8/23/2017

Eugene Delven

https://town-of-salem.blogspot.cz/2017/08/eugene-delven.html

Jméno hráče: Lauri
Jméno a příjmení: Eugene Delven
Stav: Svobodný
Rodina:
  • Oheň - Cain Brand
  • Vzduch - Lydia
  • Voda - Clarity Fray
  • Eunika Delven (Rosemary Galaway) - Jako by to bylo včera, přesně tak by vylíčil své první střetnutí s křehkou dívenkou, kterou našel v jedné postranní uličce kdesi v Anglii. Rozeznal v ní neživou bytost, ghúlku, stvoření, které jde proti všem zásadám, které by jako Země měl ctít. Měl ji zbavit života, ale když viděl její mládí, zželelo se mu jí a ujal se jí. Od té doby po světě chodí s ním jako tichý stín bez minulosti. Považuje ji za blízkého člověka, za svou příbuznou, nikoliv za životní partnerku, neboť i on vidí, že v sobě děvče nese něco nevyřešeného.
  • Za celá staletí zplodil nesčetně potomků. Žádné z dětí nikdy nevychoval, často pomohl tam, kde příroda nepřála. Jedním z jeho známějších potomků, o čemž se neví, je například všemi známý Ježíš Kristus Nazaretský. Nejspíše proto se věřilo, že měl nadpřirozené schopnosti a jeho otcem byl samotný Bůh. Eugene jej vyléčil, a pak jej nechal kráčet jeho cestou, aniž by se k němu již více hlásil.
Rasa: Elementál Země
Věk: 35 let / 2245 let
Povolání: Správce lesa, majitel farmy a konírny
Náboženské přesvědčení: Věří v duchy z jiných sfér, z nichž vzešel i on sám. Lidská náboženství jej nechávají chladným.
Portrét: Clive Standen
 
https://media1.popsugar-assets.com/files/thumbor/G4Mrgrajp3C7AoyjLy33MZegoNg/fit-in/1024x1024/filters:format_auto-!!-:strip_icc-!!-/2016/05/11/728/n/1922398/c426b99144294fd2_giphy.gif

Prameny dlouhých tmavých vlasů lemují mužskou tvář s ostrými rysy, v níž odehrává svůj souboj drsné vousy a zelené oči, v nichž se zračí dobro. Ve větrem ošlehané tváři se po dlouhých letech usadily vrásky, které dávají najevo, že tento muž už nějakou dobu chodí po zemském povrchu. Lidé jej často mohou vídat v doprovodu nějakého zvířete nebo s pytlem, který pevně svírá v mohutných dlaních. Celkově vypadá jako obr, se svou výškou se již jistě přehoupl přes dva metry, a co do výšky, mu tolik nechybí ani do šířky - převážně však mluvíme o svalech, které jsou jen a jen odrazem tvrdé práce, které se jistě denodenně oddává.

Nechodívá oblečen jako bohatý pán do společnosti - byť jeho oblečení vypadá bytelně a pevně, přesto na něm sem tam člověk může nalézt nějakou tu záplatu. I na mužově tváři se může čas od času objevit nějaká ta šmouha, na kterou v zápalu práce zapomněl.



Země. Každý, kdo po ní chodí, ví velice dobře, jak nevyzpytatelná umí být. Je klidná a mírumilovná, domovem každého živého tvora, ale pak stačí jen malý impuls, aby náhle vybuchla, nekontrolovatelná a živelná. Kdyby se někdo ujal popisu povahy Eugena, asi by volil obdobná slova, neboť mladý správce lesa působí na první pohled jako klidný a hodný dobrák. Stačí však něco změnit, jen něco pokazit nebo někomu ublížit a v tu chvíli je z něj běsnící bouře, tisknoucí ruce v pěst. Když je třeba, pro ránu nejde daleko. To platí dvojnásob pro Euniku, která se pohybuje snad vždy v jeho blízkosti, a kterou brání snad kdykoliv, kdy si proti ní někdo dovolí říct něco nepěkného, ačkoliv ona a její život je něco, co jde proti všem zásadám, které jako zástupce Země dodržuje.

Jinak však umí nabídnout pomocnou ruku a případným pocestným rád poskytne i přístřešek, pokud v nevlídnou dobu zabloudí k jeho domu.

Je upřímné, sangvinistické povahy, miluje společnost lidí i zvířat, avšak mnohem častěji se obklopuje spíše zvířaty a rostlinami. Pakliže však z farmy vyrazí do města, rozhodně nepatří k těm zamlklým - právě naopak. Do hospody vkračuje s veselým zvoláním, ke každému přistupuje přátelsky, a pakliže si na něj někdo dovoluje a dělá ramena, nejprve to řeší diplomatickou cestou. Pokud tedy pohár jeho elementální trpělivosti nepřeteče, to se šmahem umí změnit v sopku.

Má pozitivní vztah k mluvě, vtipům a zpěvu. Líbí se mu atmosféra vyprávěných příběhů, sám rád vypráví - nebo spíše si vymýšlí - a své příběhy doplňuje o hru na loutnu, kterou si kdesi pořídil a téměř okamžitě se na ni naučil hrát. Ví moc dobře, že Eunice jeho hraní dělá dobře a o to rád na loutnu hraje.

Své práci je oddaný, pokud někdo zavítá na farmu, často uvidí mladého muže pracovat. Často se pohybuje kolem dokola, opravuje farmu, ploty, zasazuje květiny. A pokud má vše kolem farmy hotové, běhá poté kolem zvířat, často také zavítá do lesa. Farma je v letních měsících barvitá, kromě zeleně zde rostou i různé místní, i exotické rostliny různých barev i vůní, které mění místo přímo v něco magického. S prací kolem farmy i s kontrolou lesa mu často pomáhá Eunika, kterou učí bylinkaření a učí ji, jak pěstovat rostliny, a jak o ně pečovat.

Eugene nemá rád, když mu někdo zasahuje do jeho práce a dalších věcí nebo když se mu někdo snaží něco namluvit. Nemá rád lež, ve všem chce mít vždy jasno, a pokud s ním někdo nejedná na rovinu, dělá si z něj nepřítele.

Jelikož se mezi lidmi pohybuje už hodně dlouho, už se ani tolik nepozastavuje nad lidskými chybami. Lidskou rasu bere s určitým nadhledem, ač bývaly doby, kdy se v něm vařila krev při pouhém pomyšlení na určité lidské chování.

Je skvělým kuchařem, který i rád vaří, k čemuž je snad předurčen i svým živlem. Díky znalosti bylinek umí připravit výborné a chutné pokrmy, které rád podává lidem okolo. Připravuje i masné pokrmy, i když za každou duši zvířete se vždy pomodlí a projeví vděčnost.

Zlozvyky: Občas jeho temperament může být i lehce na škodu. Nebývá nečitelný, člověk odhadne, co se mu honí v hlavě. Kvůli své zemské náklonnosti také občas může být agresivnější, což je věc, ve které se velice podobá svému ohnivému bratrovi. Má sklony k tomu, aby lidem spíše pomáhal, než škodil, i když to třeba ne vždy chtějí. Je závislý na společnosti, dlouho nevydrží sám, přesto si nedokáže představit, že by k sobě někoho připoutal, jedinou výjimkou je Eunika.


Základní schopnosti:
▲ Terrakineze
▲ Geokineze
▲ Magnokineze - ovládání kovů
▲ Oživování rostlin
▲ Komunikace se zvířaty
▲ Léčitelství
▲ Regenerace
▲ Empatie
▲ Znalost bylin a jedů
▲ Zhmotnění se
▲ Zvýšená síla
▲ Rozeznání ghúlů od živých bytostí

Dary ostatním:
▲ Zajištění úrody
▲ Přitahování peněz
▲ Plodnost

Jen těžko byste hledali zručnější člověka v okolí Salemu. Tento rozvážný muž rozumí snad všemu, co se týče pěstování a péče o různé rostliny. Zahrady a pole pod jeho rukama vzkvétají. Kamkoliv, kam přijde, tam se vrací život. Je šikovným pěstitelem a nezalekne se ani jedovatých rostlin. Rovněž je zručný bylinkář, ví jakou bylinku podat na nemoc a jak léčit nemocného, i když doktorům jejich řemeslo nepřebírá. Jen velice dobře ví, jak ulevit lidskému tělu pomocí přírody. A stejně tak ví, jak ublížit.

Umí si dobře poradit s penězi, ví, jak je vydělat a jak ušetřit, ale dá se říci, že se mu s jeho živností daří více než dobře. Umí si naklonit jak lidi, tak je umí přesvědčit i ke koupi.

Je nadaným řečníkem, kromě angličtiny si podmanil i francouzštinu a španělštinu. Lidé ho převážně rádi poslouchají, protože v jeho přítomnosti zkrátka velice často dojdou k tomu, že jim Eugene rozumí a oni mají pocit, jako by jej znali celý svůj život. Má jen málo nepřátel, pokud se někdo najde, obvykle jej umí podplatit nebo jej od sebe držet, aby mu nedělal problémy.

Schopnosti dané elementem využívá zcela automaticky, před lidmi si však dává pozor, to se obvykle krotí, ale sám, či v přítomnosti jiných elementálů nebo Euniky, svá kouzla užívá běžně.

Léčitelství užívá zejména v případě Euniky, kterou se snaží chránit před vlivy jejího prokletí.



Země. Vznikla před miliony let a časem se utvářela, měnila své podoby a za svůj vznik se stala domovem mnoha různých druhů. Lidé. Kdy ti se na Zemi poprvé objevili? Existují jen dohady. Země však byla vždy, žila svým životem. A kdo jí vládl? Bůh? Jak vůbec vypadal, jestli vůbec existoval? Strážce Země však existoval vždy, procházel po Zemi a staral se o ni, ač kdo ví, jak vypadal ještě dávno, když lidé nechodili po dvou. Kdysi dávno brala na sebe podobu zvířat… to bylo nejpřirozenější. Avšak po čase se našel druh, dominantnější druh, mnohem inteligentnější, který si Zemi začal podmaňovat. Bylo na čase, aby se Země zhmotnila jinak, a tak se na světě objevil Patriam, zhmotněný duch samotné Země, který procházel kraji, léčil a dával do pořádku to, co lidé znesvětili. Zajišťoval plodnost, dával lidem možnost pěstovat nové plodiny a věnoval jim různé dary. Po několika dlouhých tisíciletích však pocítil únavu. Každá další válka, každý další prolitá krev. Bylo to na něj moc, a tak svůj úřad opustil. Stal se smrtelníkem, který odešel a zbytek svého života prožil v ústraní, jak jen nejlépe uměl. Jeho místo nahradil jiný elementál. Jeho jméno někdy nebylo známo, ale přesto kdekoliv působil, vždy se lidem představil jako Eugene.

Muž bez minulosti, který však byl povahy dvořivé, někdy divoké, ale také klidné.. Nebyl neurvalý, nebyl chladný a bez emocí, lidé často propadli jeho kouzlu, a pakliže s ním vycházeli, často se stávalo, že se jim v životě dařilo a zplodili mnoho potomků. Když pak po neznámém muži pátrali, zmizel. Nikdy nezůstával dlouho na jediném místě, jakoby neměl rodinu a nikoho blízkého, ač by si to pro svou dobrou povahu zasloužil. Postupem času se po něm přestali lidé ptát, ačkoliv jim nikdy nezmizela z mysli jeho tvář, úsměv i skutky. Pokud by byl člověk pozorný, možná by někdy Eugenovu tvář poznal v některých knihách, či nástěnných malbách. Ale kdo by tomu věřil, že?

Nestálý, stále na cestách. Vyhledával války, cestoval na lodích, léčil raněné, a pak je zase posílal zpátky, o něco silnější. Nikdy nemohl zachránit všechny, ale vždy činil tak, aby nezemřeli všichni. Lidé, nejsilnější zvířata na zemském povrchu. Když neléčil je, upínal svou pozornost k přírodě. Hlídal rostliny, zasazoval nové, pečoval o nemocná zvířata, a zároveň mýtil ze světa vše zlé.

Poznal velké říše i panovníky, kterým stál po boku, aby jejich zemi zajistil patřičné výhody. Poznal starověký Egypt, v jednu chvíli pomáhal tamním faraonům, než se zase přemístil mezi perské bojovníky, jejichž rány léčil. Procházel mezi vojáky během Trojské války, neviditelný a téměř neslyšený, snad jeden z bojovníků, který však ve vhodný moment pomáhal a čistil zemi od krve. Tolik staletí, tolik generací. Navazoval krátká přátelství, byl mužem pohádek a povídek, jeho osoba se objevovala ve folkloru několika oblastí, byl považován za Boha, možná za Ježíše Krista. Tím nikdy nebyl, avšak poznal jej, aniž by tušil, že to byl on, kdo pomohl s jeho zrozením. Po jeho ukřižování jej vyhledal a vyléčil jeho rány.

O svém životním příběhu však lidem nevypráví a nechává je v tajemném nevědění. Jeho cesty ale byly i příjemnější, ačkoliv láska byla jedna z těch emocí, které přenechával lidem. Přesto se občas někde zastavil, pobyl tam delší čas a někdy navázal hlubší vztah s nějakým děvčetem. Nikdy si nikoho doopravdy nevzal, avšak možnost, že po světě chodí jeho děti, je více než vysoká. Užíval si dny zalité sluncem, kdy mohl jen bloudit po zemi. Čas utíkal, ale on nezestárl o jediný den. Opustit svůj úřad chtěl možná někdy před necelými dvaceti lety, kdy se poprvé seznámil a pocítil cosi natolik silného, že tomu téměř nemohl vzdorovat. Věděl, co musí činit, a věděl, že nebude moci zůstat na jednom místě celičký lidský život. Přesto už chtěl… chladné noci unášely jeho spánek a on uvažoval nad životem smrtelníka. Nad životem sedláka, či nějakého obchodníka, který bude žít vedle jedné ženy, zplodí s ní potomky, a pak jednoho dne skoná, opustí svět. Líbezná myšlenka a ještě palčivější pomyšlení na každý den po boku své vyvolené. Věděl však, že ještě nenastal čas.

Odešel pomáhat nemocným lidem, městům zasaženým morovou ránou. V srdci cítil prázdnotu, ale měl pocit, že ještě bude potřebný, že by ještě měl zůstat. Začal se tedy dál potulovat světem, pomáhat tam, kde jej bylo třeba. Snažil se nehledět na krásu všech, snažil se žít, jako by jej nic podobného ani nemělo trápit. Až jednoho dne, kdy se potuloval krajinami Anglie, potkal cosi, co se mu neuvěřitelně hnusilo. Viděl stvoření, které se živilo mrtvým člověkem. Ta zrůda trhala maso nelidskou silou, supěla a vydávala zvuky, které snad nebyly lidské. Eugene se zhrozil. Poznal v té osobě ghúla, a tak jej chtěl sprovodit ze světa.

Jaké však bylo jeho překvapení, když si povšiml, že se jedná o mladičkou dívku. Jakmile se částečně probrala z krvelačné hostiny, okamžitě propadla pláči, vyhledávaje cizí náruč, kterou našla právě u Eugena, který nenašel dostatek sil na to ji usmrtit. Dohlížel na ni, vyléčil její rány, podal jí byliny a snažil se jí uklidnit natolik, aby nebyla nebezpečná lidem v okolí a ani sobě. Díky jejímu vyprávění mohl nalézt její rodný dům, který však byl prázdný. Byla to smutná zpráva a Eugene netušil, jak by dívce mohl pomoci. Musel s ní něco udělat, ale věděl, že by se na ni neměl vázat. Cosi jej následně začalo táhnout do Salemu. Zřejmě další prolitá krev a neštěstí, které značilo, že kus té země není už dávno v pořádku. Když mluvil o vzdáleném městě, v očích té mladé ženy se zalesklo cosi jako poznání. Netušila proč, ale chtěla tam odcestovat společně s ním. Eugene nakonec svolil, dívce dal jméno Eunika a slíbil, že s ní zůstane, aby nebyla sama. Byl to počátek vztahu zamotaného, nebezpečného, ale zároveň dobrého. I přes zlo, které klíčilo v duši Euniky, byl mezi nimi vztah velice dobrý. Byly dny, kdy její touha po lidském mase byla natolik silná, že se neovládla a byla schopná po něm vystartovat. I tak na ní nezanevřel, bojoval s démony v jejím srdci a ona se snažila dělat totéž. Zoufalá, občas veselá. Někdy v ní viděl tu starou dívku, pak v ní viděl toho démona, jenž rád mluvil o zlých věcech. Společně se přesunuli do Salemu, kde jak očekávali, nebudou nikým známi. Obydleli starou farmu, Eugene se stal správcem lesa a Eunika mu pomáhala s udržováním domu a bylinkami.
 

xxx
 

Žádné komentáře:

Okomentovat