7/07/2017

Sora

https://town-of-salem.blogspot.cz/2017/07/sora.html

Přezdívka hráče: Bochník Veliký, král všech Chlebů na celém Salemu (prostě Bochník)
Jméno a příjmení: Sora
Stav: Svobodná
Rodina: 
  • Matka- Ren, jediné co si z ní pomatuje je to, že její jméno znamenalo ‚Lotus‘.
  • Otec- Thomas Smith, nebo alespoň to jméno uvedl její matce.
  • Sestra- Shika, sestra dvojče, na rozdíl od Sori zůstala v rodné vesnici. Její jméno znamená ‚Srna‘.
Rasa: Kožoměnec
Věk: 24 let
Povolání/Kasta: Nižší třída, průvodce
Náboženské přesvědčení: Sora sice nevěří v bohy, ale pořád patří k magií políbeným, takže uctívá zemi a vše s ní spojené – elementály má v hluboké úctě i přes to, že nikdy žádného nepotkala.

Portrét: Kim So Eun


http://www.dec.ny.gov/images/wildlife_images/redfox2.jpg


Sora je dost nedůvěřivá, protože se naučila, že ve světě to jinak než na vlastní pěst nejde. Na noc se většinou mění v lišku a hledá si nějaké útočiště. Dokonce má i vyhrabanou noru, která spíš připomíná tunelové bludiště. Strávila nad ní spoustu času, protože se nedokáže spokojit s místem, kde by měla jen jednu únikovou cestu. Proto taky ať je kdekoliv, sedí čelem ke dveřím, protože počítá s tím, že bude muset utéct, anebo že přijde něco nebezpečného skrz dveře. Když někde hoří oheň, často si hraje na statečnou a chce k němu jít blíž, ale její kožoměnecké já ji nakonec vždycky vyžene. Co se ještě týče proměn, každý úplněk tráví přes den spánkem a v noci je vzhůru, zahrabaná v noře. Není sociální typ, a co se týče sexuálního života, nemá žádný. Možná kdyby potkala nějakého lišáka, ale i tak by to nebylo jisté. Vůči cizím totiž jedná dost neohrabaně a neuctivě, protože k nim necítí nic, než pohrdání, že takto ničí zemi, kterou ona tak miluje. 

Taky nemá ráda nic, týká magie. Ostatním kožoměncům se vyhýbá, protože se v jejich přítomnosti necítí bezpečně. Což taky znamená, že nemá žádné přátele a na lidi působí divně už jen kvůli tomu, že město navštěvuje jen občas. Je zvyklá na dotazy a divné pohledy typu: Kde se tu vzala? Kde vlastně žije? Její jediné štěstí je, že se nikdo extrémně neptá, protože jako průvodce pracuje levně a její provázení lesem je relativně bezpečné, protože ho zná jako vlastní boty – vždyť se jedná o její loviště.

Často se otírá o stromy a nechává na nich svůj pach, což ji nutí cítit se trochu bezpečněji. Ostatní kožoměnce sice na svém území snese a větší zvířata, než je ona, ty nemá jak zahnat, takže je nechává na pokoji. Má ráda vzrušení z lovu, ale když loví, musí mít jistotu, že ji nikdo nesleduje, protože pohledy ostatních ji dost znervózňují. A navíc, jak se malá liška ubrání proti nějakému lovci? Průzkum místa, kde bude lovit je pro ni vždy klíčoví. 

Ačkoliv se to nezdá, má i pozitivní stránky. Má silný smysl pro rodinu a většinou dělá to, co si myslí, že je pro ni nejlepší, i když to vždycky nevypadá úplně logicky. Co se týče dětí, nikdy žádné nechtěla, ale byla by schopná se o něj postarat a vychovat jej, i kdyby nebylo její. Mateřské pudy má a taky často trpí osamělostí, takže by se ho ujala bez problémů- přeci jen když vychováte dítě, nemůže být tak hrozné jako ti, kterých se tak štítíte, ne? 

Je velmi loajální, a pokud jste její přítel, ne že by vás následovala do pekel, ale postaví se za vás. Zas tak moc přátelství neprožívá, ale pokud vám dluží, zaručeně se dočkáte splátky. Nerada dluží a vrací pokaždé, když se naskytne příležitost. Taky je velmi důvěryhodná. Proč by si vymýšlela cokoliv z toho, co říká? Je pravda, že pokud z toho má nějaký profit, zalže, ale to by opravdu musel být ten profit mastný. Zadarmo ani kuře nehrabe. A pokud si něco málo přihodíte za informace, řekne vám všechno. To že jako člověk nechodí mezi lidi neznamená, že se tam jako rezavé zvířátko občas nevydá. Když je s čím obchodovat, vždycky se žije lépe.

A jak už její původ napovídá, i přes poloviční část Američanky, má velkou hrdost a než se stáhnout raději zemře. Hrdost je to nejdůležitější co má a nikdy by se jí nevzdala. Ani život by si nevzala, nebyla by toho schopna. Vždycky byla hrdá na svůj původ, i když z města nikdo moc pochopení neměl, svou asijskou část vždy opěvovala. A když se náhodou do lesa zatoulala dítka, neměla problém jim vyprávět příběhy o dracích a tygrech, jak se rvala Čína s Japonskem. A spoustu dalšího. Vždycky ji to nadchlo a byla jako malé dítě s plamínky v očích. Příběhů má plnou hlavu. Vždyť i podle jednoho z nich se jmenuje.

A na závěr jedna nehezká věc. Sora je často přitahována pachy a chutěmi… ano, chutěmi. Má sklony ke kanibalismu, což je nepěkná věc. Ona to ale vidí trochu jinak- přežít se musí a čím se liší člověk od zajíce?

Zlozvyky: Když je Sora nervózní, často se drbe nehty na dlaních, a nebo je prostě zatíná. Pak má dlaně podrápané a přecitlivělé. Taky si nerada stříhá nehty, ale snaží se je mít upravené. Nechce být bez nehtů, protože jí to přijde jako by byla bez drápů. Často se také protahuje ve snaze donutit svá záda, aby křupnula. To samé dělá s prsty – prokřupávání. Ale většinou když je sama, ve společnosti se tomu raději vyhýbá. 


Základní schopnosti:
Schopnost měnit se na zvíře (Liška obecná)
Zesílený smysl (čich)
Rychlost

Schopnosti navíc:
Vnímání aury (slabší)
Instinkt (silnější)

Sora má dost velký problém s vnímáním aury. Nikdy to moc nezvládala, zaměřovala se spíš na jiné věci a tak tento talent nerozvíjela. Proto je pro ni těžké ho používat. Co se týče síly, tak ani lišky nejsou extrémně silné, takže ani to nemá v malíčku. Její kousnutí nebo rána by vás asi bolely, ale není to jakoby se do vás zakousl třeba šakal. Co se týče sprintů, na to taky nikdy nebyla. S výdrží už je to lepší, ale pokud by před vámi utíkala dostatečně dlouhou dobu, i ta by se brzy vyčerpala.


Sora se narodila, zároveň se svou o pár minut mladší sestrou, v jedné menší vesnici na kraji Japonska. Její otec byl námořník, který její matce nejspíše ani neřekl pravé jméno. Bohužel pro obě sestry matka krátce po porodu zemřela a tak putovaly do sirotčince. Tehdy byl život krutý a dívky nosily hadry a živily se především rybami a rýží. Do sedmi let ani jedna z nich neměla vlastní jméno a patřily k nejnižší kastě, co se zmohla leda na žebrání a drobné krádeže. 

Jména získaly z knížky, kterou dostaly po matce. Zatímco Soře se líbil znak ソラ (nebe), Shice se zalíbil znak, který znamenal slovo ‚Srna‘ a tak si také začaly říkat. Ačkoliv se Shika nikdy nenaučila psát, Sora se naučila své jméno, sestřino a pár dalších znaků – povětšinou z hiragany (‚nižší‘ znaky, spíše psaná řeč žen). Japonsky se ale naučily samo sebou mluvit obě.

K patnáctým narozeninám, když si ani jedna z dívek nemohla najít manžela, dostaly schraňovaný majetek, co měl sloužit jako věno. Sora tehdy začala pociťovat první známky prokletí – jedna zdejší čarodějnice na ni uvrhnula odpornou kletbu, která z ní dělala zvíře. Sora zezačátku šílela a zvířecí instinkty z ní dělaly opravdové zvíře. Byla to doba, kdy si uvědomila, že pokud chtějí přežít, musí si najít místo, kde budou brát peníze. O Sořinu sestru se začal zajímat jeden muž, ale bez věna jeho rodiče nechtěli na sňatek přistoupit, a rozdělené napůl bylo věno příliš malé. Proto Sora něco málo vzala a nastoupila na nejbližší loď. 

Byla jediná žena na palubě a jak to tak bývá v této době, málem se stala obětí znásilnění. Jediný důvod, proč se tak tehdy nestalo byl ten, že poprvé využila své kožoměnecké síly a utekla. Schovávala se na lodi snad dva týdny, dokud nedorazila loď ke své první zastávce. Tehdy vyletěla a už se nikdy neotáčela. Od té doby začala mít chutě leda tak v momenty, kdy na ně lišky mívají a jindy ne. Sex jí nikdy moc nevoněl, šlo už jen o japonské zvyky. 

Podél moře se dostala až do Salemu, do jehož lesů se ukryla. Nejdříve se snažila lesu vyhýbat, ale pak si ho začala nárokovat jako teritorium. A odmítala tam strpět jinou lišku, přeci jen, ona měla být a liška, které to tam bude patřit. To už se dostáváme k dnešním dnům. Začala si stavět svou noru, otírat se o stromy a hlavně stopovat druhou liščí kožoměnku.


xxx


Žádné komentáře:

Okomentovat