Trevor Wigmore

Přezdívka hráče: Maerlia
Jméno a příjmení: Trevor Wigmore
Stav: Svobodný
Rodina:

• Leonard Wigmore, otec, člověk - velmi kvalitní a poctivý obchodník, tolik odlišný od samotného Trevora, co mu jen svým jménem zkazil dobrou pověst. Snad proto ho jako vlastního syna zavrhl a vyhnal na ulici.
• Regina Wigmore, matka, člověk - žena velmi závislá na svém muži. Pokouší se vyplnit každé přání Leonarda za vidinou jeho dalšího úspěchu, z nějž bude on sám nadšený. K tomu i pečlivě naslouchá, s neustálým přikyvováním, každému slovu. Často tak opomínala na své dva syny.
• Jared Wigmore, mladší brácha, člověk - pravděpodobně se z něj stane stejně úspěšný obchodník, kterým byl otec. I přes veškeré rozdíly ho Trevor miloval a navždy naň zůstane vzpomínat v dobrém. 
• Alaistar McDowell, nejlepší kamarád, vlkodlak - pro něj ten nejlepší z nejlepších. Byl jeho pravicí, kryl mu záda a brzy se i stal jeho pokrevním bratrem. A navíc, je to úplně stejný hajzl jako on sám. 
• Blanche Weston-Ewing, vdova, člověk - pro níž byl jednu dobu vším. První žena, s níž překousl veškerá svá gentlemanská pravidla a podváděl ji každým coulem. Po roce a půl utekl. Samozřejmě i s čtvrtinou jejího majetku. 
• Emily Robinson, milenka, čarodějka - seznámil se s ní v době svého vztahu s Blanche. Byla jednou z nejznámějších prostopášných dívek z města, v níž s vdovou pobýval. Více než osm měsíců s ní spal a beze sporu se do ní zamiloval. Taktéž se jí svěřil s veškerými svými podvody. To ona po něm žádala, aby Blanche opustil a okradl ji. 

Rasa: Vlkodlak
Věk: 28
Povolání/Kasta: Podvodník / jménem a počtem financí zařaděn mezi vyšší vrstvu
Náboženské přesvědčení: Rodiče ho od mala vedli k víře k Bohu, často však jejich víru zpochybňoval a nevěřil, že nad nimi skutečně někdo je a chrání je. Při dlouhém přemýšlení bychom ho tedy mohli označit za ateistu, avšak v těch nejhorších chvílích si vzpomene na svou matkou a modlí se k Bohu a Strážnému andělu.
Portrét: Eddie Redmayne

Začátek? Zdvořilé představení. Jak se však představí, to jest tou pravou záhadou. Lucian Churchward? Nebo možná George Eagleton? Či snad vsadí na jistotu a bez jakýchkoliv ohledů na okolnosti se z jeho úst vydere tiché zamumlání vlastního jména? Skutečně, málokdy se tak stane. Mnozí ze zdejších by totiž nemuseli být odtud a tedy se od jiných známých mohli dozvědět, že zrovna Trevor Wigmore, syn známého obchodníka, co podniká i skrze okolní malá města, okradl před pěti lety svého otce o témeř polovinu životných úspor... A nebyl to ani zdaleka poslední podobný případ v jeho minulosti.
Jinými slovy, podvodník. Trevor je podvodník. Herec hrající nesmírně dokonale roli zámožného obchodníka. Jak by taky ne, vždyť chování jednoho podobného měl na talíři zhruba dvacet let. I skrze to všechno je to však hodný člověk. Víceméně. Jen má na svědomí pár pytlovin, co dokázaly až neuvěřitelně pošpinit jeho jméno.
Jako dítě to byl takový malý trouba, snad proto se otec tolik divil, když se sám Trevor začal o obchod zajímat a v neposlední řadě se do něj i s tou pravou jiskrou v očích náležitě angažovat. Tehdy ho to skutečně bavilo, dokonce se mu otec stal skutečným vzorem a ne málokrát tak z úst kudrnatého pihovatého chlapce vypadlo: "Jednou budu jako on." To ve chvílích, kdy se jako malý nezbedník chlubil svým kamarádům a vyprávěl jim historky, co otec pohádkář dovezl spolu s dalšími surovinami a jiným prodejným zbožím.
I z něj se stal trochu lhář. Jaký otec, takový syn. Nikdy si u něj nemůžete být jistí, že vám řekl pravdu. Jak to ale poznáme? Jednoduše. Jak už bylo řečeno, Trevor není zlý. A proto mu všechny ty nepěkné věci hryžou svědomí jak snad nikomu jinému. Před každou lží se například pravidelně kousne do rtu, do jazyka, či udělá cokoliv jinak výrazného. Je si toho však plně vědom, proto se před každou plánovanou lží bude snažit vaši pozornost přesunout na zcela jiné místo. U dívek to budou například nenechavé ruce, co se zlehka natáhnou k rozpuštěným vlasům, jen aby pár pramenů schovaly za ouško a u mužů? No, tam se zkrátka snaží jednat tak, aby lhát vůbec nemusel. Mnohdy to všechno ulehčuje. Navíc, posledních pár měsíců vsází na to, že není skutečný důvod k dalším lžím. Jmění má, sic není tak úplně jeho, ale je toho dost na to, aby uživil sebe, svou rodinu, jestliže si najde práci a prosadí se, tentokráte, jakožto skutečný obchodník. Naivita? Ale ano, ta byla v jeho očích vždy. A bude. Nikdy nepřestane věřit na dobrý konec pohádky. Kdyby totiž přestal, jeho život by ztratil veškerý svůj smysl.
Jak si tedy představujete hodného člověka? A může být podle vás zloděj dobrý člověk? Či snad je jeho duše zatracená a odsouzena k tomu, aby už se jí nikdy nepodařilo nalézt skutečný klid? Najde ho? Najde ženu, dívku, do které se skutečně zamiluje a začne konečně uvažovat jako dospělý muž toužící po vřelém objetí své životní lásky, nesoucí jeho jméno a dětech, které bude učit názoru, že i ten nejsprávnější člověk se někdy může dopustit nesprávného skutku? Světe div se, kdesi uvnitř doufá, že přesně takto to dopadne. Že předběhne tuto směšnou dobu a naučí se žít v poklidu a míru s tou, kterou udělá za každou cenu šťastnou.
Ženy? Dosti rozsáhlé téma, řekněme. Je potřeba zmínit především jeho neskonalé gentlemanství, s níž se zdá naprosto absurdní překročit hranici dovoleného či jen neotevřít ženě dveře. K tomu všemu jsou tyto činy doprovázený zcela nevinným pohledem hodným malého zatoulaného štěňátka, co potřebuje nový domov. Ale ne, tohle už nikdy neudělá. Jednou a naposledy si vyzkoušel pozici sňatkového podvodníka, kdy nechal bohatou vdovu vzplanout láskou k němu, jen aby i ji mohl podvést a zdrhnout se vším, co automaticky přešlo na jeho pomyslný účet po čas tohoto láskyplného vztahu. Samozřejmě, že to takto neplánoval hned od začátku. Sic mezi ním a mladou vdovou, Blanche, nepřeskočila téměř vůbec žádná jiskra, potřeboval být na chvíli s někým. I ona po smrti svého manžela potřebovala něčí náruč. Proč to tak dopadlo? Jak jinak než kvůli lásce. A to si myslel, že jen blázen by pro lásku udělal všechno. Nebo alespoň... Něco takového.
Doposud se nenávidí za to, že tak sprostě využil něco tak krásného, něžného a slabého. Svým způsobem tu ženu miloval, jenže tu byl k tomu všemu ještě někdo, kdo si skutečně získal jeho srdce, nejen to, ale jeho celého. A on tehdy uposlechl vábivému hlasu, co ho donutil k dalšímu prohřešku.
Nu což. Možná je to přeci jen stále trouba. Ačkoliv... Je pravda, že někdy umí být i zlý. Zvláště v okamžicích, kdy ten vztek zkrátka neudrží na uzdě a dlouho spící síly plný vlk se začne pomalu probouzet a drát na povrch, ač už je úplněk nebo ne. Nikdy nikoho nezabil, krom zvěře po čas úplňkové noci, samozřejmě. Díky Bohu za to. Ještě mu přišít vraždu na krk, to by mu tak ještě scházelo!

Zlozvyky: Výrazným zlozvykem je pro něj tiché přemýšlení po čas přítomnosti ostatních. Umí být sám se sebou, nepotřebuje se denně obklopovat jinými lidmi a to ho naučilo této skvělé vlastnosti. Je dokonce rád sám, ale mnohdy to potom nepůsobí hezky. Zcela automaticky si totiž v těch momentech, kdy je myslí někde úplně v jiném světě, potřebuje hrát se svými rty, kousat do nich, strhávat z nich jemnou kůžičkou svými zuby, kousat se do jazyka či snad do vnitřních stěn tváří. Následně trpí na bolest, kdy mnohdy pořádně ani mluvit nemůže. V tabáku například nikdy zalíbení nenašel a co se týče alkoholu, tak ani to by se nedalo zařadit mezi zlozvyky. Napije se, to ano, ale k nějakému notorickému alkoholikovi má skutečně hodně, hodně daleko.



Základní schopnosti:

• Velká síla
• Zesílené smysly

Schopnosti navíc:

• Rychlost, na třetí úrovni
• Čteni myšlenek, na druhé úrovni
• Instinkt, na první úrovni

Slabiny:

• Trevorovi je slabinou vše, co i každému jinému vlkodlakovi. Co se lidských strachů týče, nesmírně se bojí hlodavců. 

Trevor se narodil do rodiny bohatého obchodníka a milující ženušky poblíž Fall River, což je trochu dál jižně od Salemu, avšak není to zase žádná velká vzdálenost, kterou by cestovatel jako on nedokázal jednoduše překonat. Jako malý žil ve zcela dokonale zařízené rodině. Nikdy nepoznal smutek, starosti nebo snad obyčejnou chudobu, co by ho naučila zamýšlet se i nad naprostými maličkostmi. Rozmazlené dítě? Ale kdepak, to on zase nebyl. Občas byl lehce umíněný, jen co je pravda, ale v koutku duše to byl jen roztomilý malý pihovatý kluk, co se jen trochu styděl mluvit před děvčaty. Naštěstí se po narození svého malého bratra měl vždy na co vymluvit, aby se nemusel zúčastnit dalšího nepěkného nápadů svých kamarádů, a tak raději trávil svůj volný čas studiem a péčí o Jareda. Jednoduše, v dětství to byl ten poslední chlapec ve městě, o němž byste si řekli, že se jednou stane onou nepěknou postavou ve hře.
Bohužel, se tou postavou stal.
Hned po prvních letech dospívání, někdy kolem jeho šestnáctých, nanejvýš sedmnáctých narozenin, si v domácnosti jeho rodiny začal všímat nepěkných detailů, co zkrátka a jednoduše nezapadaly do seznamu vyjadřující způsob žití naprosto dokonalé rodinky. Matka si začala více všímat jeho bratra a Trevora samotného, kdežto otec po večerech mizel a jakmile se vrátil, nechoval se ke své ženě vůbec, ale vůbec pěkně. Jednou v stínech, co pronikly do jeho pokoje, dokonce zahlédl otcovu vztyčenou ruku, jak se nebezpečně rychle přibližuje k matčině tváři. Tehdy se neudržel, vtrhl přímo do velké hádky a zastal se své matky.
Zdálo se to nepochopitelné. Otec pro něj byl vzorem a najednou tu stál, opilý a neskutečně nazlobený. Maminka plakala a viditelně se jí třásly ruce, ačkoliv se to před malým synem snažila zakrýt. Brzy přišel na to, co všechno za tím bylo. O pár let později ho totiž otec seznámil se svou milenkou, s níž s veškerou pravděpodobností udržoval kontakt i za zády jeho matky. Cítil tak velkou potřebu se pomstít. Pomstít tak lehce zničenou dětskou důvěru, co si k němu vybudoval. Vždyť otec sám ho učil tomu, jak nesprávné toto je. Největší hřích muže, jež je někým skutečně milován. Cožpak otec nebyl milován? Cožpak mu matka dala málo? Jestliže ano, zasloužil si přeci mít o dost, skutečně o dost, méně. A na penězích mu přeci vždy záleželo, proto se to zdálo jako ten nejlepší nápad ze všech. Snadno se mu podařilo okrást svého otce a zmizet v dálce nepoznaných krajin na nejoblíbenějším otcově koni, kterého zcela jistě oplakával mnohem déle než Trevora samotného.
Prvních pár měsíců žil v naprostém klidu poblíž Bostonu. Ano, pomalu ale jistě se přibližoval kolem pobřeží až ke svému současnému bydlišti. V Bostonu se seznámil s někým velmi zvláštním. S někým, komu zprvu nerozuměl a kdo se mu zdál nadmíru divný, jenže o několik měsíců později ho postihlo prokletí, s nímž si věděl poradit jen ten neznámý muž. Alaistar, tak se jmenoval. Nejprve učitel, následně bratr. Spojením naříznutých dlaní jako gesto přátelství mezi dvanáctiletými chlapci spojeni v jednoho. V jednu krev, jeden kožich, dokonce jeden jediný chlup ze srsti tmavé jako ta nejdražší ebenová látka. Jako znovuzrozený a mladý začal nejprve vyvádět a až teprve potom litoval. Dopustil se tolik činů, kvůli kterému ho hledat zákon. Dodnes hledá, ale stejně tak dodnes nenachází. Pošetilost, myslet si, že zrovna on unikne osudu. Kupodivu všem, má zkrátka jenom štěstí.
Alaistar brzy na nějakou dobu musel odcestovat za moře na obchodní lodi, Trevor však nikdy nezapomněl na příslib blízkého společného setkání a na pohled druhých jantarových očí, jež jako ochranu samotného Anděla Strážného na sobě mnohdy cítí doposud.
Jeho další cesta směřovala do Concordu. Pozdě v krčmě tu jednou narazil na smutně vyhlížející ženu, k níž přišel hlavně za účelem zbavit sebe samotného lítosti a černého svědomí. Blanche, tak se jmenovala. V tu noc se na ni smál, mluvil své vlastní příběhy a vyprávěl jí o svém dětství. Tehdy si myslel, že je to jen žena, co se mihne kolem a ne budoucí přítelkyně, s níž bude bydlet přes jeden celý rok. Stejně tak si myslel, že jí nikdy neudělá to, co udělal.
Hádky se v jejich domácnosti dostavily rychle, neb oni dva krom pocitu samoty měli jen máloco společného. V jednu chvíli se dokonce přistihl při nepěkném křiku, jež mu evokoval vzpomínku na tu děsivou hádku svých rodičů tehdy v noci. Otočil se na patě a zamířil ven, najít uklidnění. A zamířil tam, kam by z žádného jiného popudu nevkročil. Správně, nevěstinec.
Další ráno mu zbyly už jen vzpomínky a další halda výčitek, co ho tahaly jako těžké kameny hluboko pod hladinu. Ale vzpomínka na chtivé ruce beze studu, na uhrančivé oči tmavé brunety mu nedala ještě několik dalších dnů spát. Zamiloval se do nevěstky. Největší stupidita, které se muž jako on může dopustit. Začal s dívkou z nevěstince scházet za zády Blanche, dokonce jí několikrát přinesl květiny a nepohlédl na ni jinak než jako na svatý obrázek. A ona, Emily, za vidinou bohatého sňatku donutila tohoto mladého muže k dalšímu zločinu, který sama od počátku naplánovala. V průběhu toho všeho však procitl, už ale nebylo cesty zpět, a tak s penězi vdovy a bez jediného dalšího slova věnovaného nevěstce utekl do jiného města.
Lynn, nacházející se jen několik kilometrů od Salemu. Chvíli se skrýval pod vidinou toho, že ho zákon musí hledat, že ho touží trestat a odsoudit k trestu smrti, ale zatčení se nikdy nekonalo. Místo toho začal zde, na tomto místě s malými obchody. Skutečnými. Žádnými podvody. Tedy, když už, tak alespoň ne s velkými. A s touto vidinou budoucnosti se vlastně dostal až sem. Do Salemu.
Trevor Wigmore. Těší mě. 

XXX