Edward Bartholomew Garwood

OTRÁVEN ČARODĚJEM JONATHANEM-LOUIS SHAREBURGEREM

Přezdívka hráče: Karol

Jméno a příjmení: Edward Bartholomew Garwood

Stav: Vdovec

Rodina:

• Christian Terrence Garwood – člen britského námořnictva. Edward s ním nemá dobrý vztah, nicméně párkrát za rok si vymění pár dopisů. Christianovi se nedávno narodila dcera, ale svého dědečka ještě neviděla.

Rasa: Člověk

Věk: 60

Povolání: Soudce

Náboženské přesvědčení: Křesťanství

Edward není zrovna miláček společnosti, což o něm vypovídá i nelichotivá pověst a fakt, že s ním málokdo chce mít něco společného. A není to pouze kvůli faktu, že v místním městě má na starost spravedlnost, ale také proto, že se chová nevyzpytatelně a odmítá s někým navazovat hlubší přátelství než ta, která mu pomohou dosáhnout vlastních cílů. Je to hluboce zahloubaný introvert, od něhož vlídné slovo neuslyšíte – pokud tedy nejste Valerie, jeho jediná milovaná žena v životě, a to nejste, protože ta už dávno zemřela. Nicméně, z Edwarda srší něco znepokojivého, možná je to způsobem jeho chůze – chodí pomalu, plíživě a přesto elegantně, anebo jeho pohledem dvou ostrých tmavších očí, s kterými člověka dokáže prohlédnout, aniž by řekl jediné slovo. Říká se o něm, že v sobě nemá ani špetku citu, že se nad ostatními povyšuje a že se mu v žádném případě nedá věřit. A není to úplně od věci, Edward toho pro svou dobrou pověst zrovna moc nedělá a vzhledem ke své klidné, flegmatické a opravdu vypočítavé povaze ani nemá důvod. Umí dobře intrikovat, manipulovat se slovy tak obratně, že často dokáže člověka otočit na svou stranu, stejně tak jako umí jednat impulzivně a čistě ve svém vlastním zájmu. Fakt, že nalil jed své ženě do pití, svědčí sám o sobě, stejně tak jako to, že byl schopen hluboce milovat a byl připraven udělat ze sebe lepšího člověka. Jenže to nevyšlo a toto odtažité, často opatrné a arogantní chování, které je Edwardovou opatrně vystavenou hradbou kolem svého rozpadlého a prázdného života, je jen obranným mechanismem, který se snaží každým dnem posilovat, aby nikdo nikdy nepřišel na fakt, jakým hlupákem byl. Ne, v životě nelitoval toho, že zavraždil svou ženu – empatii nemá skoro žádnou v tomto ohledu, i hladové dítě na ulici by překročil, ale to, že si dovolil se zamilovat, to si v životě neodpustí. Možná se z něho jednoho dne stane světec, možná rozdá všechno své neuvěřitelné jmění a možná přestane žít osamělým a bohémským životem, jenž má naplněn především svou prací a návštěvami nevěstince, ale teď není dobré si z něho udělat nepřítele. Stačí už to, že sedí na soudcovské židli a má na starosti to nejdůležitější, co ve společnosti může být – spravedlnost.

Zlozvyky: Pití alkoholu, nevěstinec, manipulování s druhými, kouření cigaret, okusování nehtů

Základní schopnosti:

Empatie (velmi slabá),

Schopnosti navíc:

Boj se zbraní (vysoké, ale hlavně meč/šavle),

Nadání vycítit nadpřirozeno (slabá schopnost)

I když se Edward nezdá jako typ člověka, jenž by měl achillovu patu, ve skutečnosti má ukrytých strachů a slabostí mnohem víc, než by kdokoli čekal. Velmi nerad mluví o své minulosti a o to více o Valerii, která je pro něho tak citlivé téma, že její jméno od osudného dne uprostřed oceánu ještě nevyslovil. S touto nepříjemnou situací se také pojí fakt, že se brání jakýmkoli citům a lásku, či chovat někoho byť pouze v oblibě považuje za slabost a zbabělství. Právě přes Valerii a fakt, že byl také mladý a také miloval, by mu bylo možno ublížit nejvíce, čehož si je dobře vědom a proto o tom nikdo neví. Pocit, že může za Valeriinu smrt, si nese v sobě a nechce, aby k tomuto závěru dospěl i někdo další. Jako kdyby se bál, že někdo zjistí, že je to také muž z masa a kostí a že cítí lítost, smutek a vše podobné, jako normální lidé. No a kromě toho má alergii na špenát a strašně pomalu běhá. Za což může jeho pokročilý věk, který se odráží na celé jeho tělesné schránce. Sem tam taky něco zapomene, ale naštěstí to umí maskovat.  

Psal se rok 1670 a v anglickém Oxfordu se konala svatba nevídaných rozměrů, když si tehdejší politicky nadějný Edward Garwood bral teprve čtrnáctiletou Annu, která už čekala Edwardova potomka a svatba se splácala za pět dvanáct po přislíbení velkého nevěstina věna, jinak by ta obtloustlá pakáž nestála Garwoodovům ani za pohled. Ale Garwoodovi moc dobře věděli, jak ve společenských vodách plavat a Edward toho byl už ve svém mladém věku příkladem. Annu si vzal, i když to byl ryzí omyl a ta dívka se mu nelíbila, ani když do sebe otočil láhev skotské whiskey. „Pro rodinu se musí něco vydržet,“ říkal Edwardovi otec John, když tu nevěstu spatřil a uvědomil si, že peníze a vysoké společenské postavení na ní bude to jediné pěkného. Jak čas plynul, Edward stočil svou pozornost do svého zaměstnání a úplně zapomněl na to, že má doma ženu a rychle rostoucího syna, který se jednoho dne přidal do britského námořnictva a Edward si toho skoro ani nevšiml. Práce ho naprosto pohltila, a to i z důvodu, že v ní našel to, co mu v manželství chybělo – smyslnou, krásnou, mladou, štíhlou Valerii. Valerie sice byla úplně obyčejná dívka, tak zvaně z ulice, ale až tehdy Edward poznal opravdovou lásku a ta směs do té doby nepoznaných citů ho omámila natolik, že několik dlouhých týdnů chodil jako tělo bez duše a přemýšlel, jak to zařídit, aby se mohl zbavit své ženy a vzít si Valerii. Ano, tu chudou dívku, jíž často dával peníze, aby měla kde bydlet, nebo aby měla v čem chodit, nebo aby měla co jíst. Byla to úplná spodina společnosti, dokonce se nějakou dobu živila jako profesionální společnice – ostatně, jak jinak by se s ní Edward Garwood poznal, dokud si ji Edward nezaplatil do konce života. Alespoň to tak říkal, těch peněz dostávala Valerie opravdu dost, ale ona ho beztak nikdy nebrala vážně.

Manželství s Annou nebylo šťastné, což nebylo žádné překvapení, byla o mnoho let mladší a na rozdíl od Edwarda to byla křehká duše plná soucitu toužící po upřímné lásce. A sem tam po nějakém tom dortíčku, což nebyl v domě plném služebníků problém. Když tedy Anna spadla jednoho dne z koně a ochrnula, Edward to vzal zcela bez emocí a hořce zalitoval, že to nedopadlo hůře. Měl by tu nepříjemnost vyřešenou, Valerie na něho přeci nemohla čekat věčně. V tu dobu se také vrátil Christian, ten charismatický uhrančivý mladík v námořnické uniformě, který se podobal více své matce než otci. Co nezařídil pád z koně, to už byl nucen zařídit Edward a když jednoho dne zcela nečekaně Anna ráno neotevřela oči, zatřáslo to širokou šlechtickou společností. Anna Garwoodová zemřela – prý na neodhalená vnitřní krvácení, šeptalo se různě po Londýně, dokud to pitva nevyvrátila a Annina rodina se neotočila na předstíraně truchlícího Edwarda, u něhož se vědělo, že svou manželku neměl rád a milenek měl po Londýně, jako v kredenci párů ponožek. Ta hloupě schovaná ampulka jedu v Edwardově šuplíku od stolu jen všechno zhoršila, a tak byl Edward jednoho dne nucen rychle zabalit své věci, popadnout Valerii a nasednout s ní na první loď, která stála v nejbližším přístavu. Vydali se do Ameriky. Na cestu plného dobrodružství. K novému životu – jenom oni dva. Jak idylicky to znělo, zatímco v Londýně po Edwardovi pátrali díky obvinění z vraždy.

Valerie na lodi onemocněla těžkým zápalem plic. Tak těžkým, že do Ameriky Edward dovezl pouze její mrtvolu. Co přesně se na lodi dělo, dodnes nikdo neví, protože Edward o tom nikdy nemluvil. Nicméně Valeriina smrt ho vzala tak moc, že dodnes ani netuší, jak přesně se dostal do Salemu. Našli ho jednoho dne pomláceného, potrhaného ležet na okraji města v trávě. Kdyby ho tam místní tenkrát nechali, možná by udělali líp.

Od smrti té mladé mýtické bytosti uplynulo spoustu let, ale Edward se dodnes nezbavil depresí a vzpomínek na ni. Brzo však navázal na svou britskou rutinu, když si začal získávat důležité kontakty kolem sebe a pomalu se prokousávat intriky a lži ke svým cílům. Práce ho vždy naplňovala a jiné to nebylo ani zde. V Salemu se nakonec usadil, to místo si poměrně oblíbil. Když zjistil, že ve městě chybí soudce, rozhodl se tuto roli vzít na sebe vzhledem k faktu, že vystudoval práva na Oxfordu a soudit druhé mu odjakživa velmi dobře šlo.

xxx



xxx