Martha Elizabeth Burrow

ZABITA PŘI QUESTU OBCHODNÍK LOVKYNÍ ISABELLE MARIÍ MCKINLAY

Přezdívka hráče: Aki

Jméno a příjmení: Martha Elizabeth Burrow, ale většina rodičů a dědi v Salemu jí neřekne jinak, než "Kmotra" či "Kmotřička"

Stav: Vdova

Rodina:

• Elton James Wright - Otec, Anglický nižší šlechtic, mrtvý - (ne)Milovaný tatínek, který pro ni vždy chtěl to nejlepší. Tedy, přinejmenším si to odjakživa myslel. Svoji dceru vždy miloval... až příliš.

• Elizabeth Jane Wright - Matka, Anglická šnižší šlechtična, čarodějnice, mrtvá - Matka, která ignorovala její přítomnost tak, jak jen mohla pouze z důvodu, že její sestra jí působila bolesti jen o několik vteřin méně. Nikdy s ní neměla příliš dobrý vztah.

• Mary Elizabeth Wright - Dvojče, anglická šlechtična, čarodějnice, mrtvá - Jejich vztah byl již od raného věku jako na horské dráze. Špatné ale brzy převršilo všechno dobré a to vyústilo v nejhorší.

• Avery "Ňuflínek" Burrow - Manžel, mlynář - Muž, který jejím životem dokonale zacloumal tak, až se mu ho podařilo zbořit jako domeček z karet. Dal jí syna, kterého se však hodlal zříci. Mít trochu rozumu, možná ještě stále chodí ulicemi Salemu lidskýma nohama.

• Thomas Burrow - Syn - Tolik vytoužené dítě o kterém neví nikdo jiný, než ona a manžel, který již nikomu nic říct nemůže. Není schopen řeči, ale lásku matince projevuje tak, jak jen může i napříč tomu, že matka svou lásku k synovi opětuje opravdu zvláštním způsobem.

Rasa: Čarodějnice

Věk: 51 let

Povolání/Kasta: Mlynářka, střední třída

Náboženské přesvědčení: Anglikánka... dokud nepotřebuje magii. A jestli potřebuje magii a selže i zvolávání Ďábla, opět klečí u nohou Bohu. Přeci nepůjde do pekla, že.

Portrét: Helena Bonham Carter

Její povaha se stále mění a nepřetržitě vyvíjí. Kam přesně ale směřuje se dá jen velice těžko určit, protože se zdá, jako kdyby své dny měla častěji, než je zdrávo. Občas jako beránek, jindy typická umíněná ženská, která chce věci okamžitě a přesně v tu vteřinu, kdy to chce. Ale co chce, to už je tak trochu vedlejší. Nebo to přinejmenším přesně nespecifikuje a je jen na okolí, jak si svůj úkol přebere. Mnoho lidí v Salemu si šušká, že ze svých životních osudů už pomalu zešílela a začíná ji tak pomalu sžírat nemoc tak dobře známá ženskému pokolení – hysterie. Na mnoho věcí reaguje přehnaně, občas se nepřirozeně třese a zatíná prsty v křečovitých gestech. Nejednou hodila po opilci hrábě kvůli tomu, že se rozhodl motat kolem jejího domu. Svými excentrickými výstupy na sebe umí připoutat nezdravé množství pozornosti, ale tak či onak na ní mnozí nemohou říct ani slovo. Její mouka je levná a navíc jediná ve městě. Navíc se ví, že obdarovává chudé a sirotky jídlem. Možná je trochu excentrická a značně infantilní, ale… může být někdo, kdo pomáhá druhým opravdu tak zlý? No, těžko říct. Jak bylo zmíněno, její mysl je jedno zamotané klubko nití a jeden nikdy neví, kdy se nitka přetrhne na jakém místě. Trpí také poměrně silným stihomamem. Nebojí se udělat nic kvůli dosažení vlastního cíle, ale jakmile svůj čin vykoná, vždycky ji dostihne jedna jednoduchá otázka; „Co když?“. Co když se to někdo dozví? Co když za to půjde do pekla? Chtěla jenom to co jí nikdo nechtěl dát! Je to tak špatné? Tahle paranoia ji nejčastěji nutí k vykonávání dobrých skutků, případně k přítomnosti na kázáních. Nejvíce paranoidní je ohledně svého věku. Počítá každou vrásku, každý drobný záhyb na kůži. Jakmile něco objeví, musí to hned pryč.

S lidmi vychází dosti rozmanitě. Vlastně s nimi vychází přesně tak, jako oni s ní. Pokud ji chcete vytočit, nejspíše se Vám to také povede. Umí vybuchnout jako časovaná bomba, ale to si s sebou nezřídka vezme i své následky.. Nešvary rozhodně nezapomíná. Je lehce zasedlá vůči mužům. Byla jim vždy po vůli tak, jak by správná manželka být měla. Vařila, uklízela, kývala na vše, co kdokoli s mužskými genitáliemi vypustil z pusy. To už ji dávno přešlo. Muži ji ublížilo dost na to, aby se s nimi absolutně nepárala. Nemá sebemenší problém ubalit facku i někomu o několik hlav vyššímu. Proč se bát? Určitě jí nemůže udělat nic, co by nedokázala oplatit desetkrát tak hůř. Pokud budete mít štěstí, možná s ní společné téma najdete, ale navazovat přátelské vztahy je pro ni opravdu těžké. Popravdě o ně už ani nestojí a překonat pečlivě vystavěné hradby proti světu je snad nemožné. Ač se to nezdá, umí být neskutečně citlivá a zranitelná co se ostatních lidí týče. Pokud víte jak s ní správně hovořit, možná se dočkáte i hřejivého úsměvu a pomocné ruky. Počítejte ale spíš s vázou rozbitou o hlavu, protože je větší pravděpodobnost, že ruletu spíše prohrajete, než vyhrajete. Je mnohem chytřejší, než vypadá. Spoustu věcí si uvědomuje a také v závislosti na nich se vůči ostatním projevuje. Vše záleží na okolnostech a principu.

Co se milostných vztahů týče… milovala jen jednou. A ten jí pak omlátil dítě o hlavu, což z ní udělalo frigidního asexuála. Čemu se taky divit. Nyní jen závidí těm, kteří měli více štěstí, než ona. Právě proto se občas stane, že mladý pár ne a ne získat jakéhokoli potomka, nebo že po městě umírají novorozeňata na všemožné choroby. Nesnáší šťastné konce. Ona svůj neměla, nebude ho mít ani nikdo jiný! Ona nikdy neměla dítě, které by jí mohlo dělat pyšnou, takže to nebude mít ani nikdo jiný! Své dítě miluje tak, jak jen může, ale často si na něm vybíjí vztek. A její dítě v tom není samo. Často posílá svého syna, aby se vkrádal lidem do oken a kradl děti pro svou maminku. K čemu je maminka potřebuje? Nuže, děti jsou důvod, proč je i ve svém věku ochuzena o vrásky. Jsou také bohatým zdrojem draslíku a důvodem, proč jsou její buchty tolik oblíbené u těch, co je ochutnali.

Zálib má opravdu málo. Mezi tu nejvýznamnější platí asi zkoumání kleteb, kterých zná stovky. Dál moc ráda peče a plete. S jehlicemi je velice obratná; vyšije, zašije či vytvoří cokoli si usmyslíte.

Zlozvyky: Neopijí se, nepožívá tabáku a ani se s nikým nepeleší. Jediným drobným nešvarem může být možná jen fakt, že magií řeší i věci, které by dokázalo potřít několik dobře řečených slov.

Základní

Znalost čarodějných rituálů - Nízká

Znalost bylinek - Vysoká

Schopnosti navíc

Rituální obětování - Slabá úroveň

Výroba lektvarů - Střední úroveň

Prokletí - Vysoká úroveň

Jediné obětování, které dokáže provést bez pomoci a přesně je pouze vysátí mlátí z dítěte. Žádných jiných obětování není schopna bez toho, aby za svou snahu zaplatila dvojnásobek, ba dokonce trojnásobek ceny. Jedná se pouze o vzhledovou část - k omlazení kostí a orgánů se ještě nedostala, právě naopak. Už jen kvůli magii obětování trpí častými bolestmi právě kloubů a kostí, což v kombinaci s migrénami není zrovna nejlepší.

Co se týče kleteb, její úroveň mluví a vše. Zná několik stovek způsobů, jak proklít jednotlivou osobu i s jejími potomky a několika generacemi dopředu. Stačí jí k tomu pouze dobrá příprava.

Se zbraněmi si příliš nerozumí, vlastní sice rituální meč, ale ten je při některých kouscích prostě nutný. Neumí s ním víc, než by bylo potřeba při magii. Svou vynalézavost ohledně užití magie však předvedla kletbou, kterou uvrhla sama na sebe. Tedy spíše na své nehty. Kdokoli se o ně pořeže, postihnou ho křeče do celého těla a zhoršené vidění. Bolesti nejsou nesnesitelné, ale jistě velice nepříjemné. Toto kouzlo vytvořila coby zadní vrátka už jen kvůli tomu, že nikdy nebyla schopna vzít zbraň za správný konec - natož s ní bojovat.

Narodila se do šlechtické rodiny v Londýně. Její rodina se skládala pouze z matky, otce a několika služebných. Prarodiče měla z každé strany mrtvé a žádné tety ani strýcové rodinný strom nerozvíjeli. Anglikánští rodiče rodiče byli výchovu velice pevnou a přísnou, nicméně nikdy nebyla na všechna pravidla a učení sama. Společnost jí dělala sestra, jednovaječné dvojče. Často se stávalo, že si je lidé pletli, avšak to pouze do chvíle, co začala děvčata mluvit. Martha svoji sestru měla ráda, přeci jenom to byly sestry, ale vždy tu byla jiskra závisti, kterou bezděky dávala najevo drobnými otázkami. Proč má Mary více volna? Proč dostává nejlepší kusy krocana? Proč se ostatní rodiny zajímají hlavě o ni? Odpověď byla snadná – Mary byla totiž o několik vteřin starší. Martha se vždy snažila upoutat na sebe pozornost rodičů. Chovala se příslušně svému postavení, četla více, než bylo kdy nutné a dokonce i pomáhala těm, kteří byli pro zbytek rodiny jen plebs. Už jako malá utíkala z domu, aby si hrála s dětmi ze sirotčince. Přeci jen s dětmi šlechty byla nuda a sirotkům mohla i pomoct. Nejednou se stalo, že kamaráda ze sirotčince přivedla domů, ale za to si vysloužila několik ran rákoskou. Za dobrotu na žebrotu. Sestra ji v tajných výletech ven také následovala, ale když přišlo na lámání chleba, nikdy se za Mathu nepostavila. „Byl to její nápad! Donutila mě!“ Říkala vždy jen proto, aby svoji zadnici uchránila před štípáním rákosky. Rákosku vždy držela matka, která byla dosti svéhlavá. Matka trestala, otec utěšoval. Večer. V soukromí. Možná Vám to už začíná docházet – pokud ano, nejspíše Vám to dochází správně. Otec ji miloval tak, jako žádný jiný otec svou dceru nemiluje. Miloval ji způsobem, který by měl být otci zcela zapovězený. Tatínkovo návštěvy pod peřinou nebyla kdovíjak pravidelná záležitost, ale samo sebou i tak jejím dětstvím taková zkušenost hnula tak, jak jen mohla. Většinu dětství trávila v tichosti. Zakřiknutá šedá myška, která své studium směřovala zcela jiným směrem; k výrobě bylinných mastí a odvarů. Po první otcově návštěvě v pokoji, která proběhla v osmi letech se uzavřela do sebe a do knih. Stále se ale usmívala v přítomnosti těch, co potřebovali pomocnou ruku.
Bylo jí patnáct, když potkala syna hodinářů jménem Avery. Umění vytvářet léčivé masti a odvary, které se snažila držet v tajnosti ji paradoxně proslavilo po celé čtvrti. A takové masti si žádala i matka Averyho – potřebovala nějak zahladit stopy po stárnutí a byliny byly to jediné, co mohlo pomoci. Se synem hodinářů se vídala čím dál tím více. Později dokonce tak, jak by neměla. Přistihla se, jak ve snu s chlapcem provádí věci, které by měla dělat jen s manželem! Tím manželem měl být David – syn zámožných rodičů, jehož bratr byl zároveň její švagr. Ano, obě sestry měly domluvený sňatek už téměř od narození. David ale nebyl její budoucnost. Nikdy si ji s ním nepředstavovala a nehodlala to napravovat jen proto, aby udělala rodiče šťastnými. Nic jiného jí bohužel nezbylo. V sedmnácti se konala svatba a tehdy dvacetiletý Avery se oženil krátce poté. David bohužel nikdy nedostal to, co chtěl do doby, než si o to řekl násilím. A vlastně ani tehdy ne. Martha nebyla schopna donosit potomka až na světlo světa. Často se tak setkávala s výsměchem ze strany sestry a násilím ze strany manžela. Oporou jí nyní byl už jen Avery se kterým se scházela v temných uličkách a stínech. Snad jako kdyby plánovali loupež či vraždu. A upřímně? Nebylo to zas tak daleko od pravdy.
Za zády hodináře si vše naplánovala do posledního detailu. Jak se osvobodit? Jak žít podle svého? A jak utajit plány před Averym? Nemohla žít po svém bez toho, aby učinila dost závažné kroky. Již dávno se nezdržovala jen studiem bylinek a mastí. Znala mnoho věcí, které jí usnadňovaly život. Odvary povýšila na lektvary nutné pro rychlejší hojení modřin a jizev, které jí přidával manžel. Jiné lektvary zase na podpoření vlastní plodnosti. A právě neschopnost lektvarů udělat věci správně ji zavedla ke studiu kleteb. Žádná nefungovala tak, jak by si přála. Každé kouzlo, které dokázala stvořit jen a jen škodilo, což si nikdy nepřála… až do doby, než viděla v pomstě i příležitost. Stačilo pouze proklít sestru šílenstvím. Sama poté zavraždila rodiče i Davida. Trvalo jen krátce, než byla Mary usvědčena a pověšena za své činy. Vše vypadalo jako shoda náhod, ale konečně mohla být s tím, koho milovala. Avery potřeboval být v přítomnosti někoho, kdo ho měl rád. Zvláště poté, co jeho nevěstu potkalo… neštěstí… a utopila se v řece. Ihned opustili Londýn, kde nechali i špatné vzpomínky.
Start v Salemu nebyl jen tak. Dědictví připadlo dětem Mary a Martha s Averym si museli vystačit pouze s tím, co se dalo zachránit. Zatímco Avery byl přijat do služby jako výpomoc farmáře, ona vypomáhala jako porodní „bába“. Trvalo necelé dva roky, než si dvojice vybudovalo dostatečné statky k tomu, aby se vzali. Přeci jen nešlo o útratu za manželský slib, ale pokud chtěli vychovávat dítě, museli mít půdu pod nohama a střechu nad hlavou. Naneštěstí pro Averyho, radovánky z nového manželství netrvali kdovíjak dlouho. Mlynářova syna postihlo… neštěstí… když se při rybaření utopil v blízké řece. Mladý skvělý plavec a utopil se v řece. Mnoho lidí za nešťastnou… náhodou… hledalo vraha, ale marně. Starý mlynář neměl na výběr. Chtěl, aby jeho mlýn přišel do dobrých rukou a nezbyl mu nikdo jiný, než Avery. Tomu mlýn odkázal v případě, že by naposledy vydechl. Což se opět nešťastnou náhodou stalo o měsíc později… ach, ten krutý život!
Zděděný mlýn, přísun peněz a střecha nad hlavou. Byl tu další háček… co dítě? Novopečený mlynář už jednu těhotnou ženu měl. Jednoho syna či dceru mohl mít už na dosah, kdyby jeho manželka čistým a zcela nešťastným nedopatřením nepřišla o život. Nyní chtěl dědice s někým, koho opravdu miloval. Marně. Martha otěhotnět nemohla ani přes veškeré motlitby, které vznesla do nebes. Snažili se několik let, několika způsoby a zvážili snad vše možné. Pár si kvůli chtíči po potomku uhnal mnoho probdělých nocí, dokud čarodějnice nesklonila hlavu k nejhorší možnosti. Únosem a následnou obětí novorozeněte provedla rituál, kterým chtěla nový život z dítěte přenést do sebe. Povedlo se; manžel zasel sémě a to dorostlo až do zdárného finále. Něco však bylo špatně. Matka vždy pozná, že s dítětem není něco v pořádku a přesně toto byl ten případ. Porod bez přítomnosti lékaře byl extrémně těžký a dlouhý. Naštěstí poprvé vše skončilo happy endem… skoro. Krvavý rituál neproběhl zrovna podle plánu. Z Marthy vyšel nový život, jistě. Tohle dítě ale nebylo modrooký andílek tak, jako to obětované, právě naopak. Bytost pokřivená tak, že spíše připomínala démona, než obyčejné dítě, manžela dočista vyděsila.
Noc po porodu dítěte se mlynář rozhodl, že se ve své takzvané životní lásce zmýlil. Netušil však, že manželka jeho úprk předpokládala. Ztratila matku, otce a sestru. Prosila Boha, jehož odmítnutí ji donutilo klečet na oltáři Ďáblu kvůli jediné věci, co si oba přáli. Kvůli potomku, kterého nemohli považovat za dítě. Už nemohla více ztratit. Manžela spoutala, umlčela a proklela do podoby kočky. Pokud Avery nechce zemřít, už nikdy se od své ženy nesmí vzdálit a bude zakletý do doby, než ji začne opět milovat. A jak to dopadlo s chlapcem, kterého pojmenovala Thomas? Vychovává ho se vší láskou… zavřeného v prostoru pod mlýnem, který byl dříve užívaný jako sklep.
Od té doby musela zanechat své práce porodní báby a převzít mlynářství za manžela, který jako černý kocour příliš nezmohl. Svému muži postavila pomník na místním hřbitově, kam chodí pokládat květiny. Na nic víc se nezmůže – přeci jen tělo se nenašlo. Tvrdí ale, že manžel se musel utopit v řece, která jeho tělo odnesla daleko od domova. Životní zkušenosti ji doslova dohnaly k šílenství. Svou magii obětování používá dál a dál, jen s trochu jiným účelem. Pohled do zrcadla začíná být den co den bolestivým a pohled na pobíhající veselé děti a jejich usmívající se rodiče je bolestivý každou vteřinu. Proč oni mají krásné děti a ona ne? Proč jsou jejich matky šťastné? Proč je jejich manželé milují? Proč…? Ne! Nic z toho už se dít nebude! Ona není šťastná, takže kdo dal těm idiotům povolení se usmívat?! K tomu využívá svého syna. Nechává ho unášet děti z kolíbek jako oběti pro svou milovanou maminku. Sic po Salemu běhají zvěsti o dvoumetrovém shrbeném člověku s pokřivenou tváří, který šplhá do oken domů jako opice… nikdy nikdo jeho stopy nenásledoval až do mlýna. Snad pouze odvážný kazatel, který monstrum pronásledoval až do domu čarodějnice. Kazatel ji tehdy obvinil z únosu několika nevinných dětí, z vychovávání démona a z veškerého neštěstí, které Salem postihlo. Jistě – jako kdyby byla v Salemu jen jedna jediná čarodějnice, která si přivlastňuje mládí dětí. Jsou jich tu desítky! Proč zas jen ona?! Tak či onak, kazatel jí dal požehnání, opustil mlýn a nešťastnou náhodou se utopil v řece. Alespoň tak to lidem tvrdí, tak to lidé akceptovali a tím omlouvají její pláč pokaždé, když jeho ztrátu začne oplakávat.

XXX

XXX