Přezdívka hráče: Bloo
Jméno a příjmení: Miguel Isaac Cortez
Stav: Svobodný
Rodina:
- Paolo Frederic Cortez – Mrtvý. Soudce v San Diegu, kde je velice uznávaný. Stačila jedna noc a jeho pověst poskvrnilo narození nemanželského syna. Mezi ním a Miguelem panoval vždy respekt, ale přesto to nikdy nebyl vřelý vztah, jaký měl s jeho staršími bratry.
- Caroline Sherwood – Mrtvá. Jeho matka, vlkodlačice a obchodnice s kořením. Vychovávala ho s veškerou láskou, kterou mu dokázala dát, a on za to byl vděčný. Zemřela na zápal plic během jeho studií.
- Anna Colona – Mrtvá. Manželka jeho otce a tudíž jeho macecha, která ho nemohla vystát. Kdo by jí vinil, když byl chodícím důkazem, že jí její manžel podvedl. On se k ní vždy choval s respektem, kdežto ona s ním jednala jako s odpadem. Oni dva se opravdu neměli rádi.
- Enrique David Cortez – O rok starší bratr, se kterým, ač si byli věkově blízcí, nevychází. Sice si byli povahově podobní, ale nikdy si k sobě nenašli cestu. Možná, že by byli dobrými přáteli, ale Anna se postarala o to, aby se nesnesli.
- Jacob Pablo Cortez – O pět let starší bratr, se kterým se nemá v lásce. Nebyli by si blízcí, ani kdyby je Anna nehnala proti sobě. Oba měli jiné priority a jiný pohled na svět. Miguela dost okatě přehlížel a pomalu ho nebral ani jako člověka.
Věk: 28 let
Povolání/Kasta: Zástupce kapitána stráží
Náboženské přesvědčení: Vzhledem k tomu, že jeho otce byl původem Španěl a tudíž katolík, byl i on vychován jako katolík. Ovšem otázkou víry se nikdy nezaobíral.
Portrét: Matthew Daddario
Kromě toho, že je vysoký metr devadesát, vybočuje z davu ještě díky tetování od jeho přátel vojáků, které získal v opilosti a má ho na levé straně krku. Vypadá jako velké Z, ale on sám netuší, jestli to má nějaký zvláštní význam nebo to prostě byla jen legrace ze strany přátel.
Když se přihlídne k tomu všemu, čím si prošel, tak by se dalo říct, že je pořád normální. Přesto se v něm něco změnilo. Jako malý neměl rád násilí, ale postupem času, po jeho přeměně a pobytu v armádě se to ale změnilo. Není to ale tak, že by si to užíval, spíše násilí je schopný přehlížet a akceptovat. Stejné to měl i s alkoholem, neuměl si představit, že by pil tak často, ale teď snad se nenajde den, kdy by se alespoň na otočku neobjevil v hospodě a nedal si alespoň jednu sklenku něčeho ostřejšího.
Díky tak častému pití si naštěstí vytvořil jistou toleranci k alkoholu, takže ho už jen tak něco nerozhodí. I když by se nedalo říct, že v mládí byl výbušný, tak po přeměně začal být k návalům hněvu náchylnější, právě proto se naučil lépe ovládat, takže jeho sebeovládání je na dosti vysoké úrovni. Jen tak něco ho nerozhází. Stal se z něj vlastně člověk, který je lhostejný ke svému okolí. Přestál smrt matky, i když v tom mu pomohl alkohol. Přestál i válku a stejně tak přestál i nenávist, kterou k němu chová jeho nevlastní rodina. Není divu, že jeho vztah k okolí není nijak valný.
Většinu času ho uvidíte asi s pobaveným úšklebkem na tváři a lehce pozdviženým obočím. Rád ostatní popichuje nebo si z nich utahuje. Není nijak těžké navázat s ním konverzaci nebo nějakou hlubší debatu, protože i přes svou lhostejnost je společenský a rád si povídá s lidmi, ale snaží se zachovat si určitý odstup, i když není vyloučeno, že se mu to někdy nemusí podařit.
Vzhledem ke svému pobytu v armádě se chová spíš jako nevychovaný voják než jako vychovaný mladý muž, kterým by měl být a pořád se tak umí chovat, přesto to okolí neukazuje. Protože pak by musel vysvětlovat, proč se vlastně chová takhle a ne jako šarmantní mladý muž, ve kterého byl vychován. To se mu očividně moc nechce.
Zlozvyky: Mezi jeho asi největší zlozvyk se dá počítat jeho láska k alkoholu. Není tedy nic zvláštního potkat ho někde v hospodě, kde už popíjí několikátou sklenku.
Základní schopnosti:
▲ Velká síla
▲ Zesílené smysly
Schopnosti navíc:
▲ Odolnost vůči magii - silná
▲ Regenerace - střední
▲ Boj na blízko - slabá
ZBRANĚ
▲ Na blízko - Tyč, Nože, Dýky, Jiné
Vzhledem ke vzdělání, kterým prošel, má rozsáhlé znalosti o světě, které ale moc často neukazuje. Díky výcviku, který mu byl dopřán už jako malému chlapci, má zkušenost s bojem na blízko snad s každou myslitelnou zbraní. Stejný a o něco pečlivější výcvik dostal i při nástupu k armádě, takže s bojem má dostatek zkušeností. Možná by se mezi jeho schopnosti dalo přidat i jeho výdrž, co se alkoholu týče. Stejně jako v boji v tom má trénink a praxi.
Miguel se narodil stejně jako každé dítě, jediným problémem bylo, že jeho rodiče nebyli svoji. Jeho matka byla obchodnice s nízkým původem avšak natolik okouzlující, aby upoutala uznávaného soudce. Nikdo by nečekal, že po jedné společné noci Caroline otěhotní, ovšem stalo se. Caroline zoufale toužila po dítěti, ale jakožto vlkodlačice to neměla jednoduché, proto jí její přítelkyně namíchala lektvary, aby dítě ne potratila. Tím pádem byl Paolo Frederick Cortez, tehdy už čtyřicetiletý a ženatý šlechtic postaven před volbu. Nechat svou milenku i nenarozené dítě u sebe, nebo je zahnat. Měkké srdce Miguelova otce nedokázalo překonat myšlenku, že by zapudil tu krásnou ženu i se svým dítětem.
Caroline Sherwood tedy zůstala a porodila syna, kterého pojmenoval jeho otec. Miguel Isaac Cortez. Vyrůstal pod ochrannou jména svého otce, který ho představoval jako kmotřence, jehož rodiče zemřeli při nešťastné nehodě.
Miguelovi se tedy dostalo veškeré výchovy, kterou mohl dostat. Učil se jazyky, historii, biologii, geografii, chemii i právo. Jeho matka na něj mohla dohlížet více méně jen zpovzdálí. Jeho otec ho sice měl rád, ale nechoval se k němu nijak vřele. Jejich konverzace byli vždy účelné a strohé. S respektem, ale ne láskou. Se svou macechou, manželkou svého otce, Miguel nikdy nevycházel, ač se k ní vždy choval s úctou, ona ho nesnášela. Byl chodícím důkazem chyby svého otce a zrady na ní.Štvala proti němu i jeho nevlastní sourozence.
Nebylo tedy divu, když se jednoho dne ukázal na prahu pokoje své matky potlučený se zakrváceným obličejem. Miguel nebyl nikdy zrovna rváč, ač se naučil šermovat, násilí neměl v té době zrovna v lásce. Jeho matku to rozčílilo, ale kupodivu nešla svého syna ihned bránit. Nechala si to na později, jak Miguel později zjistil. Nejspíše jeho matka ale neměla v plánu, že jednu úplňkovou noc bude právě on doprovázet svou macechu na procházce v parku. Nebyl to nápad ani jednoho z nich, ale Miguelova otce, kterému se nelíbila ta nenávist mezi nimi. Dostali se až moc blízko k lesu, ve kterém pobíhala Caroline, která zachytila Annin pach. Její vlk zareagoval a napadl dvojici. Anna tu noc zemřela, Miguel byl na pokraji smrti, ale nějakým zázrakem přežil.
Miguel má tuto událost v mlze, protože následně na to na několik dní upadl do bezvědomí. Díky vlivu a penězům jeho otce přežil, protože bylo povolánu plno lékařů. Ve výsledku u jeho lůžka seděla jeho matka a úzkostlivě ho sledovala se slzami, které nevysychaly.
Jakmile se Miguel probudil, matka mu všechno řekla. Pověděla mu o vlkodlacích, čarodějnicích a všem, co ona sama znal. Při celé své řeči měla v očích slzy, protože byla její vina, že její milovaný a jediný syn byl stižen stejnou kletbou jako ona. Stejně tak mu i řekla, co se stane jemu.
Vztahy v rodině se ochladily celkově. Anna zemřela, nevlastní bratři za její smrt vinili Miguela a dávali mu to dosti najevo. Miguel s matkou tolik času netrávil, bál se jí a bál se teď i sebe, netušil, co dělat a vyčítal jí, co se mu stalo. Jeho otec s ním jednal opatrně a zvažoval poslání syna na studia.
Zlom přišel o úplňku, kdy společně s matkou opustil sídlo svého otce a uchýlili se společně do lesů, kde Miguel prošel svou první proměnou. Byla bolestivá a nepříjemná. Kosti měnili tvar i délku, lupalo v kloubech, jak přeskakovaly. Bolelo to, a i když to byla největší bolest, kterou zažil, dalo se to vydržet. Najednou místo něj stála bytost podobná vlku. Ze svých proměn si ale nikdy moc nepamatuje.
Nic to ovšem neměnilo na faktu, že Miguela i s matkou poslal jeho otec na Harvard, aby vystudoval. Jistě, to byla oficiální verze, ale prostě potřeboval, aby Miguel zmizel, protože atmosféra v jejich domě byla už k nevydržení. Miguel tedy nastoupil na svou akademickou dráhu, která ovšem netrvala nijak závratně dlouho.
Nedlouho po jejich příjezdu totiž jeho matka onemocněla zápalem plic, několik měsíců s nemocí bojovala, ale nakonec zemřela a Miguel trávil většinu jejích posledních dní s ní. Po její smrti byl chvíli jako tělo bez duše, protože ztratil jediného člověka, kterého ve svém životě skutečně miloval. Následovala fáze zapíjení smutku, tudíž místo toho, aby svůj čas trávil studiem, sedával v hospodě a opíjel se do němoty. Nemálo času taky trávil v nevěstinc&iacu te;ch.
Netrvalo moc dlouho a byl z univerzity vyhozen, což se samozřejmě doneslo k jeho otci, který mu poslal jasný rozkaz. Armáda. Miguel tedy odcestoval na výcvik, který u něj nebyl ani nijak potřeba, protože uměl všechno, co by jako voják měl. Jeho otec a vychovatelé se o to postarali. Následovala tedy cesta na frontu, kde viděl spoustu násilí a smrti. Při těchto zážitcích a zkušenostech pro něj bylo téměř nemožné ubránit se touze napít se alkoholu a odlehčit si od těžkého svědomí.
Při jedné takové pitce s přáteli vojáky odpadl až překvapivě brzy a ráno se probudil s tím, že ho bolela levá strana krku. Ten samý den zjistil, že to bylo následkem toho, že jeho přátelé v opilosti neměli lepší nápad než mu vytetovat do krku jakýsi klikyhák, se kterým se musel smířit, protože zbavit se ho by bylo rozhodně hodně bolestivé.
Po několika letech v armádě se ale vrátil na žádost otce do San Diega. Strávil tam několik měsíců, ale odešel pár dní poté, co jeho otec zemřel, protože vzhledem k nenávisti, která panovala mezi ním a nevlastními bratry, to nebylo příjemné místo pro život. Přesunul se tedy do Salemu, protože zpět na frontu se mu nechtělo.
Usadil se tedy ve městě Salem, kde nastoupil se strážím, protože i přes své vzdělání, dává přednost tomu, aby nemusel používat své vědomosti v práci. Postupem času se propracoval až na pozici zástupce kapitána. Navíc vzhledem k tomu, co je a jeho povaze se k němu tohle povolání už i hodí. Se svými nevlastními bratry přerušil veškerý kontakt. K potěšení obou stran.
Žádné komentáře:
Okomentovat