Victoria Prudence Howard

Přezdívka: Cheryl
Jméno a příjmení: Victoria Prudence Howard (née Collins)
Stav: Vdaná
Rodina:

• Richard Sebastian Howard – manžel

Vysoký, téměř padesátiletý obchodník, který si po svatbě odvezl Victorii do Ameriky převážně proto, aby ji absolutně odříznul od rodiny. Své ženy si prakticky vůbec nevšímá a jediným důkazem, že jí párkrát do týdne věnuje nějakou pozornost, jsou modřiny, které Victoria schovává pod oblečením.

• Prudence Rose Collins, née Colbert – matka

Starší, chladná žena, která své děti příliš ráda nemá jednak proto, že to jsou samé holky a jednak proto, že jí údajně naprosto zničily postavu a život. Přes to, že Prudence Victorii matkou nikdy nebyla, Vicky ji má ráda a každý měsíc jí domů píše dopisy, na které se jí nikdy nedostane odpovědi.

• Dudley Collins – otec

Dudley je jediným důvodem, proč Richard Victorii odvezl. Na rozdíl od Prudence, Dudley má své děti velmi rád, i když občas dává najevo, že je zklamaný, že ještě nemá syna. I tak pro svou dceru chce to nejlepší, a kdyby věděl, co jí její manžel dělá, nejspíše by pro ni přijel do Salemu a odvezl ji zpět domů - to je asi důvod, proč Richard zachycuje dopisy, které Victoria píše domů.

• Rose Bridget Collins – mladší sestra

Rose na Victorii neskutečně žárlí – z valné většiny si za to Vicky může sama, protože domů posílá jen nadšené dopisy. Když i ty dopisy přestaly chodit, Rose usoudila, že se Victoria má tak dobře, že už si na svou rodinu ani nevzpomene, což proměnilo žárlivost v nenávist. Všechno, co Rose v životě chce, je provdat se za někoho bohatého jako Vicky a nikdy nepracovat.

Rasa: člověk
Věk: 18 let
Povolání/kasta: žena v domácnosti / manželka zámožného obchodníka / vyšší třída
Náboženské přesvědčení: Katolička, nicméně o upřímnosti její víry by se dalo pochybovat, protože kdyby jí její manžel řekl, aby někoho zabila, udělala by to, aniž by se zamyslela nad tím, jestli nejde o hřích. V podstatě by ji k hříchu mohl dotlačit kdokoliv, pokud by se trochu snažil, nutno ale zmínit, že sama od sebe by NIKDY neublížila, respektive by se do pekla sama vědomě nikdy neposlala.
Portrét: Danielle Campbell

Ne příliš vysoká, obyčejně vypadající dívenka s prázdným pohledem a nepřítomným úsměvem na plných rtech schovává pod oblečením nejen několik jizev na ramenech, kolenech a zadní části krku, ale často i hromadu podlitin a modřin, které se nejčastěji nacházejí na zápěstích a trupu.

Victoria je něžná dívenka, hozená do manželství sotva v patnácti, což se na ni poměrně dost podepsalo. Uvnitř se jedná o veselé děvče, které by nejraději běhalo po lese a sbíralo květiny, nicméně těch pár let, co je zatím vdaná, z ní udělalo tichou, plachou labuť, která vypadá, že se při sebemenším doteku rozpadne na milion kousků. Přes to všechno, co jí její manžel dělá, Victoria by se nikdy nelitovala, ani nechce lítost nikoho jiného. Co si Richard vybije na ní, nepoužije na těch pár otroků, co vlastní a pokud to, že s ním zůstává, znamená, že jeden z těch chudáků dostane o jednu ránu méně, Victorii to stojí za to. Navíc byla vychovaná tak, že svého muže má poslouchat, takže by si nikdy nedovolila odporovat, nemluvě o tom, že je vděčná za to, že má co jíst, má kde spát a nemusí žebrat na ulici.

Neberte to tak, že by Victoria práci nebo žebrání nevyměnila za svobodu, kdyby mohla, ale jakkoliv může chtít, Richard by ji jen tak odejít nenechal a ona to ani pokoušet nechce. Celkově nerada riskuje, změny jí moc dobře nedělají, protože se těžko přizpůsobuje novým věcem. Má svou rutinu, kterou opakuje každý den, a když ji někdo naruší, bývá z toho zmatená a rozrušená. Celkově už je asi jasné, že Victoria není úplně nejchytřejší. Co může odkoukat, pochytí rychle, ale občas jí trvá, než jí určité věci dojdou. Co jí příroda ubrala na inteligenci, přidala na povaze. Victoriino srdce dost možná doopravdy je ze zlata. Občas jí Richard dovolí darovat kousek chleba hladovějícímu dítěti na ulici, a když nemůže darovat jídlo, dává alespoň peníze. Richard jí dává dost na to, aby si mohla koupit, co chce, protože samozřejmě jak lépe udržet ženu doma, než ji zahrnout oblečením, kterým může zakrývat podlitiny, že.

Přátele úplně nemá, ale tiše a s úsměvem zdraví každého, koho vidí. Jiná žena v její situaci by možná nad lidstvem úplně zanevřela, Victoria ale věří, že její utrpení je nic proti utrpení ostatních. Je důležité zdůraznit, že nakolik by někdo její život viděl jako život plný utrpení a bolesti, Victoria je šťastná. Umí najít i v nejhorších věcech to dobré, a přestože by se dalo argumentovat, že neví, jak šťastné manželství vypadá, Victoria by se zuby nehty hádala za to, že její život je skvělý a doopravdy nikdo nemůže tvrdit, že šťastná není, protože málokdo má ponětí o tom, co se u ní doma odehrává.

Victoria si hodně zakládá na slušném vychování a loajalitě. Vždy chodí upravená, slušně oblečená, nemluví, pokud není tázána, mužům se většinou nedívá do očí, a když se jí někdo dotkne, většinou hned ucukne. Číst a počítat umí, klasické vzdělání má, čtení moc nemusí, ale má ráda přírodu a posedávání na sluníčku.

Zlozvyky: Mezi její zlozvyky patří křupání kloubů v nevhodných situacích. Například při zpovědi, mši nebo celkově při jakékoliv konverzaci. Když začne být nervózní, začne si jednoduše křupat klouby a ze spánku skřípe zuby. Příliš svému okolí důvěřuje a jejím nejhorším zlozvykem je to, že v ostatních odmítá vidět to nejhorší a raději se soustředí na tu jednu dobrou věc, ať už je sebemenší.

Základní schopnosti:
Instinkt (zpochybnitelně)
Empatie – silná

Schopnosti navíc:
Léčitelství - silnější
Znalost bylinek - slabší

Victoria je pacifista a nějaký boj, lov a podobné věci, které jí možná někdy můžou zachránit život, naprosto odmítá. Její instinkty jsou těžce zpochybnitelné, strach samozřejmě zná a mívá, ale cokoliv by jí její instinkty chtěly říct, je okamžitě přepsáno myšlenkou „co by Richard chtěl“, případně přáním někoho jiného. Je jednoduše obalamutitelná, to se básník snaží říct.



Victoriino narození bylo obrovským zklamáním jak pro rodiče, tak pro celou společnost. V Londýně, kde její rodina sídlí, má její otec velmi dobré jméno a navíc se jedná o oblíbeného politika, který poněkud nezodpovědně oslavoval měsíc dopředu. Všichni se ale s pohlavím Dudleyho prvorozeného dítěte nějak smířili a život šel jakž takž dál. Lásku k rutinám ji předala její chůva, která ji od dvou let nutila všechno dělat s přesností na minuty. Poměrně rychle se Victoria naučila, že mezi pochvalou a trestem je rozdíl nějakých pět až sedm minut. Kromě studia, kterému příliš nedávala, se naučila velmi špatně hrát na všemožné nástroje, včetně klavíru a houslí. Hudební sluch ji těžce minul a veškeré soustředění se z Vicky otočilo ve chvíli, kdy její matka znova otěhotněla. Doktoři jí řekli, že se určitě narodí kluk a od té chvíle přišla asi pětiměsíční doba radosti a bezstarostnosti. Pět měsíců si Victoria mohla dělat, co chtěla - běhat po zahradě, válet se v trávě, nahánět štěňátka a tahat si domů umírající zvířata. Bylo jí téměř pět let, když se Rose narodila a ve chvíli, kdy bylo oznámeno její pohlaví se všichni zase vrhli na Victorii. Protože její matka měla při druhém porodu jisté komplikace, doktoři začali tvrdit, že další dítě už mít nikdy nebude. Najednou začalo být prioritou Victorii dobře provdat a jak to tak bývá, Vicky to nějak přišlo jako skvělý nápad, protože jí všichni kolem tvrdili, že je to skvělý nápad. Její vzdělání pokračovalo dál, výchova taky, postupem času ji dokonce rodiče začali brát do společnosti, převážně proto, aby ji ukázali ostatním. Dalších deset let Victoriina života by se dal shrnout do jedné rutiny - vstát, studovat, připravit se na večeři, usmívat se na tatínkovy kamarády a jít spát. Každý den, to samé dokola a dokola, bez nějaké větší změny. Nedá se říct, že by to Vicky nevyhovovalo, přeci jen to bylo to, co si její matka přála a co se od ní očekávalo.

Pár měsíců před Victoriinými narozeninami se začal při večeřích objevovat Richard. Vicky ho představili jako hodného, bohatého obchodníka, který se čerstvě přestěhoval do Ameriky a hledá si v Londýně manželku. Sňatek byl pro všechny - kromě Vicky - nadmíru výhodný. Její rodině měly po svatbě připadnout jeho Londýnské pozemky, on měl dostat mladou nevěstu s tučným věnem, její matka se Vicky konečně mohla zbavit a tatínek si myslel, že tím dává své dcerušce naději na klidný život v luxusu. Protože se Vicky nikdo doopravdy nezeptal, jestli si ho chce vzít, Vicky tak nějak prostě přikyvovala a s přikyvováním pokračovala až k oltáři. Čím blíže svatba byla, tím více byla Victoria nadšená - přeci jen cestování až do Ameriky znělo skvěle, Richard se tvářil jako fajn chlap a nemůžeme se tvářit, že svatba nebyla jedním z Victoriiných cílů, když jí to od malička všichni vtloukali do hlavy. Hned po svatbě si ji Richard odvezl do Salemu, kde se nějaký ten rok zpět usadil. Prvních pár týdnů v novém manželství bylo pro Victorii neskutečně matoucích - holka na tohle vůbec nebyla připravená a dobré dva měsíce vůbec nevycházela z domu. Její dny se v té době skládaly ze snídaně, modlení, oběda, modlení, večeře a zase modlení. Přestože Victoria není zas tak inteligentní, nějak začala chápat, že tohle je prostě teď její role. Netrvalo dlouho, než se přesvědčila, že veškeré to ubližování je jednoduše něco, co dělá Richarda šťastným a kdo je ona, aby mu upírala štěstí, že. Momentálně děti nemají, přestože na tom aktivně pracují. Victoria byla dvakrát těhotná, jednou v šestnácti a jednou v sedmnácti, nicméně v obou případech potratila dřív, než to vůbec šlo vidět - ani o tom Richardovi neřekla, ze strachu, že by vinil ji. Každý týden píše domů dopis, ve kterém tvrdí, jak skvěle se má, protože to jí Richard řekl - takhle svou rodinu ušetří trápení, údajně. Po čase jí všichni přestali odepisovat, ale Victoria neztrácí naději, že se její dopisy dostávají domů, i když nedostávají, protože je všechny Richard pálí.
 

xxx