7/12/2017

Cain Brand

https://town-of-salem.blogspot.cz/2017/07/cain-brand.html


Přezdívka hráče: Sunny
Jméno a příjmení: Cain Brand
Stav: Několikanásobný vdovec, momentálně svobodný
Rodina:
  • Seraphine Sophie Brand – jediná žijící, milovaná dcera, která na něj dohlíží a snaží se umírňovat na jeho netrpělivou povahu a prchlivý temperament
  • Sophie Brand † – jeho poslední družka, ze které rovněž udělal svou manželku, rovněž matka jeho dcery, zemřel nešťastně v hloupé náhodě, do které se připletla
  • Clarity - Voda
  • Eugen - Země
  • Lydie - Vzduch
Rasa: Elementál – Oheň / ochránkyně jeho dcera Seraphine Sophie Brand
Věk: 364 let
Povolání/Kasta: Výrobce střelných zbraní
Náboženské přesvědčení: Stejně jako všichni jeho sourozenci, jeho hlavní modlou je Matka příroda, z níž vznikl a které také slouží. Vždy je snazší věřit v to, u čeho víte, že to vskutku existuje – a příroda nás přeci jen všechny obklopuje.
Portrét: Jon Bernthal
 
https://media.giphy.com/media/YLNVP09aYW1t6/giphy.gif


Cain je ztělesněním ohně a je tedy vším, čím je též oheň. Dokáže být vroucný, vřelý, dokáže utvářet domov pro ty, které miluje. Takových sice mnoho není – momentálně snad jen jeho dcera Seraphine a přirozeně jeho sourozenci, s nimiž sice nemusí souhlasit, ale pořád jsou jeho rodina – na druhou stranu o to více mu to dovoluje dát jim své srdce a nedělit ho na příliš mnoho kousků. Kdyby se něco stalo, ví, koho má chránit, aniž by se musel příliš rozmýšlet – jeho drahou holčičku. Když miluje, umí být vskutku vroucný a oddaný, vkládá do toho velký kus sebe. Je jasné, že zůstává věrný a že chce ochraňovat, dávat pozor a zastavit všechno špatné, co by se na milovanou osobu mohlo snést. Ne vždy se mu to daří, dobrým příkladem je smrt Sophie, a každá taková událost v něm pokaždé něco zlomí – například i vůli žít navěky bez všech jeho milovaných.
Problém je ten, že stejně silná jako jeho láska umí být též jeho nenávist. Vzhledem k jeho relativně čestné povaze je nejspíš zbytečné říkat, čím si jeho nepřátelství můžete vysloužit, důležité ale rovněž je, že často dá na první dojem a na první setkání. Názor pak mění jen velmi těžce, ač v tom mu často pomáhá Seraphine, která ho trochu usměrňuje a říká mu, kdy je lepší být hodný a kdo si jeho podrážděné pohledy vskutku nezaslouží. Stejně tak se nebojí pomsty, pokud věří, že si ji někdo vskutku zaslouží, ač nevyznává heslo, že ta chutná nejlépe za studena.
Stejně jako oheň je proměnlivý, občas docela náladový, schopen z uvolněného postoje přejít v otevřené nepřátelství. Je to dáno jeho divokým temperamentem. Nikdy ne bezdůvodně, ale umí být též agresivní a pro ránu nemusí jít zrovna daleko. Ten také podmiňuje jeho povahovou stránku, z níž není malá Seraphine zrovna nadšená – teda to, že je tak trochu děvkař. K ohni jednoduše patří vášnivost, což jeho dcerka respektuje, nemusí se jí to ale líbit – na druhou stranu, jak bylo zmíněno, když najde takovou, kterou si zamiluje, takovou, která dokáže tišit jeho temperament, pak se o jeho věrnost bát nemusí. Není zrovna trpělivý, což je dost problém v obchodě, kdy se zákazníky občas neumí vyjít – a právě proto má k ruce opět a zas Seraphine. K jeho dalším typickým charakterovým znakům bezesporu patří tvrdohlavost.
Zlozvyky: Cainovým hlavním zlozvykem bude nejspíš mumlání a bručení pro sebe samotného, když se mu něco nelíbí. Velmi rád takovou záležitost zdůrazní předtím nahlas, avšak i poté často dojde na mručivé hodnocení situace.
Za druhý zlozvyk by se dalo považovat to, že když je nervózní, luskáním nechává na špičkách prstů tančit plamínky ohně. Tohle gesto se naučil do jisté míry kontrolovat – přece jen, je lepší být opatrný, ale občas mu jednoduše uteče.


Základní schopnosti:
▲ Pyrokineze
▲ Lumokineze 
▲ Termokineze
▲ Empatie
▲ Regenerace
▲ Zvýšená síla
▲ Boj na blízko
▲ Odolnost
▲ Zhmotnění se
▲ Exorcismus
▲ Hypnóza
▲ Iluze
▲ Rozeznání čarodějek ovládajících pyrokinezi
▲ Měnění podoby [maximálně 2]

Dary ostatním:
▲ Ochrana domova
▲ Práce od ruky
▲ Senzualita

Ne všechny ovládá zrovna ideálně, exorcismus mu zrovna nejde, ačkoliv k němu má ty nejlepší předpoklady vzhledem k tomu, že oheň čistí – sic brutálně, ale očišťuje. Ani iluze nebo hypnózy nepatří mezi jeho nejoblíbenější a nejvyužívanější schopnosti. Krom pyrokineze a termokineze, které opravdu ovládá, se občas stává, že jeho schopnosti selžou zejména tehdy, když je nervózní nebo se příliš neovládá a má roztěkané soustředění. Poměrně dobře si rozumí s pracemi kolem domu krom svého řemesla a rovněž s vařením. Oproti tomu zcela hoří v používání bylinek, kterým prostě absolutně nerozumí.


Cain se podobně jako všichni jeho sourozenci i předchůdci nenarodil tak, jak by se dalo čekat. Byl jednoduše stvořen tehdy, kdy se předchozí nositel ohnivého elementu své moci vzdal a Matka příroda musela jeho místo nahradit. A tak v době, kdy pomalu doznívala tragédie stoleté války, vytvořila jeho nástupce – tmavovlasého, tmavookého mohutného muže, který si za svůj bezmála tři století dlouhý život říkal tolika jmény, že si je už ani všechny nepamatuje, ač mnohé z nich se v pomalém kolečku opakují.
Svou pouť pozemským životem začal v bouřlivých dobách na bouřlivém území. 1429, Gaskoňsko. Spory Anglie a Francie, které se táhnou už téměř sto let, se postupně dostávaly do svého vrcholu, když se v malé vesničce Domrény objevila dívka Johanka, která postupně vedla Francouze k vítězství – tedy k získání a rozvrácení posledních anglických držav na kontinentu. Gaskoňsko bylo jedním z nich. V takových časech sotva dostal možnost se rozkoukat a zorientovat v životě, namísto toho se prakticky hned dostal ke zbraním a válce. Řemeslu, které však naštěstí – nebo ne? – dokonale odpovídalo jeho prchlivé a temperamentní povaze. Avšak ani to, že měli Angličané Oheň na své straně, je nevedlo k vítězství. Stoletou válku prohráli, Gaskoňsko ztratili. Pro Caina to byl však sotva začátek jeho příběhu, který tak akorát pomohl doformovat jeho vrozené predispozice a v němž sám zjistil, kým vlastně je a co všechno dokáže. Svět na něj teprve čekal.
Jak se dá nejspíše čekat, jeho život byl plný divokých let, které byly sem tam vystřídány léty klidu, když jeho temperament dokázala zkrotit nějaká dívka, která obvykle tvořila jeho dokonalý opak – jemná, něžná a klidná tak, aby dokázala tišit všechen oheň v něm, aniž by ho však uhasila. Jejich rodina se však rozrostla málokdy – Cain věděl proč. Sám nechtěl zemřít, ale bylo dost těžké nést smrt milované družky, natož dítěte. Po smrti prvního a na dlouhou dobu posledního syna to pochopil a do otcovských povinností se nikdy zrovna nevrhal – na druhou stranu, těžko jim mohl uniknout zcela kvůli nemožnosti početí skutečně nějakým způsobem zamezit.
Tyhle chvíle, chvíle, kdy strávil mimo dění a raději se věnoval více usedlému zaměstnání jako třeba kovářství, byly však v jeho životě výjimkou. Více se angažoval ve válkách, kde skutečně dostál svému živlu – protože sotva člověk někde najde více ohně než tam, kde se rozhořel nějaký konflikt. Byl tak svědkem mnoha velkých bitev, které rozhodli o osudu Evropy. Začalo to bitvou u Castillonu. Pokračování bylo snadné. Bitva u Botswortu, kde padl Richard III. Válka mezi Polskem a řádem Německých rytířů. Šmalkalské války. Osmanské války, kde se rozhodující bitvě u Lepanta vyhnul jen proto, že se jednalo o bitvu na moři. A též poslední konflikt, po němž zmizel z evropského kontinentu a odjel do Nového světa – třicetiletá válka. V každém z rozbrojů rostla jeho moc, v každém se stával oheň čím dál tím důležitějším bojovníkem. Vznikala děla, vznikaly palné zbraně. Není s podivem, že si s novou technikou více než rozuměl.
Třicetiletá válka byla však jiná. Divočejší, surovější, následována morovými ranami i nevyhnutelným hladomorem. Nebo to tak možná bylo jen v jeho očích – očích, které viděly předtím tři století utrpení a ačkoliv si jej nikdy nebral příliš k srdci, ačkoliv se jej vždy účastnil, i on měl očividně mez, která byla třicetiletou válkou překročena a donutila jej, aby se znova stáhl do ústraní. Nechtěl ale zůstávat v Evropě, nechtěl navazovat na tolik nových a staronových začátků. Přeplavil se do Ameriky. Stal se takřka obyčejným, přijal jméno Cain – ale ne natolik, aby se vzdal svých schopností.
Pouze tak, aby se po jeho boku znova objevila další dívka. Sophie. Drobná rusovláska, co jej donutila zříci se pověsti nenapravitelného záletníka a zůstat na jednom místě, usadit se, vybudovat pro ně dva domov, který by vydržel… nu, dokud Sophie nezestárne a celá pohádka neskončí, jako tomu bylo vždy. Tentokrát však nadešla událost, která jej donutila přemýšlet nad tím, zdali nebude lepší vzdát se moci a stát se člověkem – narození jeho dcery, Seraphine. Po tom všem to byla poslední pobídka, pro kterou by to byl schopen udělat. Zestárnout, vychovat Seraphine a třebas další děti, starat se o vnoučata a spokojeně zemřít. Ale vždy se objeví ale.
Seraphine byla maličká, když Sophie umřela při hloupé nehodě, pokud se to tak dá nazvat. Nechtěla se dát táhnoucím vojákům, co jednou přišli do jejich domova, když byl Cain zrovna pryč. Uhodili ji a ona upadla – dost nešťastně, aby si přerazila krk a v téhle hloupé vteřině bylo všechno jejich štěstí pryč. Chyba, ne všechno, Seraphine zůstala. Cain dlouho nevěděl, jak se o ni má starat, co má vůbec dělat, než zjistil, že jako její otec jedná sám docela instinktivně a že to nejlepší, co pro ni může udělat, je to, aby byla šťastná. Snažil se. Dohlížel na ni, miloval ji, o to víc, když v ní tolik viděl Sophii, staral se o ni. Přesto se však v jeho nitru znova objevil ten plamínek, co v něm vykřesali vojáci, plamínek nenávisti, touhy po boji, touhy po proměnlivosti světa, touhy po tom být znova tím, čím býval. Nemohl kvůli Seraphine. To mu však nebránilo pomstít Sophii – smrt za smrt.
Seraphine rostla do krásy a stále mu byla po boku stejně jako on jí, ač nikde nevydrželi dlouho. Stala se jeho důvěrnicí a jeho středobodem, kolem kterého se i přes různé úlety točí veškerý jeho vesmír – když samozřejmě nepočítáme Matku přírodu. Byla dost bystrá natolik, aby jí řekl ještě v docela mladičkém věku, kým je a co je. Stala se jeho ochránkyní, kterou je až doposud. Ale jeho dcerka je mnohem více než to – tvoří jeho stálejší, jistější polovinu. Tvoří jeho domov, ačkoliv o ten by se měl starat on sám místo chození po záletech a hledání všeho možného, jak se zbavit vší energie, o v sobě má. Stará se o to, aby v puškařském řemesle měl stále zákazníky a aby je všechny neodehnal svým upřímným a temperamentním vystupováním. A především jej znova nutí pochybovat o tom, jestli by nebylo lepší zestárnout po boku jeho milované holčičky.


xxx


Žádné komentáře:

Okomentovat