil raněné z války i oběti různých nemocí. Ten v mladé dívce rozeznal ghúla velice rychle a chystal se ji zabít a dát do pořádku zbytek města. Očistit jej od krve a od všeho zlého. V prvním momentu se po něm vrhla, připravená mu ublížit, ale neměla na něj tolik sil. Zachytil ji, vyléčil její rány a odnesl ji z toho místa pryč. Netušila, že by o něco podobného mohla stát, ale pozornost, snaha ji pomoci a pochopení… Byla zlomenou, prokletou dívkou bez šance na jiný život, ale on ji zachránil. Představil se jí jako Eugene a nějakou dobu ji ukrýval. Viděla na něm, že netušil, co s mladou dívkou udělat. Byla bezbranná a nemohla zůstat sama. Pojmenoval ji jako Eunika a postupně začal pátrat po její rodině.
Jak si Eunika rovzpomínala, postupně nalezla své jméno, a tak mohli hledat v jejím rodném městě. Dům však byl prázdný. Nikde nebyl nikdo, kdo by hledal Rossie Galawayovou. Reed byl v její mysli nějakou dobu zcela upozaděn. Občas v noci viděla jeho tvář, ale bylo těžké uvědomit si, co byl vůbec zač. Přední byl pro ni hlavně Eugene.
Ten však chtěl posléze cestovat do Salemu, kde bylo prolito až příliš krve. Musel zajistit, že z toho místa lidé jednoduše nezmizí. Jméno amerického města připomnělo Rossie další část své identity, na kterou málem zapomněla. Uprosila Eugena, aby mohla cestovat s ním. Ten prve netušil, co s mladou dívkou dělat, avšak nakonec seznal, že nemá jinou možnost, než jí pomoci najít členy její rodiny.
Než přišli do Salemu, ještě navštívili několik velkých měst. I přes Eugenovu snahu se občas stalo, že se mladé děvče sebralo a uteklo, ve snaze zahryznout se někomu do kůže. Utíkala a vždy byla zase nalezena. Nakonec se spolu odebrali do Salemu. Eugene si poměrně snadno nalezl místo správce lesa, ale Eunika se tomu už nedivila, nepochybovala o něm a jeho schopnostech.
Je silná, i když nedisponuje kdovíjak vysokým, či statným tělem, přesto by zvládla odehnat silnějšího muže bez mrknutí oka. Nebo jej dohnat a prokousat se až k jeho vnitřnostem.
Jako každá ghúlka, ani ona necítí bolest a rovněž se dokáže alespoň slabě bránit magickým vlivům. Jistě by nepřežila plné soustředění silného kouzelníka, ale pokud by ji někdo zkoušel jen lehce popostrčit, s lehkostí by jej strčila do kapsy.
Jako ghúl je rovněž poměrně rychlá, zvláště pokud nalezne nějakou oběť. V době před Eugenem děsila obyčejné lidi rychlými reflexy, pohyby, a pak také imunitě vůči jakýmkoliv snahám jí vyřadit úderem. Možná není mezi tvory nejrychlejší, běžného člověka však může pořádně vyděsit. Silnější schopností by mohl být hypnotický pohled, který navazovala s hodně oběťmi, pokud si chtěla pochutnat na jejich masu. Občas jej využívá i mimoděk, aniž by o tom sama věděla.
Pokud bychom vzali její lidskou stránku, Eunika dříve byla vzorným děvčetem, které ovládalo hru na klavír a flétnu. Uměla psát a číst a bavilo ji čtení dlouhých románů ve dnech, kdy se za okny táhly provazce vody. Byla šikovná na ruční práce, bavilo ji hlavně vyšívání a pletení. Umí zpívat, ačkoliv po smrti je její hlas v určitých výškách trochu víc chraplavý.
Díky Eugenovi se naučila připravovat masné pokrmy. Naučil ji s bylinkami, a také ji naučil, jak pěstovat květiny, a jak s nimi zacházet. Přesto jich několik v záchvatu vzteku a hladu roztrhala.
Přirozený strach z ohně a stísněných prostor, useknutí hlavy, zničení těla, hlad po lidské oběti, exorcismus. Ghúlové nemohou vkročit do kostela, pokud byli předtím řádně pohřbeni. Nemají rádi světlo, vyhledávají temnější místa. I je měsíční světlo z části odhalí, jedná se hlavně o jizvy a zranění, můžou připomínat rozkládající se mrtvolu.
Kdy a kde se vlastně narodila? Otázka, která sahá do dob tak vzdálených, že si je jen těžko zvládá vybavit. Jen těžko se prostupuje mlhou, která se v její mysli usadila po její smrti. Vzpomínka na dětství. Pokud ji paměť neklame, narodila se v Anglii, ve městě Ashford. Byla jedinou dcerou, pokladem pro své rodiče, Jima a Arlene. Od malička byla učena těm nejlepším mravům a způsobům. Otec ji rozmazloval, matka se z ní snažila udělat dámu. Učila se hře na klavír, zpívala a vyšívala. Byla šikovná a zručná, a jak čas plynul, bylo zřejmé, že roste do krásy. Byla ukázněná a neměla žádné problémy. Když se kolem ní začali točit muži, nejmilejší muž v její blízkosti - její otec - zasáhl, aby se děvče nezakoukalo jen tak do někoho. Sama Rose dlouho společnost mužů nevyhledávala, neboť to se pro dívku jejího postavení nehodilo. Věnovala se hlavně svým zájmům, rodině, ale také tomu, co po ní rodina chtěla. Účastnila se plesů a jiných veselek, bavila se, nikdy však nikterak přehnaně. S otcem procestovala i cizí kraje, a tak poznala zvyky jiných kultur, což se jí nesmírně líbilo. Když se pak v jejím životě objevil Ethan, dlouho mu unikala. Byl pohledný, měl své kouzlo, ale šuškalo si o něm tolik děvčat. Líbil se jí, ale už jen pro svou nevinnosti a vychování jej odmítala. Přesto se jí však dál a dál dvořil. Jakoby mu každé odmítnutí přidalo na síle. Vyhledával její společnost a dívčino srdce zkrátka postupně začalo pookřávat. Tušila, že otec bude proti, dávala si pozor, ale stejně se nemohla bránit pomalu se rodícímu citu, o němž se často mluvilo jako o lásce. První láska, dívka učarovaná uhrančivýma očima s myšlenkou na společný život.
Zasnoubení bylo její splněné přání, srdce se jí tetelilo láskou, než zmizel. Zmizel ve válce a nechal ji opuštěnou, ovšem ona na něj čekala. Skrývala pro něj svou počestnost i své srdce.
Když se vrátil, změnil se. Viděla to na něm a to byla první rána, ustředřená jejímu naivními vnímání světa. Snažila se mu nabídnout svou náruč, vískala ho ve vlasech a zároveň doufala, že se vrátí a bude s ní. Že nechá jejich svazek posvětit církví a vše bude v pořádku.
Vzdaloval se jí a ona se vzdalovala své rodině. Svou matku i otce milovala, ale nemohla být taková jako vždy, když jí tížilo srdce.
Ethan se stále měnil a měnil. Nepoznávala jej a často dlouho do noci plakala, když se spolu hádali a on si na ni vyléval vztek. Bezdůvodně na ni útočil, na tu, která s ním chtěla zůstat po zbytek života. Byla to křivda, ale ona neuměla říct ne. Pohár stále nebyl dostatečně plný. Mládí, naivita, láska. To všechno, společně s Reedovou proměnou, o níž pořádně neměla ani potuchy, stejně jako o pletkách s Georginou, ji nakonec stálo to nejcennější - její lidský život.
Jednoho večera, kdy opět plakala, vysílena láskou ke svému snoubenci i jeho neustálými výlety, k ní přišel. Pohádali se, tentokrát však nejhůř, jak jen mohli. Křik postupně nabíral na obrátkách, postupně se přidaly facky a v ten moment se vzpomínky Niky halí do ještě hustějšího oblaku mlhy. To poslední, co si pamatuje, je bolest, strach a hrůza. Reedův ustrašený obličej. Pak už nic, jen tma a prázdnota.
Když se probrala, byla sama. Nebyl žádný Reed, nebyl ani Carter. Nikde se nemohla dovolat svých rodičů a v ten moment o ně ani nejevila zájem. Byla zmatená, rozbolavělá a oslabená. Potácela se z místa na místo, a pokud zrovna potkala nějakého živáčka, bez rozmyslu se po něm vrhla, trhajíc z něj všechno maso i končetiny z kloubů. Byl to jediný smysl života. Nebyl nikdo blízký, nikdo, kdo by hledal nebohou Rossie. Několik dnů poté, kdy městy procházel strach a vršilo se množství hlášení o napadení, ba zabití, se opět snažila najít oběť, kterou by mohla pozřít. Napadla bezbrannou ženu, zaútočila na ni a rychlým pohybem jí zlomila vaz, jakoby to nic nebylo. Nikdy si nepomyslela, jak lehce lze zabít živého člověka. Krmila se mrtvolou, ožírala maso do posledního kousíčku, neschopná vnímat. Málem si ani nevšimla muže, který se k ní přibližoval.
Její pustošení přivábilo elementála Země, který do té doby léčil raněné z války i oběti různých nemocí. Ten v mladé dívce rozeznal ghúla velice rychle a chystal se ji zabít a dát do pořádku zbytek města. Očistit jej od krve a od všeho zlého. V prvním momentu se po něm vrhla, připravená mu ublížit, ale neměla na něj tolik sil. Zachytil ji, vyléčil její rány a odnesl ji z toho místa pryč. Netušila, že by o něco podobného mohla stát, ale pozornost, snaha ji pomoci a pochopení… Byla zlomenou, prokletou dívkou bez šance na jiný život, ale on ji zachránil. Představil se jí jako Eugene a nějakou dobu ji ukrýval. Viděla na něm, že netušil, co s mladou dívkou udělat. Byla bezbranná a nemohla zůstat sama. Pojmenoval ji jako Eunika a postupně začal pátrat po její rodině.
Jak si Eunika rovzpomínala, postupně nalezla své jméno, a tak mohli hledat v jejím rodném městě. Dům však byl prázdný. Nikde nebyl nikdo, kdo by hledal Rossie Galawayovou. Reed byl v její mysli nějakou dobu zcela upozaděn. Občas v noci viděla jeho tvář, ale bylo těžké uvědomit si, co byl vůbec zač. Přední byl pro ni hlavně Eugene.
Ten však chtěl posléze cestovat do Salemu, kde bylo prolito až příliš krve. Musel zajistit, že z toho místa lidé jednoduše nezmizí. Jméno amerického města připomnělo Rossie další část své identity, na kterou málem zapomněla. Uprosila Eugena, aby mohla cestovat s ním. Ten prve netušil, co s mladou dívkou dělat, avšak nakonec seznal, že nemá jinou možnost, než jí pomoci najít členy její rodiny.
Než přišli do Salemu, ještě navštívili několik velkých měst. I přes Eugenovu snahu se občas stalo, že se mladé děvče sebralo a uteklo, ve snaze zahryznout se někomu do kůže. Utíkala a vždy byla zase nalezena. Nakonec se spolu odebrali do Salemu. Eugene si poměrně snadno nalezl místo správce lesa, ale Eunika se tomu už nedivila, nepochybovala o něm a jeho schopnostech.
xxx
Žádné komentáře:
Okomentovat