9/27/2017

Maisie Oakley

https://town-of-salem.blogspot.cz/2017/09/maisie-oakley.html

Přezdívka hráče: Nym
Jméno a příjmení: Maisie Oakley
Stav: Svobodná
Rodina:
  • Otec Jordan Oakley → mrtvý
Srdečný člověk, bývalý žokej, vlastník stájí. Pro svou rodinu by udělal cokoli.
  • Matka Josselin Oakley → mrtvá
Věčně zaneprázdněná lékařka Svůj volný čas věnovala malbě a rodině.
  • Bratr Jayden → nezvěstný (prohlášen za mrtvého) 
Bráška, jakého by si kdokoli přál, měli spolu perfektní vztah, dokud od všeho neupustil kvůli děvčeti.

Rasa: Člověk
Věk: 20 let
Povolání/Kasta: Lovec čarodějnic/Nižší třída
Náboženské přesvědčení: Nevěřící, posměch všem, kteří jsou přesvědčení, že je nějaká vyšší moc. Věří jen ve své schopnosti a částečně v nadpřirozeno.
Portrét: Scarlett Simoneit


Tetování pod levou klíční kostí zakrývajíc malou jizvu, mimo to potetovaná celá pravá ruka.
 

Je většinou nebojácná, rozumná a klidná. Je to nesmírně intrikánský tvor, naznačuje lstivost a vychytralost. Je poměrně příjemnější, než by se mohlo na první pohled zdát. Dalším bodem jejího charakteru je jistý druh upřímnosti. Je drzá, sarkastická, někdy až protivná. Toto děvče, které velmi rádo vytváří iluze pouhými slovy, dokáže lhát a intrikovat jako, když tiskne. Na druhou stranu, to co se jí nelíbí, vám sdělí pěkně od plic. Jenže tato holčina nerada sedí zadkem na dvou židlích, přesto jaksi do kolektivu nezapadá a svým sarkasmem často pobuřuje okolí. Má své chvilky, kdy potřebuje naprostý klid a samotu. Přesto se většinu času snaží být středobodem pozornosti.
Velmi ráda řídí své okolí, má vše pod kontrolou a je nad věcí. Je to vůdčí typ a nerada se podřizuje cizím pravidlům. Je arogantní, sobecká a nikdy neví, kdy se sarkasmem přestat.
Má jistý smysl pro vtip, je těžké ji urazit. Ráda poznává nepoznané a nesnáší, když ji něco nebo někdo zaskočí.
Svoje okolí dokáže pobavit, a pomocí slov vyklouznout i z těch nepříjemných situací a problémů, do kterých se dostala právě jejich přičiněním. Slova jsou pro ni mnohdy více než skutky. Když se k ní dostanete opravdu blízko, zjistíte, že není až tak protivná, jak na první pohled vypadá. Když na okamžik sundá masku vševědoucího otřelého veterána, uvidíte, že je to v podstatě pořád ta mladá holka, na kterou svým zjevem působí.
Nerada něco vymýšlí, nejradši by se celé dny jen poflakovala, když ovšem dostane úkol, přemýšlí nad tím, jak ho co nejoriginálnějším způsobem vyřešit. Pracuje rychle a v kolektivu se dokáže zapojit poměrně schopně. Když jí do toho tedy někdo vyloženě nekecá.
Je to velmi citlivý a empatický člověk, v těžkých situacích působí důvěryhodně a je dobrou podporou.
Nikdy není přesná a všude chodí pozdě, věčně něco zapomíná a ztrácí, těžko říct, jestli je to jen póza nebo taková prostě je.
Co se týče jejích ambic, dělá pouze to, co musí, je to tak trochu lenoch a nerada si zašpiní ruce.
Ovšem ať už působí jakkoli, buďte si jistí, že to může být pouze iluze.
Zlozvyky: Časté nervózní třepání prsty. Rozkousávání si rtu do krve.
 

Základní schopnosti:
Instinkt
Empatie (silná)
Schopnosti navíc:
Boj se zbraní - na blízko (dýka, nůž)
Léčitelství (slabší)
Přesto, že v boji na blízko je precizní a rychlá, v boji na dálku s jakoukoli střelnou zbraní je naprosto nemožná. Pravděpodobně by jí zpětný ráz vyrazil zuby.

Často ztrácí věci, není zrovna přesná a půlhodinová zpoždění jsou její specialita.

Nijak extra neumí vařit, proto se kuchtění úplně vyhýbá a dává přednost studené kuchyni. Když má deprese velice snadno spadne do kolébky alkoholu, buď vína nebo rumu.

Nemá ráda děti, takže s nimi ani nijak extra neumí zacházet.

Její lenost je občas úplně užírající a někdy štve i ji samotnou.


Maisie se narodila v krásném rodinném domku na okraji Londýna. Dětství měla opravdu krásné, rána si kreslila, malovala, prostě počmárala, na co přišla. Její matka byla lékařka, a čím byla Maisie větší, tím častěji byla matka z domu pryč. Maisie ovšem nebyla jedináček a se svým bratrem Jaydenem trávila většinu svého volného času, takže když zrovna někde něco nečmrkala nebo se nevěnovala léčení svých plyšáků, byla ve stájích jejího otce a sledovala o pět let staršího bratra, jak jezdí. Ona samozřejmě jezdila taky, její otec říkával, že uměla dřív jezdit než chodit, ale její bratr byl prostě lepší. Byl nejlepší.  Vyhrával soutěže, lidé ho milovali, dívky na ulici se za ním otáčely. Maisie si tak moc přála být jako on, občas na něj dost žárlila. Ale podobala se matce, a ta ji vedla k léčení, k pomoci lidem.
Když bylo Maisie čtrnáct let, bratr ji vzal do centra, ukázal jí bary, kluby, své známosti. Koupil jí tajně víno a Maisie se zamilovala, do Londýna, do vína, do pocitu volnosti. Zbožňovala každý kousek toho dne, kdy tohle okusila, chtěla se v tom utápět. Od té chvíle trávila s bratrem každé páteční odpoledne v centru.
Jednou si Jayden přivedl domů dívku, byla krásná, ale tak rozdílná od Maisie, brunetka, protivná brunetka.  Jejímu bratrovi, ale přišla dokonalá, přestal se věnovat koním, přestal se věnovat Maisie, skončila jejich krásná páteční odpoledne.
V patnácti letech se Maisie měla zúčastnit svého prvního opravdu velkého závodu. Její otec se rozhodl, že pojedou už o den dřív, protože to mělo být opravdu daleko a on nesnášel stres. Celá rodina jela Maisie fandit. Jayden jí tak moc držel palce. Chtěl, aby byla jako on. Aby byla lepší. Chtěl ji vidět vyhrát.
V autě ovšem bylo dusno, napětí by se dalo krájet. Ten den velmi pršelo, stěrače otcova auta nestíhaly vodu stírat. I kůň v přívěsu neklidně přešlapoval. Maisie to nevydržela a vybouchla, začala na bratra křičet a vyčítat mu jeho nezodpovědnost a všechny jeho hloupé chyby. Matka se pokoušela děti uklidnit a otec se pokoušel uklidnit matku. A pak se to stalo. Stalo se to tak rychle. Byla tam. Uprostřed cesty. Žena. Otec auto stočil ze silnice.
Maisie se probudila až v nemocnici, rodiče to nepřežili, bratra nenašli, koně kvůli vážným zraněným utratili.
A co jí zbylo z toho všeho? Malá jizva pod klíční kostí, kterou si po nějakém čase nechala překrýt tetováním v podobě  levandulového stonku a nehorázná nenávist a bolest.
Rodina jí chyběla, hlavně Jayden. Chtěla se mu přiblížit tak moc, že když ji pustili z nemocnice, jezdila do centra a obcházela jeho oblíbené podniky. Pila víno, hodně vína. Vždycky si ho vyprosila od bratrových známých. Na žal. Začala pít i přes den.
Jednou ji v parku s flaškou vína a úplně opilou našel chlap. Bron se jmenoval. Byl to protivný chlap, bývalý mariňák, ale samotné opilé dívky se mu zželelo.
Začal ji učit. Cepoval ji od rána do večera. Nelíbilo se jí to, chtěla utéct, samozřejmě. Osvětlil jí tak jasně, koho má nenávidět, a proč se učit bojovat. Prostě ji naučil žít určitým stylem. Byla u něj pět let. Pak ji poslal do Salemu. Četl o něm spoustu báchorek a bájí. Skvělé místo pro turisty, říká se. Začni tady s hledáním té ženy, kterou nenávidíš. Té, která ti uškodila. 
 

xxx
 

Žádné komentáře:

Okomentovat