Georgine Bailey

Přezdívka hráče: Blake
Jméno a příjmení: Georgine Rose Bailey
Stav: Svobodná
Rodina: 

• Reed Ethan Morgan - bývalý milenec, nenapravitelný svůdník, sukničkář a do toho i pěkný zmetek. Že dal přednost své snoubence před ní, mu Georgina jen tak neodpustí. Pomsta pekla umí být strašná, horší je však pomsta zhrzené ženy a rusovlasá kráska si odmítá připustit, že chyba se pro změnu vyskytla u ní. Odhodlaná potopit mu kariéru ve všech vrstvách, se pouští na velmi tenký led. A jak je známo, vlkodlaci, ani ti bývalí, nejsou moc dobří plavci.

• Elijah Ellie Morgan - mladší bratr toho "zkušenějšího", jak si ho zrzka s předstíranou láskou dobírala. Ellie se stal součástí nezdařeného plánu, jak přimět Reeda k žárlivosti. Namísto toho se jí povedlo infikovat krev a přinutit mladého Morgana sáhnout si na život, což nedopadlo vůbec dobře. Na jednu stranu v sobě nosí sémě výčitek, na tu druhou se pokouší přesvědčit mysl, že to byla jen chyba osudu a sama je v tom takzvaně v roli nevinné oběti.

• Jeremiah Eadwin Shelley - současný milenec v Salemu, tedy jeden z mnoha, které si vybrala za své klienty se štědrým přínosem do pokladničky. Proč zrovna on? Možná, že byl podobný jí - nechtěný, všemi opuštěný, nemilovaný, hledající smysl života na tomto nehostinném místě. Stala se pro něj jakousi vrbou, zpovědnicí, hřející si tajemství člena městské rady na prsou. A kdo ví, kdy je použije proti němu v boji za své záležitosti. Nebo svůj vlastní život?

Rasa: Zaprodaná, dříve vlkodlak
Věk: 25 let
Povolání/Kasta: Nevěstka v místním bordelu
Náboženské přesvědčení: Georgina se již před nějakou dobou vzdala církevních hodnot, vtlučených otcem do hlavy od dětství. Pokud by mohla mluvit za sebe, což bude tak jako tak, neboť si na ústa příkladný pozor dvakrát nedává, pak by řekla, že je na straně těch, u kterých se mu to hodí a na zbytek zapomíná. Jako například na ni, které tak akorát hází klacky pod nohy způsobem, po němž se zaprodala duší temným, nelidským silám.
Portrét: Alessandra Flamini

Chaos. Naprostý, totální chaos - to je přesně to, co vystihuje nejen Georgin současný život, ale poměrně věrně obsáhne i celý její charakter. Vypadá to, že se snad zasekla někde napůl cesty mezi pubertou a dospíváním, odmítaje se vydat cestou osudu a konečně připomínat mladou dámu, za kterou se už beztak dlouho nepovažuje. Pro ni je lepší dupnout si, umanutě se nepohnout dál a raději se vymlouvat, že se její nálady mění pomalu z minuty na minutu, tudíž po ní nikdo nemůže žádat rozumnost skrytou v hrsti. A sic už jí  není dávno patnáct let, že by pobrala s lety o něco víc rozumu, to se s klidným srdcem taky říci nedá. Nadále zůstává zbrklá, ztřeštěná, nerozvážná a i když se pokouší jednat zodpovědně, obvykle to dopadne katastrofálně pro všechny zúčastněné. Někdy úmyslně, jindy je chyba v nerozvážném používání úst, která si žijou vlastním životem nezávisle na myšlenkových pochodech a společenské situaci. Když se totiž s vámi přenese přes krkolomné začátky, při čemž v její přítomnosti jde často i o život, musí každý zjistit, že Georgine prostě jen neví, co se sebou dělat a nemálo ji to děsí. V jednu chvíli se dokáže chovat jako buran a rozdávat facky, zatímco o chvilku později s nevinnýma, upřímnýma očima plnýma slz hází překotné omluvy na všechny strany a zmírňuje způsobené bolístky na tvářích něžným pohlazením i pofoukáním. Někde hluboko v ní dřímá zakořeněná nedůvěra, a i když prohlásí, že dotyčnému stoprocentně věří, vždycky bude myslet na zadní vrátka pro případ, že by došla ke zklamání. 

Sebe samu popisuje jakožto lvici -  je zkrátka svá, hrdá a čas od času ochotná ublížit každé ženě, která se jí v danou chvíli připlete pod ruku. A trochu panovačná. Je jen málo věcí, do kterých si nechá mluvit, a rozhodně si nenechá rozmluvit svoje názory a postoje, ať už jsou správné či nikoliv. Za ty je schopná se rvát s tím správným zápalem, takže není divu, že čas od času spadne do pěkné hádky či dokonce šarvátky, kdy zapomíná, že už po nějaký čas není vlkodlakem. Ale tu hádku většinou vyhraje, protože loví z rukávu takové argumenty, proti kterým většina lidí nedokáže říct ani fň. Ví co je kompromis, a občas je ochotná najít nějakou zlatou střední cestu, aby se například nerozhádala s někým, na kom jí opravdu záleží. Je upřímná a nebojí se říct hezky od srdce, co si myslí. Možná právě proto jí někteří lidé označují za drzou opici. A možná trošku drzá opravdu je. Na druhou stranu se ale umí chovat i skutečně přátelsky a starostlivě. Má ráda společnost a zábavu, takže není výjimkou, když zamíří na nějaký pěkně živou tancovačku, ze které se pak vrací v brzkých ranních hodinách. Je spolehlivá a docela zásadová, obzvlášť v práci má určité osobní zásady, kterých se drží. Nenechá ze sebe dělat blbce, a ten, kdo by z ní náhodou zkusil udělat hlupačku, by nakonec asi utekl se staženým ocasem a sklopenýma ušima. Co je její největší problém? Pravděpodobně fakt, že je docela majetnická, tudíž i poměrně žárlivá, a umí být vášnivá jak v hádkách, tak ve vztazích.

Zlozvyky: Snadno podléhá všemožným lákadlům a libůstkám lidského pokolení, jako je například alkohol nebo odmítání se uvázat k jednomu člověku, při čemž se jí v posteli vystřídala nemalá hrstka mužů. Rozhodně to není rodinný materiál, a i když má děti docela ráda, platí to jen v případě, že nejsou její vlastní a může je kdykoliv navrátit.

 

Základní schopnosti:
▲ Značení si obětí znamením
▲ Braní duší [pomocí prokletého předmětu] - dýka
▲ Vidění minulosti oběti

Schopnosti navíc:

▲ Výměna duší [výměna dvou duší v rámci dvou těl] - silná
▲ Navrácení duše zpět do těla [v časovém limitu jedné hodiny] - slabá

Georgina je takzvaný Zaprodaný "začátečník" - své schopnosti plně nepoznala a jejich působení vede stylem "pokus - omyl", což není možná nejlepší metodou, jak by řekl její učitel. Všechny pokusy s návratem duše do těla jí nevyšly a pokud, pak její oběť do hodiny skončila pod drnem. Je otázka, jestli její vinou nebo přičiněním okolností. Ať tak nebo tak, není ve svých schopnostech zrovna kandidátkou na Zaprodance roku. 

S běžnými pracemi je to také slabota a žádná domácí puťka z ní nevyroste. Tak tak zvládne uvařit něco, co je alespoň trochu poživatelné, leč ve většině případech všechno spálí.

Hromy, blesky. Silný déšť bubnující do oken a nesnesitelný pláč zněl z oken i po chodbách domu jednoho z královských úředníků. Na svět přišla prvorozená dcera, jediné dítě Claytona Baileyho a sestry jednoho méně významného bankéře, Arlene, která utekla do Anglie od neznámého, malého francouzského šlechtice právě kvůli těhotenství. Při jedné z návštěv cizích krajů podlehla kouzlu šarmantního muže, jemuž propadla celým srdcem. Zkrátka - zamilovali se. Francouzský šlechtic byl vždy víc mnich než muž. To se říkalo po celé Francii. Není divu, že mu jeho nastávající utekla s pohledným Claytonem a to rovnou do Anglie. Po příjezdu oznámila své těhotenství, ve svém očekávání dosáhla třetího měsíce. Clayton měl ohromnou radost. Nedočkavě se těšil na svého prvorozeného potomka, svého dědice. S menšími komplikacemi při porodu se konečně po necelých šesti měsících dočkal. Jeho milovaná Arlene přivedla na svět malý uzlíček, jež se ukázal býti dcerou namísto synem - malou Georginu, rusovlasou po matce, okouzlující po otci.

Stejně jako bouřlivé počasí při jejím narození, bylo i dívčino dětství. Byl neposedná a neposlušná, divoká a nezkrotná. Ne nadarmo o ní matka hovořila jako o své malé lvici. Utíkala z domova, aby si mohl hrát s dětmi z rodin nižšího postavení, skákat přes kaluže a vyvádět skopičiny hodné chlapců než-li dívek. Chodila se schovávat do starých, místy opuštěných domů, a mnohdy se dokázala maličká Georgine skrývat až do hlubokého večera. Neměla zájem o povinnosti plynoucí z jejího postavení a pohlaví, neboť jako dcera? Vdá se. Tak to tvrdíval nejen její otec, i matka se ji pokoušela nabádat k přípravě na budoucnost, kdy se jednou strane počestnou manželkou. Rodičům dělala radost a zároveň přinášela velké trápení. Vysloužil si mnoho trestů včetně zamykání v pokoji, jejím malém domácím vězení, aby nemohla utíkat z domova pryč před povinnostmi. Nezbývalo nic jiného než se poddat, pokud chtěla vidět svět jinak než zpoza skleněných tabulí v oknech.

Začala chodit do hodin, přestala si stěžovat a snažila se být v očích otce příkladnou dcerou. S matkou měla blízký vztah, byla rozmazlována zatímco ji otec učil disciplíně. Jenže jako každá dívka v jejím věku, i Georgine začínala pociťovat první příznaky dospívání - opětovné odmlouvání, urážlivé chování a co hůř, pomotávání chlapcům hlavy. Stačilo zamrkat a byli její. Naklonit hlavinku na stranu a zahrát si na dívku v nesnázích, aby jí zobali z ruky, věrní jako labradoři. O svou počestnost, dar, kterým se měla prezentovat budoucímu možnému manželovi, přišla rychle a zcela bez zájmu. Milence střídala rychlostí změn nálad a nezastavila ji ani výhružka otce, který na její milostné eskapády přišel. Myšlence, že by z ní raději učinil ohyzdného netvora než aby se z ní stala místní flundra a poběhlice, která roztáhne nohy před každým, se vysmála z plna hrdla, arogantní jako skutečná královna. Že svou podmínku Clayton splní? Pochybovala, jakpak by ne. Nevěřila, že by otec učinil takový krok a nebál se sáhnout po moci plné temnoty. Leč... stalo se. A nebyla by to Georgine, aby svého prokletí nevyužila ve svůj prospěch. Nebo se tím naopak neproklela?

Předmětem jejího tehdejšího zájmu se stali dva mladíci, bratři - Reed a Elijah, které pobláznila svou drzostí, nevinným vzezřením i znalostí fyzického potěšení těl. Ve své vášni je potrestala kletbou, jíž ji sama ovládala každého úplňku a učinila z nich vlkodlaky. Oba přežili, avšak jeden psychicky nevydržel nátlak nových sil bujících pod spánky. Raději si vzal život než aby naslouchal hlasům ve své hlavě, což byl důvod, proč ji Reed odvrhnul. Naštvaná tak rozsévala smrt kamkoliv přišla, zničená, zapomenutá, osamělá. Aby se vykoupila, byla ochotna přistoupit na nabídku démona - nechat si vrátit lidskost za svou duši, stát se zase tou starou dobrou Georginou, kterou bývala dříve. Každá smlouva má však svůj háček a ten její brzy vytanul na světlo boží. Stačilo pár let a démon si přišel pro smluvenou sazbu - její vlastní duši.

Prokletá dýka určená na braní duší