Jeremiah Eadwin Shelley

Přezdívka hráče: Lauri

Jméno a příjmení: Jeremiah Eadwin Shelley

Stav: Vdovec

Rodina:

• Dorian Eadwin Shelley (otec, po smrti)

Býval dobrým, ale hlavně přísným otcem, kterému šlo zejména o své syny. Zemřel ještě, když byli oba dva synové mladší za zvláštních okolností.

• Helen Sofia Shelley (matka, po smrti)

Tichá, bojácná, ale přesto žena s dobrým srdcem, která zemřela znenadání, ve stejný den jako její manžel.

• Kenneth Dorian Shelley (bratr, 31 let)

Starší bratr, který mu byl oporou až do jistého incidentu, kdy Jeremiah přišel téměř o vše. Od té doby spolu nemají zrovna nejlepší vztahy. Remi navíc ví o tom, jak moc Kenneth závidí, což jej nutí mu tolik nedůvěřovat. Je si jist, že by se od něj dočkal kudly do zad.

Rasa: Vlkodlak

Věk: 28 let

Povolání/kasta: Městská rada, vyšší třída

Náboženské přesvědčení: Zastánce církevních hodnot

Portrét: FC - Aneurin Barnard

Dav lidí se rozestoupí, aby mezi nimi mohl projít vysoký muž oblečený ve značně drahém dobovém oblečení, které dává na odiv to, že nepatří mezi chudinu. Ostatně to dává najevo celé jeho vzezření, které člověka může až ochromit. Přesto je ale tento mladý muž zvláštní - je tu ta bledá pokožka, ten vážný a hluboký pohled, který pohlíží kamkoliv a na kohokoliv; klidně i do vašich očích. Obdivné hlasy a pohledy však protíná i tichá šuškanda, která se občas v přítomnosti (ale hlavně v nepřítomnosti) tohoto může ozývá. Ať už by člověk čekal cokoli - není to nic pozitivního. Někteří se o něm za jeho zády nebojí mluvit jako o vrahovi, ačkoliv když se k nim obrátí, mlčí nebo se usmívají.

Tohoto muže zahlédnete často oblečeného tak, aby nebylo vidět jeho kůže na rukách, či nohách; ne, že by to v té době bylo něco neobvyklého. Důvodem tohoto skrývání snad mohou být jizvy, které se na jeho těle nacházejí. Opravdu škaredé jizvy má hlavně na zádech, ale ušetřeny nebyly ani jeho ruce a nohy. To jest však něco, co málokdo může vidět.

Na první pohled může působit jako klidný a rozvážný muž, který jedná s chladnou tváří a bez mrknutí oka. Alespoň to by o něm mohli říct jeho spolupracovníci; lidé, se kterými se téměř každý den střetává v práci nebo na ulici. Jen tak s nikým se do konfliktu nedostává, jeho slova většinou bývají klidná, avšak i lehce odměřená, možná pro někoho chladná. Přesto však problémy neřeší pěstmi a rvačkami, což je asi nejvzdálenější tomu, čemu se věnuje. Sílu sice má, některé by možná mohlo překvapit, jak moc velkou, ale nevyužívá ji ve svůj prospěch k takovým účelům. Pokud je však třeba rozdávat rány, neštítí se... ačkoliv od jistých dob jsou tu jisté pochyby. Pochyby, že by mohl znovu zabíjet.

Své pravé a nejisté já skrývá kdesi pod studenou maskou úspěšného radního. Už před lety si navykl tvářit se určitým způsobem a chovat se tak, jak lidé očekávají. Skrývat své slabosti pod maskou navíc byla možnost, jak uchránit jeho pravé já. Nebo to si alespoň myslel, avšak v dnešních dobách je na svou přetvářku zvyklý už natolik, že si skoro nepamatuje, jaký vůbec kdy byl. Lhát a přetvařovat se však umí dobře. Vlastně to uměl i v dobách, kdy byl člověk, jenže když se stal vlkodlakem, některé schopnosti se prohloubili a on pak dokázal z drobné mimiky vyčíst, co si ten druhý myslí. Někdy navíc vidí střípky z toho, co se druhému honí hlavou, což mu o to víc pomohlo.

Jeremiahovo nitro však vypadá jako lepkavá bažina plná černé hmoty. Je pln černých myšlenek, občas myslí na smrt, na vlastní neúspěchy. Neustále jej dohání pocity viny, neštěstí a prohry. Skutečný Jeremiah totiž věří, že má na svých rukách krev. Hodně krve. Uvnitř své hlavy pochybuje nad svými rozhodnutími, nad sebou samým. Nikomu by však své pravé já neodhalil. Nikomu by nedal možnost nahlédnout, protože se za své skutečné já i stydí. Asi proto mu chladná maska pomáhá skrýt vše. Skrýt každou pochybnost a nedokonalost.

I přes všechny ty lži je ale Remi spíše samotář. Vyhýbá se velkým akcím, plesům a dalším událostem, ačkoliv tančit umí a dříve to měl rád. Spousta věcí se ale změnila a on se sám cítí o dost lépe. Je mu líp, když je obklopován lidmi, na které není skutečně vázán. Kdysi možná miloval a měl rád, nyní si už není jist, jestli je vůbec něčeho takového schopen. Přišel o spoustu blízkých lidí, což jeho vnitřním světem zamávalo natolik, že si nyní nedokáže představit, že by se to opakovalo.

Lidé si však mohou pamatovat starého Jeremiaha. Když byl totiž mladý, byl hodně společenský a samota možná byla to jediné, čeho se skutečně bál. Už dříve lhal, ale přesto si dokázal najít cestu ke spoustě lidem. Měl skutečné přátele, lidi, na které se mohl obrátit. Společností se pohyboval jako šelma, cítil se jako někdo nedotknutelný a neporazitelný. Ti starší na něj pohlíželi jako na drzého výrostka, co se přátelí s jejich syny nebo se až moc motá kolem jejich dcer. O dívky Remi snad nikdy neměl nouzi. Vybíral si možná ty nejhezčí a lichotilo mu, když se ty motaly kolem něj. Tehdy si myslel, že se mu nic nemůže stát, že je jeho život nejlepší.

První rána však přišla, když zemřeli rodiče. Za tak moc zvláštních okolností, až jej to vyděsilo, vrátilo mu to jeho noční můry, děsivé úryvky. Přesto však zůstal silným a snažil se pomáhat i bratrovi, který už však tehdy vypadal, že by se od něj nejraději odvrátil.

Jistá drzost mu však zůstala i do dnešních dob, ačkoliv dnes by spíše každý odpřísahal, že na tom muži je skutečně něco zvláštního. Možná je to jeho pohled, možná ty vznešené pohyby. Možná je to to jeho tajnůstkaření. Jeremiah si však z postoje lidí nic nedělá a každému se snaží vyjít vstříc nebo s ním nějak jinak vyjít. Blízké lidi téměř nemá, pokud se však tak stane, je k nim více otevřenější, avšak i tak to pro ně nemůže být nic jiného, než labyrint osobnosti, která možná dříve bývala skutečná a šťastná.

Nikdo v Radě však neví, že je vlkodlakem a nikdo nemá ani nejmenší tušení o tom, jak každý úplněk trpí při proměně. Mistrem ve lži zůstal i do dnešních dob, a tak musí dělat vše proto, aby přežil. A aby něco udělal s tím, co napáchá. Prozatím se snaží brojit alespoň proti čarodějnicím, kterým to vše dává za vinu.

Zlozvyky: Od nehody, která se mu stala, a která jej připravila o ženu a zbytky důvěry v lidi, se stal hodně podezřívavým, což se projevuje hlavně u nových lidí, kterým se ani v nejmenším neotvírá a zaujímá spíše roli tichého pozorovatele nebo hovoří spíše o každodenních věcech. Rozhodně by jej jen stěží napadlo své strasti ventilovat skrze neznámé tváře.

Ač se toho snaží zbavit, je pravdou, že občas nedokáže svůj den přežít bez sklenky nějakého vína, či nějaké té pálenky. Od smrti své manželky sice na určitou dobu přestal, pak se však k tomuto neduhu vrátil.

Neubrání se ani občasnému požívání tabáku a už vůbec se nebrání návštěvě místního nevěstince. Mnozí jej tam však popisují jako vybíravého muže, který si žádá to nejlepší. V posledních letech zvláště jeví zájem pouze o jednu nevěstku.

Základní schopnosti:
Velká síla
Zesílené smysly

Schopnosti navíc:
Regenerace - slabá
Rychlost - střední
Čtení myšlenek - silné

Mezi jeho schopnosti jistě patří psaní a čtení, které zvládá na výbornou. Vlastně tím mezi svými spoluobčany (a místy i spolupracovníky), značně vyčnívá, a proto se mezi radními zabývá právě listinami. Kromě angličtiny pak ještě ovládá základy španělštiny a snad by nepohořel ani z latiny, které se nějakou dobu věnoval.

Převážně díky svému mládí vděčí za to, že si umí poradit s různými typy lidí. Je dobrým lhářem, který umí skrýt svou pravou tvář i to, kým je. Umí si lidi naklonit k sobě, získat si je, a pak jim dál lhát. Je to lepší, než jim říci celou pravdu o sobě. A toho si je Jeremiah více než vědom.

Umí hrát na klavír, což je jedna z věcí, kterou se učil už jako dítě, když ještě jeho rodiče žili. Sice zase tak často nehrává, ale sám stále ještě nějaké písně umí odehrát.

Mezi jeho um může patřit i to, že se umí prát. Nebo to alespoň uměl ještě dříve. Nyní už to tolik nepotřebuje, i když jsou doby, kdy přemýšlí, že by možná bylo dobré se nějak umět bránit. Nejen kvůli tomu prokletí, které na něj bylo uvrženo. Ze strachu se však naučil minimálně bránit se s dýkou a společníkem mu může být i střelná zbraň, kterou umí ovládat.

Pravdou však je, že s většinou zbraní neumí. Například neumí pořádně užívat pušky a další. To ke svému životu nikdy nepotřeboval, a tak se podobné věci naučil vytěsnit. Stejně tak neumí ulovit žádnou zvěř, pokud tedy člověk nepočítá alespoň rybaření, který je však ale spíše dominantou jeho bratra, než jeho.

Je schopným tanečníkem a na plesy by možná byl i dobrý společníkem s vybraným chováním. Přesto se však podobným akcím spíše vyhýbá a navštěvuje je spíše jen sporadicky, pokud je to skutečně nutné.

Před lidmi se prezentuje jako člověk se záhadnou genetickou nemocí, na kterou nemá žádný pořádný lék. Tím se snaží omlouvat své absence při úplňku. Případně se tím snaží omluvit zranění, která se na jeho těle po proměnách sem tam objeví.

Je neupřímný a to i k lidem, které má skutečně rád. Postupem času si zvykl nasazovat si masku z lží a ta mu k tváři i k srdci přirostla natolik, že už ani sám neví, kým skutečně je. Za svou masku skrývá každý svůj nedostatek, každý rozmar, každý pocit zklamání. Sám se cítí nevyrovnaný a necelistvý, přesto se však před lidmi snaží prezentovat jako ten, co ví dokonale a vše. Přesto však vše neví a ani nemůže. A to je to, co jej možná i trochu ničí. Že nemůže být tím, kým chce být, a že nemůže vrátit čas.

Narodil se jako druhý syn, štěstí, do rodiny Shelleyových. Jeho rodiče z něj měli, společně se starším bratrem, velkou radost. Kenneth byl totiž často nemocen, a i když se smál jako ostatní děti, přesto častěji marodil a Helen s Dorianem už z něj byli zoufalí. U druhého synka však doufali, že bude o to víc veselejší a zdravější.

Přání se jim splnilo, protože Jeremiah rostl jako z vody. Byl zvídavým dítětem, které se rádo učilo, a které žilo pro lidi. Miloval společnost, rád se toulal a dozvídal se nové věci. Možná to se mu stalo osudným, jelikož se jednoho dne stalo něco, na co si už sám sice nepamatuje, ale přesto jej to poznamenalo na celý život. Stal se svědkem něčeho, co vidět neměl.

Do dnešních dob si není jist, co to skutečně bylo. Byl malý a spoustě věcí stále nerozuměl. Stál se ale svědkem sabatu, viděl skutečné čarodějnice, které si jej však všimly. Co vlastně viděl? Jen záblesky, útržky. Jen těžko z toho mohl mít rozum, přesto však jeho oči viděly to, co neměly. Chytily ho, zvláštní lidé beze jména, a pak jej stáhli k sobě. Jedinou vzpomínkou mu je jen pobavený výkřik, kdy se neznámí bavili o tom, že mu vydloubnou oči. Jeho oči však zůstaly. A zůstala mu také zmatená mysl plná mlhy, která obklopila snad vše, kromě jeho jména a obličejů rodiny. Jinak si nepamatoval skoro nic.

Nějakou dobu z něj bylo uplakané dítě, které se každou noc budilo zalité potem. Jeho mysl se stále snažila vybavit si něco, co však zapomněl a na co si neměl vzpomenout. Jeho rodiče pojali podezření, že byli prokleti. Jeden syn byl často nemocný a druhý se ze dne na den stal uplakaným a vyděšeným dítkem, které se bálo usínat po tmě. Věřili, že dny už nebudou lepší, a že bude jen a jen hůř.

Mýlili se však. Oba dva chlapci postupně vyrostli do puberty. Kenneth konečně přestal tak často marodit, leč byl stále dost uzavřený a bojácný, za což snad mohlo to, že se jako dítě moc nedostával mezi své vrstevníky. Postupně si však pár přátel získal. Jeremiah se za ty roky zbavil svých nočních můr. Zůstal po nich jen temný mrak, který už však nevyplouval na povrch. Z Remiho se stal veselý a živý mladík, dost pohledný a sebevědomý. Jeho rodiče tomu skoro nemohli uvěřit. Nakonec však seznali, že to snad bylo jen období. Jen zkouška od Boha. Remi byl totiž živý, zdravý, dokázal si získat přátelé a jeho povaha mu brzy zajistila, že se mnoho lidí zajímalo, co podnikne on, a až podle toho něco udělali sami. Byl vzorem, byl hrdinou. Dívkám se líbil a ani on jimi nepohrdl.

Přitom studoval. Ne zrovna pečlivě, ale nikdy nebyl hloupý, a co neměl v paměti, to už zakončila jeho osobnost a charisma, které z něj vyzařovalo a zaujalo snad kohokoliv. Všichni v něm viděli mocného panovníka, někoho s vysokým postem.

I Remi o sobě nepochyboval. Zbožňoval se a svůj život. Byl mnohem lepší než jeho bratr, který za ním zaostával a to jej štvalo. Sice se snažil Remimu pomáhat, ale vnitřně doufal, že se něco stane, a že Remi přijde o vše.

Někdy v té době za nevyjasněných okolností zemřeli jejich rodiče. Nikdo pořádně neví, co se jim stalo. Ostatně neví to ani bratři. Stali se svědky něčeho, čeho neměli? Jeremiahovi se v ten moment vrátily jeho noční můry. Měl pocit, že ví, co se mu tehdy stalo a měl pocit, že to samé potkalo i jeho rodiče. Přesto však nikdo na nic nepřišel a Jeremiah se brzy vrátil k běžnému životu. Přesto však s bratrem věděli, že jsou na vše sami, a tak se podle toho alespoň snažili chovat. Snažili se být vzájemně oporou.

Ve svých devatenácti se Remi poprvé zamiloval. Vyvolil si jednu z nejkrásnějších dívek v Salemu (alespoň podle něj), Rachel, která mohla jen těžko vzdorovat někomu takovému, jako byl Remi. Získal si ji svým šarmem a svou osobností, svou inteligencí a nadaností. Brzy svolila k zásnubám, a tak se zdálo, že Remiho život je dokonalý a bez chyby. Jen těžko se Kenneth bránil žárlivosti, že jeho mladší bratr je úspěšnější a už dokonce zasnoubený. Nepřál mu to, ale zároveň se užíral, že jeho myšlenky jsou špatné. Zakazoval si tak přemýšlet, zvláště když oba přišli o rodiče.

Následovala velká svatba, po které se Jeremiah s Rachel přestěhoval do společného domu s opuštěným Kennethem. Remi se přese všechno snažil být svému bratrovi oporou, ačkoliv ten mu už v té době hleděl po manželce. Rachel si toho brzy všimla, a tak začala na svého muže naléhat, aby se raději přestěhovali a nechali Kennetha samotného. Remi však v bratrovi neviděl zlo. Zvláště poté, co se mu po jeho dvacátých narozeninách začalo přitěžovat. Tentokrát to byl Jeremiah, kdo byl často nemocný. Měl opět ty noční můry, blouznil, měl horečky. Neustále ve své hlavě slyšel cizí slova, kterým pořádně nerozuměl, občas před sebou viděl cizí tváře, někdy své rodiče. Cítil, že se mění, ale nevěděl, co se to děje. Nevěděla to ani Rachel, která jeho stavem trpěla a trápila se. Přitom se jí do přízně snažil vetřít Kenneth, který se mladou ženu snažil okouzlit. Bratrova nemoc mu až přespříliš hrála do karet.

Po několika měsících se však konečně dal do kupy. Cítil se zase dobře, za což byla Rachel ráda a konečně mu vylíčila, jak se to má s jeho bratrem. Remi měl Kennetha rád, ale jistě věci se neodpouštějí. Rozkmotřili se tedy, načež se Remi s Rachel sebrali a opustili Salem.

Nikdo o nich nic nevěděl, dokonce ani Kenneth, který litoval, jak se zachoval, ale nemohl už udělat nic jinak. Až po několika letech se Jeremiah vrátil. Sám. Smrtelně bledý, jako někdo naprosto vyměněný. Nikdo netušil, co je s ním, a proč s ním není jeho žena. Jeremiah všem vysvětlil, že zahynula na cestách, a že pro ni již nemohl nic udělat. Na cestách se pak snažil vypořádat se se žalem, dokonce si nenašel ani žádnou další ženu, protože truchlil. Takovou verzi příběhu znali všichni ze Salemu. Nebylo však žádného člověka, který by věděl, co se stalo doopravdy.

Nikdo totiž neví, že jen krátce potom, co opustili Salem, se s Remim stalo něco podivného. Nikdo neví, že se mu při úplňku přitížilo natolik, že si myslel, že zemře. Poprvé si prožil svou proměnu, která jeho tělo zkroutila bolestí a nechala jej dlouhé hodiny trpět. To bylo to poslední, co si z celé té proměny pamatoval. Pak upadl do bezvědomí a probral se až za slunného rána uprostřed ničeho. Nahý, zničený. Jeho oblečení bylo zkrvavené, místy roztrhané. Cítil se jako po flámu, jenže tohle bylo ještě mnohokrát horší. Největší ránou pro něj navíc bylo i to, že zmizela jeho žena. Netušil, kde ji hledat, netušil, jestli je naživu. Ublížil ji?

Napadali jej hrozivé scénáře, které ještě potvrdil zkrvavený kus jejích šatů, který našel nedaleko. Nikdy však nenašel ji, svou vyvolenou. Upnul se však k představě, že ji zabil. S nejčernějšími myšlenkami se začal toulat. Cestoval z města do města, občas se někde usadil, aby se zas mohl sebrat a odejít. Cítil se jako stín, pronásledovaný temným prokletí, které jej každý měsíc změnilo ve zrůdu. Neuměl to ovládat, proto pokaždé prchal co nejdál od lidí.

Myšlenky na vlastní skon jej pronásledovaly až nebezpečně často. když se potácel krajinou a nevěděl, co se sebou. Pravdu nenacházel ani na dně nejlepší pálenky, ačkoliv se o to snažil mnohokrát. Šťastný život se mu rázem změnil v noční můru. Dny ubíhaly a Remi se cítil prázdný a bez života. S lidmi se nesnažil přátelit, věděl, že jeho prokletí ho může stát i život. Byl na všechno sám. Z proměn si toho vždy pamatoval jen pramálo, proto neměl nejmenšího tušení, jestli někoho poranil nebo nakazil. Doufal, že ne. Snažil se pro to dělat maximum.

Vlastně ani netušil, jak se mu podařilo náhle vrátit do Salemu. Známí lidé měli pochybnosti, ale nebyl by to Remi, kdyby si je neuměl získat zpět na vlastní stranu. Sic možná jiný než předtím, ale přesto to byl člověk, kterého znali jako malého. Nikdo ho nezavrhl. Snad možná jen jeho bratr, který se k němu sice chvíli měl, ale poté, co zjistil, že je Rachel mrtvá, a že se Jeremiahovy úspěchy vrací, tak se opět vrátil ke své ignoraci. Remi toho však nelitoval. Jeho bratr u něj skončil už dávno.

Postupně se Jeremiah zase zapojil do chodu města, jeho vzdělání a konexe mu dovolily se dostat do Městské rady. Ačkoliv se Remi bál svých proměn a sebe sama, přesto už měl pocit, že se sebou přeci jen zvládá žít, a že ví, co dělat. K tomu všemu si vymyslel povídačku o tom, že sám trpí zvláštní, možná nevyléčitelnou, nemocí, kterou se bránil, když potřeboval na nějaký čas volno z práce.

Smrt své ženy vždy sváděl na sebe (sám před sebou), nicméně po čase v Salemu si začal uvědomovat, že to vše má možná spojitost s tím, co zažil jako malý. Možná v tom mají prsty nějaké nekalé síly. Ty možná usmrtily i jeho rodiče. To mu k vědění stačilo a jeho názor se brzy začal vyhraňovat. Chce město bez čarodějnic, byť to třeba nedává nijak okatě najevo. Před lidmi se snaží vypadat jako nábožensky založený člověk, který pravidelně dochází i do kostela.

Přesto v něm však žádný svatoušek nikdy nebyl. Po návratu do města začal často docházet do hostince, a rovněž také do nevěstince, kde se po návratu seznámil s Rose, chudou dívkou, která však vždy udělala vše, co chtěl, a vždy tu byla pro něj. Postupem času začal navštěvovat přednostně jen ji, protože ona byla jediná, které mohl věřit, ačkoliv jí nikdy nevyzradil kým doopravdy je. Je však jedinou, která viděla všechny jeho jizvy. Přesto však nikdy nemůže zůstat jen s ním, což Jeremiahovi vyhovuje.

Do dnešních dob je z něj vlk samotář, který se možná jen občas vydá ven nebo do společnosti.