7/20/2017

Scarlet Jammie Payne

https://town-of-salem.blogspot.cz/2017/07/scarlet-jammie-payne.html

Přezdívka: Magnoliaen
Jméno a příjmení: Scarlet J. Payne
Stav: Myslí si, že je vdova, ve skutečnosti její Milý stále žije
Rodina: Christoper Payne (její manžel), Anastazie Rey (matka), Theodor Rey (otec)
Rasa: Banshee
Věk: 24
Povolání/kasta: Učitelka
Náboženské přesvědčení: Kdysi, když ještě žila ve 21. století věřila v karmu, vesmír, říkejte si tomu jak jen chcete. Prostě věřila, že existuje jakýsi síla, která drží věci v rovnováze. Později se však všeho tohohle vzdala. Teď už v nic nevěří, Bůh je jí cizí, ale i tak chodí do kostela a dělá, že je katoličkou, je to jednodušší.
Portrét: Nadia Esra
 

Scarlet kdysi žila ve 21. století, takže se na ni lehce podepsaly výdobytky tehdejší doby. Má jedno tetování, pod prsem a pokračuje na žebra, takže pokud na sobě má tílko/podprsenku/košilku/cokoliv co považujete za spodní prádlo tak nejde vidět. Jde vidět pouze pokud je nahá. Tetování zobrazuje vlka. Je však vidět, že si ho dělala sama a to pomocí jehly a inkoustu. Má to být upomínka na jejího Milého a na to, proč jej ztratila.
Povaha: Pokud Scarlet pozorujete, když je sama, může se vám zdát, že je velice rezervovaná, možná vám může připadat i dost nesympatická, protože se často docela mračí, nezáměrně, v posledních pár letech se její výraz změnil v prázdný. Jakmile se ale začne s někým bavit, nebo si vás všimne, nasadí vřelý, upřímný úsměv a většina té negativity kolem ní vyprchá. V lidech hledá jen to nejlepší a je schopna dotyčnému dát více než jen jednu šanci. Nerada lidem ubližuje a za každou cenu se snaží všem vyhovět a snaží se, aby všichni byli spokojení, což samozřejmě není moc reálné a často na to doplatí. Ovšem jsou i takové dny, kdy je nejradši sama a pár lidí už jí i řeklo, že se chová „jedovatě“, jakmile tyhle dny pominou, snaží se to všem vynahradit a mrzí jí to.
Nemůže mít děti, díky poruše štítné žlázy.. To jí kdysi trápilo a tvrdila o sobě, že prostě nemá ráda děti. Nyní se s tím ale smířila, hlavně díky jejímu Milému, ale teď, když je v Salemu, tak ji zase přemohl žal. Ten však filtruje tím, že děti alespoň učí. Má k nim dobrý vztah, je srdečná, trpělivá a hodná.
A pak je tady její smutek, kterým oplývá od ztráty svého Milého. Nesla to těžce, však si sami umíte domyslet jak to skončilo, když je teď banshee.. Už se vzdala naděje že by se mohl její Milý objevit, je pro ni mrtvý, byť by si sebevíc přála, aby jej měla zpátky, aby ho jenom na moment mohla obejmout, znova se dotknout jeho rtů těmi svými.
Další věcí je její vztah k vlkodlakům.. Scarlet je nenávidí, pravdou však je, že z nich má spíše strach. Vzali jí jejího Milého a to jim nikdy nezapomene. Takže jakmile se ocitne v přítomnosti jednoho z nich, tak znervózní, začne žmoulat látku svých šatů a je téměř neschopná mluvit.
Ve skutečnosti se jmenuje Jammie Scarlet Rey, ale tady používá spíše jméno Scarlet jako první, Jammie nechává jenom jako iniciál. A proč zrovna Payne? Tak se jmenoval její snoubenec, Christopher Payne a ona, aby na něj nikdy nezapomněla, si vzala jeho jméno, ačkoliv nikdy skutečně neproběhla svatba a nebyli svoji. Měli však mezi sebou mnohem větší pouto než pouto manželské. Byli spřízněné duše, byli jako slunce a měsíc, světlo a stín, noc a den.. Jeden bez druhého téměř nedokáží existovat. Tedy, dokáží, samozřejmě.. Ale jak je vám asi jasné, je to život plný trápení a smutku. Žalu po tom druhém.
Scarlet se s tím vyrovnává jen velice těžko, ale čím déle to je, tím lépe to snáší. Snaží se navazovat kontakty s ostatními lidmi, udělat si přátelé, najít si lidi, kteří by ji byli blízcí.

Zlozvyky: Když je nervózní, tak si žmoulá látku svých šatů, nebo jakéhokoliv oblečení (myšleno pláště, kapuce etc.)
 

Základní: 
Prorocké sny
Nadpozemské kvílení hlásící brzkou smrt

Schopnosti navíc: 
Čtení vzpomínek - slabé

Slabiny: Její děs/nenávist z vlkodlaků je její největší slabinou. Přináší jí spousty zlých vzpomínek a v jejich přítomnosti často nemyslí racionálně. Další její slabinou je její přílišná laskavost. V lidech lidí jen to nejlepší, což je ale vlastnost, kterou si získala kdysi 21. století a byla její výsadou.. Teď? Teď je to spíše její slabina, bohužel. Dále pak děti. Sama děti nemůže mít, což samozřejmě lidi v této době úplně nechápou, takže to není zrovna její nejoblíbenější téma. Jakožto banshee je její slabinou i její Milý.
 

Už si ani nepamatuji jak jsem se sem dostala. Nohy mě bolely tak, že jsem měla pocit, že už mě déle neunesou a já prostě padnu na zem a upadnu do bezvědomí. Jenomže jsem věděla, že to nesmím udělat. Musela jsem běžet dál, musela jsem se zachránit, ačkoliv netuším proč. Mělo smysl ještě vůbec žít? Nemělo. Oni můj smysl života totiž vzali. Chladnokrevně ho zavraždili, ačkoliv na to neměli nejmenší právo. Musela jsem běžet, ačkoliv s každým dalším krokem jsem ztrácela jak sílu, tak potřebu přežít. Chtěla jsem taky umřít. Chtěla jsem být s ním a pokud existuje nějaké nebe, peklo, nebo snad příští život, věděla jsem, že se shledáme. Byli jsme si souzeni. A teď, když je on mrtev, tak já jsem na tomhle světě uvězněna sama a celý můj život bude čekáním na to, až se v dalším životě znova shledáme.


Probudilo mě nutkání kašlat, jako kdybych se snad špatně napila a měla vodu v plicích, nebo co.. Ležela jsem skoro nahá na břehu lesního jezera, cítila jsem fyzickou bolest po celém těle, která se ovšem nedala srovnávat s tou, kterou jsem cítila v duši. Najednou jsem tu ztrátu cítila v plném rozsahu, docházelo mi úplně všechno. Po chvíli jsem se zvedla a dala jsem se dál na cestu, musela jsem najít nějaké lidi, potřebovala jsem nové oblečení, jídlo, lékařskou péči, pokud jsem chtěla přežít. Možná s trochou štěstí potkám nějaké táborníky, nebo někoho, kdo mi pomůže..


Ani si nepamatuji jak dlouho jsem běžela, ale muselo to být pěkně dlouho.. Když jsem vybíhala, slunce bylo vysoko, byť zrovna dvakrát nehřálo. A když jsem do té vesnice doběhla, tak už byla tma. Bylo to však podivné.. Nic se tady nezdálo jako předtím. Jediná věc co si pak pamatuji je, že ke mě přišla nějaká stařena, která mě chytla za ruku a někam vedla. Netuším proč jsem s ní šla. Vypadala zvláštně, měla oblečení jako z jiné doby a taky tak mluvila..


Stařena, která mě odvedla se jmenovala Agnes. Vysvětlila mi vše.. Úplně vše. Agnes byla domácí učitelkou, kdysi také žila ve 21. století, nyní však už spousty let žije tady. Vzala si mě k sobě, učila mě zvykům tehdejší doby, představila mě ostatním občanům, tvrdila, že prý jsem dcera její dávno ztracené sestry, že prý jsem její neteř. Začala mě zaučovat, abych mohla potom pokračovat a vyučovat za ni. Pomohla mi aklimatizovat se, takže když o dva roky později umřela, tak jsem byla schopná žít i bez ní. Zdědila jsem její majetek, manžel jí umřel už hodně dávno a děti neměla.. Její smrt pro mě byla velká rána, ale už jsou tomu také téměř dva roky.. Chris mi stále chybí, s každým dnem více a více. Ráda bych naplánovala jeho pomstu, ale co já zmůžu? Přijde mi, že od té noci v lese jsem čím dál tím víc slabší a slabší. Navíc bych nejdříve musela přijít na způsob jak se dostat odsud, ze Salemu, abych se mohla vrátit a pomstít ho. Teď se věnuji učení dětí. Občas mi některé z těch dětí připomíná mojeho milovaného Chrise. Dětskou radost v jeho očích. Taky mám od té noci zvláštní sny a noční můry, občas dokonce mám pocit, že vidím jako kdyby cizí vzpomínky.. Typovala bych to na PTSD, ale tady? Těžko říct. Zatím tady přežívám.. Tahle izolace mi pomohla s mým truchlením. Není tady moc věcí, které by mi ho připomínali, vzhledem k tomu, že on žil o několik století později. Avšak myšlena na něj, na jeho lásku, na to co jsme spolu měli zůstává a dala jsem si slib, že nikdy nebude zapomenuta. Protože ho miluji. Stále. Celým svým srdcem, ačkoliv je roztříštěno na milión kousků.
 

xxx
 

xxx

Žádné komentáře:

Okomentovat