Layla

Přezdívka hráče: Blake
Jméno a příjmení: Layla
Stav: Vdaná
Rodina:

• Gwayne Cadwallader

Manžel, do jisté míry milovaný. Jindy se stává přeludem, o jehož existenci občas sama Layla pochybuje, zda vůbec mohl mít reálné rozměry. Pro tmavovlasou ženu znamenal vše, byl jí oporou a dokonalou bytostí, než se dle něj a jeho známých rozsypala jako domeček z karet a zešílela. Od té chvíle prošlo manželství rozlukou, ač tomu Layla odmítá věřit. Snad i proto si nedokáže vzpomenout, že jejím příjmením je jméno Cadwallader.

• Lynn Cadwallader

Dcera, malý zářivý uzlíček plný tmavých vlásků a jasně modrých očí, pomrkávajících na svět s nechápavostí, jakou si děti uchovávají ještě po nějaký ten čas. Layla o ní přišla až příliš brzo, rozhodnutí manžela se stalo nezvratným a maličkého potomka si jeho matka může uchovat leda tak ve vzpomínkách, které blednou. Někdy jí díky tomu přepadá smutek a pocit ztráty, kterou nedokáže vyplnit ničím, protože neví, co jí způsobilo.

• Samantha Dalton

Človíček, či spíše slečna, jíž potkal podobný osud - prokletí ve zvíře, konkrétně v hranostaje. V první chvíli z ní byla Layla vykulená, nechápajíc, co to ten tvoreček vypráví. Samantha je jedna z mála, kdo obyvatelce lesa nosí nějaký ten kus žvance, aby nepomřela hlady. Výměnou za to jí Layla nabízí šišky, barevné listí, klacky, které dobře hoří a nebo nějaké ty lesní plody, pokud překypuje jejich dostatkem.

• Vlk

Jediný tvor, s nímž prakticky tráví všechen svůj čas. Dal by se definovat jako její nejlepší přítel, vrba, ochránce a mazlíček dohromady. Layla na něj nedá dopustit a úzkostně ho hledá pokaždé, když se vrací z města a ten tvor spletený ze stínů není k nalezení. Prokletá žena netuší, že je pouze jejím výmyslem, že vlastně jeho existence se stala pouhou představou v podobě černého svědomí.

Rasa: Kožoměnec
Věk: 30 let
Povolání/Kasta: Zlodějka / Spodina
Náboženské přesvědčení: Layla už dávno ztratila víru v něco takového, jako je bůh. Možná za to může ten opar bláznovství, který pohřbil veškerou racionalitu a duchovní založení, vtloukané do hlavy od prvních krůčků. Tato mladá žena věří, že k ní promlouvá příroda skrze hlasy, které patří lidem, ale Layla je přiřazuje ke zvířatům.
Portrét: Emily Blunt

Podoba zvířete:

V jednoduchosti spočívá krása. Ale někdy... někdy můžeme nalézt krásu i ve spletitějších příbězích s poutavým dějem, hlubokými zápletkami a rozzuzlením plném šoku a úžasu. Layla se nachází ve velmi obdobné situaci - schránka a rozporuplná sounáležitost. Žena uvězněná ve vlastním přeludu, ve víře, že vše, co se kolem ní odehrává, je skutečností. Že ten temný pletenec stínů se přeměnil ve Vlka, krutou, lítou, bezcitnou část ubohé, žalem rozbité duše. A že Layla je jeho Ovečka, nevinná bytost, jíž je třeba ochránit.

"Vyprávěj mi příběh, Ovečko!"
"... Žil byl jeden bledý člověk s tmavými vlasy, který byl velice osamělý..."
"Pročpak byl osamělý?"
"... Všichni se s ním museli jednou setkat. A tak se ho každý stranil..."
"Pronásledoval je všechny?"
"...Vzal sekeru a rozetnul se vedví..."
"Aby měl vždy přítele?"
"... Aby měl vždy přítele..." 

 

Vlk často promlouvá, pro prosté oko neviditelný, pro lidské ucho neslyšitelný a přesto... Přesto se čas od času mihne podezřelý stín kolem dívky. Nebo si to dotyčný alespoň namlouvá, neboť Layla promlouvá hlasem plným přesvědčení a jistot, že se zdá lehké nechat si obalamutit mysl a vídat něco, co vlastně neexistuje. Žádný rozumný člověk by ji nepustil samotnou bez dohledu, tato žena je schopna ztratit se kdekoliv ve městě. Snad jen les skýtá jakousi jistotu, ač zapomětlivost, malá kletba uvalená na její mysl, jí nedovoluje si pamatovat cestu ani místa, kde se nacházela. 

 

Na problémy si zadělává snadno. Příliš snadno z prostého důvodu. Je velká straka. Život žebračky a později zlodějky ji naučil, že rychlé prsty dokáží zázraky a během posledních let se vycvičila, ač strach z chycení a následného utnutí ruky jí pronásleduje na každém kroku. Miluje lesklé věci. Už jako malé se jí líbily odrazy, prasátka co ony zářivé věci vrhaly na stěnu a malá Layla po nich chňapala ručkama a snažila se je lapit do dlaní. Neúspěšně, ale odradit jí to nemohlo. 

 

Další její důležitou součástí je lhaní. Lhaní, které jí vůbec nejde a je při něm tak snadno prokouknutelná. Chrání si tak pravé emoce, svou skutečnou podstatu, která je křehká a vlastně vůbec ne tak ztracená, jak se snaží každého přesvědčit vystrašenýma očima. I přes svůj věk trpí jistou jazykovou bariérou. Jako Norka provdaná za Velšana to má s přízvukem spočítané. Výrazný jazyk je tak dokonalou překážkou při rozmluvě s kýmkoliv. Při náhlé frustraci často končívá u mateřské řeči, čas od času protkané nějakou tou gaelštinou, které prakticky nikdo nerozumí. 

 

Život na ulici jí naučil dost na to, aby věděla, že nejlepší je jednoduše utéct a nehrát si na hrdinu. Slabou stránkou je soustředěnost stejně jako psaní a čtení. Ať chce jak chce, je negramotná. Při čtení koktá, až se zoufalostí často zalkne a rozvzlyká, psát prakticky nedokáže a počítat umí jen s těmi nejzákladnějšími číslovkami. Přes všechen ten výčet negativních vlastností, umí být Layla… vlastně… Milá. Hodná. Přítulná, když se to tak vezme. Ráda by se choulila v něčí náruči, ale to by musela prvně překonat tu bariéru, co si vytvořila její severská nátura. Umí se smát, vtipkovat, dobírat si toho druhého s mírností a prakticky i láskou. Její fascinace je pak prakticky nekonečná. Zamilované pohledy, kdy visí na dotyčném, zrakem neopouští jeho krok. Naprosté nedávání pozoru na cokoliv, až je schopná se chytit do kovové pasti na medvědy. Taková bývala především se svým manželem, dokud se k ní neobrátil zády, nezavrhnul ji, aby nakonec svou ženu vyhodil z domu. Rozvrkočená, škádlivá, avšak sotva svůdná. Dívčí a stále dětská. 

 

Nepotrpí si na přežitek v podobě desater šatů - které by stejně neměla dát, vždyť má sotva střechu nad hlavou - a tudíž vše řeší někdy až příliš prakticky. Velkým problémem je láska a celkový postoj k mužům. Silnější, dominantní jedinci ji přitahují a zároveň děsí. Už jen z toho důvodu, že otec ji týral a manžel, díky kterému začala nový život ve Skotsku, jí zavrhnul, na což často zapomíná, pátraje po něm v lesích salemských. Na mužích ve svém životě je zkrátka závislá, ať si to připouští nebo ne. 

 

Výrazným nedostatkem je také strach. Konkrétně tři výrazné druhy strachu. První? Z ohně, otevřeného ohně, co podpálí všechno a nakonec Laylu zabije. Protipólem jsou drobné plamínky, na které zůstává fascinovaně zírat, neschopná odtrhnout oči, ochotna zapomenout na svět kolem sebe. Jaká to ironie, když se toho elementu bojí. Druhý? Hluboká voda. Layla se dříve mohla řadit mezi výborné plavce, ale od své přeměny se hlubší části vodních ploch straní a odmítá se k nim přiblížit. Třetí? Z bouřek. Nedokáže si pomoci, ale pokaždé se pokouší zalézt do města, do domů, kde se jako chundelatý, krapet obtloustlý mýval schovává před hromy a blesky.

Zlozvyky: Layla je dokonalou ukázkou bázlivosti téměř ze všeho - nejvíce z lidí. V jejich blízkosti mívá trhané pohyby, jako by se děsila toho, že jí každým okamžikem dopadne tlapa zástupce zákona na rameno a odtáhne ji na hranici jako čarodějnici. To se s ženami přeci dělá, nebo ne?

Často se tudíž ohlíží přes rameno a vykazuje všelijaké známky nervozity - nejčastěji se jedná o kousání nehtů, mnohdy až do krve. S tím se kloubí i povinnost schovávat prsty pod pažemi, které si kříží na hrudníku, aby tak na ně neupozorňovala a někdo jí nevynadal nebo neohrnoval nad ní nos více než je nutno.

Když se někomu snaží vysvětlit svou myšlenku, stává se, že začne koktat v rozrušení, že není schopna interpretovat, co se jí honí v hlavě. Tenhle zlozvyk doplňuje i máchání rukama, blekotání a nesourodé mumlání, jehož význam nezná nejspíš ani Layla sama.

Posledním z nejviditelnější série zlozvyků, je popotahovat v packách v ohni ukovaný přívěsek vlka. Layla věří, že se tohle stvoření kolem ní motá a hlídá jí na každém kroku, promlouvá k ní, když se v úzkosti bojí opustit domov. Lítá bestie ukrytá kdesi v její duši, jejíž slova čas od času interpretuje nahlas, dodávaje si odvahu.

Základní schopnosti:

▲ Schopnost měnit se na zvíře [mýval severní]

▲ Zesílený smysl [čich - silný]

▲ Síla nebo rychlost [síla - slabý]

Schopnosti navíc:

▲ Čtení myšlenek - jen záblesky (silné)

▲ Telepatie - pouze ve zvířecí formě (slabší)

Nadpřirozené schopnosti tohoto malého medvídka definují konečnou povahu křehké, na dobro rozsypané dušičky.  Rozum odsunutý stranou dal prostor bláznivému chování, spojující jediné - příliš mnoho hlasů na jednu nechápavou ženu. Záblesky myšlenek, jejich síla a tvrdost připravily svou kletbou Laylu na bludný život vyděšeného zvířete, které nakonec skončí mumlající si samo pro sebe, rozesmáté absurdností a naprosto nechápající základní lidské principy. Hlasy, či spíše myšlenky, zachycuje více než dobře a není divu, že z části díky tomu jí naprosto přeskočilo.

Co se dá využít velmi výhodně, bývá posílený smysl v podobě čichu. Jídlo voní Layle na míle daleko a často tak není schopna odolat, aby se nepřikradla do města, kam se bojí, neboť trpí strachem z ostatních lidí.

Sama se neumí vůbec bránit a pokud, tak maximálně škrábat a kopat, což není žádná výhra. Nikdo jí neučil základům sebeobrany, ani jak správně máchat nožem a přitom někomu ublížit. Že by se spíše poranila sama, to už je záležitost o něco jinačí. Nerozumí zbraním, ačkoliv jí fascinují všechny ty kohoutky, křesadlové zámky, ozubená kolečka... Defakto cokoliv, co jde vzít. Nebo ještě lépe - ukrást, aby si s tím v bezpečí domova mohla hrát.

Historie: Minulost postavy, její život nebo ocitnutí se v Salemu.



xxx