10/01/2016

Luanna Cowell



Přezdívka hráče: Maerlia
Jméno a příjmení: Luanna Cowell
Stav: Svobodná
Rodina: 
  • Gregory Cowell, otec
    Padesátiletý muž s velkým charismatem. Obchodník s kvalitními látkami a jiným zbožím, co se nikým nenechá ošidit a s každým jedná velmi odměřeně. Do Salemu se přistěhoval jako do poklidného malého městečka se svou tehdy desetiletou dcerou a manželkou, po jejíž nedávné popravě začal trpět nočními můrami a pomalu se utápět v šílenství a alkoholu. 
  • † Eustacia Cowell, matka
    Vzhledem až děsivě nestárnoucí žena, částečně se zabývající léčením. Bývala jednou z nejlepších ošetřovatelek v celém širém Salemu, avšak říkalo se o ní, že si až příliš zahrává s velmi zvláštními odvary bylinek a jinými druhy pomocných léků. Lidé nebyli daleko od pravdy, snad proto Eustacia skoro na poslední chvíli sdělila své nejstarší dceři úplně všechna svá tajemství. A že toho vskutku nebylo málo. 
  • Oriane Cowell, mladší sestra
    Čistá jako lilie sama. Vzhledem na oko podobná své starší sestře, když byla v jejím věku a zároveň tolik odlišná. Bázlivá, ustrašená, neustále hledající bubáka pod postelí, jako by snad nedokázala vnímat onu čistou moc, tu, která ji od všech okolních hrůz žene pryč a drží ji v bezpečí. Nebo snad není jako matka? Jako Luanna? Tohle jediné matka Luanně před svou smrtí neprozradila. 
Rasa: Čarodějka 
Věk: 17
Povolání/Kasta: Prozatím je jen hodnou dcerou, jež jde v matčiných stopách dobré lékařky. Ačkoliv ji většina zná jako apatykářku, sama se za ni ještě neprohlašuje. 
Náboženské přesvědčení: Věří v přírodu a její pomalý vývin. Jakožto čarodějka si je vědoma všeho nadpřirozena, co se nese zdejším vzduchem a i Temnoty, co se ztrácí za večerního šera v hlubinách blízkého lesa. 
Portrét: Teresa Oman

Luanna je zhruba sto sedmdesát centimetrů vysoká dívka s útlým pasem a s dlouhými vlasy barvy skořice. Její tvář je jemná, přímo dětská, zároveň však neustále vyhlíží ustaraně, dokonce až unaveně. Připomíná takovou tichou myšku, která se vám proplete pod nohama a vy se ani neotočíte, nevšimnete si jí. Není na ní nic specifického, nic příliš krásného a dokonalého, aby se za ní ostatní ohlíželi. Snad jen z její blízkosti budete mít zvláštní pocit. Ať už patří mezi ty nejčistší čarodějky, vždy bude mezi podezřelými, stejně jako tomu bylo u její matky. Neobvinili ji snad jen proto, že na ni většina stále pohlíží z dálky jako na nevinné dítě, které je vždy dál od všech problémů, čili nepadá mezi podezřelé. 


Malá holka nebo dospělá žena? Neustále pomáhající lékařka či snad jen chladná dcera obchodníka, v jejímž srdci pro ostatní nezbylo místo? Těžko říct, co z toho. Všechno je možné. Zvláštně u ní, neboť Luna jako taková je dívka skrývající svou podstatu za mnoha tvářemi. Mnoho vlastností převzala úspěšně po své matce. Takže teda zcela jednoduše a jednou větou? Luanna je vždy taková, jakou ji chcete mít. 
Ať už tedy stojíte o přítomnost vášnivé posluchačky vašeho celoživotního příběhu nebo snad o chladnou drzou dívku plnou ignorace, jež bude pro každý váš krok mít jízlivou poznámku, máte ji mít. Matka jí vždy říkala, buď svá jenom tehdy, pokud tě takovou bude tvá společnost chtít. A skutečně, život je takto mnohem jednodušší. Lidé vás mají rádi, nestěžují si, jen někdy budou na pochybách, neboť někteří možná vycítí, že něco skrýváte. Na ní to poznáte. Přirozeně. Jenže ona především skrývá sebe samotnou, ne sebe jako čarodějku... 
Nedělá jí tedy problém se vžít do jakékoliv role. Bude dokonalá i nedokonalá, věřte, že jí to starosti činit skutečně nebude. Někteří zkrátka potřebují jinou péči než ostatní. Další věta její milované matky, co jí toho tolik učila, tolik jí toho říkala a Luanna skoro nikdy nebrala její slova dostatečně vážně, neboť mnohdy nechápala... Netušila proč. Pochopila až nedávno, kdy o svou matku přišla. V tu ránu, jako by se všechno uvnitř ní probudilo. Místo toho, aby toho dne zemřela se svou matkou, jako tomu je u jejího milovaného otce, jako by obživla. Nabyla na síle, pochopila spoustu věcí, naučila se všímat si své moci, všímat si více přírody a brát na ní větší ohled... Všechno se v ten den změnilo v průběhu několika málo vteřin. Slzy vystřídal milý smích při pohledu na mladší sestru s myšlenkou, že teď se jí stane matkou, teď o ni bude pečovat a udělá to lépe než kdokoli jiný. Spousta předsevzetí, velká změna, která srdce roztrhla srdce na dvě poloviny, ale dívka byla rozhodnutá ho jako správná lékařka sešít zpátky. Jiná možnost se s touto skutečností vyrovnat ani nebyla. 
Jak na vás tedy bude působit? Ze začátku? Taková malá tichá myška s unaveným pohledem, jako by už byla na nohou déle než dvacet čtyři hodin. Pokud ji nevyzvete, nejspíš se od ní nedočkáte jediného slova. Kdežto donutit ji k pohybu a dotekům je zcela jednoduché. Jakožto apatykářka má neustálou potřebu všechny prohlížet, kontrolovat jejich zdravotní stav... Budete-li mít například nějakou viditelnou jizvu, očekávejte její zvědavé prsty, jak ránu prohledávají a hledají za ní příběh, událost, v níž jste ošklivou památku získali. Se vší zvědavostí a pravděpodobností se i zeptá, bude chtít zjistit každý detail a pak se možná dostane k mnohem osobnějším otázkám. Je zkrátka zvědavá a se vším všudy ji nikdy nedělalo problém se zeptat, mluvit, ať se tím dostala do škatulky drzých a nevychovaných nebo ne. Nebo kápě? Pokud bude opravdu zvědavá a bude mít náladu, dostane se k vám blíž než kdokoli jiný a bez jediné otázky vám ji sundá, jen aby si zapamatovala další tvář, další oči. Miluje oči. Opravdu. Fascinují ji a to ve velkém, dokázala by s někým sedět bez pohnutí nespočet dlouhých minut a zkoumat každé vybočení z celkové barvy, každý pigment, jež činil plátno duhovek jedinečným. Navíc se z očí dalo tak krásně číst. Nic vám o člověku neřeklo víc, skutečně nic.
A snad tou zvědavostí si tvoří nové známé. Avšak jenom známé - přátel, kterým se vším všudy věřila, je málo, snad za to může doba nebo její původ. Komu by se mohla svěřit, že má moc, kterou ostatní nemají? Neznala pro svůj druh název, matka o sobě a o ní mluvila jako o čarodějnicích, ale vždyť přeci matka ani ona sama neudělaly nikdy nic špatného. A sic teď matka nežila, Luanna ani bez ní nemínila podniknout něco, co by bylo příliš proti pravidlům. Nechápala tedy to pojmenování, čarodějnice přeci byly špatné a snad proto sama sebe takto nikdy nebrala. Čarodějka, to už bylo lepší, ale ani to nemohla nikomu ve své blízkosti říct. Nikomu krom těch, z nichž cítila to stejné. Z nichž cítila to něco jiného, ale jak ona pozná, která z těch žen je zlá a která, stejně jako ona, žije po boku samotného Dobra? Nejspíš vnitřní pocit, ale nebylo tohle to pravé kouzlo skutečných Temných čarodějnic? Neuměly se přece maskovat? Ne, nesmí přeci nikomu příliš věřit. Známí, dobře. Ale přátelé? Nikdo nebyl přítelem. Nikdo nebyl dostatečně věrohodný, už ani její otec ne. Snad jen malá Oriane a ta toho ještě tolik neznala... 
A k věcem, které naopak ráda nemá? Její oblíbené už přeci známe. Ráda léčí, ráda zkoumá a miluje pohled do očí, ale co ty věci, kterých se bojí a které si k jejímu srdci cestu nikdy pořádně nenašly? Lovci, například. Ať už se jednalo o Lovce čarodějnic, před kterými ji matka varovala nebo o obyčejné pytláky, co v lese lovili nevinné zvířata... Neměla je ráda. Byli nebezpečí a ona příliš slabá, příliš zranitelná, ač se snažila vyhlížet jakkoliv sebevědomě a silně. Dále pak? Hřbitov. Tam ona nezavítá. V kostele ji neuvidíte a na hřbitově zrovna tak. Nikdy. Až příliš ji to místo děsí, nemá z něj ani trochu dobrý pocit. A z čeho nemá dobrý pocit, od toho dává instinktivně ruce pryč. 

Zlozvyky: Luanna má neustálou potřebu hrát si se svými rty. Buď do nich kouše anebo se jich jen dotýká svými prsty. Zároveň za jeden ze svých zlozvyků považuje i potřebu zkoumat oči každého člověka, přijdou jí totiž více než jen fascinující. Často si přitom představuje, jak onen jedinec vidí a jak by viděla ona, kdyby měla oči jiné barvy. Mnohdy se tolik položí do tomuto podobných představ, že ztratí pojem nejen o čase, ale i o slovech a pointě vět, co ze sebe druhý po čas konverzace vyloudí.


Základní schopnosti
- Znalost bylinek
Schopnosti navíc
3. úroveň: Léčitelství na vysoké úrovni
2. úroveň: Předpovídání budoucnosti
1. úroveň: Čtení myšlenek

Nedostatky
Ne všechny své schopnosti dokáže využívat o plné síle. Jen těžko by se ve skutečnosti dalo mluvit o úrovních, snad jen kromě té třetí, neboť s tou ji v mnohém pomohla matka. O čtení myšlenek si je vědoma, jedná se však o velmi tichého člověka s velkou fantazií, snad proto je nikdy nebrala tak na vědomí a nedokázala je rozlišovat. Předpovídání budoucnosti je na tom mnohem lépe, tato schopnost je však nevěrohodná sama o sobě. Budoucnost se přeci z vteřiny na vteřinu může změnit, proto i tuhle schopnost se nenaučila vnímat v plném měřítku. 

Zbraně
Je až příliš slabá. Nikdy u sebe nenosí zbraň, s žádnou z nich neumí zacházet. Jako malá se však díky otci často dostala do styku s lukem a šípy – ovládá tedy základy lukostřelby. Ale opravdu jenom základy.


Obchodník Cowell, anglikánec pocházející ze současného Britského království, se do Salemu přistěhoval před sedmi lety i se svou ženou Eustacií a desetiletou dcerou Luannou. Celá rodina byla zdejším obyvatelstvem uvítána – z nového obchodníka ve městě se přeci dalo jenom těžit a tak skvělá apatykářka v podobě jeho krásné ženy se hodila jako žádná jiná. V té době už sice bylo všechno temné a bezbarvé, ale situace byla daleko klidnější. Za to teď? S tímto se to nedalo srovnat. 
Ale pěkně od začátku. 
Luanna se narodila ve Spojených státech rodičům, kteří žili, svým způsobem, kočovným životem, neboť nikde nezůstávali příliš dlouho. Bylo to sice z mnoha důvodů velmi riskantní, všem to tehdy však vyhovovalo a proto nebyl důvod to měnit. Hned, jak se však Luanna stávala dospělejší, oba rodiče si uvědomovali, že už by se měli usadit… Poznali mnoho míst a k žádnému z nich jich to netáhlo tolik jako k Salemu. Snad za to mohlo množství nadpřirozena - Eustaciin přirozený pocit, že konečně někam skutečně patří, že bude částečně mezi svými. Ale jenom částečně, vždyť přece Temnota zde byla taky a snad dokonce v mnohem větším měřítku, ale neděsilo ji to. Věřila, že si její dcera poradí a to bylo pro ni to nejdůležitější. Věřila, že Luannu naučí vše, co je potřeba k tomu, aby umřela šťastná a spokojená.
Tady tedy Luanna strávila další dva roky v přítomnosti nově získaných, většinou stejně starých, známých. Vždy se o ní tradovalo, že je to tajnůstkářka, nikdo z oněch bližších si však nevšiml té určité jinakosti. Tajnůstkářka snad jen proto, že si nikoho nepustila příliš blízko, silných mužů se bála, neboť o nich matka nevysvětlitelně mluvila jako o silných lovcích, co mají na jí podobné čich a v každé společnosti se chovala jinak. Byla tu dívka, s níž se sem tam bavila, nikdy ji však nepovažovala za kamarádku. A poté to byl mladý chlapec, co jí učaroval svýma očima. Ten k ní měl snad nejvíc ze všech a dokonce se tradovalo, že by se snad mohlo jednat o jejího nastávajícího. Přeci jen spolu trávily až nezdravě mnoho času, sic si nikdo z nich nikdy nedovolil víc. To ale ostatní nepřinutilo, aby neměli řeči. 
Tak či tak, Luna o něm jako o svém budoucím vůbec nepřemýšlela. Byl pro ni součástí rodiny, někdo, o koho se mohla opřít a někdo, kdo znal každé její tajemství. Možná mu až příliš věřila. Ale na tom už přeci nesejde, Po dalších třech letech se mladý chlapec odstěhoval se svou rodinou do nedalekého malého města. Jako by snad někdo od nich vycítil, že tady už příliš bezpečno není. Ale cožpak to jinde bylo jiné? Netušila.
V této době se narodila její sestra. Místo závisti či žárlivosti kvůli tomu, jak rodiče měli malou Oriane rádi, se z ní stala starostlivá starší sestra. Byla jí ochránkyní, druhou matkou, někým, koho mají při svém stínu jen ti vybraní. Ti, kteří mají štěstí.
Pak to utichlo. Po odchodu Henryho, nejlepšího kamaráda... Cítila se sama, její nejlepší přítelkyní jí byla matka, na kterou ostatní začali pohlížet s předsudky a pochybnostmi. Následovaly další měsíce, až se obyvatelstvo dostalo do situace podobné té nynější. Největší změnou bylo, že při lovu na čarodějnice, na ty, jež byly podezřelé, se město dostalo i k její matce a nikdo krom Luny a jejího otce se za apatykářku s ustaranýma očima, tolik podobnýma těch, jež získala sama Luanna, nepostavil. Odsoudili její matku a ji přinutili přihlížet tomu, co se dělá těm, jež se upsaly ďáblu. A nikdo ji tehdy neposlouchal, když se ji snažila bránit. Vůbec nikdo. Jen na ni začali postupně pohlížet jako na Eustacii. Nic proti ní však neměli. Snad slova její matky jí zachránily...
Buď s nimi, buď tu pro ně, ale když tě bude nejvíce potřeba, ztrať se, neboť Temnota jim bude v patách. Za to ty budeš v bezpečí, rozumíš? Rozuměla.


XXX


Žádné komentáře:

Okomentovat