9/17/2017

Daniel

https://town-of-salem.blogspot.cz/2017/09/daniel.html

Přezdívka hráče: Bochník Veliký, král všech Chlebů na celém Salemu (prostě Bochník)
Jméno a příjmení: Daniel (a spousta jmen, co mu dali pánové)
Stav: Nezadaný
Rodina:
  • Bella – Psí matka. Vždycky ho odstrkovala a on už jako malé štěně nechápal, proč to matka dělá. Byl z toho smutný a byl nejslabší štěně z vrhu.
  • Mia Foster – Pravá matka. Nepoznal ji a vlastně nikdy ani nepozná.
  • Chester Nobers – První pán. Nedokázal pochopit, že není tak učenlivý jako psi v jeho věku – hold naučte něco tříleté dítě.
  • Sonya Clarck – Panička, co se ho ujala, když byl na ulici. Když zemřela, skončil v útulku.
  • Derek Vade – Policista. Poznal mladého a nadějného psa a vzal si ho z útulku. Vycvičil ho k práci, co si Danny zamiloval. V té době vlastně Forke.
  • Aiden Maron – Psovod, který se rozhodl, že tento pes už zaslouží důchod, ale kvůli jeho aktivitě se rozhodl si ho nechat jako stopaře.
Rasa: Kožoměnec
Věk: Něco okolo 20ti let
Povolání/Kasta: Domácí mazlíček/ -
Náboženské přesvědčení: On vlastně ani neví, že by měl uctívat nějakého boha. Uctívá jen svého pána – pokud ho netýrá a on k němu chová respekt.
Portrét: Jean Luc Bilodeau

https://www.theplace2.ru/archive/jean_luc_bilodeau/img/Jean_Luc_Bilodeau_10-7.jpg https://i.pinimg.com/736x/fc/64/55/fc6455b254c0d9ae632d1efc4b296a3d--black-german-shepard-black-german-shepherd-puppies.jpg
 
Na boku má táhlé brázdy po vlkodlačích drápech. Jsou z jeho první noci v Salemu. Další věc, kterou na něm najdete kdykoliv, je obyčejný stahovací obojek z jeho doby. Nenechá na něj sáhnout, prostě se ho odmítá vzdát, protože ho bere jako pouto se svým časem a minulým životem. Další věc, které si na něm všimnete je ta, že skoro vždycky má strniště a velice nerad se holí do hladka. Je to pro něj něco jako srst a jaký pes chce být oholený až na kůži? No Daniel rozhodně ne.



Jedná se o dokonalého pracovního psa. Pánovi je oddaný a naprosto je vůči němu poslušný. Nutno ale dodat, že mu stačí zvýšený hlas a už je to uštěkané klubko nervů, co by nejraději druhou osobu zabilo. Pach krve mu taky nedělá dobře. Nemá ji rád a vždycky z ní běsní jako z ničeho – krom ohně. Oheň a krev je něco, čeho se extrémně štítí. Ale je rozdíl mezitím, když někoho pokouše sám a nebo se dostane až po ocas do krve. Přeci jen, nějakou krev si ospravedlnit může – zvlášť tu svoji.
Jako člověk se zatím nepoznal, ale je čestný. Přeci jen nemá důvod se nějak přetvařovat, zatím je to klasický pes a to že s lidmi nemluví neznamená, že by jim občas něco rád neřekl. Není to samotář, spíš je společenský, ale zase se necítí na smečku. Nemá na to ty správné instinkty. Sice má čmuch jako správný policajt, ale ten zvířecí naprosto postrádá. Taky má často tendeci se na svět dívat černobíle. Co je špatné je špatné a co je dobré je dobré. Čím je ale starší, tím víc se začíná naklánět k tomu, že účel svědčí prostředky. Ať už jsou to nastrčené drogy u nebezpečného drogového dealera a nebo zbavení se nepřítele za pomoci nehezkých řečiček a nebo úplatků – Danny se jako pes dozvěděl spoustu věcí, co by asi neschválil, ale šlo o přátele jeho pánů, co měl dělat? Většinou se jen nespokojeně koukal a máchal ocasem.
Danny je ale taky velice ochranistelský, jak už bylo zmíněno. Je to u něj normální, cítí se zavázán všem, co je má rád. Většinou to ale jen byli jeho pánové, takže svůj ochranitelský pud neměl jak uplatnit na ostatní. Jako pes taky nikdy nezpůsobil žádný malér. Neutekl za srnou, ani za fenou, nic. Rád jde ostatním příkladem, protože si myslí, že když bude skvělý a bezproblémový, mohlo by se pak víc lidí inspirovat jeho příkladem – respektive to si myslel, dokud se nedostal k policii, kde se nejednou serval s jiným psem. Prostě s ním měli problém a Danny nikdy pořádně nepochopil proč.
Nikdy pořádně neuměl ocenit krásu. V jeho očích byla vždy něco obyčejného, na čem nezáleželo. Možná proto ignoroval tu spoustu věcí, co měl Aiden doma a občas i něco rozbil, na což policista řádně nadával. On ale nikdy vlastně nechápal, proč. Čím byl starší, tím víc mu to začínalo docházet. Cena peněz a krásných věcí – které nerozeznal od obyčejných šuntů. A taky si začínal uvědomovat, proč se Aidan pořád schází s ženami a některé si bere i domů. Ta poslední odešla pár měsíců před případem v Salemu a tehdy si Daniel začínal uvědomovat, že cítí prázdné místo a že je osamělí. Krom psů v práci nepotkával žádné. A lidé… byli zvláštní. Nikdy nevěděl, co od nich čekat.
Celý život si ale držel vzpomínku na zoologickou zahradu, co navštívil se Sonyou. Každé zvíře mělo svůj protějšek. Vždy ho to fascinovalo, i když tehdy štěkal jako urvaný ze řetězu. Je tedy nutno podotknout, že Daniel je romantik – nebo by alespoň jako člověk měl být romantikem. Najít si někoho do páru bere trochu jako nutnost, ale taky vyžaduje absolutní loajalitu od toho druhého. Možná proto se ani nikdy nezajímal o ty feny, které kolem něj tančily. Dokonce ho i jednou u feny drželi, ale Daniel odmítal cokoliv dělat.
Je to snílek a pohádkářský typ. Sonya mu pohádky povídala a on si dodnes pomatuje slovo od slova. Své pohádky si taky v hlavě upravuje na psí poměry a pracuje s nimi, jakoby byly jeho vlastní. Taky rád tvoří pohádky ze svého života, i když na něm není nic pohádkového.
Další věc, co je nutná zdůraznit je ta, že Danny vlastně postrádá stud. Je to ryze lidská vlastnost a on ji nechápe. Sice nedělá všechny ty pro lidi nechutné zvířecí věci, ale i tak mu je jedno, jestli je člověk před ním nahý, oblečený, koupe se a nebo má třeba sex. Daniel mu do toho klidně vleze s nadšením, vrtěním a pohledem, že kdy bude ta večeře?

Zlozvyky: Jako pes často nasává pachy, jakoby byl nervózní a potřeboval vědět, co má v okolí. Taky nervózně mrská ocasem a přešlapuje. Naopak jako člověk si často přejíždí nehty po krku, jakoby se drbal, i když ho nic nesvrbí. Škrábe se hlavně na té části pod uchem. Taky různě mění postoje, zvlášť když je nervózní. Neví, jak správně stát a jak ukazovat co nejméně z toho, co si myslí a ta poslední a nejhorší vlastnost, která se dá nazývat zlozvykem, je útok bez varování. Říká se, že pes který štěká nekouše. Jenže Daniel kouše ihned.



Základní schopnosti:
Schopnost měnit se na zvíře (Německý ovčák)
Zesílený smysl (čich)
Rychlost (vyšší)

Schopnosti navíc:
Empatie (slabší)
Vidění a komunikace s duchy (vyšší)

Danny byl vždy velice inteligentní pes – nebo alespoň od určitého věku. Byl empatický s lidmi – na zvíře. Chápal jejich pocity a občas se i trefil do toho, co se stalo. Na druhou stranu, často špatně vypočítal situaci a udělal něco hloupého, což se mu vymstilo. K jeho přednostem rozhodně patří hrabání děr, v tom je opravdový machr a dlouho ho nikdo nepředčil. Zato je ale špatný ve shánění věcí, co by si mohl zahrabat. Třeba lov? Tse, absolutně ne. Vždyť on by neublížil kotěti, natož tak aby doběhl srnku a zakousl ji. Lovecké pudy ho každopádně nijak netíží. Taky je dobrý v zadržování osob, většinou je dokáže srazit k zemi – pokud nejsou nadané víc, než obyčejný člověk, přecijen by vlkodlaka asi nesrazil.



Danny se narodil feně Německého ovčáka. Vlastně… ne tak úplně. Jeho polovina se jí narodila. Danny se narodil Mie, která se ho hned po narození chtěla zbavit. Dala ho sestře a oznámila, že ho nikdy nechce vidět. Ke všemu štěstí a neštěstí, sestra, které malého chlapce dala, nebyla tak úplně normální a psychicky zdravá žena. A vzhledem k tomu, jak ráda experimentovala, vzala Daniela Fostera a zaklela ho. Udělala z něj kožoměnce a pak ho donutila zůstat ve zvířecí podobě.
Vyrůstal jako pes. Čarodějnice ho musela dokrmovat, učila ho stát, dlouho se plazil a za svými ‚sourozenci‘ zaostával. Když mu byly dva roky, čarodějnice to vzdala, už ji její experiment omrzel. Danny si ji vlastně ani nepomatuje a nikdy nepovažoval za nutné na ni vzpomínat. Popravdě… vždycky se z ní cítil nesvůj a chtěl, aby se držela dál. Matka ho odstrkovala a sourozenci ho nechtěli. Byl šťastný, když vypadl. Muž, ke kterému se dostal, byl po čtyřicítce, tlustý, neurvalý a chtěl s ním chodit na cvičák. On nebyl tak bystrý jako ostatní psi. Byl zpomalený, hloupoučký a stále zmatený. Muž ho začal mlátit. Danny se ho bál. Byl s ním rok. Možná dva roky. Možná… tři? Daniel si nebyl jistý a snad to ani vědět nechtěl. Čas pro něj nic neznamenal. On viděl jen přítomnost, budoucnost a šťastné zážitky. Nakonec ho Chester vyhodil. Prostě ho vykopl na ulici.
Danny utíkal a byl šťastný. Konečně byl volný. On… netušil, jak dlouho byl na ulici. Ale den ode dne byl špinavější, hladovější a unavenější. Byl smutný a zklamaný. Když poprvé uviděl Sonyu, byl zmatený. Chtěla ho uhodit? Ale ona mu jen dala maso. Byla to stará dáma, milá a s vráskami na obličeji. Dannyho to mátlo. Označovala ho za štěně. Nerozuměl tomu, ale byl rád, že na něj někdo hezky mluví. Nějakou dobu ho navštěvovala na ulici, ale pak se Danny rozhodl, že ji bude následovat do domu, kam ho dobrovolně pustila. Měla malý domek, na zahradě kachny a kozu. Dannyho bavilo sledovat, jak se kachny hádají a koza mečí. Byla to jeho idylka. Jediné, co ji kazilo, byl krb, který Sonya měla a nedala na něj dopustit. Druhý pes, kterého měla, byl stařičký chrt, který si s ním i přes to rád hrával. Daniel měl občas pocit, že se dostal do psího nebe.
Po pěti letech jeho chrtí přítel odešel do věčných lovišť. A tak se Danny stal jediným přítelem staré Sonyi. Odmítala si koupit pro Daniela dalšího přítele a on ji jako věrný pes samo sebou chápal. Staral se o nahánění kačen a bavilo ho to jako dlouho nic. Ale nějakou dobu chrta následovala i stařenka. Daniel tehdy opustil svůj domov, své nebe, co tak miloval. Byl odveden. Na rozdíl od normálních psů chápal, co se stalo a i když smutně, šel dobrovolně. Ruce těch, co ho odváděli, byly jemné a o nic se nesnažily. Rok, možná dva… strávil v útulku. Tam dostal nové jméno.
Forke byl v útulku docela spokojený, až na to, že tam nebylo příliš mnoho prostoru. Jako kožoměnec by jistě šílel, ale za tu dobu, kdy pobýval v kotci se naučil strach potlačit, i když se to víc projevilo na jeho strachu z ohně – naprosto z něj jančil. Když si konečně pro něj přišel nový pán, byl nadšený.
Forke se dostal na cvičák – znovu. Nyní reagoval ukázkově, byl to jeden z nejlepších psů, co tam měli. Dokonce tam i potkal starého známého – Chestera Nobertse. Zatímco Forke ho nepoznal, Chester měl jasno v tom, co je tenhle mladě vypadající pes zač. Tehdy to bylo poprvé, co Daniel někoho pokousal. Když se Chester vrhnul na jeho pána, že mu ukradl psa, zaútočil a zakousl se do té sádelné ruky, kterou od té doby nesnášel jako cokoliv kdy předtím. Derek kvůli tomu změnil cvičák a začal o hodně víc pracovat s Forkeho potenciálem. Brzy psa vycvičil k vojenským účelům, nejvíc ze všeho se pes specializoval na výbušniny, proto byl jako jeden z nejlepších tahaný do všech koutů světa.
Ve svých ‚dvanácti letech‘ byl uznán přítelem svého pána jako pes, který by se měl odvolat z nejhorších akcí a Derek, i když nerad, souhlasil. Ale byl to psovod a potřeboval dalšího psa – navíc nechtěl, aby Forke trpěl, protože by na něj neměl tolik času. Proto si ho nechal jeho přítel Aiden, který byl dlouhé roky policista a bral ho už na ‚obyčejnější‘ akce. Dannyho aneb Forkeho poslední byla vyšetřování zmizení velké spousty lidí v okolí historického místa jménem Salem.
Chytil tehdy stopu a i s Aidenem se vydal do lesa, než stihl kdokoliv zareagovat. Táhl Aidena dost dlouho a náhle den plynule přešel v noc a měsíční paprsky jim zazářily přímo do očí. Byli na mýtině – rozlehlé a zdánlivě uzavřené, jak se temný les tyčil okolo. Forke tehdy slyšel svůj dech a bušení srdce. Byl až moc zmatený a vyděšený. Díval se okolo sebe a usilovně přemýšlel, co je špatně. Cítil strach Aidena a uvědomoval si, že tady by být neměli.
Co že je špatně si uvědomil, když se začaly hýbat stíny a pak se i rychle přibližovat. Prvně cítil Danny ten pach, ze kterému se mu ježily chlupy na zátylku. A taky věděl už teď, že ho nikdy nezapomene. Ty oči, co se vynořily ze stínů, následované obrovitým tělem, ho tím momentem začaly pronásledovat. Cítil Aidenovu hrůzu ještě víc než svoje, což ho donutilo nejistě zavrčet, ale jeho pán jen tiše zasyčel, aby byl tiše. Což samo sebou nepomohlo – bestie si jich všimla. Forke byl moc vyděšený na to, aby se hnul. Bylo to poprvé, kdy jako pes zklamal a objevil v sobě cosi lidského. Nepokoru zapříčiněnou strachem o svůj život. Sledovat hromotluka, co se tyčil před nimi jako v tranzu, dokud se po něm nerozmáchl obrovitánskou prackou.
Pokusil se uskočit, ale zvíře ho odmrštilo a ne příliš drobné psí tělo odletělo dobrých pár metrů. Aiden se naštěstí vyhnout stihl a nepotkal ho stejný osud jako Dannyho. Rozběhl se ke stromům, aby se skryl před nebezpečně rychlou bestií. Daniel se mezitím stihl postavit. Začal rozzuřeně štěkat na bestii, která obrátila svou pozornost k vyrušení v podobě černé štěkající hračky toho člověka, co ho lovila. Vlkodlak vztekle zachrčel a několika dalšími skoky byl u Daniela, která poskakoval z místa na místo, jen aby zvíře co nejvíc zmátl, což se nedařilo – nic takového předtím Danny nepotkal, neměl šanci pochopit, jak se tomu bránit. Vlkodlak se znovu napřáhl, ale pak se ozval výstřel. A znovu. A další. Bestii přestal zajímat pes a raději se otočila na to, co po ní střílelo – nebylo se do čeho trefit, ta mrcha byla skoro neviditelná, znala les a uměla v tom chodit. Aiden byl vyděšený, stál daleko a možnost, že se trefí, byla mizivá – i tak na vlkodlakovi citlivé uši zafungovala střelba jako něco, co chtěl okamžitě zničit. A kdyby se do něj Danny nezahryzl, jistě by opět změnil cíl.
Na poslední chvíli pustil a uhnul, když se po něm obrovský tvor rozmáchl prackou. Rozběhl se do lesa. A slyšel dunění tlap za ním. Danny neměl tušení, kdy to dunění přestalo – prostě najednou nebylo. Celý zadýchaný zpomalil do klusu a pak i do kroku. Hlavu měl svěšenou, stejně tak ocas a jazyk vyplazený jako dlouho ne. Byl unavený a co bylo horší, Aiden byl v nedohlednu. A co bylo horší? Jakmile trochu pobral dech, uslyšel zavytí a znovu ty dunivé kroky, jak se za ním rozběhla bestie. Vzduch vanoucí směrem k němu mu ale do čumáku zaryl cizí pach, co ho na chvilku zarazil. Prvky ale byly stejné – další vlkodlak. Jak si mohl Danny myslet, že tu bude jen jeden? Byla to snad smečka? Ne, na to každý byl moc daleko od toho druhého. Byl zaražený – což se mu vymstilo. Silné zuby mu zcvakly kousek od hlavy a daly psovi dost prostoru na to, aby zase utíkal pryč. Tedy dokud ho silné drápy nezasáhly po délce jeho boku, až mu z krku vylezlo hlasité zařvání bolestí. Zakopl, svalil se a vlkodlak využil možnosti a zakousl se mu do nohy, díky čemuž lehce odmrštil Dannyho dál. Kdyby kousek odtamtud nebylo jezero, do kterého Forke spolehlivě hodil šipku, asi by tu noc nepřežil. Už tak to bylo poměrně bolestivé – naštěstí neskončil s dostatkem rán, které by ho proměnily o příštím úplňku ve vlka.
Daniel jen zůstal ve vodě, dokud to vzteklá bestie nepřestala zkoušet a pak zase vylezl na břeh, kde se svalil a všiml si nastávajícího svítání. Na chvilku se mu zavřely oči, opravdu jen na chviličku. Když se znovu otevřely, zahlédl mužskou postavu, jak odchází pryč. I z dálky poznal ten pach. Pak Daniel znovu usnul.
Když se mu konečně podařilo nechat víčka od sebe, oči pořádně rozevřené, rozkulhal se tím směrem, kam šla i ona osoba. Nevěděl proč, ale přišlo mu to logické. Nakonec se dostal až na kopec u Salemu, ze kterého se pomalu dobelhal do města- se svým vodítkem, obojkem a psí policejní vestou, ze kterého byly cáry od krve, bláta a vody. Byl pozdní podzimní večer, když se Danny oficiálně stal občanem Salemu bez možnosti návratu zpět do své doby.



xxx



Žádné komentáře:

Okomentovat