Přezdívka hráče: Jack
Jméno a příjmení: Angel Reynard
Stav: Svobodná
Rodina:
- George Reynard
- Evangeline Reynard – mrtvá
- Lucius Reynard- mrtvý
Rasa: Čarodějka - členka Covenu
Věk: 17 let
Povolání/Kasta: Sestra bývalého soudce, v současné době členka městské rady
Náboženské přesvědčení: Věřící
Portrét: Chloë Grace Moretz
Usměvavé sluníčko se srdcem ze zlata. Takhle jednoduše by se dala Angel popsat. Zdá se, že zatím dostává svému jménu. Snaží se všem pomáhat, všechny rozveselovat, a pokud potřebují, tak je i vyslechnout a zkonzultovat jejich potíže. Ráda dovádí jako malé dítě se svými kamarády a je pro každou legraci, ale v rámci mezí samozřejmě. Když to nikomu neubližuje, tak se zábavě vůbec nebrání. Doma sice nemusí pomáhat, jelikož na to tatínek najal nějakou dívku, ale ona jí právě naopak ráda pomůže, aby byla práce rychleji hotová a ona tam nemusela být tak dlouho. Je to dobrá duše, která také pevně věří v Boha.
Ve městě ji většina lidí zná a téměř každý o ní může mluvit pouze v superlativech, i když je pravdou, že se za posledních let změnila. Je bázlivější a už tolik nechodí do společnosti. Spekuluje se, že se stále nevzpamatovala ze smrti své matky a že to má, chuďátko, ještě těžší, když jí onemocněl i bratr, ale ona je stále milá a to jejímu okolí stačí. Když zjistila, že je s ní něco špatně, stranila se lidí, aby jim dále nevědomky neubližovala, takže proto ta změna v chování. Je tak hodná, až by se sama nejraději izolovala, aby nikomu nic neudělala. Občas dokáže být přehnaně důvěřivá, hlavně co se týče jejího bratra Luciuse, udělala by pro něj první poslední.
Vždycky udělá to, co si usmyslí a nerada se nechává omezovat. Je to extrovert, který rád ostatní kolem sebe baví a vymýšlí různé dobrodružné výpravy, i když tohle její chování se snaží potlačovat, protože by to mohlo jiným přivést neštěstí.
Chodí každý den do kostela a modlí se za všechny obyvatele Salemu, prosí za odpuštění všech hříchů a za to, aby byli všichni její blízcí v pořádku.
Zlozvyky: Když je nervózní, okusuje si spodní ret
Základní schopnosti:
- znalost bylinek
- znalost čarodějných rituálů – teoretická úroveň, slabá praktická
Schopnosti navíc:
- Spoutání démona - podmanění ho své vůli – vyšší úroveň
- Ovládnutí lidské mysli – střední úroveň
- Ovládání snů - střední
- Pyrokineze – slabší úroveň
S velkou mocí, kterou pro ni matka chtěla, přichází i velká odpovědnost a tady nastává ten problém. Schopnosti jsou na Angel příliš velké, takže je nedokáže příliš dobře ovládat. Pokud se o vyvolání schopností snaží, nevyjde to a když ano, tak ji to velmi unaví a většinou neodhadne svou sílu, takže buď je třeba plamen ohně menší, než plamínek svíčky, nebo je naopak velký natolik, že by dokázala sežehnout střechu domu (ačkoli by její schopnosti neměly být tak velké). Schopnosti jsou používány náhodně, takže stačí jakákoli změna v emoci a najednou se může jedna z těch schopností objevit - pokud se tak stane bez její vůle, samovolně, tak ji to neunaví téměř vůbec. Pokud získá kontrolu nad svými schopnostmi, tak bude moci ovládat oheň, ale čím větší plamen, tím více energie jí to sebere a díky tomu, že tahle její shopnost je na slabší úrovni, tak její energie klesá mnohem rychleji než u druhé schopnosti.
Lidskou mysl by dokázala ovládnout na krátký časový úsek opět s ohledem na energii. Čím déle by se snažila s člověkem manipulovat, tím více energie by ji to stálo a mohlo by se stát, že by znenadání omdlela. Tahle její schopnost je na lepší úrovni než pyrokineze, takže ji vyčerpává o něco méně.
O své třetí schopnosti, kterou má na vysoké úrovni, ani neví, protože se neměla jak projevit.
Může se stát, že pokud přecení své schopnosti, je naštvaná, unavená nebo cokoli jiného, co by ji mohlo negativně ovlivnit, tak jí užití schopností může způsobit bolesti hlavy či jakékoli jiné části těla, nebo také samovolné vzniknutí škrábanců, krvácení z nosu, uší, či ronění krvavých slz nebo kašlání krve. Všechny tyto nepříjemné věci po přestání užívání schopností a po chvíli odpočinku zmízí stejně tak rychle, jak se objevily. V jejím těle je velká moc, která jí byla dána démonem, a její tělo se občas prostě nedokáže bez nějakého poškození vypořádat.
Narodila se za jednoho bouřlivého večera a přítomná porodní bába by klidně přísahala, že by svou hlučností a svým pláčem přehlušila i samotné hřmění. Pro svou matku byla vytouženým dítětem, protože si vždycky přála dceru. Měla už i syna, kterému bylo třináct let, a rostl z něj inteligentní muž, jakým byl i jeho otec. Ale přeci jenom nebyl dívka, takže z něj matka neměla takovou radost při narození. Na rozdíl od jejího manžela, který si právě syna snad vymodlil. Dostala jméno Angel, snad kvůli jejím blonďatým vláskům nebo nevinnému výrazu v zeleno-šedých očích.
Rostla jako z vody a často ji hlídával starší bratr. Zbožňovala ho a udělala by pro něj opravdu cokoli. Matka ji často brávala na procházky do lesa a pořád si huhlala pro sebe nějaká slova. Angel nevěděla, co to má znamenat a i když dělala to, co jí matka poručila, nikdy se nic nestalo a matka ji naštvaná vlekla zase zpátky domů a byla na ni zbytek dne naštvaná. Malou blondýnku to mrzelo, nevěděla, co dělá špatně. Každý den chodila se svým otcem do kostela, kde se modlila a očišťovala od svých hříchů. Bývalo to moc hodné děvče, které by udělalo cokoli pro blaho ostatních, často se smálo a nechtěla, aby se na jejich tvářích objevil nějaký mráček. Byla takové sluníčko. Hrávala si venku s ostatními dětmi, i když o ni měli rodiče strach, aby ji čirou náhodou někdo nezabil na důkaz pomsty za odvedený soud. Když jí bylo osm let, tak její bratr odešel do učení. Pryč ze Salemu. Bylo jí smutno, ale počítala dny, kdy se její milovaný bratr vrátí zpět a oni budou zase šťastná rodina.
Uplynulo pět let a její matka se poslední roky chovala divněji než kdy předtím. Zakazovala dceři chodit do kostela jindy než v neděli, ale malá Angel měla vždycky svou hlavu a chodila tam i přes zákaz. Bylo to svérázné, milé děvče, které bylo pro každou legrácku. Každý v Salemu ji má jistě spojenou pouze se samými superlativy. Matka jednoho dne začala vyvádět a svou dceru uhodila tak silně, že Angel zavrávorala a praštila se hlavou o postel. Všechno najednou zčernalo…
Probudila se doma s opravdu zvláštním pocitem. Slyšela z vedlejší místnosti nekontrolovatelný smích, zvedla se z postele a tam ji spatřila – svou matku. Na tváři se jí usadil šílený úsměv. Co se stalo, když spala? Jak dlouho spala? Nevěděla, že byla mimo dva dny a hlavně neměla sebemenší tušení o tom, co se stalo. že ji matka zatáhla do lesa, vyvolala démona a přála si silnou čarodějnickou moc pro svou dceru. Chtěla mít čarodějnici, chtěla, aby byla dcera po ní a nechtěla, aby byla na magii takový lempl. Ona ani nemohla být lempl, protože ji v sobě prostě neměla a matka to chtěla změnit. Odnesla Angel zpátky do domu. Po tom vyvolání, kdy získala její dcera magickou moc, jí teprve došlo, že právě zaprodala svou duši a také mohla zaprodat nevědomky svou dceru! Rozběhla se se vším potřebným zpět do lesa. Vyvolala démona znovu a pokusila se ho pomocí rituálu spoutat jeho tělo, aby získala svou duši. Nepodařilo se jí to a trestem jí byla dána šílenost. Angel teď na svou matku upírala vyděšená kukadla. Přišel za ní otec a odvedl ji raději dolů, zjišťoval, jestli se cítí dobře a zjišťoval, jestli se jí něco nestalo. Cítila se zvláštně, ale bylo jí dobře.
O pár dní později otec nad její matkou vyřkl verdikt – upálit za čarodějnictví. Angel byla vyděšená a doma otce prosila, ať nic takového nedělá, ale on byl velký paranoik a shledal svou ženu za posedlou ďáblem a temnou mocí. Angel se musela účastnit i její popravy a stát v první řadě. Nechápala, proč ji nutí k tomu tu být, ale pokud je to boží vůle, tak proti tomu nemohla nic dělat.
Uběhlo několik měsíců a zvláštní věci, které se začaly kolem Angel dít, nabíraly na intenzitě a byly nezvladatelné. Ubližovala nechtěně a nevědomky lidem. Válela se s kamarádem v seně a to najednou začalo hořet. Vyvázla bez škrábance, ale on si odnesl menší popáleninu. Oba dva byli vyděšení… A Angel ještě mnohem víc, když koutkem oka zahlédla temnou postavu. Oba dva běželi za místním doktorem, aby ošetřil jeho rány.
To nebylo jediné, co se jí stalo. Začínal se jí v hlavě ozývat i hlas, který k ní promlouval divná slova. Nechtěla ho poslouchat a snažila se jeho hlas vyhnat usilovnějším modlením, ale nepomáhalo to. Čas od času zapálila nějakou věc, nechtěně založila požár domu sousedů, jednou se naštvala na jednu dívku, protože mluvila ošklivě o jejím bratrovi, a v hlavě si představila, jak ta holka skáče do jezera s těžkým kamenem v ruce. Ta holka se najednou sebrala a než ji stihla Angel dohonit, viděla pouze, jak mizí pod vodou s kamenem v náručí. Nemohla nic dělat. V její hlavě se ozval smích a spatřila v dálce zase tu temnou postavu. Rozbrečela se a rozběhla se domů. Vždyť se někdo před jejíma očima zabil! A ona byla tak zkoprnělá, že pro ni nedokázala skočit. Měla strach, nevěděla, co se to děje. Co když je také čarodějka a upálí ji stejně jako matku?
Snažila se své prokleté schopnosti držet na uzdě a tolik se nestýkat s lidmi, aby jim nemohla dále ubližovat, ale stávalo se to čím dál těžším.
V den jejích sedmnáctin se vrátil její bratr, ale krátce po příjezdu těžce ochořel. Podle doktora to byl zápal plic. Prý nějaká jeho horší forma. Angel u něj celičké dny a noci sedávala s neustávajícím tichým pláčem. Nakonec zjistila, že ji sám otec podezřívá z toho, že ho uhranula! Nechápe, jak by si to mohl myslet… Vždyť ona svého bratra zbožňuje. Bála se, že zemře a ona za to ponese v očích svého otce vinu. Vtom zaslechla ten hlas. Tentokrát mu naslouchala, protože jí sliboval, že uzdraví jejího bratra. Udělá, co bude v jejích silách…
Žádné komentáře:
Okomentovat