7/03/2017

Aislinn Crane

https://town-of-salem.blogspot.cz/2017/07/aislinn-crane.html

Přezdívka hráče: Lauri
Jméno a příjmení: Aislinn Crane
Stav: svobodná
Rodina: 
  • Barthelmy Crane, otec (34 let)
Milovaný tatíček, pro kterého vždy najde nějaké to pěkné slůvko, zatímco jej v mysli proklíná a vkládá mu do hlavy ty nejtemnější myšlenky. Ráda by ho viděla umírat, ale na to je příliš brzo, a tak jej zatím jen svazuje k sobě a cizopasí v jeho domě i živnosti.
  • Evelina Crane, matka (†20) - zemřela při porodu
Aislinn svou pravou matku nikdy nepoznala. Ne jako každý smrtelník. Věděla o ní mnoho a stačilo jen použít správných schopností, aby jí sebrala všechnu sílu a nechala ji zemřít při porodu.
  • Abigail Crane, macecha (†22)
Dcera farmáře, šikovná mladá dívka i hospodyňka, která měla tu smůlu, že narazila na ovdovělého Bartyho Cranea, kterého si o necelý rok později vzala a brzy mu i povila syna. Bohužel pro ni, se moc nezalíbila Aislinn, pro kterou byla hrozbou.
  • Stephen Crane, nevlastní bratr (†2)
Utopil se, když jej jednoho odpoledne hlídala mladičká chůva, kterou odlákalo prazvláštní našeptávání, zatímco cosi stáhlo malého Stephena pod vodní hladinu. Nikdo netuší, že ve stejnou chvíli se Aislinn procházela jen malý kousek od místa nehody a pod rouškou své démonské moci zajistila, aby se chlapec rozeběhl do vodní hladiny pod kterou, neschopen plavat, zmizel. Chůva byla za zmizení chlapce potrestána, Aislinn navedla otce, aby si myslel, že to bylo úmyslné, a že byla dotyčná čarodějnice, která chtěla malé dítě.

Rasa: démon
Povolání/kasta: Pomocnice v obchodě řezníka / dcera řezníka / střední
Náboženské přesvědčení: Před lidmi si hraje na přísně věřící katoličku, jakožto démonka se však náboženství vysmívá, Bůh a vše s ním spojené ji znechucuje
Portrét: Isabelle Fuhrman
 

Dětský smích předchází siluetu děvčete, na první pohled roztomilého, které by neublížilo ani mouše. Ze světlých rtů splývá písnička, kterou si dívka naučeně prozpěvuje, zatímco poskakuje po salemské ulici, i když ví, že by takhle poskakovat neměla. Už tolikrát jí za to bylo vyčiněno. Nedělá si z toho nic, bledá ručka narovnává černé vlásky, tak často svázané do copánků. Velká mašle nechybí, ba ani pár sponeček a sem tam nějaké to luční kvítko za uchem. Normální děvče, řekl by si každý. Oblečení tak typické pro nižší třídu, přesto však pečlivě uhlazené, tak jak dívce našeptávala do ucha ta nejlepší výchova. Slušné děvče, tak praví první pohled. Zvonivý smích se láme, písnička ztrácí na melodice, po zádech ti běží mráz, aniž bys tušil, co se děje. Pak stačí jediný pohled za rozesmátou dívkou, sleduje tě, pohled dvou upřených očí, černých jako uhel. Za těma očima se neskrývá obyčejné nevinné dítko, ale tomu bys přeci nevěřil. Děti nemohou být zlé.



Děvče, na kterém sice je patrná nižší třída, nikoliv však nevychovanost a drzost. Na bledé tvářičce se nachází úsměv, kterým obdarovává každého, kdo se objeví ve dveřích rodinného obchodu. Vlídné slůvko si vždy najde cestičku k uším návštěvníků, zvláště k těm, kteří u jejího otce zanechají nějaký ten peníz. Drobná dívka se vždy pohybuje v blízkosti svého otce, kterému jakoby visela na každém slůvku. Jak dobře vychované děvče, mohl by si říci snad kdokoliv, kdo ty dva vidí. Vždy natáhne svou ručku, aby otci pomohla, když je příliš znaven nebo když je toho na něj příliš. Ve volné chvíli čte nebo si zpívá, či běhá ulicemi nebo jen po louce. Ručka krouží kolem květin, avšak kdo by se díval pozorně, povšiml by si, že dívka vše v ruce rozdrtí. Jakoby neviděla krásu, jen potěšení, které přináší možnost něco zničit. Malá nožka dopadá na brouka a zatímco jej drtí na placičku, prozpěvuje si nevinné dětské písničky. Jemný dětský smích, tak nevinný, přesto tak děsivý, když člověk tráví až příliš času v přítomnosti drobné dívenky. Má-li však vůbec ještě šanci přemýšlet, a pokud není jeho mysl příliš ovlivněna zvláštními schopnostmi. Kdo má šanci prohlédnout dětské chování, může si snadno povšimnout prazvláštních výpadků v dívčině mysli - v jednu chvíli hodné děvče pronáší ne příliš lichotivé věty, tuhle v prstech drtí motýla, snažícího se uletět. Naivní radost z věcí kolem se náhle mění v ďábelské potěšení z každé špatnosti, z každé podtrhnutí nohy. Ne však, když se někdo dívá. Před všemi se snaží být počestná a hodná, jediná dceruška svého otce, pro kterého je ta jediná, která potřebuje jeho pozornost a lásku, která se jí ze srdce hnusí, ale pro ovládnutí člověka je schopna čehokoliv. Usmívat se, mluvit o Bohu, o tom zvráceném lidském výmyslu, podávat jim ruce nebo snad cokoliv, co jim upadlo, ačkoliv u toho mívá chuť je nakopnout do zadku. Ale to udělat nemůže - za nic na světě! - protože tatínek se dívá a tatínek by se zlobil. Láska k němu? Neexistuje. Je to jen přelud, vazba mezi otcem a dítětem. Je jejím otrokem a ona ho využívá k tomu, aby byla někým. Jakožto mladá démonka nemá tolik sil, aby si podmanila celé město - jak by mohla, když tam žili démoni o dost silnější? Musela vyčkávat, tiše a klidně, ač se jí to hnusilo. Dokud ale mohla škodit alespoň někomu, nebylo to tak hrozné. Občas jen udělá menší neplechu, někdy prohodí pár slov s některým zákazníkem, zasévajíc mu do hlavy nepříjemné myšlenky, možná halucinace. Někdy pro účel, někdy jen pro prosté pobavení a nasycení svého proradného nitra. Zatímco Aislinn je děvče držící se zpátky, ze všeho na světě zbožňuje květiny, sluneční dny, svého otce a čerstvý chléb, temnější Aislinn má radost jen z toho špatného. Klasickou lidskou zábavu považuje za ohavnou, nudí ji, celé dny by zvládla trávit jen hledáním té správné oběti, ale ejhle… tatínek potřebuje pomoci. A tak vždy přiběhne, děvče v šatečkách, s mašlemi ve vlasech, které vždy pomůže. Občas přitom zasadí nějakou tu myšlenku do hlav otcových spolupracovníků, jindy je přímo donutí vykonat něco nestoudného. Miluje ty zasněné pohledy, strach v očích, obavy. Lidé jsou tak primitivní! A jsou schopni udělat cokoliv, jen když jim řekne. Nebo když je donutí.

Zlozvyky: Samotná Aislinn působí, jako když žádné zlozvyky nemá. Démon v ní dává pozor, aby se nechovala nepatřičně, hlavně před lidmi. Pokud však v její přítomnosti někdo hovoří o náboženství, jen tak tak drží znechucení na uzdě. Pokud není viděna, velice ráda ubližuje a ničí. V místech, kde je koncentrováno hodně věcí spojených s náboženstvím se jen těžce brání cukání koutků rtů a celkového tiku svého lidského těla. Nemá příliš v oblibě zpěv ostatních, nesnáší lidskou dobrotu a často se ji snaží zničit už v zárodku. Chce, aby si lidé nedůvěřovali a šli po sobě. Podporuje zlodějíčky, ale zároveň je ochotná jim stavět překážky do cest.



Základní schopnosti:

▲ Velká síla - větší než u jiných tvorů
▲ Předvídání lidských úmyslů
▲ Manipulace s myslí - zvířecí, lidská
▲ Manipulace s tělem - zvířecí (zabíjí), lidská
▲ Posednutí
▲ Čtení myšlenek
▲ Zhmotnění fóbií
▲ Vyvolání živých halucinací
▲ Teleportace
▲ Předvídání budoucnosti - pouze možnosti toho, co se může stát
▲ Měnění podoby
▲ Možnost svázání s tělem zvířete/předmětem [při pokusu o spoutání síly čarodějkou/exorcistou]
▲ Poskytnutí schopností čarodějkám

Schopnosti navíc:

Požírání obětí
Atmokineze

Aislinn je démon, který si vskutku umí poradit s lidskou myslí a pořádně ji zamotat. Přeci jen už se tomu nějakých těch pár století věnuje. V těle malé holčičky se skrývá už poměrně starý démon, který však stále nabírá sílu a schopnosti. Nic to však nemění na tom, že lidé (a pár určitých ras) jsou před ní vcelku bezbraní, a tak když jim poručí nebo jim něco namluví, nemůžou říct ne. Z nějakého důvodu ji více vyčerpává užití schopností na ovládání lidského těla. Je to snad způsobeno tím, že se vždy více věnovala lidské psychice a myšlení, a možná proto je ovládáním těla více “unavená”, jak jen ve své démonské podstatě může být. Zacházet umí i se zvířaty - umí je proti někomu poštvat, ale pokud ovládne jejich tělo nebo je posedne, většina zvířat to nepřežije a zůstanou po nich jen zdechlinky nebo na cucky rozervané cosi.

Změna podoby pro ní není nic složitého, ale její proměna má vždy nějaké menší chybičky. Může to být velikost nosu, špatná gesta, špatná barva vlasů. Navíc v proměněném těle vydrží jen pár hodin, než na sebe nabere zpátky podobu těla, v němž se usadila.

Pokud užívá atmokinezi, vždy se o trochu rychleji vyčerpá - rozhodně nemůže ovládat půlku města a k tomu ještě počasí kolem.

Samotná Aislinn je jinak šikovné děvče s rychlými prsty, umí vázat složitější uzly, umí šít, a také umí číst i psát. Díky otci se trochu naučila i připravovat pokrmy, byť to její démonské já dělá s opravdu velkým odporem.

Při použití svěcené vody prchá s křikem, kostelu se vyhýbá a stejně tak všem svěceným půdám. Svou nepřítomnost obvykle omlouvá jak svými lidskými, tak i těmi démonskými silami. Jednoduše dokáže zařídit, aby se nikdo nevyptával.

Nelíbí se jí předčítání veršů z knihy, převrací oči, když jí někdo zpívá a k smrti nesnáší lidské vyznání lásky a jakýkoliv citů. Vždy má přitom touhu rozmáčknou hlavu toho smrtelníka jako ořech.


Aislinn se narodila jako každé dítko, na svět přišla jako vysněné slunko svých dvou rodičů. Ani jeden z nich však neměl nejmenšího tušení, že ještě před příchodem na svět se do Aislinnina těla dostal démon, cizí, nepřátelská síla, temná a nemilosrdná. Na zem se dostala před stovkami let, prosákla ze svého světa, jako spletenec černoty. Náhle zde byla, usazená v hlavě zámožné dámy, v jejímž nitru spřádala ty nejtemnější plány, živíc se zbytkem její duše. Postupem času získávala sílu, zatímco si mapovala svět, který byl kolem ní. Svět plný barev a krás, které však neviděla a ani vidět nechtěla. Bylo to pro ní odporné místo plných primitivních tvorů, kterým mohla měnit a zamotávat myšlenky. Jak snadné bylo nahlédnout do myšlenkových pochodů a měnit je. Sílila, každým dnem, stárla a získávala zkušenosti. Přesto však nebyla nejsilnějším démonem. Nebyla sama a její řádění neušlo bez pozornosti. Ona sama, ve své mladosti, však nic podobného nevnímala. Jen se snažila získat víc a víc, což ji stálo veškerou moc. Byť zabila svou hostitelku, přesto byla vyhnána, pryč z těla, pryč ze světa. Nikdo však neměl tušení, že nebyla zničena úplně. Že přežila, jak se jen v její démonské podstatě dalo přežít. Bloumala světem, občasně posedávajíc předmět nebo snad zvíře. Sražená na kolena, ale ne poražená, přesto však toužící po lidském těle. Ubíhaly roky, pro člověka několik generací, pro ni? Kdo ví, nevnímala to, jen tiše vyčkávala na svou příležitost. I ona se brzy dostala do Salemu, v těle něčeho tak odporného, jako je krysa. Nesnášela to, a když svého zvířecího hostitele opouštěla, vždy jej nechala zemřít. Vystřídala několik podob, než konečně našla lidskou schránku - ještě nenarozené dítě, do nějž se usadila a velice snadno tak zahubila to, co v sobě má spousta lidí alespoň na část - lidskost. A tak procitla na světě v těle dítěte - Aislinn. Tu, které ji dala život, uštvala už v prvních dnech, kdy byla na světě. Nebylo tak těžké napadnout už natolik vysílené tělo a z nebohého Bartyho udělat vdovce. Působením na jeho mysl pak ze sebe udělala to nejcennější, co jej mohlo potkat. Chtěla, aby se na ni upnul, a aby nehledal nikoho dalšího. Jen jednou zeslábla, a tak si Barthelmy našel novou ženu, kterou si vzal a zplodil s ní potomka. Konečně měl syna, kterého tak moc chtěl. Aislinn nebyla hloupá, tušila, co pro muže znamená prvorozený syn. Nejprve vzala život Abigail. Nebylo to příliš těžké - Abigail trpěla poporodními depresemi a pro mladičkou démonku, jednající z těla dítěte, nebylo těžké párkrát popostrčit její mysl k ještě horším myšlenkám. Nechala ji se propadnout do černé propasti, a nakonec i vzít si život. Tak jí zůstal zlomený Barthelmy a malý bratříček. Dopřála otci, aby si se synkem užil pár let, než i jeho vyslala vstříc smrti - když jej hlídala chůva, nastražila to, aby to vypadalo, že chlapeček zemřel vinou její nepozornosti. Nechala jej spadnout do hlubokých vod a přitom odvedla pozornost chůvy. Jak lstivé. Otci pak přísahala, s falešnými slzami v dětských očích, že viděla tu ženu - chůvu, která ublížila tomu nejcennějšímu, a že je nejspíše čarodějnice. Pak mu také slibovala, že tu bude vždy pro něj, a že udělá vše, co mu na očích vidí. I když budou sami, stejně budou úplní. Věřil jí, nemohl jinak. I jeho mysl byla průsvitná jako nejčistší voda. Přesto se k němu přikrádala a našeptávala mu zlé myšlenky. V jeho snech mohl za smrt své druhé ženy i syna. Neuhlídal je. Ale přesto si nemohl sáhnout na život, protože měl ji - svou Aislinn, která byla ještě moc malá, kdyby vyrůstala bez tatínka. Navenek jejich domácnost i živnost působily jako šťastná místa, která se udržela v dobrém stavu i přes nepěkný osud. Jakmile však odešla poslední návštěva, všechno světlo z těch míst se vytratilo, zmizely i úsměvy a smích, naděje v lepší život. Na každém kroku stín a obavy samotného Emeryho, že potká svou dceru, kterou miloval, ale zároveň se mu v hlavě usadila iracionální myšlenka, že se vlastní dcery tak trochu bojí. Přesto však nikdy nenašel sílu vzít si život. A i kdyby ji měl, ona by mu to stejně nedovolila. A tak spolu žijí a ona mu pomáhá v práci, zatímco se snaží získat více sil, aby si mohla podmanit více lidí.


xxx



Žádné komentáře:

Okomentovat