1/22/2017

Liv



Přezdívka hráče: Mercy
Jméno a příjmení: říká si jenom Liv, jinak se jmenuje Olivia Brooks
Stav: Svobodná
Rodina: 
  • Katie Brooks - Na svoji maličkou sestřičku často vzpomíná, i když to bolí. Ona byla její malý andílek. Vždycky ji ochraňovala a bránila ji. Byla o šest let mladší, takže pomoc od starší sestřičky potřebovala. Když byla dost velká a už zvládla chodit sama, byla Olivii pořád v patách. Byla líná říkat jí celím jménem, tak ji oslovovala jen Liv. Když potom, co je matka opustila, zemřela, přejmenovala se Olivia definitivně na Liv, aby si zaručila, že na Katie nikdy nezapomene.
  • Natalie Brooks - Její naprosto příšerná matka. Byla to tulačka. Často se přesouvaly z jednoho města do jiného a ona se ani neobtěžovala dávat na ni a její sestru pozor. Ani si jich nevšímala. Ano, zažily spolu i pěkné chvilky, ale ona se o své dvě dcerky nikdy neuměla postarat. V žádném případě nebyla takovou matkou, kterou obě potřebovaly. Nakonec usoudila, že jsou jí na obtíž a když se přesouvali zase dál, počkala až obě dvě usnou a nechala je na lesní cestě, ne zas tak daleko od Salemu.
  • Emily - Nejstarší výplod její fantazie. Devítiletá holčička, se kterou se seznámila krátce po smrti své sestřičky. Je miloučká a hodná. Je takové malé štístko. Často si spolu, když byla Liv malá hrávali. Ale od doby, co se do jejího života přidal Johnatan a další, si spolu hrají daleko méně. Stará se o ni ale pořád jako o mladší sestru, o kterou přišla, protože, i když Liv vyrostla, ona zůstávala pořád stejná, jako když se poznaly.
  • Johnatan - Není obyčejným výplodem její mysli. I když je to nemožné, je její učitel a vychovatel. Dohlíží na to, aby dospěla. Je chytrý a ví mnoho užitečných věcí, které se jí hrozně hodí každý den. Sama je samozřejmě znala, ale její podvědomí vytvořilo jeho, aby se ujal toho, jí všechno objasňovat. Je přísný a nutí ji dodržovat disciplínu, ale i tak s ním ráda tráví kvanta času.Katharina - Výplod její fantazie, co jí nejvíce sekýruje. Je to už postarší dáma. O svém věku nemluví, ale už by jí jistě mohlo táhnout na sedmdesát. Pro Liv je něčím jako babičkou, kterou sama nikdy nepoznala. Přišla krátce po tom, co přišla Emily. Dalo by se říct, že je babičkou pro ně obě. Ji jako jedinou neoslovuje jménem, ale říká jí Babi.
  • Charlie - Její imaginární kamarád, se kterým zažívá nejvíce legrace. Vždycky ji přemluví, ať udělá nějakou hloupost. Většinou to není žádná extra nebezpečná činnost, ale jednou už díky němu ošklivě spadla ze stromu a uhodila se snad o každou větev, co jí stála v cestě k zemi. Až na to, že si neváží jejího života, je fajn. Je to taky hrozný žárlivec a když potká někoho nového (skutečného) a baví se s ním, je na ni hrozně naštvaný. Je s nimi nejkratší dobu a ostatní ho nemají moc rádi.
Rasa: Čarodějnice
Věk: 21
Povolání/Kasta: Sběračka/Nižší
Náboženské přesvědčení: Nevěří v žádnou vyšší moc. Matka ji k víře nevedla a životem v lese se toho člověk o Bohu moc nenaučí.
Portrét: Jenna Coleman


Nepatří mezi lidi, co mají rádi samotu. Vlastně se kdysi cítila na tolik sama, že z toho malinko zešílela a její podvědomí pro ni vytvořilo skupinku lidí, kteří jí měli pomoci vypořádat se s samotou. Postupem času se na nich stala tak fixovaná, že plně uvěřila v jejich skutečnost a byla závislá na jejich existenci. Miluje je jako svoji rodinu a zatím se jich nedokáže vzdát. Zatím se od nich nedokáže odpoutat. Jsou největší jistotou v jejím životě a potřebuje je, aby jí dělali oporu a ona nespadla do úplného šílenství. Pořád je její duševní stav celkem dobrý, ale kdyby je neměla, stane se z ní jen vyšinutá dívka, co nezvládla smrt sestry. Nemá ráda, když se jí někdo snaží přesvětčit o tom, že nejsou.

Je důvěřivá a naivní jako malé dítě. Nevíc neumí rozeznat rozdíl mezi dobrým a špatným, takže je celkem snadné zmanipulovat ji k čemukoli. Není to kvůli tomu, že by byla hloupá, ale ráda poznává lidi a celkově má ráda lidskou společnost a nechce si nikoho znepřátelita odehnat ho od sebe, tak dělá cokoli jí kdo řekne, aby udělala. Je pro až moc lehké věřit lidem, které ani nezná a nemá problém udělat pro ně cokoliv, o co požádají. Nemá problém udělat sebevětší pitomost. Ani nehledí na to, jestli je něco nebezpečné. V podstatě ani nepociťuje strach, takže se do všeho hrne po hlavě. Ale to, že by po ní někdo něco žádal, se nestává moc často. To spíš ona je ten, kdo po lidech něco chce. Kdykoliv na někoho nového narazí, žádá po něm, aby jí vyprávěl svůj příběh. Zbožňuje cizí životní příběhy. Vyprávění ze života by mohla poslouchat hodiny, ale nemá moc ráda, když si to někdo cucá z prstů. Když jí o sobě někdo vyprávět nechce tak budiž, ale nesnáší, když jí někdo lže. Vždy ji to strašně rozesmutní, I když to není vidět, protože se to snaží zakrýt vztekem. Když jí někdo lže, ať už svým příběhem nebo v čemkoli jiném, už si na něj dává pozor. Ani ne tak proto, že lidi, co lžou, jí můžou i ublížit, ale aby jí nepůsobili bolest na duši. Moc jí bolí, když jí někdo lže, ale i taková osoba si může získat její důvěru zpět.

Největší bolest a také velký smutek jí ale způsobuje vzpomínka na sestru. Na její malinkou sestřičku, kterou si smrt vzala příliš brzy. S prvním padlým listím ji vždy uchvátí vlna vzpomínek. Každý úsměv, každé její škobrtnutí a prostě každá chvilka s ní ae jí zabodne do srdce jako hřebík a působí jí nesmírnou bolest. Podzim je pro ni velmi krušné období. Utápí se ve vzpomínkách a dává si vše, co se stalo za vinu. Je uzavřená sama do sebe a má snížené vnímání okolního světa. Z pochmurné nálady ji nedokáží dostat ani její přátelé. Nejvíce se tou dobou zdržuje u místa, kde její sestřička podlehla své nemoci. Z této nálady ji zpět do života stáhnou první sněhové vločky. Jakmile zemi pokryje bílá přikrývka, vrátí se zpět k normálu a vzpomínky na sestru jsou odsunuty dozadu do hlavy, kde vyčkávají na nejlepší chvíli se opět vyklubat na povrch. Od doby, co její sestra zemřela se tento její stav opakuje rok co rok, vždy s první spadlým listem.
I přes svoji společenskou povahu se drží mimo město. Kdž už se do něj vydá rozhodně ne za světla a musí k tomu mít důvod. Úplně nejradši se ukrývá hluboko v lese, kde si může dělat, co se jí jen zachce a nikdo jí na to nemůže nic říct. Ale je samozřejmostí, že nemůže být jenom tam. Pohybuje se po celém lese. Zřídka kdy zajde k okraji, ale když už tam je, vždy se podívá, jestli tamním nebožtíkům nenechali něco, co by se jí mohlo hodit, víc jak jim. Ale občas na to nemá žaludek. Jednou dokonce zkoušela žit ve městě, ale to ji jen utvrdilo v tom, že je v lese šťastnější.
Zlozvyky: Když ji něco nebo někdo zaujme nepřetržitě na to/něj kouká bez mrknutí oka. V jistých směrech by se za zlozvyk dali považovat i její přátelé.
 

Základní schopnosti:
▲ Znalost čarodějných rituálů - teoretická úroveň, slabá praktická
▲ Znalost bylinek
Schopnosti navíc:
▲ Ovládnutí něčí mysli - lidská (silné)
▲ Ovládnutí těla na krátkou dobu - lidské (střední)
▲ Čtení myšlenek (slabé)

Je rychlá, obratná a skvěle se vyzná v lese, takže kdyby se někdy musela uchílit k utěku určitě si poradí. Celkem se vyzná v dělání pastí. Moc nebo spíš vůbec neumí bojovat. Přemoct ji je snadné jako facka.
 

Už od mala se o sebe musela starat v podstatě sama. Matka se o ní ani v době, než jí dala sestru, moc nestarala. Radši se toulala po kolem a svoji prvorozenou dcerku nechala, ať se toulá na vlastní pěst. V té době se ukázalo, že se o sebe dokáže postarat naprosto sama. Když jí potom v šesti letech matka porodila sestru, rázem se z ní stala nejšŤastnější holčička na světě. Od první chvíle ji milovala a byla rozhodnutá postarat se o ni, ať se stane cokoliv. Schovávala ji hlavně před jejím otcem, svého vlastního nikdy nepoznala, ale ten Katiin byl hrozně zlý, takže už o poznání svého ani nestála. Liv si ji sebou nosila úplně všude a ukazovala jí úplně všechno. Sice by někdo mohl tvrdit, že jí ještě nemohla rozumět, ale její oči říkali pravý opak. Vždycky vyzařovali zájem a pozornost. Když se přesouvali do jiného města, byla ona také ta, co ji nesla a starala se o ni po cestě. Katiino první přesouvání do nového města proběhlo, když jejich matka utíkala od jejího otce zase s někým jiným. Liv to moc nesledovala, protože její matce to stejně s nikým moc dlouho nevydrželo. Zajímala se jen o Katie.
Než se nadála začla její malá sestřička dělat první krůčky a říkat první slůvka. Hned s ní bylo víc zábavy. A taky jí už nemusela všude tahat, protože za ní i tak běhala jak pejsek. Člověk by ani nestačil mrknout a Katie už slavila třetí narozeniny. Ale místo toho, aby to s jejich matkou oslavili, zase se přesouvali jinam. Liv své sestřičce celý den zpívala, i tak měla narozeniny. Potom byla ale večer, když se zastavili na noc, šíleně utahaná a obě dvě po náročném dni tvrdě usnuli. Vzbudilo ji teprve, když na ní Katie vyděšeně křičela, že se něco stalo. Jen co rozevřela víčka, bylo jí jasné, co tím myslí. Jejich matka byla pryč a nechala je tam. Liv byla nadně, ale nutila se zůstat silná. Teď ji Katie potřebovala víc než kdy dřive. Sbalila všechno, co tam zbylo a vydali se po lesní cestě dál. Jenže Liv tady ještě nikdy nebyla a tak se rychle v lese ztratili. Bloudili tam do večera, než rozhodla, že zase roztáhnou tábor. Uložila Katie, ale sama usnout nedokázala. Už nenesla odpovědnost jen za jeden život, teď ji nesla za dva. Teprve když její sestřička usnula, dovolila, aby na ni plně dopadlo to, co se stalo. Brečela dokud neusla taky. Po pár dnech se ukázalo, že na tom nejsou tak špatně. V lese byla spousta ovoce a na vodu narazili každou chvíli, takže měli všeho dostatek. Všechno bylo fajn, ale pak její sestra onemocněla. A i když se o ni starala, jak jen mohla, nakonec umřela. V ten den umřela i Olivia Brooks, už nechtěla, aby jí někdo řekl jinak než Liv. Bylo to to nejmenší, co mohla udělat, aby nikdy nezapomněla na svou malou sestřičku. Rozhodla se, že si bude říkat Liv, stejně jako jí říkala ona.
Se smrtí sestry v ní ale ožilo něco jiného. Nejen, že se začali objevovat její přátelé, ale pomalu se začali probouzet i její schopnosti. Přišla na ně, když konečně našla město. Hledala pomoc, ale nikdo ji neposlouchal a chtěli ji zavřít do sirotčince. Když jí po dlouhém chytání lapili, slyšela, co si myslí. Chtěli jí potrestat za to, že jim utekla. Bála se, ale nějakým způsobem se jí podařilo beze je přímět k odchodu. Jen strašně moc chtěla, aby odešli, a když se odvážila otevřít oči, byli pryč. I přes to, jak moc ji chtěli odvézt, jen bez protestů odešli a nechali ji být. Nechtěla ryskovat, že se vrátí a zase utekla do lesa. A tentokrát byla rozhodnutá tam zůstat. Když začala hledat, kde se usadí, potkala Emily. Jen tak k ní přišla stejně stará blonďatá dívenka a ptala se, jestli nemůže zůstat s ní. Dělali spolu všechno. Hledali si jídlo a vodu, hráli si, vyprávěli si navzájem pohádky. Nějakým způsobem se jim spolu podařilo postavit dům na stromě. Byl to silný dub hluboko v lese, kde na ně nikdo nemohl a navíc byl špatně viditelný skz kroví a hustě rozeseté stromy, co byli všude kolem. Nebyl nic moc, ale s příbývajícím věkem si ho dopilovala. Po dostavění domku se tam jednou zjevila Katharina. Když se ráno vzbudila, prostě seděla v rohu na houpacím křesle. Hlava jí moc nebrala, jak se tam i křeslem dostala, ale nevadilo jí to. Ona, Emily i Liv si skvěle rozumněli, i když po nich občas křičela, když si hráli a dělali rámus. Netrvalo dlouho a obě ji začali brát jako babičku. Když jí bylo čtrnáct narazila na Johnatana. Byla se projít a narazila na něj. Byl jí hned sympatický, a tak ho hned přizvala, ať se k nim přidá. Netrvalo dlouho a začala její výchova. Nelíbylo se mu, že se chová jako dítě. Učil jí všechno. Ale vždy to trvalo dlouho, protože ho nikdy moc dobře nepochopila a musela si na vše nakonec přijít sama. Zatím se mu podařilo její mentální věk posunout asi na sedmnáct. Jako poslední přišel Charlie. Bylo jí devatenáct, když ho viděla lézt po stromě blízko jejího obydlí. Jí padl do oka hned, ale ostatní na něj měli jiný názor. Nelíbilo se jim jeho chování a že mu je všechno jedno a nechtěli, aby s ním někam chodila, protože vystavoval nebezpečí nejen sebe, ale i jí. Nikdy se jí s ním ale nic nestalo, tak je neposlouchla a stejně s ním čas trávila. Neviděla na tom nic špatného. Zatím si ještě neuvědomila, že všichni lidi, co tam s ní žijí, jsou jen halucinacemi, které vyvolává její podvědomí.

 

XXX

 

Jaro 1693

Žádné komentáře:

Okomentovat