Frank Bridge

POZŘEN DÉMONKOU AISLINN CRANE

Přezdívka hráče: Torak
Jméno a příjmení: Frank Bridge
Stav: Svobodný
Rodina: Sirotek bez rodiny
Rasa: Démon
Věk: Nikdo nemůže tušit jak starý přesně je. Jeho nynější lidské schránce je však kolem třiceti let.
Povolání/Kasta: Inkvizitor/ Vyšší společnost
Náboženské vyznání: Víra je podle něho slabost.
Portrét: Tim Roth

Jeho povahu lze popsat pouze jedním slovem a to zvrácená. Přeci jen kdo by měl potřebu lidi přemlouvat k různým násilným činům, které většinou končili smrtí buď jich samotných či lidí jim blízkých. Vyžívá se v lidském neštěstí, které ho vždy pobaví a vykouzlí mu úsměv na tváři. Jakmile má možnost někoho jakkoliv potrápit neváhá a učiní tak. Není však ten typ co by měl potřebu někoho přímo fyzicky napadnout. Raději dává přednost poštvání lidí proti sobě, vytváření „nešťastný“ nehod či čehokoliv jiného.
K jeho nejvýznamnějším počinům patří kupříkladu vytvoření myšlenky otroctví či vytvoření hladomoru takého rozsahu, že zapříčinil rozpad říše Mayů.
Stejně jako jiní démoni nevěděl z počátku, co to emoce vůbec jsou, ale po staletích strávených na zemi se jeho osobnost v tomto směru dosti vyvinula. Dokáže se do jisté míry vcítit do lidí kolem sebe a tak je co nejlépe využít.
Na smrtelníky se snaží působit přátelským dojmem, tak aby mu snáze uvěřili a mohl tak jejich důvěry využít v budoucnu v jedné ze svých intrik v kterých se tolik vyžívá.

Zlozvyky: Kouření, využívání lidské důvěřivosti a v utrpení druhých obecně. Nedokáže skrýt svou nervozitu v přítomnosti kněží či zrcadel.

Základní:
▲ Velká síla - větší než u jiných tvorů 

▲ Předvídání lidských úmyslů
▲ Manipulace s myslí - lidská
▲ Manipulace s tělem - zvířecí
▲ Posednutí těla
▲ Čtení myšlenek
▲ Zhmotnění fóbií
▲ Teleportace
▲ Předvídání budoucnosti - pouze možnosti toho, co se může stát
▲ Možnost svázání s předmětem

Navíc: 

▲ Atmokineze

Nedostatky: Při posednutí těla nemá plně pod kontrolou grimasy v obličeji, což má za následek tiky či neustálý úsměv.
 

Ani on ani nikdo jiný neví kdy a jak se zrodil. Z počátku byl jen součástí hromady energie, která se rozštěpila na několik menších kousků. Tyto kousky dali za vznik několika menším démonům později známým jako Jezdci apokalypsy.
Kdekoliv se objevili tam přišlo i utrpení a zkáza. Jistě určitě nebyli jedinou tlupou démonů křižující tento svět. Zato však dosáhli takové vynalézavosti, pokud šlo o ztrpčování lidem život, že se o tom většině démonů ani nesnilo. Každý z nich ubližoval lidem po svém a podle toho taky dostal jméno. On konkrétně měl nejraději přivolávání počasí, které si kladlo za cíl zničení farmářům jejich drahocennou úrodu, která poskytovala většině chudým občanům jistotu, že budou mít v zimě dát co do úst. Díky této zálibě začal být znám pod jménem Hladomor. Byla to nerozlučná parta, která si navzájem pomáhala porozumět životu smrtelníků a všemu co k tomu patří. Čím víc poznávali život smrtelníků tím víc zjišťovali, že každého z nich zajímá ve světě lidí úplně něco jiného, což mezi nimi začalo vytvářet časem takové rozkoly, až se rozhodli pokračovat ve své pouti každý zvlášť.
Několik staletí poté cestoval sám po světě, poznával nové civilizace, zanechával za sebou hladem zpustošené vesnice stejně tak i jejich obyvatele a několikrát dokonce i zkusil život obyčejného obyvatele této planety. Na různých místech této planety se zkoušel usadit a žít životem jeho momentální schránky Jenže postupně to ztratilo to kouzlo. Už mu to nepřišlo tak zábavné jako dříve. Z počátku ho to vždy i bavilo, avšak rychle ho to zase přešlo. Přeci jen co by ho mělo bavit na okopávání tuřínů či kydání hnoje od prasat. Ne takový život prostě nebyl nic pro takovou osobnost jako byl on. Nakonec to vždy skončilo zkázou všech v jeho okolí.
Jednou měl dokonce tu možnost zažít jaké to je být spoután nějakou čarodějnicí. Jedna z čarodějnic, o kterých do té doby věděl jen pramálo využila jeho neznalosti vůči jejímu druhu a udělala si z něho poskoka. To se ho velmi dotklo, avšak nemohl s tím již nic udělat. Tedy přesněji řečeno s tím nemohl nic nadělat do té doby, než jeho paní skončila upálená na hranici a on byl tím pádem osvobozen. Tehdy si uvědomil, že rozhodně není tak nedotknutelný jak si z počátku myslel a začal studovat lidský druh a jeho odnože. Začne zkoumat jejich zvyky, schopnosti a především jejich slabiny. Nikdo nikdy asi z určitostí nemůže říct, kolik těchto bestií bylo vystaveno neskutečným mukám při jeho pokusech na dané rase. Jistě prvotní důvod těchto pokusů bylo poznání, ale asi nikoho nepřekvapí, že se v utrpení, které svým zrůdným obětem způsoboval neskutečně vyžíval. Sice se jednalo o krvelačné stvůry, avšak to nic neměnilo na faktu, že takový konec jakého se jim dostalo v područí Franka „Hladomora“ Bridge si nezasloužili ani ony.
Kdo by to byl řekl, ale zkoumání těchto kreatur ho zaměstnalo na velkou řádku let. Během několika staletí si sepsal sám pro sebe několik desítek v kůži vázaných knih o jednotlivých druzích a o všem co se jich týkalo. Postupně začal přecházet na lidské schránky z vyšších vrstev, u kterých nebylo nikomu podezřelé, že mají doma několik desítek knih. Poměrně rychle během svého bádání došel k názoru, že většina jím zkoumaných tvorů pro něho nepředstavují buď žádné nebo jen minimální riziko. Jediný druh, kterého by se měl obávat jsou jak sám na vlastní kůži již jednou poznal čarodějnice. Někdo s tak vysokým egem jako je on samozřejmě nemůže prožít věčný život ve strachu z tak ubohého druhu jako jsou čarodějnice a tak se v podstatě ihned rozhodl, že nejrozumnější bude co možná největší počet těchto stvůr sprovodit ze světa.
Poté co jeho lidská schránka byla již příliš stará a sešlá musel si najít jinou a nebylo náhodou, že se jednalo o inkvizitora v jednom zapadlém a záhadami obklopeném městě. O existenci inkvizitorů již nějakou dobu věděl a uvědomil si, že v roly inkvizitora může svět ochudit o existenci dalších čarodějnic, aniž by v těch ostatních vzbudil podezření, že proti sobě nemají jen dalšího vesnického tlučhubu co vidí na každém rohu zlé přízraky.
 

 

XXX
 

 

XXX