Christine Julie Boulder

ROZTRHÁNA VLKODLAKEM BENJAMINEM DYAMIM WRIGHTEM ZA ÚPLŇKU

Přezdívka hráče: Alkiera

Jméno a příjmení: Christine Julie Boulder
Stav: Svobodná
Rodina:
Robert John Boulder – otec → mrtvý, jejich otec byl mariňák a nutil své děti naprosté poslušnosti. Své děti miloval a dával jim to najevo. S manželkou vedli všechny děti od útlého věku ke křesťanství. Ovšem od zbraní se vždy držela dál.

Maria Theresa Boulder – matka → mrtvá, milující matka. Vlastnila malé květinářství uprostřed města. Rodina a křesťanství pro ni byly vším.

Jack Sebastian Boulder – starší bratr →28, Jakožto nejstarší ze sourozenců k němu vzhlížela a často se ho jako malá snažila napodobovat. Bastian, jak mu říkávala, je její nejoblíbenější z bratrů. Dlouho ho ovšem neviděla.

Samuel Matthew Boulder – starší bratr → 24, nikdy se nebál projevit se, je chytrý a chce se stát právníkem. Velmi rád čte. Spolu s Jackem to byli něco jako její rytíři v lesklé zbroji.

Jim Marcus Boulder – mladší bratr → 18, má rád práci s lidmi a vždy se chtěl stát lékařem. Snaží se být se všemi zadobře. Jakožto s mladším bratrem si s ním rozuměla.

Roy Stevens – nevlastní otec → 45, nikdy mu neřekla tati, bere ho jako adoptivního otce, kterého si po těch letech i oblíbila, ale stále to není ono.

Ellie Stevens – nevlastní matka → 40, nikdy jí neřekla mami, vztah s ní má mnohem lepší než s Royem, ale stále je bere skoro jako cizí lidi.

Rasa: Člověk, 21. století
Věk: 20 let
Povolání/Kasta: Vychovatelka, střední třída
Náboženské přesvědčení: Věřící
Portrét: Teresa Palmer

Skoro nikdy nesundává stříbrný řetízek s malinkým křížkem po své pravé matce. Je to vlastně jediná hmatatelná věc, co jí po ní zbylo a dá se říci, že by se za tu maličkou, pro ni velmi důležitou, věcičku i rvala, i přesto, že to není její šálek kávy.

Chris je takový ten přátelský typ osoby, který se všem snažím pomáhat a to za jakýkoli situace. Nezajímá jí historie dotyčného či podobné věci, které by mohli být užitečné při rozpoznání zlého člověka, nejspíš proto se dostává do nejrůznějších problému s cizinci a někdo blízký ji pak musí ochraňovat. Ne, že by Chrisi ostatní lidi nezajímali, spíše nerada šťourá do soukromí a ráda si dělá o ostatních svůj vlastní obrázek. Skoro pořád rozdává kolem sebe samé úsměvy, takže se dá říci, že je to takový ten nevinný snílek s hlavou v oblacích a nerada vidí, když je někomu neprávem ubližováno. Ač je to s jejími proporcemi zvláštní, dokáže se někoho zastat, ovšem, kdyby došlo na boj nebyla by v tom nijak moc platná, takže se násilí vyhýbá a snaží se věci řešit diplomaticky. Miluje společnost lidí a řadí se mezi ty ukecanější stvoření, které má pořád nějaké otázky. Vlastně se dá ve zkratce říci, že se Chrisi chová jako malé dítě. Na to poukazuje hlavně její hádání o její pravdě a urážlivost. Přičemž její urážlivost je spíše k smíchu, než-li k naštvání. Ono, když našpulí své rtíky, nafoukne tvářičky div, že si u toho nezačne dupat nožičkou, tak je to vskutku usměvavé. Co o ní říci… Zkrátka až moc optimisticky akční človíček, který není nijak složitý k pochopení, leč i ona má své horší chvíle jako každý jiný člověk. Samozřejmě, že se umí naštvat, leč se snaží se všemi vycházet dobře. Ovšem, když už někdo uráží její rodinu, tak jí bránit začne. Přeci jen je to její rodina a o ní se zle bavit nebude. Christine má i několik zálib, mezi které patří obliba dlouhých procházek. Zastává ten názor, že při procházce se člověk nejlépe uvolní a vyčistí hlavu od přebytečných myšlenek, ale přeci jen je to samota a tu nerada vyhledává. Bohužel má i fobii z úzkých prostorů. Ani neví, zda tohle o ní někdo ví, jelikož se tím moc nechlubí, ale opravdu jí děsí už jen myšlenka, že by někde byla uzavřena a nemohla se normálně hýbat. Kdyby se jí to už stalo, tak je možné, že propadne rychlé hysterii, breku a zoufalství. Opravdu to nechce zažít.

Zlozvyky: Snad nejhorším zlozvykem, který se jí drží, je kousání do rtu. Často to dělá bezmyšlenkovitě a vlastně jí tenhle akt i uklidňuje, když se nachází ve vypjatých situacích, které jí jsou proti srsti. Krom tohohle malinkého prohřešku netrpí žádnými dalšími zlozvyky a nebo o nich zkrátka neví a myslí si, že je to zcela normální.

Základní schopnosti:

Instinkt

Empatie - střední

Schopnosti navíc:

Znalost bylinek - střední
Léčitelství - slabší

Christine nikdy nepatřila k lidem, kteří by oplývali něčím extra. Není dobrá v boji, ve střelbě a vlastně skoro v ničem, když nepočítáme běh, ve kterém, dá se i říci, že trochu exceluje a to jen díky výdrži, kterou má. Nedá se říci, že by utíkala rychle, ale zato to dokáže dlouho. Naštěstí se umí vyznat v rostlinách, díky své matce, která jí to učil, když byla menší. Dokáže rozpoznat jednotlivé byliny, i když i zde se najdou mezery v jejím vědění.

Christine se narodila jako třetí dítě do rodiny a žila spokojený život dítěte, které ochraňují dva starší bratři. Nikdy si na svou rodinu neztěžovala a milovala ji – za což asi mohl ten fakt, že v rodině skoro nikdy nebyl nějaký výrazný problém, který by ovlivnil chod domácnosti a všechny trable se snažili řešit v klidu. Své dětství prožila stejně jako ostatní vrstevníci s tím rozdílem, že už od malička byla vedena k víře v Boha, ale ani tenhle fakt jí v normální žití nezpomaloval či neotravoval. Zkrátka měla normální dětství. Hrála si s bratry, lezla po stromech, ze kterého čas od času spadla a byla potlučená či si hrála s dětmi ze sousedství na babu. Nikdy se jí nestalo, že by jí šikanovali nebo odstrkovali za to, že věří v něco, co nebylo vědecky dokázáno, takže ani o přátele nebyla nouze. Jakožto jediná dcera v rodině často vypomáhala své matce se vším, co se dalo. Praní, žehlení, uklízení čas od času dokonce i s vařením, což pro ni byla taková neobyčejná věc, jelikož už v té době milovala pomáhání snad všemu živému na světě. Jako další velká velká věc v jejím životě bylo narození dítěte. Lhala by, kdyby si nepřála sestřičku, ale jakýmsi způsobem se do jejich rodiny narodil další kluk, za což byla na nějakou dobu smutná a Bohu to dlouho vyčítala, než se osmělila a nezačala se o mladého mimozemšťana zajímat.

Její život se změnil až v době její puberty, která s ní čas od času zatřískala, že na ní musel někdo houknout, aby se uklidnila a ona tak učinila. Ovšem nejdůležitější změna a také ta nejhorší byla jiná. Změna, která zapříčinila rozpad rodiny. Vlastně sama netuší, jak se to vše stalo, páč v ten den spala u prarodičů i se svými bratry, krom Jacka, který se měl dostavit později. Bylo poměrně pozdě, kdy k nim zatelefonovali a oznámili tu hrůznou zprávu, že jejich rodiče napadlo divoké zvíře a usmrtilo je. Zpráva, která zatřásla se všemi. Christine byla na takovéhle věci dost citlivělá, neměla ráda vraždy, krev a podobné věci a ještě k tomu zpráva, že to byli její rodiče, jí poslali do několika hodinového pláče, kdy se tiskla ke svým bratrům, kteří na tom nebyli psychicky o nic líp. Zároveň pociťovala jakýsi druh úlevy, že Jack to přežil, i když se zraněním. Od té noci nebylo nic jak bývávalo. Ona to cítila. Dalo se říci, že se sourozenecké pouto začalo přetrhávat, když se nejmladší z nich dostali do jiné rodiny, která je adoptovala a Jack začal cestovat. Nevídávala ho tak často, a když už, tak vypadal, jakoby noci nespal a byl pomlácený, na což se ho nikdy neptala.

Trvalo dlouho než si našla cestu k adoptivním rodičům, zkrátka byla donucena si na ně zvyknout, když s nimi měla sdílet život. Tahle etapa jejího života není nijak zajímavá, krom rozhodnutí, že se chce stát čitelnou, na kterou taky začala studovat. Pár let uteklo jako voda a Christine se přes smrt svých rodičů tak nějak přenesla. Bylo to těžké, ale snažila se svůj smutek zatlačit hluboko do sebe a žít zase normálně. Ostatní bratři taky našli nějakou další cestu ve svých životech, na kterou se vydali, ale o Jackovi nic nevěděla. Nebo-li Bastianovi, jak mu ráda říkávala. Už to bylo dávno, co je navštívil nebo jim napsal. Samozřejmě se o něj strachovala, každičkou noc myslela na to, zda se mu nestalo něco podobného jejím rodičům, ale pak tu hroznou myšlenku vytlačila. Věřila v něj stejně jako věřila v Boha. Její bratr se o sebe uměl postarat.

A pak to poznala. Byl večer. Nebylo sice tak pozdě, ale tma už měla nadvládu a bez světel by člověk neviděl zhola nic. V ten večer jela za svou kamarádkou do vedlejšího města, kde měla přespat. Plán takový ze začátku byl, ale svou cestu si chtěla urychlit, už jen z nadšení, že svou kamarádku zase po dlouhé době uvidí a také z toho, že byla unavená a nelíbilo se jí řídit večer. Takže taková opuštěná cestička, kterou se rozhodla jet, se hodila. Až do momentu, kdy si toho všimla. Jakéhosi auta, zaparkovaného u krajnice, na které zaměřila celou svou pozornost a zaparkovala nedaleko onoho auta, které si šla prohlédnout zblízka. Bylo jí jakýmsi způsobem povědomé. Hodně povědomé a důvod zjistila hned, co nahlížela do okýnek. To auto poznala, jelikož patřilo Jackovi… Nedá se říci, že by se v ten moment cítila nějak dobře, jelikož to vypadalo, že to auto tu bylo nějakou dobu už opuštěné a Jack nepatřil k lidem, kteří by svého miláčka opouštěli.

Cítila se divně. Cítila velký strach a začalo její pátraní po bratrovi, kterého nikde nenacházela, ani tomu nepomáhala jakási mlha, která se tu zjevila jako mávnutím kouzelného proutku. Mlha, která jí donutila začít couvat pryč. Děsilo jí to. Nevěděla co se tu děje a přes mlhu se nedalo ani vidět. Měla problém pohlédnout i na své nohy! Vše bylo jako ve zpomaleném filmu, když neudržela rovnováhu, spadla a začala se rychle kutálet ze strmého srázu… Pak si pamatuje jen tmu, která jí pohltila a uchránila před bolestí hlavy, do které se udeřila.

XXX

XXX