10/01/2016

William Black

https://town-of-salem.blogspot.cz/2016/10/william-black.html
ROZTRHÁN VLKODLAKEM SILASEM ECCLESTONEM

Přezdívka hráče: Aki
Jméno a příjmení: William Black
Stav: Svobodný
Rodina: James Black (Otec), Anna Blacková (Matka), Claire Blacková (Sestra - mrtvá), Melody Blacková (Neteř)
Rasa: Vlkodlak
Věk: 31 let
Povolání/Kasta: Dřevorubec, nižší třída
Náboženské přesvědčení: Buddha, Bůh, Aláh a další nýmandové mu život nikdy neudělali snazším. Jestli v něco věří, tak v sebe.
Portrét: Nick Bateman

Měří přes metr devadesát, takže v davu je opravdu těžko přehlédnutelný. Dojem pochodujícího tanku pak přesahuje váha blížící se čistému metráku, no v jeho případě to není metrák sádla, ale metrák svalů, které jsou dobře viditelné i pod oblečením. Široká ramena nosí vyrovnaná tak, jako kdyby měl zálibu polykat k snídani pravítka. Pokud ho zastihnete bez trika, kromě svalů uvidíte ale i méně líbivé znaky. Mezi lopatkami má do kůže vypálený pentagram o průměru přibližně sedmi centimetrů. Kus pod ním je další spálenina, nyní nápis hlásající „Carpe noctem“. Dál se od ramen až po pas táhnou jizvy větší i menší od na první pohled hlubokých řezných i bodných zranění. Nejdelší a nejhlubší jizva se táhne od nejspodnějšího žebra příčně až k boku. V místě páteře kus nad křížem se pak protíná se stejně vedenou jizvou


Na každého působí jiným dojmem, ale mezi obyvateli Salemu je považován za čistého podivína. V zažité kolonii se ukázal z ničeho nic a to s ničím větším, než se svým jménem. Není divu, že se od něj většina lidí hledí s nebývalým podezřením, které… no, je dost možná oprávněné, ač ze zcela jiného důvodu, než mají ostatní na mysli. Není zdroj černé magie, ale spíše její oběť, což k dobré povaze zrovna nepřidává. Obvykle se předvádí jako ten typický samotář, který ve městě zná jen dvě místa; krčmu a nevěstinec. Pokud není na jednom z těchto dvou míst, nejspíš se ve městě nenachází vůbec a to je jeden z dalších faktorů, které na veřejné mínění mají velice “pozitivní“ vliv. Dokáže být také poměrně dost agresivní; stačí málo k tomu, aby po někom vyletěl a v tu chvíli nemá sebemenší problém s dotyčným prorazit hned několik zdí. Se sebekontrolou má vážně velké problémy, takže v záchvatu agrese dovede ublížit i těm, kteří se počítají za známé či spojence. Sic dokáže pracovat v týmu, svou tvrdohlavostí často přivádí ostatní téměř k šílenství a je tedy lepší, když věci dělá po svém na vlastní pěst. Pokud si něco zamane, ani svědomí ho nedokáže odradit od toho, aby šal za svým cílem. Proč? Nuže, svědomí se totiž dostaví až poté, co je dokonáno, ale naštěstí je dostatečně silné na to, aby ho donutilo přinejmenším o pokus napravit své chyby. Moc rád mručí, hází nepřívětivé pohledy a to všechno, jistě, ale není tolik nepřístupný jak se zdá být. Je čistý optimista, snaží se vidět vše růžovými brýlemi i tehdy kdy ví, že věci na sto procent nepůjdou tím směrem, kterým by chtěl. Taková naivita ho přivádí jen do dalších problémů, jelikož svůj zápal do věci dokážete pouze těžko uhasit pouze obyčejnou vodou. Udělá víc, než by měl. Řekne svůj názor ve chvíli, kdy by bylo lepší držet jazyk za zuby. Půjde tam, kam by nikdy nikdo neměl jít. Nedělá mu problém porušit kdejaká pravidla, aby dosáhnou toho, co chce. Dokonce dokáže jít i přes mrtvoly, avšak (většinou) ne vědomě. Zvířecí instinkt kombinovaný se špatnou sebekontrolou nevěstí nic dobrého za žádných okolností. Přidejte si k tomu nízkou inteligenci a máte hotový recept na katastrofu.
Jak bylo zmíněno, není zas tak odtažitý a nepřístupný i když ho za takového Salem považuje. Přesto dává každému to, co si zaslouží. Nebude plýtvat taktem na někoho, kdo za to zcela evidentně nestojí, no jestliže si společně padnete do oka alespoň na minimální úrovni, určitě si budete mít co říct přinejmenším nad korbelem piva. Nemá problém komunikovat s cizinci, ba dokonce i jen přisednout k někomu koho v životě neviděl, ale ačkoli je sociální tvor, má rád svůj klid a svou pohodu. Jako většina vlkodlaků, i on si užívá samotu a klid, kterou poskytují místní lesy, kde tráví většinu svého času. Jejich údajné nebezpečí mu nedělá sebemenší problém – vždyť matky varují své děti před bytostmi, jako je on. Co horšího tam může potkat? Svůj odraz v deštivé louži? Ne, to ho určitě nevyděsí. Za přítele nevezme jen tak někoho. Upřímně těžko říct, zda vůbec někoho takového v Salemu potkal. Má spíš známé a pak ty se kterými obchoduje. Předá dřevo, oni peníze a tím jejich vztah končí. Tak či onak, dokáže být věrný a rozkrájel by se pro ty, na nichž mu záleží. To někteří zneužívají ve svůj prospěch, no ne vždy se záměr zrovna podaří. Dříve či později mu instinkt prozradí, že něco není v pořádku.
Co se vztahů jako takových týče, ženy miluje tak, jak jen je muž milovat může. Proto je také stálým zákazníkem nevěstinců, kterým věnuje snad všechny své vydělané peníze. V tomto směru za něj pudy přebírají většinu odpovědnosti a myslí spíše na to, aby ukojil jejich potřeby než na to, že z jeho neřízeného ukájení by mohlo vzejít něco dost nepříjemného – konec konců stačí jenom jedno silnější škrábnutí a jeho prokletí není jen jeho. Je schopný lásky i věrnosti, ale jeho inteligence je natolik omezena pudy, že je snad neschopný si takové věci uvědomit. Ženy jsou celkově jeho slabina. Je jimi neskutečně snadno manipulovatelný z důvodu, že při komunikaci s nimi je jeho mozek zcela jinde, než v hlavě. Má také problémy ženu jakkoli uhodit. Neví přesně proč, ale má takový divný pocit – skoro jako dítě, které se krčí před matkou v koutě, když rozbije její oblíbenou vázu.
Zlozvyky: Jídlo si dokáže ulovit, tak proč utrácet za obživu, když může peníze nacpat do zbytečností? Hlavně tedy do alkoholu, který je jedním ze dvou největších zlozvyků. Miluje tu otupující chuť, kterou krčmy poskytují, ale naštěstí na něj alkohol nepůsobí tak rychle. Druhý nejvýraznější zlozvyk jsou nevěstince. Neexistuje snad ani jedna lehká dívka, která by neznala jeho jméno - nebo on její. Trochu smutné je, že především lehké děvy o něm vědí víc, než kdokoli jiný.


Základní:
Velká síla
Zesílené smysly

Schopnosti navíc:
Regenerace - Slabá úroveň
Instinkt - Střední úroveň
Boj na blízko (+tyče, nože, dýky) - Vysoká úroveň

Jeho největší slabinou bude asi fakt, že trpí něčím dost podobným amnézii. Nepamatuje si svou minulost, svou rodinu, nic. V salemských lesích se probudil pouze se svým jménem. Právě přes tohle je neskutečně lehce manipulovatelný. Pokud ho chce kdokoli kamkoli nalákat, stačí ho navnadit na to, že tam najde střípky své minulosti. Díky téhle kondici bývá také občas zmatený a nesvůj bez jakéhokoli viditelného důvodu. Vzpomínky se mu vracejí zpět v podobě nočních můr, které se však vrací i během dne v podobě vidin minulosti. Mimo tohohle můžeme zmínit další slabinu, kterou je stagnující rychlost, kterou možná kompenzuje sílu o něco větší, než mají ostatní vlkodlaci. A v neposlední řadě tu máme klaustrofobii. Už myšlenka na odebrání svobody mu ježí vlasy na těle. Co se těla týče, kromě vlkodlačí kletby byl postihnut ještě další. Každá jizva na jeho těle začne nesnesitelně bolet pokaždé, když vezme něčemu život. Ať už je to člověk, zvíře nebo obyčejná moucha. Bolesti jsou vyprovázeny desítkami ženských křiků, které nemají problém ho svou občasnou intenzitou uhnat až ke ztrátě vědomí. Trvání bolestí je proměnlivé - od několika vteřin až po hodinu.


Narodil se v Coloradském Aspenu do rodiny zvěrolékařky a policisty roku 1985. Pozornosti rodičů si však nestačil pořádně užít, jelikož o dva roky později do rodiny přibyla ještě mladší sestra. Rodina tak byla bohatší o dva nové členy. Vždy žili jen spolu – žádné tety, strýčkové a ani babičky či dědečkové. Sourozenci vyrůstali jen s matkou, otcem a rodinnými přáteli, kterých bylo v sousedství víc, než dost.
Peněz měli vždy dost – to je jasné už jen z povolání obou rodičů, nicméně ani jeden jim nikdy nedal nic zadarmo. Nová hračka? Jistě, dostal ji. Ale dříve než svůj vysněný náklaďák dostal, musel pomoct v domácnosti ať už umýváním nádobí, nebo pomocí na zahradě. Dobře, ve svém věku se spíše svou pomocí pletl rodičům pod nohama, ale snaha se cení, no ne? Bohužel byl odmala vždy živé dítě. Zatímco sestra si v klidu hrála na své čajové dýchánky, on pobíhal s kamarády po venku a rval se s nimi hlava nehlava kvůli sebemenším hloupostem. Připravil tím pro rodiče nesčetné množství rozporů a hádek na což navazovalo i nespočet trestů padajících na jeho hlavu. Naštěstí tatínek jeho náturu včas podchytil a rozhodl se ho přihlásit na bojové sporty, jmenovitě kickbox. Tam ihned projevil svůj nemalý talent a už v šesti nosil domů všemožné trofeje, kterými se pak mohl pyšnit všem kamarádům. Jeho nátura vůči ostatním se kvůli kickboxu změnila; jelikož byl trenér vzorem, bral si jeho řeč k tělu – nepoužil nic z toho co se naučil do chvíle, než to bylo opravdu nutné. Tak či onak, stále si nemohl odpustit klasické klukoviny, takže si rodiče ušetřili jenom nějaké nervy. A o ty ušetřené nutně museli přijít během začátku synovo puberty.
Už základní školou prošel s odřenýma ušima, ale střední? Nuže, známky se nikterak nezlepšovali, ale rozhodně je měl čím kompenzovat. Už v prvním ročníku na střední se mu podařilo probojovat do fotbalového týmu jménem kterého reprezentoval školu. Kdo by vyhazoval ze školy kvůli známkám někoho, kdo škole dělá dobré jméno prostřednictvím sportu, že? Brzy se vypracoval na typického frajírka z filmů pro mokré třináctky. Měl dostatek popularity, respektu, sportovního talentu a i zástupy slečen, které na něj stály frontu. Co víc si může puberťák přát? Stále přinášel trofeje i z kickboxu, takže byl zdatný hned v několika sportovních odvětví. O rok později mu bylo dokonce přenecháno místo fotbalového kapitána. Opilý jezdil domů v pozdních večerních hodinách téměř každý den a otcovo policejní auto ho také přivezlo domů vícekrát, než jednou. Otec jedné z jeho známostí ho dokonce málem střelil brokovnicí. Rodiče jeho pubertální výstřelky tolerovali méně a méně až z toho nakonec vyplynulo nařízení opustit sportovní kolektiv tak, jak to jen jde. Před sebráním všech koníčků bratra zachránila Claire, jeho sestra. Ta byla odjakživa pravým opakem svého bratra aspirujícím na místo chirurga. Rodiče uklidnila a smluvila na ultimátum – buď Will svou náturu uklidní, nebo je se vším konec. To ho donutilo se zamyslet a umírnit svou pubertální rozpustilost do únosné míry. Po odmaturování ze střední měl možnost jít díky sportu na vysokou prostřednictvím stipendia, ale vzhledem k výtržnickým zápisům v policejních složkách bylo stipendium zamítnuto.
Nedokázal najít práci u policie jako takové, ale v devatenácti se přidal k výcviku u podobného oboru. Po složení dostatečných zkoušek se z něj stal licencovaný lovec lidí. Sbírání lidí puštěných na kauci a jiných beznadějných případů se stalo jeho koníčkem i prací. Byl do své práce dokonce natolik zapálený, že nebyl schopen udržet jeden jediný vážný vztah. Život plynul rutinně až do jeho pětadvaceti. Tehdy jeho život změnil telefonát matky která oznámila, že Claire byla přepadena, znásilněna a nyní leží se zlomeninami v Denverské nemocnici. Ihned se do onoho města rozjel.
Sestru našel upoutanou na lůžku, brutálně zmlácenou a polámanou. Tak či onak, za několik týdnů byla zpět na nohou. Aby toho nebylo málo, lékaři potvrdili, že agresor v ní zanechal dostatek své… DNA… na to, aby se postaral o potomka. Mezitím už ale Will spustil své pátrání po pachateli, které nebylo zrovna dlouhé. Mladého pachatele našel brzy, ale měl zcela jiné plány, než předhodit ho spravedlnosti. Muže zablokoval v typické tmavé uličce a seznámil ho se všemi triky, které se dokáže kickboxer naučit s armádní dýkou. Ke vší smůle byl dvacetiletý mladík vším tím uměním natolik ohromen, že skončil s několika zlomenými kosti, rozříznutým hrdlem a dost možná utopený v kaluži vlastní krve. Ačkoli vražda byla spíše spontánní než promyšlená, podařilo se mu zahladit veškeré stopy. Zatímco unikal policii, našel několik podobných zločinců. Co všechno dokáže s nožem ukázal ještě celkem šesti lidem; pedofilům, znásilňovačům a podobné spodině na kterou si udělal mindrák díky obrazu jeho sestry, který mu vždy zatemnil mozek. Jsou věci na které mříže nestačí, ale to soudci nebránilo v tom, aby ho po dvou měsících policejního pátrání odsoudil k devadesáti letům za mříže za sedminásobnou vraždu. Na Ameriku ještě poměrně mírný trest, že? S rodiči od rozsudku už nikdy nepromluvil. Čemu se divit, policistovi musel přijít syn vrah jako pošpinění a matce lékařce – třebaže zvířecí – jakbysmet. Těšit se mohl pouze občasným návštěvám sestry a její dcery, jeho neteře Melody. Nečekaně, návštěvy trvaly jen jeden další rok. Důvod byl jednoduchý, Claire se nesetkala s násilím naposledy v den, kdy byla počata její dcera. Claire byla ve svém domě nalezena v kaluži vlastní krve s pentagramem vyřezaným na prsou. Její tělo bylo nelidsky zohavené a z jejího těla pachatel dokonce vyňal některé orgány údajně ještě zaživa. Tlumočící policisté se rozhodně nezdráhali s těmito ani ještě horšími detaily, ale i na tak hrozné věci bylo něco světlého; jeho neteř byla zcela nedotčena. Možná nedotčena, ale předána sirotčinci. Její prarodiče si ji kdoví proč nevzali či nemohli vzít do své péče.
O další rok později se stalo něco s čím nemohl ani zdaleka počítat. Jeho mříže byly otevřeny a se slovy; „Vypadni, někdo za tebe utratil ranec.“ byl obdarován svými starými věcmi a propuštěn. Krátce na to pro něj přišla dvojice mužů, kteří nápadně připomínali muže v černém – co se barvy pleti těch dvou i oblečení týče. Naneštěstí ten s tmavou pletí nebyl Will Smith a on nebyl vykoupen kvůli tomu, že je ve skutečnosti mimozemšťan z jiné planety, který potřebuje do izolace. Auto zastavilo před místním kostelem, do kterého dvojici mužů následoval. Totiž… pod něj? Věci začali být divnější, když muži doslova otevřeli vchod za knihovnou, který odkryl schodiště pod kostel. Vždy se o sebe dokázal postarat a dvojice mužů nevypadala nijak nebezpečně. Jestliže ho opravdu vykoupili z vězení, vyslechnutí je to nejmenší, co jim mohl dopřát. Pod kostelem se setkal s muži, kteří ho přivítali v komnatách Leopoldova Společenství. Moderní inkvizice, jak mu bylo později vysvětleno. Muži mu vysvětlili, že jeho sestra se stala obětí čarodějnického sabatu. Bylo jim jasné, že pokud Williama útok na sestru vyprovokoval k vraždě sedmi lidí, vražda udělá mnohem více. Museli mu ukázat názorné příklady čarodějnictví jen proto, aby ho uklidnili. Na první poslech považoval přesvědčování těch nýmandů za výsměch smrti jeho sestry, ale vysvětlování bylo úspěšné. Co ho donutilo změnit názor? Tvrdili, že minimálně rok bude trvat něco, co by bylo nemožné. A to se také stalo. Po roce výcviku inkvizitorů se Společenství podařilo dostat Melody do péče strýčka.
Ačkoli svůj život musel podřídit výchově malé neteře, stále vykonával práci inkvizitora. Postaral se o to, aby neteř seznámil s lidmi ze společenství a zajistil jí tak co největší bezpečí. Nikdy nesdílel vizi, že čarodějnice jsou pekelné děvky, které plivou na obraz Boha. Upřímně mu bylo vždy jedno, kdo plive na obraz Boha, protože by si moc rád plivl také. Osobně viděl v čarodějnicích zlo, které se ukájí životy druhých ve svůj prospěch. Nezáleželo mu na tom, zda byla čarodějnice hodná nebo ne. Nikdy nebyl příliš inteligentní na to, aby mezi nimi dělal rozdíly. Během čtyř let se svým zápalem nalovil desítky čarodějnic. Litry prolité krve „ďáblových děvek“ mu dávali pocit, že jeho neteři už nic neublíží. Myslel si, že když již za čtyři roky dokázal nalovit přes osmdesát, nic už ho nepřekvapí. Opět se ukázalo, že není a nikdy nebyl dostatečně moudrý na to, aby pořádně přemýšlel.
Jednoho večera uslyšel ženský hlas zpívající hebkou melodii. Melodii vycházející z pokoje jeho neteře. Byla příliš hlasitá na to, aby pocházela z televize, která byla navíc vypnutá. Ihned do pokoje vtrhl, ale našel pouze otevřené okno v prázdném pokoji. Na posteli místo malého děvčátka ležela pouze adresa podepsaná slovy; „Carpe noctem“. Na nic nečekal, okamžitě na místo vyrazil. Minimální ozbrojení nebral jako potíž, vztek a strach o malou neteř byl příliš silný. Další bláhová stupidita. Dorazil do starého domu za městem, no neušel příliš mnoho. Jen co vstoupil na pozemek, přišel o vědomí jen proto, aby se probudil na něčem, co mohlo být sklepení. Ruce spoutané nad hlavou řetězem visícím ze stropu, nohy spoutané ostnatým drátem. Nemohl vnímat bolest, kterou ostnatý drát působil jeho nahému tělu a ani svoji vlastní bezmoc.. Totiž… ne předtím, než uslyšel dětský křik. Minimální osvětlení, které poskytovaly svíčky rozmístěné po místnosti stačilo na to, aby viděl úchylnou zvětšeninu něčeho, co vypadalo jako ptačí klec. Možná takovou kdysi používali ve středověku jako trest či mučení pro vězně, ale ať už stará klec kdysi sloužila k čemukoli, důležité bylo, že nyní se v něm krčila malá ustrašená dívenka zbavena šatů, Melody. Malá brunetka zoufale volala po svém strýčkovi, který neměl šanci se ze sevření řetězů uvolnit. Krátce po jeho probuzení místnost zaplnila zhruba desítka žen, která kolem něj udělala kruh a skryla tak výhled na uvolněné děvčátko. Lov čarodějnic byl lehčí, než se dalo předpokládat. Většinou stačilo pozvat ženu na drink, dostat ji do intimní chvíle a tam udělat vše, co bylo třeba, ale obklíčený tolika najednou? Žádná z jeho strategií nemohla fungovat. Byl příliš slabý na to, aby se vůbec pohnul, natož aby se zmohl na víc, než sotva srozumitelné vyhrožování. Každá z žen byla oblečena v černém hábitu s kápěmi přes hlavu. Lišila se jen jediná, ta stojící přímo před ním. Ona, oblečena v rudém hábitu recitovala latinské texty, kterými vyzývala ženy k uchopení rituálních předmětů. Jen vyslovila jméno každé z nich, přistoupila dotyčná k Williamovi a uštědřila hlubokou ránu do jeho zad. Devět z nich až na rudou čarodějnici prolilo jeho krev hned několikrát, dokud latinská píseň neutichla. V tu chvíli přistoupila rudá čarodějnice a udělala svůj díl práce. Dvě největší z jizev způsobila právě ona. Své dílo zakončila přiložením dlaní na jeho záda. Za recitace dalších latinských textů spálila kůži své oběti. Snad jako nějaký zvrhlý podpis, zanechala na jeho zádech vypálený pentagram pod nímž stálo (a dodnes stojí) „Carpe noctem“. Už tak vyčerpaný ztrátou krve sotva dokázal křičet. Magie musela stát za tím, že už dávno nevykrvácel. Stačil zaslechnout pouze latinská slova zmiňující se o měsíci a vlku, než opět ztratil vědomí.
Probudil se až v neznámém lese. Bez šatů, beze zbraní, bez vzpomínek. Jediné co měl byla zjizvená záda a vzpomínka na jméno. První věc, kterou viděl byla mlha. Hustá, neprostupná mlha plná ostrých křovin. Po několika hodinách bloudění ho však našla zlatovlasá mladá dívka oblečená v bílém, která ho zachránila před další ztrátou vědomí. Odvedla ho do svého srubu uprostřed lesa, kde se ho ptala na detaily, které nemohl říct. Dívka se ho několik dní pokoušela léčit, no jediné co dokázala bylo nechat zmizet ty nejméně hluboké jizvy. Mladá čarodějka mu poskytovala útočiště, dokonce s neznámým cizincem sdílela lože. Až do úplňku. Teprve tehdy se projevila snaha čarodějnic, které ho sem poslaly. Při své první přeměně na vlkodlaka mladou čarodějnici roztrhal na kusy a utekl do lesů, kde totéž zopakoval se vším, co potkal. Následující den protrpěl sice v lidské podobě, ale bolest z jizev na jeho zádech mu nedovolovala vstát. Pokaždé když někoho zabil – i jen nicotného brouka, cítil a slyšel bolest desítek žen. Desítky umírajících ženských křiků prosících o milost i pomstu mu rvaly na cucky tělo i mysl.
V Salemu se spíše nestihl než stihl zabydlet. Je tu nyní již necelý rok. Postavil si uprostřed lesa malý srub, který mu poskytuje obživu i krytí. Napříč všem hrůzám, které v lesích prožil, už žádná tam pro něj nezbyla. Dvou dřevorubeckou práci vykonává tak, jak jen může a i přes neblahé pomluvy za jeho zády, prozatím žije více méně v klidu. Jak dlouho to tak bude pokračovat, to těžko říct…


xxx

QUEST: Ztracené dítě

MINIQUEST: Úplněk 11/14/1692

Přeživší roku 1692

QUEST: Obchodník

Jaro 1693

Žádné komentáře:

Okomentovat