Ivy Bell

Přezdívka hráče: Blake
Jméno a příjmení: Ivy Bell
Stav: Svobodná, svého snoubence zabila ve zvrácených pohnutkách
Rodina:

• Jane Bell - Matka, která jí nemohla být dostatečnou matkou, neboť zemřela při porodu malé Ivy. Věří, že Rose jí za to ve skrytu nesnáší a možná proto se chová tak rozpustile v přítomnosti mužů a bere jí vše, co považuje za své.

• Ronald Bell - Otec, obchodník s čajem, jeden z nejbohatších kreténů ve městě. Na svoji nejstarší dceru spokojeně veřejně plive pod vlivem té nejmladší.

• Rose Bell - Starší sestra. Ty dvě si prožily svoje a i přes všechny hluboko zakořeněné sváry k sobě stále cítí sesterskou lásku. Tedy v jisté pokroucené podobě, neboť Ivy vede soutěživý život, kdy chce svou starší sestřičku porazit a pokořit ji.

• Scarlett Adams - Čarodějka, jež dívku přivedla zpět do života. Ač se tomu Ivy snaží vzdorovat, pak ji k tmavovlasé modroočce poutá fakt, že jen díky jejím silám je navrácena do tohoto ponurého města, kde má ještě neukončené záležitosti. Ať chce nebo ne, je to její stvořitelka a Ivy je nucena ji chránit.

Rasa: Ghúl, dříve čarodějka
Věk: 32 let

Povolání/Kasta: Andělíčkářka, porodní asistentka u místního lékaře, přes noc lovkyně

Náboženské přesvědčení: Již dlouho věří, že bůh je nespravedlivý nástroj, který lidé zneužívají tehdy, když se jim to hodí. Ani Ivy nebyla jiná, zvláště co se mladšího věku týče. Anglikánskou víru rodičů zavrhla a raději se srdcem oddala temnotě, ačkoliv ve skrytu duše vždy toužila po tom, aby ji někdo zachránil a ukázal jí jinou cestu. Později se vše kapku zvrtlo a Ivy věří, ač se jí moc nechce, názorům té, která přivolala její nenávistnou dušičku zpátky do těla.

Portrét: Lily James

Lidé cítí různé emoce, které se v nich sváří, bublají těsně pod povrchem, aby jednoho dne mohly k překvapení všech vytrysknout. Pro Ivy to byl ze zásady pocit, že bude vždy ta druhá, ta odstrčená, méně dokonalá. Kdo by se také divil, když se musí srovnávat s růží, co sotva může někomu ublížit svými trny jako spíše přilákat éterickým vzhledem, ladnými pohyby a nezaměnitelným půvabem. Naproti tomu Ivy? Její jméno hlásá jed, kdo by se toužil přiblížit ke škumpě, která na rukách zanechá odpornou vyrážku? Ať jejich matka měla jakýkoliv smysl pro ochranu svých dvou děvčat, zvrácený humor mezi její přednosti rozhodně patřil, ačkoliv to malá čarodějka už nezjistí. Schválně si ho jeden čas upravovala ku vlastnímu obrazu - Ivette, Ivory, Ivonne, ale každý pokus skončil neúspěchem, jak bylo předurčeno. V očích své starší sestry Rose bude stále její malá Ivy, v očích otce to samé.
Tenhle neutuchající pocit provázel mladou čarodějku po prakticky celou dobu jejího prazvláštního života. Nebýt toho, že se její starší sestřička spustila s chlapci, nechávaje za sebou posvátnou úctu svazku manželského, pak by i nyní, po tak dlouhé době, byla pouze volbou číslo dvě. Snad jen díky šťastné náhodě a prakticky nymfomaniakálnosti Rose, se mohla Ivy stát poprvé tou první, na kterou padne povinnost se vdát. Chvíle, kdy mohla zářit. Chvíle, kterou jí jako obvykle její předrahá sestra sebrala a v srdci malé Ivy zůstala zášť, ba co hůř - nenávist. Nenávist, kterou svého času zastírala za lásku, jak si Růžička špatně vykládala. Přetvářka je totiž jednou z karet, jíž méně éterická Ivy využívá ve svůj prospěch. Vždy bylo těžké bojovat s okouzlujícím půvabem Rose, s jejíma laníma očima a pohyby víly, s tím lahodně znějícím hlasem, napůl plachými, přesto stále vyzývavými úsměvy. Její malá sestřička se může zdát hezká tím nadřazeným způsobem, jakým se může pyšnit aristrokracie - hrdě pozvednutá brada, přehlížející pohled, vysoká a nedotknutelná, avšak ne díky působení tajemna jako spíše bohatství a moci, jíž vládla. A kterou nyní postrádá.
Po smrti se toho totiž změní hodně, včetně vlivu a způsobu života. Peníze jejich otce jsou ty tam, když se stal hračičkou v packách svého nejmladšího potomka. Krach obchodu si šel ruku v ruce s nemocemi, když Ivy toužila své sestře zasadit hluboké rány do srdce, aniž by tušila, že se o rodinu Rose sotva zajímá. A nešťastná náhoda mohla za to, že se z kdysi druhé sestry stala příšera z nočních můr - ghúl. Chodící mrtvola, jejíž duše byla navrácena do těla. V první chvíli ovládla dívku nenávist vůči vlastnímu životu, vůči tak trpké a naprosto zbytečné smrti, když mohla dokázat víc, mnohem víc. Sílu na to měla, schopnosti i ambice jí nikdy nechyběly a emoce plné temnoty také ne. I proto začala lovit sobě podobné - netvory z bájí a pověstí, jimiž dospělí straší své děti, aby nechodily v noci do lesa, aby se netoulaly v okolí domova po setmění ale raději zalezly do postýlek, kde je teplo a bezpečí. Hluboká nenávist zakořenila v jejím ještě z části dětském srdci - nenávidí sebe, nenávidí Rose, nenávidí osud, který jí zkřížil cestu a vhodil pod nohy překážku v podobě smrti. Přitom vnitřně touží po lásce, po uznání. Po všem, čeho se jí nikdy nedostalo. Po tom být v něčích očích jedinou volbou, bez ohledu na rodinné vztahy a svazky. Bez ohledu na Rose.
Charakteristickým znakem pro Ivy je přezíravý pohled, jímž shlíží na vše, co se kolem ní otře, projde nebo se jen dostane do zorného pole. V hloubce je patrná dávka arogance, která se prakticky nikdy nemá na ústupu, nadřazenost, kdy sem tam cukne sukní, aby se nedostala do kontaktu s "obyčejnými" lidmi. Tahle nesnesitelnost jí zůstala i po smrti, ačkoliv si mnohdy uvědomuje propastný rozdíl mezi životem a smrtí. V jejím případě? Přežívání způsobeným temnou magií, co její duši navrátila zpět do chátrajícího těla. Tehdy se ve tváři projeví i jiné emoce - úzkost, strach, znechucení nad sebou samotnou, zloba, zoufalství a tesknota. Ví, minimálně tuší, že zůstane navždy sama, protože kdo by se asi tak zamiloval do mrtvé holky? Kdo by dal své srdce někomu, kdo hnije a měl dávno skončit v hrobě? I k tomu se váže hluboká, téměř zoufalá nenávist vůči starší sestře, které vyčítá konec svého normálního života, ač jí pravda v tomto okamžiku nenahrává do karet.
Na druhou stranu se naučila mít i celkem ráda. Ráda v tom smyslu, že ohrnuje nos nad svou stvořitelkou, nad tou, která ji přivedla zpět k životu a dala jí druhou možnost se pomstit sestře, i když tak Scarlett sotva zamýšlela. Jako spíše nikoliv. Poutu však neporučí a tak je nucena plnit její rozkazy, dodržovat je, ačkoliv v nich stále hledá různorodé kličky, které by mohla využít ve svůj prospěch. Na druhou stranu ji tato dívka celkem přirostla k srdci. Celkem.

Zlozvyky: Kdysi vlastnila celou řádku nehezkých zlozvyků a návyků, jichž se nedokázala zbavit. Předně? Neumění klepat, když vchází do dveří. Život ji naučil, tento odporný zlozvyk si vybral svou nepěknou daň a Ivy od té doby váží času, aby raději klouby prstů ťukla o dřevo dveří než aby do místnosti vlítla jako velká voda. Co si však ponechala?

Předně zlozvyk z posledních měsíců jejího života - ubližování si.

Základní schopnosti:
▲ Velká síla
▲ Odolnost vůči magii [slabá]
▲ Necítění bolesti 

Schopnosti navíc
▲ Přebírání vzpomínek a pocitů  [silnější]
▲ Regenerace tkáně [slabší]

▲ Na blízko - Nože, Dýky

Nedostatky: Otevřeně se bojí ohně. Nesnáší ho, drží se od něj stranou a začne se nekontrolovatelně třást, když se poblíž vyskytuje. Pokud má pletky s mužem, sem tam si do něj kousne.

Narodila se roku 1660 bohatým dovozcům starého dobrého anglického čaje. Coby jedni z prvních přistěhovalců viděli v obchodních možnostech Salemu příležitost, což je také zavedlo k zapuštění kořenů na Novém světě. Jejich snaha vybudovat zde vhodné prostředí pro výchovu dětí. Povedlo se; obchodu se začalo dařit a statky začaly překypovat majetkem. Ivy se narodila jako první dcera Jane a Ronalda Bellových, kteří si o tři roky dříve rozšířili rodinu o sestru, kterou pojmenovali Rose. Ivy, pojmenoval otec. Matka bohužel druhý porod nepřežila a nedožila se tak druhé dcerušky.

Dívky spolu vycházely tak, jak jen sestry mohou a mají. Jedna pomáhala druhé a vlastně nikdy nezažily ani sourozenecké hádky, které jsou pro drtivou většinou sourozeneckých párů tolik typické. Ani přes všechnu předešlou snahu rodičů děvčatům do rodiny nepřibyl ani jediný bratr a tak se otec museli zaměřit na sehnání vhodných manželů pro své dvě dcery. Dívkám se vždy dostávalo prvotřídního vzdělání. Totiž… tak prvotřídního, jaké si může zámožný obchodník dovolit. Spousty vědomostí získávaly přímo od otce, některé musely nasáknout z knih. Čtení, psaní i zvládání základních počtů pro Rose nikdy nebylo nic dvakrát zajímavého. Ivy ji naštěstí vždy popostrčila správným směrem. Když se jí nechtělo učit a mladší sestra věděla, že by měla starší problémy, vždy ji dokázala namotivovat tak, aby splnila své povinnosti už kvůli zábavě, kterou jí splnění úkolů dopřeje. Nejspíš nikoho nepřekvapí, že jejich budoucnost nikdy nespadala do oblasti akademických úspěchů a přišla jí tím pádem vhod i snaha otce a učitelů rozšířit jejich umělecké obzory. Zatímco Rose oproti Ivy selhávala z hlediska malby, byla napřed v hudbě. Loutna, harfa, lyra, housle a především sametový hlas vyprovázel haly domu i ve volném čase, za což Ivy svou starší sestru obdivovala stejně jako v hloubi srdce nesnášela. A tanec? Ten obě sestry spojoval ve volných chvílích. Takhle to ovšem nemohlo fungovat věčně. Děvčata brzo dospěla do věku, kdy hormony převládají nad rozumem a hry s Ivy pro Rose už neměly takovou váhu, jako dříve. Když puberta zaklepala na dveře, mince se otočila na úplně jinou stranu.

Otroky své rodiny Rose nikdy nebrala jako zametače podlahy, naopak. Což se nedalo říct o její mladší sestře. Na rozdíl od Ivy, která barevnými lidmi pohrdala, jí přišla černá kultura vždy zajímavá. A tohle bratříčkování s otroky a chudými byl prvním stavebním kamenem zdi sváru. Ivy měla k této společenské vrstvě značný odpor a dávala to vůči nim i značně najevo. Podědila po rodičích takový ten bezdůvodný druh nadřazenosti. Ivy vždy zachovávala tvář dobře vychovávané dívky. Vždy udělala to, co rodina řekla a to tehdy, kdy to řekla. Rose nebyla jiná. Ale byla to ona, kdo hledala skulinky v příkazech a zákazech. 

Přišly další sváry - to tehdy, když si Rose brávala do pokoje mladíky, co po společně strávených chvílích utíkali ven oknem. Ivy o většině z nich věděla. A většinu z nich si nechala pro sebe. Jejich vztah ale časem prohnil díky dohadám a rozdílnosti názorů do míry, kdy Ivy výstřelky své sestry v afektu vysypala otci. Ještě tu noc se Rose dostalo tvrdého trestu, po kterém získala na památku několik modřin díky nimž nemohla několik dní opustit dům. Paradoxně tahle skutečnost dívky opět usmířila. Ivy nechtěla vidět sestru trpět a Rose omluvu přijala. Ostatně sestra bude vždy sestra, že? Obě se od té doby modlily za odpuštění, za očištění. Tím dětinské dohady skončily. Prozatím.

Jonathan Dwayne. Stačilo jediné jméno k tomu, aby se sesterské pouto opět rozsypalo jako domeček z karet. Syn jednoho z obchodních partnerů otce, kterého sestry viděly naposledy v jeho deseti letech. Bylo by neslušné říct jen to, že z ošklivého káčátka puberta udělala namakanou labuť s břichem řeckého boha. Otec v té době Rose považoval za kus použitého kapesníku, takže sňatek s Jonathanem domluvil pro Ivy. Konečně mohla zazářit, konečně by byla ona tou první, kdo se bude vdávat, kdo v něčem předčí svou drahou sestru. Alespoň to si myslela.

Bohužel pro Ivy, se dvojice Jonathan a Rose dala velice rychle dohromady a začalo víc, než pouhé tlachání. Z románku vzniklo něco víc. To, co mají princezny a princové z pohádek. Jonathan ovšem nebyl to, čím se zdál. Láska byla pouze jednostranná, jelikož ty samé city neopětoval Rose ani Ivy, která jeho očím bezmezně propadla, schopná pro něj učinit cokoliv. Vrchol bojů o mladíkovo srdce vyvrcholil, když Ivy přistihla sestru s Jonathanem při věcech, které by měl dělat jen manžel a manželkou.

Po dalším nešťastném přistižení se Ivy začala oplétat s magií, s temnými a nebezpečnými čáry. Krom toho však udělala i mnohem víc. Chtěla pomstu, sladkou pomstu, která se ještě dlouho bude zrcadlit v očích starší Rose, aby si pro jednou uvědomila, že co patří Ivy nikdy nebude její sestry. Jednou, když jejich otec prodiskutovával obchodní záležitosti s otcem Jonathana, přišla drahá sestřička domů z trhů jen kvůli tomu, aby viděla svého milence spoutaného rukou vlastní ženy, Ivy. Pomocí lektvaru byl chlapec donucen přiznat pravdu. Ivy toužila slyšet, že miluje ji a že Rose ho nezajímá. Naneštěstí se dočkala pravého opaku. Chlapec se vším úsilím omlouval své snoubence, že jeho srdce patří Rose. A to Ivy vzala opravdu doslovně. 

Chlapce brutálním způsobem ze žárlivosti usmrtila a jeho vyříznuté srdce skutečně darovala své sestře. Čarodějnice nebo ne, Rose se podařilo Ivy připravit o vědomí pomocí vázy z bůhví jaké země o nesmírné hodnotě. Možná tím rozbila předmět dražší, než životy některé chudiny, ale svůj účel tím splnila. Ivy se probudila až o pár chvil později do prázdného pokoje, v němž leželo jedno krvavé srdce. Po sestře ani stopy. Vydat se jí hledat? Ne, to by byla hloupost. Ivy jí přála to nejhorší z celého srdce aniž by tušila, že se její přání vyplní ještě téhož dne.

Druhý den se zdál jako každý jiný. Ivy dokázala smrt svého snoubence dokonale ututlat, možná se tvářila zrazeně, ale ze rtů neunikla jediná stopa vedoucí k jejímu temnému umění i nečestnému kousku, který stál jejich milého život. S nechutí pozorovala Rose v domě, který si přivlastnila, nechávaje zde svou starší sestřičku strávit několik dní, které se zdály nekonečně dlouhé. Kdo ví, co ji odtud vyprovodilo - snad žal nad ztrátou milence, který se ukázal být její láskou? Nebo fakt, že se z jejich otce stala obyčejná loutka v Iviných ručkách a moci a rodinný podnik šel do kytek? Nebyl sebemenší problém Rose prostě vyhodit z domu kvůli údajnému pelešení s muži, které… nebylo zrovna údajné. Tak či onak, ani jedna ze sester nikdy neudala druhou kvůli nadpřirozeným schopnostem. Pouto sesterské? Kdo ví. Ivy nebyla ten typ, který by po něčem podobném pátral.

Radost nad vyhozením sestry nejen ze svého, ale i z otcova života, netrval  příliš dlouho. Ironie osudu zasáhla do Iviné budoucnosti. Přesně na den o tři roky později, v tomtéž věku, v jakém se její sestra pokusila o sebevraždu skokem do jezera, se zabila i ta mladší sestra. Náhoda? Karma? Nebo něčí skrytá pomsta? Tak jako tak, srdce proklála skrz na skrz ostrá větev, na níž se zavrávoráním dopadla díky přišlápnutému lemu šatů. Umírání se zdálo pomalé, příliš pomalé jako odplata za všechno špatné, co v životě provedla. Kdo by si pomyslel, že to takhle skončí? Ani Ivy ne. Bez manžela, sama v lese, nabodnutá jako kus zvěře v rukách divocha. Takhle přeci čarodějky neumírají.

A také, že ne. Zázrakem by sotva nazvala fakt, že byla přivedena zpět k životu, ještě k tomu rukou někoho, koho každý v Salemu opovrhoval - Scarlett Adams, dcerou bývalého mistra popravčího. V první chvíli? Zloba. Zloba, která se prohlubovala s každým uvědoměním si onoho faktu. Po nabodnutí zbyla hluboká jizva křižující dekolt, po znovunavrácení k životu? Chuť na maso. Lidské maso. Touha, kterou zprvu netušila jak uspokojit. Vykrádání hrobů se jí zdálo nechutné, chodit do lesa tam, kde se vyhazují popravení občané Salemu? Vyšlo by to na stejno, možná i hůř. Navíc se svými schopnostmi, které pozbyla, by nedokázala znovu rozjet rodinné podnikání, které přivedla do hrobu stejně jako sebe. Díky nově získaným schopnostem však dokázala využít příležitosti. Nenápadně se připletla pod nohy místního lékaře, kterého uhranula svým hypnotickým pohledem a doporučila se mu jakožto místní andělíčkářka, která bude pomáhat s porody, neboť muži u těchto záležitostí nejsou vítáni. Nakonec se přeci jen naučila tajnému triku - zabíjet novorozeňata při porodu. Ta, která už od pohledu vypadají nezdravě, že by první noc sotva přežila. A přes zbytek noci, kdy nedokáže spát? Loví. Loví sobě podobné, zbavuje se svědků. Těch, kteří by se mohli vyptávat. A sama na nich hoduje.

XXX

Jaro 1693